Tento způsob lŽta zd‡ se mi poněkud nešťastný
Koncem května jsme definitivně odm’tli n‡vštěvu našich mladých v Kuala Lumpur; obratem n‡m emailovali př’slov’ Když nejde hora k Mohamedovi, jde Mohamed k hoře a přilet’ domů do Kanady na poč‡tku července. Toto rozhodnut’ jsme uv’tali a tajně si mysl’m, že oni taky, protože maj’ za dva roky diplomatickŽho pobytu tŽ tropickŽ Malajsie akor‡t plně kecky.
Televizn’ zpr‡va, že letadlo malajskŽ společnosti bylo sestřeleno nad Ukrajinou způsobila, že tv‡ř mŽho syna, kanadskŽho diplomata, ztuhla a nelze ř’ct, že zbledl, protože m‡ tv‡ř op‡lenou do hněd‡. Rozv‡žně poznamenal, že t’mto letadlem se minulý rok posledn’ho srpna vraceli ze svatby ve Veroně přes Amsterodam do Kuala Lumpur a povzdechl, že m‡ představu, jak atmosfŽra v letadle vypad‡ než vybouchne a dodal, že je r‡d, že se vracej’ do Malajsie letadlem z Vancouveru přes Pacifik.
Čekali jsme zda president Obama v projevu k Američanům o sestřelen’ letadla nad Ukrajinou ruskou raketou použije slavnou větu vyslovenou presidentem Reaganem evil empire, čili ř’še zla, ale Obama to neřekl, i když mohl, protože carskŽ Rusko je stejně jako býv‡valo a Putin se nezměnil.
Den po katastrofě nad Ukrajinou se ptal půltucet našich př‡tel, zdali druhý malŽr malajských aerolini’ n‡m nepůsobil nerv—zu, a napsal jsem jak to s cestov‡n’m je a bude. Ale nemůžu ř’ct, že se mi valně ulevilo. Odm’tli jsme cestovat, protože se cestov‡n’ př’liš změnilo k naš’ nelibosti, řekla Eva č’mž m’nila, že už to nen’, co to bývalo. Přidal jsem se, že my už taky nejsme co jsme býv‡vali a vypustil jsem m’rný povzdech.
N‡š soused penzista Emil, který se v květnu rozhodl, že letadlem už lŽtat nebudou, si usmyslil přejet Kanadu např’č autem po transkanadskŽ d‡lnici až do Vancouveru a pak na sever na Aljašku. Koncem června přivezl Emil skvostný autobus, přeměněný uvnitř na œtulný být s veškerým př’slušenstv’m a šli jsme se pod’vat na ten dům na kolech, vybavený luxusem modern’ho života. Emil a Betty zaparkovali autokar před svým domem a okamžitě se dovnitř přestěhovali a řekli n‡m, že si chtěj’ zvyknout na bydlen’ na kolech před dlouhou cestou např’č Kanadou. Žij’ tam a Betty v autokuchyni vař’ a u j’deln’ho stolu jed’ a d’vaj’ se na televizi a takŽ tam sp’. V druhŽ půli července jsem Emila oslovil, kdy vyjedou, a Betty řekla, že ž’t na kolech je takov‡ prima změna, že se rozhodli nikam nejet a už’t si bydlen’ na kolech a že dovolen‡ znamen‡ změnu a oni tu změnu maj’ a do konce července budou syt’ a vr‡t’ autobus do půjčovny.
To n‡s moc pobavilo, protože m‡me zn‡mŽ, kteř’ se na dovolenou s dětmi přestěhuj’ do hotelu a tvrd’, že netřeba někam jezdit, aby si člověk už’val dovolenku v hotelu s bazŽnem a nechal se obsluhovat a platil jak mourovatý.
Naše dovolen‡ je prost‡ - zůst‡v‡me doma a dost‡v‡me pohlednice a emailovŽ zpr‡vy od př‡tel, kteř’ cestuj’. Přesvědčil jsem totiž některŽ z našich př‡tel, že sd’let se z‡žitky z dovolenŽ tyto prožitky umocňuje a ti, kteř’ mně uvěřili mi p’šou a pos’laj’ pohlednice. Včera n‡m přišel pozdrav na pohlednici z Tel Avivu. Sandra p’še, že když se ozvou sirŽny varuj’c’ Izraelce před palestinskými raketami, spoř‡daně p‡d’ do krytu, a když kv’len’ sirŽn ukonč’ poplach, ŽidŽ se vr‡t’ ke svŽ pr‡ci či činnosti, kterou sice přerušili, ale strachem se nepodělali. TŽž jsem dostali od Sandry email, ve kterŽm p’še, že tato země nevyhl’ž’ jako ve v‡lce a funguje jako hodinky, a že každŽmu doporučuje Izrael navšt’vit, co výkladn’ skř’ň civilizace.
Objevil jsem s Evou zaj’mavou korelaci mezi psan’m o dovolenŽ a pos’l‡n’m pohlednic: ti kdo nep’šou, že nic nevid’ ani neslyš’ ani nic nezažij’, ani si nevšimnou, kde se prod‡vaj’ pohlednice a zn‡mky či kde je poštovn’ schr‡nka. Což mi připad‡ velice zaj’mavŽ, že lidŽ ke svŽmu okol’ lhostejn’ by vlastně cestovat nemuseli, když nevěd’ proč kamsi jedou a a nejsou zvědav’ něco vidět a pak o tom vypr‡vět.
Dnes r‡no n‡s Emil s Betty pozvali na kafe do domečku na kolech a do naš’ konverzace o počas’ pronikaly zpr‡vy z televize zavěšenŽ jako obraz. Emil ztichl, když reportŽr ukazoval převr‡cený autobus s turisty v Quebeku, pak autobus v trosk‡ch v Německu a do třetice sp‡leniště autobusu v Č’ně, kde uhořelo 38 turistů. Betty povzdechla nad t’m krveprolit’m a řekla, že toto je nejlepš’ dovolen‡ - ž’t v autokaru a nikam nejet a Emil ji pohladil po ruce a řekl, že to byl skvělý n‡pad.
Rosťa Firla – Sudbury
***