Dva př’běhy o b’dě života
Ten prvn’ najdete v pov’dce Alexandra Sergejeviče Puškina Kapit‡nova dcera. Mladý voj‡k Petruška, syn majora, je v roce 1773 posl‡n svým otcem sloužit v pevnůstce v provincii Orenburg, oblasti, do kterŽ byli vys’l‡ni Koz‡ci, aby udržovali pokoj a poř‡dek v m’stech obydlených několika polodivokými kmeny. V době, kdy Petruška do pevnosti dorazil, byli uprostřed rebelie, inspirov‡ni Jemeljanem Pugačovem. Pos‡dka chytila chlap’ka, který fedroval buřičskŽ pamflety a kr‡tce po Petruškově př’chodu do pevnosti jej’ velitel se rozhodl chlap’ka podrobit tvrdŽmu výslechu. K výslechu byl přizv‡n biřic s býkovcem a přivedli chlap’ka, který rozšiřoval buřičskŽ dokumenty. Petruška byl svědkem vězňova př’chodu. Vlastn’ dojem a dojem přivedenŽho je j‡drem prvn’ho př’běhu, který zachytil v pěti hrozných vět‡ch: ãPod’val jsem se na něj a roztř‡sl se. Nikdy na něj nezapomenu. Vypadal něco přes sedmdes‡t. Neměl ani nos ani uši. A když otevřel œsta byl vidět pahýl jazyka.Ó Puškinův koment‡ř: Za starých časů mučen’ tvořilo tak ned’lnou č‡st soudn’ho procesu, že z‡kon, který je zrušil, zůstal dlouhou dobu mrtvou literou. A na věčnŽ časy bude důkazem besti‡lnosti našich pudů i svědectv’m, jak pomalu se prod’r‡me ke světlu.
Ten druhý př’běh, který ještě neskončil, je z naš’ doby. Jeho œstředn’ postavou je Vladim’r Vladim’rovič Putin, rod‡k z Leningradu, města, jehož obležen’ nacistickými arm‡dami začalo 8. z‡ř’ 1941 a trvalo 872 dn’, během kterých přišlo o život v’c než jeden milion civilistů. M‡ša Gessen, drobn‡ žena, jedna z nejstatečnějš’ch lid’ svŽ generace, o něm napsala nemilosrdnou knihu: Muž bez tv‡ře. Nepravděpodobný vzestup Vladim’ra Putina. O jeho dětstv’ ř’k‡, že je str‡vil mezi hrdlořezy, nemytými, neoholenými, s cigaretou a flaškou lacinŽho v’na, klej’c’mi a rvouc’mi se mezi sebou. Voloďa byl mladš’ a drobnějš’, ale o to tvrdš’ rv‡č: když ho někdo napadl, skočil na něho, škr‡bal ho, kousal ho, rval mu vlasy, nikomu nedovolil, aby ho pon’žil. Zřejmě se nezměnil. Jen jeho zbraně jsou brut‡lnějš’
Ve škole pro důstojniky KGB byl přidělen k protišpion‡žn’ službě, po p‡du SovětskŽho svazu (s oblibou se nech‡v‡ slyšet, že to byla největš’ tragedie minulŽho stolet’) se dal dohromady se starostou Leningradu Sobčakem, a pen’ze se jen hrnuly. Dnes je tento nikdy nerezignovavš’ komunista (jeho členstv’ vypršelo dva týdny po neœspěšnŽm pokusu junty o moc) považov‡n za nejbohatš’ho nejvyšš’ho st‡tn’ho pohlav‡ra všech dob. Většina oligarchů – jako třeba Berezovskij nebo Chodorkovskij (spoluautor kapitalistickŽho manifestu Muž s rublem) - byla elegantně obr‡na. Chodorovskij, který v sobě objevil soci‡ln’ svědom’ a přišel k z‡věru, že kapitalismus dok‡zal lidi udělat nejen bohatými a šťastnými, ale takŽ chudými, nešťastnými a bezmocnými, skončil ve vězen’. Z vězen’ byl propuštěn 20. prosince 2013, kdy mu ruský prezident Vladimir Putin udělil milost. Při započten’ času, který Chodorkovskij str‡vil ve vazebn’ věznici, měl být z výkonu tŽměř jeden‡ctiletŽho trestu propuštěn až 25. ř’jna 2014. Po propuštěn’ odcestoval do Berl’na. Zde pož‡dal o v’zum do Švýcarska, kde žije jeho žena a tři děti
Ti, kteř’ se Putinovi postavili - hlavně novin‡ři - často z‡hadně um’rali. Jako třeba Alexander Litviněnko, agent ruskŽ tajnŽ služby, který v Londýně na televizn’ tiskovŽ konferenci (zœčastnil se j’ se čtyřmi kolegy) v roce 1998 prohl‡sil, že obdržel neleg‡ln’ rozkaz od tajnŽ policie likvidovat oligarchu, žij’c’ho v Anglii, Borise BerezovskŽho. Litviněnko zemřel 23. listopadu 2006 ve věku 41 let. V programu, který o něm tři týdny před t’m vys’lala britsk‡ televize a několik ruských stanic, vypadal šťastně, zdravě a měl plnou kštici vlasů. Posledn’ dny před smrt’ byl holohlavý, vyhublý, skoro bez vl‡dy. Před svou smrt’ Putinovi poslal vzkaz, zaznamenaný v Golfarbově knize Death of a Dissident: The Poisoning of Alexander Litviněnko and Return of KGB a citovaný M‡šou Gessenovou: C’t’m jasně př’tomnost smrti. Přišel čas, abych řekl několik slov muži zodpovědnŽmu za můj současný stav: Může se V‡m podařit donutit mě k mlčen’, ale toto mlčen’ v‡s bude st‡t... Dok‡zal jste, že jste barbar, jak v‡s vid’ vaši nejtvrdš’ kritici. Uk‡zal jste, že nem‡te œctu k lidskŽmu životu, k svobodě a jiným hodnot‡m civilizace. Dok‡zal jste, že si nezaslouž’te œřad, který zast‡v‡te, že si nezaslouž’te důvěru civilizovaných lid’. Odpusť v‡m Bůh, co jste učinil nejen mně, ale i mŽmu milovanŽmu Rusku a jeho lidu. Litviněnko zemřel na otravu poloniem. V minulých dnech britsk‡ vl‡da – na ž‡dost jeho ženy - rozhodla jeho smrt znovu prozkoumatÉ
M‡ša Gessenov‡: Putinovo Rusko je země, kde političt’ odpůrci a hlasit’ kritici jsou často zavražděni a alespoň v některých př’padech rozkaz přijde z prezidentovy kancel‡ře. A přesto do International Herald Tribune napsala: Tento režim je odsouzený k z‡niku. Bude to možn‡ trvat měs’ce, možn‡ i roky, ale Putinova bublina splaskne.
Před několika týdny bylo v oblasti Ukrajiny sestřeleno malasijskŽ letadlo, kterŽho se zmocnili Putinovi agenti.Všichni cestuj’c’ (skoro 300) i pos‡dka zahynuli. Všecko nasvědčuje tomu, že vražednou raketu vystřelili Putinovi agenti. Nebylo to prvn’ sestřelen’ civiln’ho letadla s des’tkami cestuj’c’ch. Před nějakými dvaceti lety americkŽ v‡lečnŽ n‡mořnictvo sestřelilo ir‡nskŽ soukromŽ letadlo s v’c než 100 pasažŽry - v domněn’, že šlo o vojenskŽ letadlo, (1. z‡ř’ 1983 major Osipovič sestřelil letadlo Korean Air 007 z New Yorku do Soulu přes Anchorage, kter‡ pokl‡dal za špion‡žn’ letadlo; pozn. red.) Možn‡, že k takovŽ z‡měně došlo i při sestřelen’ malasijskŽho letadla. Ale i kdyby tomu tak bylo, to co n‡sledovalo (a co je j‡drem druhŽho př’běhu v tomto čl‡nku), je tak otřesnŽ, že se c’t’m podobně jako Petruška, když uviděl výsledek vyslýchac’ch metod ještě v Puškinově době. Zvlčilost, s jakou Putinovi m’stodrž’c’ zach‡zeli s tělesnými ostatky obět’ jimi sestřelenŽho malajskŽho letadla: nejen, že těla obět’ byla řadu dn’ ponech‡na na pospas letn’mu slunci a př’stup k m’stu, kde se nach‡zela, znemožněn, ale m’stn’ občan, dot‡z‡n, zda těla byla olupov‡na o cennosti, odpověděl: ãHodně lid’ se chlub’ novými hodinkami.Ò A nejmŽně 18 obětem byly ukradeny kreditn’ karty. Putin odpověděl nejvylhanějš’ propagandou od Žry Josefa Goebelse: skoro přesný opak pravdy. Dal sestřelit dalš’ ukrajinsk‡ (vojensk‡) letadla a pos’l‡ svým agentům ve východn’ Ukrajině těžš’ zbraně. O těch mrtvých mlč’, jako kdyby se ho to netýkalo. Jak hluboko mus’me klesnout, abychom odm’tli pravdu a œctu mrtvým?
Vladim’r Putin m‡ sen: obnovit Sovětský svaz. Zřejmě i za cenu tis’ce (chci doufat, že ne milionů) mrtvých. Trochu jeho pohnutky, nap‡jenŽ zběsilým nacionalizmem a osobn’ ctiž‡dost’, být středem vesm’ru, ch‡pu: ztr‡ta Ukrajiny, NATO hned za hranicemi, ne vždycky obdivný postoj z‡padn’ho světa. M‡ dvě možnosti. Ta prvn’ je ovl‡dnout co největš’ č‡st východn’ Evropy lž’ a mečem. Je dost starý, aby se pamatoval, jak podobně vytvořenŽ ř’še konč’: tis’cilet‡ ř’še Adolfa Hitlera a Leninův a Stalinův Sovětský svaz na věčnŽ časyÉ
Dovol’m si mu připomenout dvě výzvy moudrých mužů k jinŽmu př’stupu k lidskŽmu œdělu. Autorem tŽ prvn’ je Alexander Puškin. V Kapit‡nově dceři napsal: Nejlepš’ a nejtrvalejš’ změny jsou ty, kterŽ jsou výsledkem zlaskavěn’ chov‡n’ a mravnosti, ne změny způsobenŽ n‡silnými převraty. Tu druhou pronesl Winston Churchill na konferenci v Haagu 7. května 1948: Na n‡s, kteř’ jsme se dnešn’ odpoledne sešli na tomto Kongresu Evropy, usiluj’c’ o svŽ zrozen’, lež’ velk‡ a v‡žn‡ zodpovědnost, jestliže pot‡hneme za jeden provaz a vlož’me do společnŽho fondu všechno svoje štěst’ a př‡telstv’ a pevně uchop’me vznešenějš’ naděje lidstva, pak možn‡ vstoup’me do věku zalitŽho sluncem, kdy malŽ děti, kterŽ pr‡vě dorůstaj’ v tomto mučenŽm světě, nebudou ani poraženými ani v’tězi v prchavých triumfech jednŽ země nad druhou v krvavŽ vřavě ničivŽ v‡lky, ale dědici pokladů minulosti a vědy, hojnosti a sl‡vy budoucnosti.
***
A ještě připojený dopis
Pan Vladim’r Vladim’rovič Putin,
President, Rusk‡ Federace,
Kreml, Moskva
Pane prezidente,
nev’m o nikom, kdo by mohl ovlivnit běh z’třejš’ch dějin tak výrazně jako Vy. Stoj’te na rozcest’. Můžete pokračovat v politice parcelace Ukrajiny (jak to učinili Hitlerovi agenti v Československu před vypuknut’m druhŽ světovŽ v‡lky nebo se vl‡dy zmocnit pučem jak to v tŽže zemi udělal v œnoru 1948 Stalin, a v z‡ř’ 1968 se ji v poddanstv’ invaz’ pokusil udržet Leonid Brežněv. Tato politika skončila tot‡ln’ por‡žkou Třet’ ř’še a – nějakých čtyřicet let později - v zhroucen’ SovětskŽho svazu.
Nebo přijmete radu svŽho velkŽho krajana, Alexandra Puškina, že nejlepš’ a nejtrvalejš’ jsou změny poplatnŽ zlaskavěn’ chov‡n’ a mor‡lky, sp’š než divokým převratům (Kapit‡nova dcera) nebo se d‡te inspirovat moudrost’ Winstona Churchilla: Jestliže všechno svŽ štěst’ a př‡telstv’ vlož’me do společnŽho fondu a pevně obejmeme vznešenějš’ naděje lidstva, potom – možn‡ - vstoup’me do věku zalitŽho slunečn’ z‡ř’, v němž malŽ děti pr‡vě dorůstaj’c’ v tomto mučenŽm světě, neskonč’ buď jako v’tězi nebo poražen’ v prchavých triumfech jednŽ země nad druhou v krvavŽm hluku ničivŽ v‡lky, ale jako dědici pokladů minulosti a vědy, bohatstv’ a n‡dhery budoucnsti (Evropsk‡ konference, Hague, 7. května 1948). A půjdete cestou, kterou si zvolili Nelson Mandela a Martin Luther King, nab’dnete svým sousedům ruku př‡telstv’ a sm’ru a budete ctěn jako jeden z největš’ch dobrodinců lidstva.
Josef Čerm‡k
***