Když se
řekne Fidlovačka vyjev’
se mnohým několikerý význam tohoto výrazu. Tak
jednak je to německy fiedel,
což bylo jakŽsi oblŽ dř’vko, kterŽ ševci použ’vali k
dokončovac’ œpravě kůže, jakŽmusi jej’mu vyhlazov‡n’.
Dalš’m významem byly ševcovskŽ slavnosti poř‡danŽ v
NuselskŽm œdol’, konkrŽtně na prostornŽ louce mezi tehdejš’mi Doln’mi
a Horn’mi Nuslemi. Kdy přesně tyto oslavy začaly, se
nedochovalo, každop‡dně koncem 18. stolet’ jsou z Nusl’
vytlačeny novou z‡stavbou a postupným zmenšov‡n’m luk a
přilehlých vinic. Doba z‡niku slavnost’ však zaznamenala i
jejich posledn’ a největš’ sl‡vu – tehdy totiž se staly
Nusle dostupnŽ novou železnic’ Praha – T‡bor. Přesto i tato sl‡va
neměla dlouhŽho trv‡n’ a výstavba obytných domů
zv’tězila nad poř‡d‡n’m lidovŽ veselice, s n‡zvem Fidlovačka. Nepomohlo ani vyhled‡n’ několika n‡hradn’ch
m’st.
Podle
nejrůznějš’ch pramenů to bývala slavnost obrovsk‡,
poř‡dan‡ prvn’ středu po Velikonoc’ch, zahajovan‡ rann’m
průvodem pražských mistrů ševcovských,
tovaryšů a učedn’ků, čelo průvodu bývalo
vyzdobenŽ m‡jkou a ševcovskými n‡stroji. Louka byla poseta kram‡řskými
st‡nky, kterŽ nab’zely všechno možnŽ i nemožnŽ, co k lidovŽ
veselici vždy patřilo. Vznik ševcovskŽ slavnosti, Fidlovačky se neodvozuje pouze podle již popsanŽho oblŽho
ševcovskŽho vyhlazovac’ho dř’vka, ale jsou i mnohem
barvitějš’ a poh‡dku připom’naj’c’ vysvětlen’. Jedn’m je i
to, že s‡m c’sař Josef II. se měl v ml‡d’ vyučit
ševcem a tento neuvěřitelný čin nadchl pražskŽ
ševce natolik, že monarchovi zhotovili dokonalý p‡r bor.
C’sař je za tento počin odměnil stř’brným
stromečkem, na jehož větvičk‡ch byly pověšenŽ
drobnŽ stř’brnŽ ševcovskŽ n‡stroje včetně fidlovačky.
V tŽ době pracovali ševci i o sobot‡ch a neděl’ch a drželi
volno o ãmodrŽm ponděl’.Ò Koncem 18. stolet’ prý došlo ke
změně – mistrovšt’ ševci požadovali pro
tovaryše a učedn’ky ãmodrŽ pondělkyÒ zrušit. V dob‡ch
těchto pracovn’ch bouř’ a st‡vek se prý definitivně
stř’brný stromeček ztratil. A tehdy prý jakoby na truc
proti zrušeným ãmodrým pondělkůmÒ vznikla
myšlenka poř‡d‡n’ ševcovských jarn’ch veselic.
Lidov‡
slavnost pražských ševců bývala
nejživějš’ a nejlidovějš’ pražskou pout’. A takŽ
nejčeštějš’, neboť v dob‡ch kdy se konala, d‡vala
pražsk‡ společnost přednost němčině – v
Nusl’ch však zněla výhradně česk‡ řeč.
TakŽ mnoho českých autorů zachytilo slavnosti ve svých
d’lech, mimo jinŽ i Josef M‡nes. Mezi lidmi je však nejzn‡mějš’
Josef Kajet‡n Tyl, který se pokusil zdivadelnit tento kousek
pražskŽho života a jeho Fidlovačka aneb ž‡dný
hněv a ž‡dn‡ rvačka je
do dneška proslaven‡ předevš’m pro vlasteneckou p’seň,
kterou vložil do œst slepŽmu houslistovi uprostřed posledn’ho obrazu Fidlovačky a kter‡ se později stala z‡kladem pro naši
n‡rodn’ hymnu. Autorem hudby a všech zpěvů byl František
Škroup. Divadeln’ hra Fidlovačka oslavila svoji premiŽru v roce 1834 ve StavovskŽm divadle a opakov‡na
byla jen jednou o rok později. Německ‡ kritika nevyzn’vala
vůči vlasteneckŽ hře kladně, ale u českŽho obecenstva
se setk‡vala výhradně s obdivem a takŽ p’seň Kde domov
můj si trvale našla m’sto v
paměti n‡roda. V druhŽm představen’ si svou roli dohazovače
Kozelky zahr‡l dokonce s‡m Tyl. Je s podivem, že druhŽ představen’
bylo nadlouho představen’m posledn’m. Teprve v roce 1917 se hra vr‡tila
znovu - tentokr‡t na prkna divadla na Vinohradech, současně byla
uvedena i v Brně a takŽ od tŽ doby již z divadeln’ch reperto‡rů
nezmizela.
V Nusl’ch v 19.
stolet’ pomalu ale jistě vymizely louky a z Nusl’ se stalo město se
vš’m všudy – jen divadeln’ prkna mu chyběla. O jejich
zř’zen’ se zasloužil roku 1921 divadeln’k Stanislav Langer a to
dokonce na svŽ vlastn’ tehdejš’ dvoumilionovŽ n‡klady. Langer se stal takŽ
prvn’m ředitelem divadla, kterŽ slavnostně otevřel dramatem Drahom’ra. Divadlo mělo n‡zev Tylovo divadlo v Nusl’ch. Mělo osm set div‡ckých m’st a stalo se
prvn’ divadeln’ budovou postavenou v samostatnŽm Československu. Šlo
o jednodušš’ dřevěnou stavbu s podezd’vkou, později
ještě některŽ dalš’ dřevěnŽ č‡sti byly
nahrazeny zděnými. Langer však moc štěst’ s divadlem
neměl, lidŽ se sem nehrnuli, divadlo v nuselskŽm œdol’ bylo dost
špatně př’stupnŽ. Změna nastala, až když se stal
uměleckým šŽfem Ferenc Futurista, kterŽmu se podařilo do
souboru z’skat hvězdy jako třeba Mařenku Zieglerovou, J‡ru
Kohouta nebo Jindřicha Plachtu. Hlavn’ důraz položil na operety
a jedno s druhým nezklamalo a div‡ky chtivŽ z‡bavy, přit‡hlo. V
roce 1948 se divadlo přejmenovalo na divadlo Na Fidlovačce. Tylovo jmŽno šlo do dnešn’ho StavovskŽho.
Osud nuselskŽho divadla se ale začal už pomalu spojovat se scŽnou v
Karl’ně. A znovu se v šedes‡tých letech divadlo
přejmenovalo na ãHudebn’ divadlo v Nusl’ch.Ò Čast‡ změna n‡zvu
se nikterak kladně na celkovŽ n‡vštěvnosti a hlavně
kulturn’mu podvědom’ u lid’ nesetk‡vala. Koncepčně bylo
rozhodnuto, že Karl’n bude provozovat operety a Nusle aktu‡ln’ komedie.
Koncepce se však œspěšně nenaplnila a divadlo v Nusl’ch
skončilo svou činnost v sedmdes‡tých letech 20. stolet’, kdy
už jeho prostory sloužily jen jako skladiště pro divadlo v
Karl’ně.
Divadlo v Nusl’ch
začalo rychle ch‡trat, pl‡ny na jeho rekonstrukci sice existovaly, ale
nikdo je nerealizoval. Divadlo se pomalu ale jistě začalo rozpadat,
střechou prorůstaly bř’zky a dalš’ n‡letovŽ rostliny a
nav’c jeho um’stěn’ v malŽm zast’něnŽm a takŽ neudržovanŽm parku
přitahovalo do polorozpadlŽ budovy nejrůznějš’ individua. V
takovŽmto stavu dostala městsk‡ č‡st Praha 4 v roce 1993 budovu
divadla do vlastnictv’. Tomu, co by se mělo st‡t s ch‡traj’c’ budovou,
věnovalo tehdejš’ veden’ radnice nemalou pozornost, ale
výsledky se st‡le ž‡dnŽ nedostavovaly. Radnice budovu nechala
zakonzervovat a nav’c hl’dat, což se kladně projevilo alespoň v
tom, že se z budovy st‡hla než‡douc’ individua. TakŽ nechala
prosvětlit okoln’ parč’k. Opakovaně pro objekt hledala investora
s t’m, že chtěla zachovat v budově kulturn’ aktivitu.
Situace byla
beznadějn‡ až do roku 1995 kdy se objevila herečka Eliška
Balzerov‡ a herec Tom‡š Toepfer a založili s dalš’mi deseti
kolegy Nadaci pro obnovu divadla Fidlovačka. A dok‡zali nemožnŽ. Televize udělala
několik přenosů benefičn’ho programu a lidŽ začali s
obrovským z‡jmem vše sledovat. Nadace dok‡zala, že
češstv’, vlastenectv’, hymna, působily na lidi skoro
obdobně jako při z‡chraně zlatŽ kapličky a doba kdy už
neexistoval starý komunistický režim, k tomu napom‡hala
takŽ. Během tř’ roků bylo divadlo zrekonstruov‡no a ke dni 28.
ř’jna 1998 slavnostně zah‡jilo hrou Fidlovačka, aneb
ž‡dný hněv a ž‡dn‡ rvačka. Za počin znovuvzkř’šen’ divadeln’ho
života v Nusl’ch, obdrželo divadlo cenu Th‡lie. Divadlo se
později rozš’řilo o dalš’ komorn’ scŽnu. Hlavn’ budova m‡
500 m’st, komorn’ 160. Za 15 roků svŽ činnosti uvedlo 85 premiŽr z
toho 13 na scŽně komorn’. Hlavn’ koncepce je založen‡ na
činohr‡ch a muzik‡lech – ty tvoř’ asi třetinu celŽho
reperto‡ru. Za velmi œspěšnŽ je třeba považovat zejmŽna Šumař
na střeše, My Fair Lady, Jeptišky. Z klasických děl Lucernu, Hostinec u
KamennŽho stolu, Až naprš’ a uschne, Babičku. V divadle nejsou ž‡dn’ herci v trvalŽm
angažm‡ – můžeme se zde setkat s výkony Elišky
BalzerovŽ, Michaely BudinkovŽ, Ondřeje Brouska, Petra RychlŽho, Ladislava
Županiče a dalš’mi. Samozřejmě, že zl’ jazykovŽ
nenechali bez povšimnut’ předevš’m postavy Tom‡še Toepfera
a Elišky BalzerovŽ. RůznŽ kritiky si vzaly za vlastn’ předvŽst
některŽ œvahy o vztaz’ch œčetnictv’ mezi Nadac’ a Divadlem Na Fidlovačce, kterŽ m‡ charakter společnosti s ručen’m
omezeným. Jak‡ je pravda jsem se nedozvěděla,
každop‡dně je třeba zdůraznit, že český
člověk je člověkem vysoce z‡vistivým a vždy mu
nesm’rně vadil a vad’ œspěch toho druhŽho. A že oba herci, z
jejichž iniciativy se opět narodila divadeln’ nuselsk‡ scŽna,
œspěšn’ v Nusl’ch byli, je v’ce než skutečnost’.
Jana
Fafejtov‡ – Praha
***-#