Zápisky od Pacifiku (2014-5)
Sděleno před
časem uživatelům programu Microsoft XP, že dosavadní
služba končí a vřele se jim doporučuje buď tzv. up-date a
nebo nový počítač. Přítel, s nímž hraju
pravidelně tenis, nemeškal a okamžitě zakoupil nový
přístroj. Převedení všeho, co potřeboval, nebylo prý
jednoduché a tak k pořizovací ceně přibyla další ... dohromady,
jak sdělil, zaplatil 925 kanadských dolarů.
Řekl jsem mu tehdy,
coby uživatel stejného systému: „Nepanikuj, vyčkej času!“
Nevyčkal, zaplatil. Zatímco já, zvědav na to, co se stane, když
budu pokyn igorovat, neudělal jsem nic. A vše nadále stejně
dobře funguje, tedy občas musím být malinko
trpělivý, ale čeho by neměl mít penzista více, než
trpělivosti?
***
Stále
větší počet lidí vydělává dneska ohromné sumy za své
počínání. Je jich několik kategorií, omezím se ale jen na jednu.
Profesionální
tenisté a tenistky. I těm neslavnějším
předchůdcům a předchůdkyním dnešních borců
se ani ve snu nemohlo zdát, že by i ti, v první snad padesátce na
hodnotícím žebříčku ATP, vydělali si během
několika málo let miliony dolarů za svoje snažení.
Tedy...
vycházím, snad bláhově, z názoru, že pokud diváci jsou ochotni
zaplatit vstupné na turnaj, odměna se může vydat.
Samozřejmě i televize zaplatí za umožnění přenosu
turnaje a podobně. Co je mi ale dokonale proti mysli (už jsem o tom
nejednou psal) je onen sponzoring! Hráč a nebo hráčka podepíší
smlouvu, že budou nosit tričko té či oné firmy. Hráč, který
dá na pixlu tenisových míčků svoji fotografii, je
přebohatě odměněn. Příjem kupř. Federera a
jiných z onoho sponzoringu firem nejednou převyšuje
příjem získaný za výkony na kurtech. A našinec pak,
když si jde koupit tenisky nebo tenisové míče, nezbytně musí
pomoct jejich výrobci uhradit miliony dodané sportovci, jehož jméno
nebo fotografie objevuje se na tom či onom zboží. Je zcela proti
logice domnívat se, že firmy sepisující sponzorské smlouvy ve své snad
možné filantropii, nesnaží se vydání milionů zaplacených
tenistovi dostat zpět od svých zákazníků v podobě
vyšší ceny tenisek či raket či míčku, než je
jejich výrobní cena plus rozumný a logický obchodní zisk.
Nedávno
jsem zakoupil tenisové míče s fotkou Federera na pouzdře a jejich
kvalita není odpovídající jménu zobrazeného hráče, ač je mým
tenistou oblíbeným a uznávaným. (Zde si dovoluji odkázat
pozornost čtenáře k pěkné úvaze pana Kuna Peníze a bohatství v
minulém čísle Satellitu).
Stejně
tak jsem si vědom toho, že to časté přemísťování
tenistů v podstatě po celé zeměkouli, přes časová
pásma a to často v krátkém čase, není asi nic blahodárného na jejich
zdraví, ale, zdá se mi, že za takové nepohodlí jsou dost dobře
odměněni. Poněkud jiná kategorie jsou kupř. hráči
baseballu a nebo i baskeballu. A nespočet hodnostářů,
manažerů a podobně a také hudebníků, kteří dle mého
názoru, mají s muzikou pramálo co společného.
Abych
ale zůstal u sportovního tématu. Fotbalista Beckham. Naposledy, kdy jsem
ho viděl hrát, nepředvedl nic, co by odpovídalo jeho
příjmům. Letos ani za svou zemi na světovém mistrovství
nenastoupil, pokud je mi známo.
Enough, je mi z možného
pokračovaní malinko nanic ...
Douška: sportovní celebrity jsou
ale, dle mého názoru, úplní svatouškové oproti mnoha ostatním
démonům, o nichž se zmiňuje pan Vilém Kun ve svém
příspěvku.
A ještě dodatek:
samozřejmě oceňuji možnost sledovat v televizi přední
tenisové turnaje. V těchto dnech se začal ten
nejdůležitější, Wimbledon. A jako vždy, jeden
může na obrazovce sledovat nejen zápasy těch
nejskvělejších borců, ale i názory a moudrosti mnoha
komentátorů a to mnohdy po dost dlouhý čas. A je jich
požehnaně - na
letošním Wimbledonu snad osm. Ti tam nesedí samozřejmě zadarmo.
A dle mého názoru, nabízejí divákovi místo sledování zápasů své zasvěcené
úvahy, snad pro někoho i zajímavé. Já ale dávám
přednost přenosům zápolení. A je skutečně na co se
dívat a to, dle mého názoru platí stejným dílem i o hře žen. I
ony dnes připravují divákovi naprosto fantastickou podívanou. Ta je,
bohužel, narušována těmi komentátory, kterých je
stejně jako hráčů, kteří se probojují do čtvrtfinále a
zřejmě na úkor vstupenky pro očitého diváka, neboť své
rozumy nesdělují zadara.
***
Kromě
požitku, kterou mi způsobuje poslech hudby, která je mi blízká, její
účinek je také v připomínkách minulých časů mladosti
a znamenité energie vnímat svět kolem sebe, nádherných chvil
prožívaných navzdory dohledu totalitních hodnostářů. Ano,
podobný účinek má i dobová fotografie. Ale už nejednou jsem
shledal, že hudba má v tomto ohledu možná větší vliv.
Slyším melodii v těch dobách populární (i pro mne líbivou a
působivou) a jakoby nějakým zázrakem ocitám se v tom minulém
čase! Nejednou i s dívkou, slečnou, která, ocitajíc se se mnou na
tanečním parketu, znamenala pro mne delší nebo kratší chvíli radosti,
možnosti zapomenout na věci nepříjemné!
***
Dneska
je dobře známá skutečnost, jak v minulých dobách budováni
socialismu v Čechách, na Moravě a na Slovensku bylo postavení
žen, pokud nebyly manželkami význačných
funkcionářů a nebo vynikajících odborníků, značně
náročné, a navíc byly současně i matkami dětí.
Čas
pokročil a totalita v zemích oné říše zla (R. Reagan) vymizela.
A přesto, jak jsem se nedávno v místním vancouverském tisku dočetl k
podobné situaci, den co den vyčerpávající tísní pro ženy střední
vrstvy, dochází i zde, v Kanadě. A to nemluvím ani o těch, které jsou
z toho či onoho důvodu svobodnými matkami.
Ubírá
se tedy snad pokrok, hlavně tedy technický, který by
měl život všem snaživým ulehčovat a tedy i
ženám a matkám, špatným směrem? Obávám se, že je
tomu právě tak. Ač mnohé rodiny vlastní ne jen jeden, ale i dva nebo
i tři automobily, soubor televizí do každé místnosti a podobně,
jak občas sdělují zasvěcení sociologové, přibývá valem
stresu, zadluženosti a podobně. Ovšem, ve značné míře,
dle mého názoru, problémy si způsobují ti, kteří je nakonec mají.
Přeceňováním svých možností, výměnou
jistých životních hodnot a cílů za jiné. Ano, problém, dalo by
se říci, způsobují si sami. Není tomu tak ale vždy.
Zde
se nabízí otázka, zda současná společnost se všemi jejími
atributy, nezpůsobuje nemalým dílem podobnou situaci? (Myslím,
že způsobuje).
***
Nejednou
už jsem si připomenul moudrost, vtipnost, nadčasovost a
stejně tak i humor textů J. Voskovce a J. Wericha k hudbě svého
kolegy J. Ježka. Psali je v době, která se z poměrně dobré
a slušný život slibující, ač nijak prostá nedostaků,
valem proměňovala v horší.
Jak by asi na vývoj věcí ve
světě i doma reagovali ve svých skvělých textech
dnes?
***
Když
v několika poslednějších letech projíždím se ulicemi
Vancouveru, při troše fantazie mám pocit, jakobych
projížděl městem poškozeným poslední válkou, která v
něm zanechala vybombardované prostory namísto domů. Bagry a jiné
stroje nezbytné k demolici a jiné k budování, rostoucím počtem zvolna se
blíží k dosud stojícím domům a budovám.
A
hodnostáři města a provincie vesele ignorují názory obyvatelstva ve
svém temném společenství s tzv. developery.
Tu zmocňuje se mne lítost, že
nejsem z těch, kteří v jakémkoli věku a za jakýchkoli
okolností jsou schopni opustit místo, které je stále více zbavuje bývalé
radosti a vydat se na místo jiné, klidné a pěkné. Kupříkladu v
Okanagan Valley v této provincii, taková místa jsou. Neboť elánu a sil k
přesunu se už nedostává, ač k jednomu velikému (přes
Atlantik) a druhému menšímu (z centra veliké Kanady na její
pobřeží) už v minulosti došlo. Jenže, jak známo,
časy se mění a lidé prý s nimi. Obávám se, že je to
pravda. (Zkráceno)
Vladimír
Cícha - Vancouver
***---