Z‡pisky od Pacifiku (2014-5)
Sděleno před
časem uživatelům programu Microsoft XP, že dosavadn’
služba konč’ a vřele se jim doporučuje buď tzv. up-date a
nebo nový poč’tač. Př’tel, s n’mž hraju
pravidelně tenis, nemeškal a okamžitě zakoupil nový
př’stroj. Převeden’ všeho, co potřeboval, nebylo prý
jednoduchŽ a tak k pořizovac’ ceně přibyla dalš’ ... dohromady,
jak sdělil, zaplatil 925 kanadských dolarů.
Řekl jsem mu tehdy,
coby uživatel stejnŽho systŽmu: ãNepanikuj, vyčkej času!Ò
Nevyčkal, zaplatil. Zat’mco j‡, zvědav na to, co se stane, když
budu pokyn igorovat, neudělal jsem nic. A vše nad‡le stejně
dobře funguje, tedy občas mus’m být malinko
trpělivý, ale čeho by neměl m’t penzista v’ce, než
trpělivosti?
***
St‡le
větš’ počet lid’ vyděl‡v‡ dneska ohromnŽ sumy za svŽ
poč’n‡n’. Je jich několik kategori’, omez’m se ale jen na jednu.
Profesion‡ln’
tenistŽ a tenistky. I těm neslavnějš’m
předchůdcům a předchůdkyn’m dnešn’ch borců
se ani ve snu nemohlo zd‡t, že by i ti, v prvn’ snad pades‡tce na
hodnot’c’m žebř’čku ATP, vydělali si během
několika m‡lo let miliony dolarů za svoje snažen’.
Tedy...
vych‡z’m, snad bl‡hově, z n‡zoru, že pokud div‡ci jsou ochotni
zaplatit vstupnŽ na turnaj, odměna se může vydat.
Samozřejmě i televize zaplat’ za umožněn’ přenosu
turnaje a podobně. Co je mi ale dokonale proti mysli (už jsem o tom
nejednou psal) je onen sponzoring! Hr‡č a nebo hr‡čka podep’š’
smlouvu, že budou nosit tričko tŽ či onŽ firmy. Hr‡č, který
d‡ na pixlu tenisových m’čků svoji fotografii, je
přebohatě odměněn. Př’jem kupř. Federera a
jiných z onoho sponzoringu firem nejednou převyšuje
př’jem z’skaný za výkony na kurtech. A našinec pak,
když si jde koupit tenisky nebo tenisovŽ m’če, nezbytně mus’
pomoct jejich výrobci uhradit miliony dodanŽ sportovci, jehož jmŽno
nebo fotografie objevuje se na tom či onom zbož’. Je zcela proti
logice domn’vat se, že firmy sepisuj’c’ sponzorskŽ smlouvy ve svŽ snad
možnŽ filantropii, nesnaž’ se vyd‡n’ milionů zaplacených
tenistovi dostat zpět od svých z‡kazn’ků v podobě
vyšš’ ceny tenisek či raket či m’čku, než je
jejich výrobn’ cena plus rozumný a logický obchodn’ zisk.
Ned‡vno
jsem zakoupil tenisovŽ m’če s fotkou Federera na pouzdře a jejich
kvalita nen’ odpov’daj’c’ jmŽnu zobrazenŽho hr‡če, ač je mým
tenistou obl’beným a uzn‡vaným. (Zde si dovoluji odk‡zat
pozornost čten‡ře k pěknŽ œvaze pana Kuna Pen’ze a bohatstv’ v
minulŽm č’sle Satellitu).
Stejně
tak jsem si vědom toho, že to častŽ přem’sťov‡n’
tenistů v podstatě po celŽ zeměkouli, přes časov‡
p‡sma a to často v kr‡tkŽm čase, nen’ asi nic blahod‡rnŽho na jejich
zdrav’, ale, zd‡ se mi, že za takovŽ nepohodl’ jsou dost dobře
odměněni. Poněkud jin‡ kategorie jsou kupř. hr‡či
baseballu a nebo i baskeballu. A nespočet hodnost‡řů,
manažerů a podobně a takŽ hudebn’ků, kteř’ dle mŽho
n‡zoru, maj’ s muzikou pram‡lo co společnŽho.
Abych
ale zůstal u sportovn’ho tŽmatu. Fotbalista Beckham. Naposledy, kdy jsem
ho viděl hr‡t, nepředvedl nic, co by odpov’dalo jeho
př’jmům. Letos ani za svou zemi na světovŽm mistrovstv’
nenastoupil, pokud je mi zn‡mo.
Enough, je mi z možnŽho
pokračovan’ malinko nanic ...
Douška: sportovn’ celebrity jsou
ale, dle mŽho n‡zoru, œpln’ svatouškovŽ oproti mnoha ostatn’m
dŽmonům, o nichž se zmiňuje pan VilŽm Kun ve svŽm
př’spěvku.
A ještě dodatek:
samozřejmě oceňuji možnost sledovat v televizi předn’
tenisovŽ turnaje. V těchto dnech se začal ten
nejdůležitějš’, Wimbledon. A jako vždy, jeden
může na obrazovce sledovat nejen z‡pasy těch
nejskvělejš’ch borců, ale i n‡zory a moudrosti mnoha
koment‡torů a to mnohdy po dost dlouhý čas. A je jich
požehnaně - na
letošn’m Wimbledonu snad osm. Ti tam nesed’ samozřejmě zadarmo.
A dle mŽho n‡zoru, nab’zej’ div‡kovi m’sto sledov‡n’ z‡pasů svŽ zasvěcenŽ
œvahy, snad pro někoho i zaj’mavŽ. J‡ ale d‡v‡m
přednost přenosům z‡polen’. A je skutečně na co se
d’vat a to, dle mŽho n‡zoru plat’ stejným d’lem i o hře žen. I
ony dnes připravuj’ div‡kovi naprosto fantastickou pod’vanou. Ta je,
bohužel, narušov‡na těmi koment‡tory, kterých je
stejně jako hr‡čů, kteř’ se probojuj’ do čtvrtfin‡le a
zřejmě na œkor vstupenky pro očitŽho div‡ka, neboť svŽ
rozumy nesděluj’ zadara.
***
Kromě
požitku, kterou mi způsobuje poslech hudby, kter‡ je mi bl’zk‡, jej’
œčinek je takŽ v připom’nk‡ch minulých časů mladosti
a znamenitŽ energie vn’mat svět kolem sebe, n‡dherných chvil
prož’vaných navzdory dohledu totalitn’ch hodnost‡řů. Ano,
podobný œčinek m‡ i dobov‡ fotografie. Ale už nejednou jsem
shledal, že hudba m‡ v tomto ohledu možn‡ větš’ vliv.
Slyš’m melodii v těch dob‡ch popul‡rn’ (i pro mne l’bivou a
působivou) a jakoby nějakým z‡zrakem ocit‡m se v tom minulŽm
čase! Nejednou i s d’vkou, slečnou, kter‡, ocitaj’c se se mnou na
tanečn’m parketu, znamenala pro mne delš’ nebo kratš’ chv’li radosti,
možnosti zapomenout na věci nepř’jemnŽ!
***
Dneska
je dobře zn‡m‡ skutečnost, jak v minulých dob‡ch budov‡ni
socialismu v Čech‡ch, na Moravě a na Slovensku bylo postaven’
žen, pokud nebyly manželkami význačných
funkcion‡řů a nebo vynikaj’c’ch odborn’ků, značně
n‡ročnŽ, a nav’c byly současně i matkami dět’.
Čas
pokročil a totalita v zem’ch onŽ ř’še zla (R. Reagan) vymizela.
A přesto, jak jsem se ned‡vno v m’stn’m vancouverskŽm tisku dočetl k
podobnŽ situaci, den co den vyčerp‡vaj’c’ t’sn’ pro ženy středn’
vrstvy, doch‡z’ i zde, v Kanadě. A to nemluv’m ani o těch, kterŽ jsou
z toho či onoho důvodu svobodnými matkami.
Ub’r‡
se tedy snad pokrok, hlavně tedy technický, který by
měl život všem snaživým ulehčovat a tedy i
žen‡m a matk‡m, špatným směrem? Ob‡v‡m se, že je
tomu pr‡vě tak. Ač mnohŽ rodiny vlastn’ ne jen jeden, ale i dva nebo
i tři automobily, soubor televiz’ do každŽ m’stnosti a podobně,
jak občas sděluj’ zasvěcen’ sociologovŽ, přibýv‡ valem
stresu, zadluženosti a podobně. Ovšem, ve značnŽ m’ře,
dle mŽho n‡zoru, problŽmy si způsobuj’ ti, kteř’ je nakonec maj’.
Přeceňov‡n’m svých možnost’, výměnou
jistých životn’ch hodnot a c’lů za jinŽ. Ano, problŽm, dalo by
se ř’ci, způsobuj’ si sami. Nen’ tomu tak ale vždy.
Zde
se nab’z’ ot‡zka, zda současn‡ společnost se všemi jej’mi
atributy, nezpůsobuje nemalým d’lem podobnou situaci? (Mysl’m,
že způsobuje).
***
Nejednou
už jsem si připomenul moudrost, vtipnost, nadčasovost a
stejně tak i humor textů J. Voskovce a J. Wericha k hudbě svŽho
kolegy J. Ježka. Psali je v době, kter‡ se z poměrně dobrŽ
a slušný život slibuj’c’, ač nijak prost‡ nedostaků,
valem proměňovala v horš’.
Jak by asi na vývoj věc’ ve
světě i doma reagovali ve svých skvělých textech
dnes?
***
Když
v několika poslednějš’ch letech proj’žd’m se ulicemi
Vancouveru, při troše fantazie m‡m pocit, jakobych
proj’žděl městem poškozeným posledn’ v‡lkou, kter‡ v
něm zanechala vybombardovanŽ prostory nam’sto domů. Bagry a jinŽ
stroje nezbytnŽ k demolici a jinŽ k budov‡n’, rostouc’m počtem zvolna se
bl’ž’ k dosud stoj’c’m domům a budov‡m.
A
hodnost‡ři města a provincie vesele ignoruj’ n‡zory obyvatelstva ve
svŽm temnŽm společenstv’ s tzv. developery.
Tu zmocňuje se mne l’tost, že
nejsem z těch, kteř’ v jakŽmkoli věku a za jakýchkoli
okolnost’ jsou schopni opustit m’sto, kterŽ je st‡le v’ce zbavuje bývalŽ
radosti a vydat se na m’sto jinŽ, klidnŽ a pěknŽ. Kupř’kladu v
Okanagan Valley v tŽto provincii, takov‡ m’sta jsou. Neboť el‡nu a sil k
přesunu se už nedost‡v‡, ač k jednomu velikŽmu (přes
Atlantik) a druhŽmu menš’mu (z centra velikŽ Kanady na jej’
pobřež’) už v minulosti došlo. Jenže, jak zn‡mo,
časy se měn’ a lidŽ prý s nimi. Ob‡v‡m se, že je to
pravda. (Zkr‡ceno)
Vladim’r
C’cha - Vancouver
***---