Návrat na hlavní stranu

 

Zápisky od Pacifiku (2014-5)

Sděleno před časem uživatelům programu Microsoft XP, že dosavadní služba končí a vřele se jim doporučuje buď tzv. up-date a nebo nový počítač. Přítel, s nímž hraju pravidelně tenis, nemeškal a okamžitě zakoupil nový přístroj. Převedení všeho, co potřeboval, nebylo prý jednoduché a tak k pořizovací ceně přibyla další ... dohromady, jak sdělil, zaplatil 925 kanadských dolarů.

Řekl jsem mu tehdy, coby uživatel stejného systému: „Nepanikuj, vyčkej času!“ Nevyčkal, zaplatil. Zatímco já, zvědav na to, co se stane, když budu pokyn igorovat, neudělal jsem nic. A vše nadále stejně dobře funguje, tedy občas musím být malinko trpělivý, ale čeho by neměl mít penzista více, než trpělivosti?

***

Stále větší počet lidí vydělává dneska ohromné sumy za své počínání. Je jich několik kategorií, omezím se ale jen na jednu.

Profesionální tenisté a tenistky. I těm neslavnějším předchůdcům a předchůdkyním dnešních borců se ani ve snu nemohlo zdát, že by i ti, v první snad padesátce na hodnotícím žebříčku ATP, vydělali si během několika málo let miliony dolarů za svoje snažení.

Tedy... vycházím, snad bláhově, z názoru, že pokud diváci jsou ochotni zaplatit vstupné na turnaj, odměna se může vydat. Samozřejmě i televize zaplatí za umožnění přenosu turnaje a podobně. Co je mi ale dokonale proti mysli (už jsem o tom nejednou psal) je onen sponzoring! Hráč a nebo hráčka podepíší smlouvu, že budou nosit tričko té či oné firmy. Hráč, který dá na pixlu tenisových míčků svoji fotografii, je přebohatě odměněn. Příjem kupř. Federera a jiných z onoho sponzoringu firem nejednou převyšuje příjem získaný za výkony na kurtech. A našinec pak, když si jde koupit tenisky nebo tenisové míče, nezbytně musí pomoct jejich výrobci uhradit miliony dodané sportovci, jehož jméno nebo fotografie objevuje se na tom či onom zboží. Je zcela proti logice domnívat se, že firmy sepisující sponzorské smlouvy ve své snad možné filantropii, nesnaží se vydání milionů zaplacených tenistovi dostat zpět od svých zákazníků v podobě vyšší ceny tenisek či raket či míčku, než je jejich výrobní cena plus rozumný a logický obchodní zisk.

Nedávno jsem zakoupil tenisové míče s fotkou Federera na pouzdře a jejich kvalita není odpovídající jménu zobrazeného hráče, ač je mým tenistou oblíbeným a uznávaným. (Zde si dovoluji odkázat pozornost čtenáře k pěkné úvaze pana Kuna Peníze a bohatství v minulém čísle Satellitu).

Stejně tak jsem si vědom toho, že to časté přemísťování tenistů v podstatě po celé zeměkouli, přes časová pásma a to často v krátkém čase, není asi nic blahodárného na jejich zdraví, ale, zdá se mi, že za takové nepohodlí jsou dost dobře odměněni. Poněkud jiná kategorie jsou kupř. hráči baseballu a nebo i baskeballu. A nespočet hodnostářů, manažerů a podobně a také hudebníků, kteří dle mého názoru, mají s muzikou pramálo co společného.

Abych ale zůstal u sportovního tématu. Fotbalista Beckham. Naposledy, kdy jsem ho viděl hrát, nepředvedl nic, co by odpovídalo jeho příjmům. Letos ani za svou zemi na světovém mistrovství nenastoupil, pokud je mi známo.

 Enough, je mi z možného pokračovaní malinko nanic ...

 Douška: sportovní celebrity jsou ale, dle mého názoru, úplní svatouškové oproti mnoha ostatním démonům, o nichž se zmiňuje pan Vilém Kun ve svém příspěvku.

 A ještě dodatek: samozřejmě oceňuji možnost sledovat v televizi přední tenisové turnaje. V těchto dnech se začal ten nejdůležitější, Wimbledon. A jako vždy, jeden může na obrazovce sledovat nejen zápasy těch nejskvělejších borců, ale i názory a moudrosti mnoha komentátorů a to mnohdy po dost dlouhý čas. A je jich požehnaně  - na letošním Wimbledonu snad osm. Ti tam nesedí samozřejmě zadarmo. A dle mého názoru, nabízejí divákovi místo sledování zápasů své zasvěcené úvahy, snad pro někoho i zajímavé. Já ale dávám přednost přenosům zápolení. A je skutečně na co se dívat a to, dle mého názoru platí stejným dílem i o hře žen. I ony dnes připravují divákovi naprosto fantastickou podívanou. Ta je, bohužel, narušována těmi komentátory, kterých je stejně jako hráčů, kteří se probojují do čtvrtfinále a zřejmě na úkor vstupenky pro očitého diváka, neboť své rozumy nesdělují zadara.

***

Kromě požitku, kterou mi způsobuje poslech hudby, která je mi blízká, její účinek je také v připomínkách minulých časů mladosti a znamenité energie vnímat svět kolem sebe, nádherných chvil prožívaných navzdory dohledu totalitních hodnostářů. Ano, podobný účinek má i dobová fotografie. Ale už nejednou jsem shledal, že hudba má v tomto ohledu možná větší vliv. Slyším melodii v těch dobách populární (i pro mne líbivou a působivou) a jakoby nějakým zázrakem ocitám se v tom minulém čase! Nejednou i s dívkou, slečnou, která, ocitajíc se se mnou na tanečním parketu, znamenala pro mne delší nebo kratší chvíli radosti, možnosti zapomenout na věci nepříjemné!

***

Dneska je dobře známá skutečnost, jak v minulých dobách budováni socialismu v Čechách, na Moravě a na Slovensku bylo postavení žen, pokud nebyly manželkami význačných funkcionářů a nebo vynikajících odborníků, značně náročné, a navíc byly současně i matkami dětí.

Čas pokročil a totalita v zemích oné říše zla (R. Reagan) vymizela. A přesto, jak jsem se nedávno v místním vancouverském tisku dočetl k podobné situaci, den co den vyčerpávající tísní pro ženy střední vrstvy, dochází i zde, v Kanadě. A to nemluvím ani o těch, které jsou z toho či onoho důvodu svobodnými matkami.

Ubírá se tedy snad pokrok, hlavně tedy technický, který by měl život všem snaživým ulehčovat a tedy i ženám a matkám, špatným směrem? Obávám se, že je tomu právě tak. Ač mnohé rodiny vlastní ne jen jeden, ale i dva nebo i tři automobily, soubor televizí do každé místnosti a podobně, jak občas sdělují zasvěcení sociologové, přibývá valem stresu, zadluženosti a podobně. Ovšem, ve značné míře, dle mého názoru, problémy si způsobují ti, kteří je nakonec mají. Přeceňováním svých možností, výměnou jistých životních hodnot a cílů za jiné. Ano, problém, dalo by se říci, způsobují si sami. Není tomu tak ale vždy.

Zde se nabízí otázka, zda současná společnost se všemi jejími atributy, nezpůsobuje nemalým dílem podobnou situaci? (Myslím, že způsobuje).

***

Nejednou už jsem si připomenul moudrost, vtipnost, nadčasovost a stejně tak i humor textů J. Voskovce a J. Wericha k hudbě svého kolegy J. Ježka. Psali je v době, která se z poměrně dobré a slušný život slibující, ač nijak prostá nedostaků, valem proměňovala v horší.

 Jak by asi na vývoj věcí ve světě i doma reagovali ve svých skvělých textech dnes?

***

Když v několika poslednějších letech projíždím se ulicemi Vancouveru, při troše fantazie mám pocit, jakobych projížděl městem poškozeným poslední válkou, která v něm zanechala vybombardované prostory namísto domů. Bagry a jiné stroje nezbytné k demolici a jiné k budování, rostoucím počtem zvolna se blíží k dosud stojícím domům a budovám.

A hodnostáři města a provincie vesele ignorují názory obyvatelstva ve svém temném společenství s tzv. developery.

 Tu zmocňuje se mne lítost, že nejsem z těch, kteří v jakémkoli věku a za jakýchkoli okolností jsou schopni opustit místo, které je stále více zbavuje bývalé radosti a vydat se na místo jiné, klidné a pěkné. Kupříkladu v Okanagan Valley v této provincii, taková místa jsou. Neboť elánu a sil k přesunu se už nedostává, ač k jednomu velikému (přes Atlantik) a druhému menšímu (z centra veliké Kanady na její pobřeží) už v minulosti došlo. Jenže, jak známo, časy se mění a lidé prý s nimi. Obávám se, že je to pravda. (Zkráceno)

Vladimír Cícha - Vancouver

***---

Návrat na hlavní stranu