Zažít Babiččino údolí jinak
Cožpak je možné odnést si z proslulého Babiččina údolí něco jiného než jen vizuální zážitky z návštěvy zámeckých komnat paní kněžny a z prosté světnice babiččina Bělidla, případně kulinářské zážitky ze zmrzliny u Viktorčina splavu a z palačinky od Panského hostince u mlýna? Cožpak je možné vyhnout se té velkoměstské koncentraci pěších výletníků a mezi nimi krkolomně kličkujících cyklistů?
Odpověď zní ano. A pokud se chcete seznámit s přírodním bohatstvím této lokality, které si pranic nezadá se zdejším bohatstvím kulturním, potom je to přímo nezbytné. A jelikož je řeč o přírodovědné exkurzi do Babiččina údolí, můžeme prozradit, že stačí jen včas a správně odbočit. A pak to hemžení dole v neúprosném slunečním žáru vystřídá blahodárný klid a stín lesa. Jen hluboko pod vámi, tam kde ční červený kamení, šumí proud řeky Úpy. Nacházíme se totiž na uzoučké stezce na místy až kolmém opukovém srázu. Navozuje to dokonalý dojem nefalšované divočiny. Zkrátka romantika jak má být. Samozřejmě představit si hopsat babičku Boženy Němcové přes kořeny a kameny na pěšině nad propastí tu nelze, ale adrenalinově laděné moderní důchodce určitě ano.
Nejde zde však jen o zdolávání terénu, ani o pouhé kochání se pohledy do závratné hlubiny, případně na odvážné kamenné ostrohy a z opukových kvádrů vystavěné převislé stěny. Kdepak. Ostatně živá příroda si sama vynucuje pozornost. Tak určitě nelze přehlédnout spanilé lilie zlatohlavé v plném květu, stejně jako další nápadné byliny, žlutě kvetoucí a hojný jestřábník zední, kozí bradu východní a dole v údolí pak škardu bahenní a modrokvětý orlíček obecný. Zkušení přírodomilci však spolehlivě rozpoznávají i staré známé již nebo ještě nekvetoucí rostliny. Například černýš hájní, kokořík mnohokvětý, statnou měsíčnici vytrvalou, případně již odkvetlou orchidej okrotici bílou.
Zvědavé pohledy do keřového patra, do korun rozsochatých velikánů nebo ještě výše, na blankytně modrou oblohu, zachytí tu a tam zástupce místní aviofauny. Vzpomeňme důvěrně známého čermáčka, tedy rehka domácího, nebo pěnkavy. Hlasem na sebe upozorní z dutiny stromu stále hladový dorost strakapouda velkého, dále pak kupříkladu střízlík obecný nebo ve vysoké trávě spolehlivě neviditelný rákosník zpěvný.
Velkým dobrodružstvím je pronikání do tajů hmyzí říše, do světa běžným smrtelníkům z velké části skrytého a neznámého. V tomto světě drobné plazivé, běhavé i polétavé havěti lze také stále něco nového objevovat. Takovým velkým objevem popisované přírodovědné exkurze byl nález šupinatého zelenožlutého tvorečka, nosatce z rodu chlorophanus. Ale zaujali i takoví brouci jako tesařík skvrnitý, klikoroh devětsilový, červenáček ohnivý a drobný motýlek s docela člověčím jménem - adéla pestrá. A to nejen vlastní účastníky této populárně-naučné výpravy, ale i zvídavé kolemjdoucí.
Babička by z účastníků exkurze, přátel přírody, měla určitě radost. Ba dá se předpokládat, že by jejímu srdci mohli být z tohoto moderního bláznivého světa nejbližší. Neděsí totiž rachotem a smradem pekelných samohybů, ani stále nehlučí jako při nějakém poťouchlém masopustním veselí. No a dobrý přírodovědec, jak známo, pro pírko i přes potok skočí.
Mirek Petr/ červen 2014
***
Foto Květa Kalousková