Kanadští hrdinové
Za tři roky – v roce 2017 Kanada oslaví své 150 narozeniny. The Canadian Heritage Department připravil - na základě počítačového výzkumu – seznam 10 lidí, kteří dotazované nejvíc inspirovali během posledních 150 let. A také seznam kanadských úspěchů v posledních 150 letech, na které jsou – jako Kanaďané - nejvíc hrdí. Oba seznamy byly předány ministryni Shelly Glover.
Seznam hrdinů v pořadí podle počtu hlasů (jistě by bylo možné dát dohromady i jiný seznam, ale mně osobně tento seznam není nepřijatelný, až na to, že mezi deseti kanadskými hrdiny není jediná žena a ani jediný představitel literárního a uměleckého života.
1. Pierre Elliot Trudeau (byl jsem jedním z jeho raných stoupenců) imponoval mi svým intelektem (ne že intelekt z jeho majitele nutně udělá dobrého politika), obdivoval jsem jeho schopnost recitovat zpaměti celé hodiny poezii, imponovalo mi, že nežebral o hlasy i to, že jako mladý člověk se protoulal světem; vadilo mi, že někdy se zdálo, že kamarádí příliš se Sovětským svazem (dokonce jsem ho pro to kritizoval v Globe and Mail); dnes si nejsem svým postojem tak jistý: v době nukleárních zbraní musí každý mluvit s každým; zdálo se mi, že jeho životní styl byl často v konfliktu s jeho vztahem ke katolické církvi. Vcelku ale, kdybych měl seznam sestavovat, byl by i pro mne jedním z kandidátů na první místo.
2. Terry Fox, mladý – zdánlivě dost obyčejný mladý muž, jehož pravá noha byla amputována 6 palců nad kolenem, tři roky později (1980) začal svůj neuvěřitelný běh Kanadou (během 143 dní uběhl 5373 km), který musel ukončit blízko Thunder Bay, poněvadž rakovina se zmocnila jeho plic. Jeho umístění je mi zvlášť sympatické (a možná bych ho dal na první místo), poněvadž svým zcela nezištným aktem inspiroval miliony po celém světě (a snad i ješitně proto, že jsem jeho fotografii běžícího Torontem umístil na obálce knížky o Češích a Slovácích v Kanadě a ve srovnání s obětí dvou českých Janů, Palacha a Zajíce, jejichž oběť – jakkoliv vznešená - byla v podstatě pasivní a negativní. Jeho běh jsem viděl jako potvrzení nepřemožitelnosti lidského ducha, vyjádření naděje, dar pragmatické účelné nezištnosti.
3.Tommy Douglas, boxer a farář, CCF and later NDP premier Saskatchewanu, otec kanadského zdravotního pojištěni, uzákoněného v Saskatchewanu in 1962, kdy konzervativní prime minister, John Diefenbaker jmenoval soudce Nejvyššího soudu předsedou komise pověřené úkolem doporučení zdravotního systému pro Kanadu. Komise doporučila adoptování saskatchewanského modelu. Federální program byl uzákoněn v roce 1966 vládou Lester B. Pearsona Zasloužili se tedy o kanadské národní pojištění vůdci všech tří hlavních kanadských politických stran. (O podobné pojištění se dosud svádí tvrdý boj v USA (jediné zemi s evropskými kořeny, která až do loňského roku neměla univerzální zdravotní pojištění), i když bylo vloni uzákoněno a jeho odpůrci posměšně – jak oni to vidí – nazýváno Obamacare..
4. Lester B. Pearson, liberální ministerský předseda, otec dnešní kanadské vlajky, v jehož volebním distriktu se nacházel i podnik uranového krále, Štefana Romana. Traduje se, že v jednom případě (prodej uranu Francii) řekl Roman Pearsonovi do očí pár nejurážlivějších slov v řeči Kanaďanů: syn čubky. Podle soudu některých sportovně laděných známých (a já sdílím jejich zvědavost) je škoda, že něco podobného Roman neřekl Trudeauvi...
5. Chris Hadfield, snad nejslavnější astronaut (Milanovi Kroupovi při své návštěvě v Edenvalu podepsal svoji fotografii) - jeho bratr je členem organizace letců, která několik posledních roků koná v Kroupově aerodromu v Edenvalu festival sportovních letadel (a k nim se přidali majitelé historických aut). Milan Kroupa jim letiště na ten den zadarmo propůjčí a oni z příjmu ze vstupného (loni tam bylo na 8 tisíc lidí) mohou financovat své podniky. Letošní slet (první neděle v srpnu) bude zvlášť zajímavý: bude tam nejen letadlo, které bombardovalo Tokio, ale poprvé se návštěvníkům představí i renovované sovětské letadlo MIG (doporučujeme návštěvníkům, aby se všimli, kdo ho řídí).
6. David Suzuki, nepochybně nejvýznamnější kanadská osobnost v bitvě o ochranu životního prostředí. V Kanadě – i proto, že nemalé procento naší životní úrovně je odvislé od ekologicky pochybné nafty vyždímané z písečných polí v Albertě - zatím v těchto bitkách vyhrávají hospodářské argumenty (už i proto, že budoucí generace ještě nevolí). Ale i tak: Zaplať Pánbůh za Suzukiho.
7. Jack Layton – nedávno zesnulý vůdce federální NDP, jemuž se podařilo podstatně zvýšit počet voličů pro svoji stranu hlavně mezi středními vrstvami (jeho vdova – která na úspěchu svého manžela měla velkou zásluhu – kandiduje na starostenství Toronta).
8. Sir John A. Macdonald, první ministerský předseda Kanady – a jediný z deseti kanadských hrdinů, o jehož příslušnosti ke konzervativnímu křídlu kanadské společnosti nemůže být pochyb. Skoro současně se seznamem hrdinů vyšla studie o jeho roli při budování kanadské železnice. Není lichotivá. Popisuje vystěhování Indiánů z jejich sídlišť a zacházení s nimi v jejich vyhnanství. Nenaplňuje mne to, jako kanadského občana, pýchou. Stejně jako mě nenaplňuje pýchou zacházení s Číňany, kteří tu dráhu stavěli. Ale jak bych odpověděl, kdybych byl postaven před rozhodnutí: ušlechtilé zacházení s Indiany a Číňany – nebo železnice. Za sebe bych možná volil Indiány a Číňany. Ale jako ministerský předseda budující novou zem? Vždycky bych ovšem mohl rezignovat...
9. Wayne Gretzky, hokejová ikona, který inspiroval statisíce a snad miliony kluků a i tisíce žen. Určitě si volbu zaslouží. Já bych asi hlasoval pro Bobby Orra: z důvodů spíš sentimentálních než striktně věcných.
10. Romeo Dallaire, kanadský voják a generál, kterého skoro zabila ne kulka na bojišti, ale míra smrtonosné nenávisti, jež vedla jeden africký kmen k masovému vraždění druhého.
A na který z kanadských úspěchů posledních 150 let jsme nejvíc hrdi?
Na prvním místě je zdravotní péče - skoro neuvěřitelné - dvě sousední země s podobným (i když ne totožným) složením obyvatelstva a skoro totožným hospodářským systémem: Jedna považuje všeobecné zdravotní pojištění za největší úspěch posledních 150 let; a druhá kvůli zdravotnímu pojištění může skončit v občanské válce. Další úspěchy (v pořadí podle počtu obdržených hlasů): udržování míru; charta práv a svobod; přínos Kanady v druhé světové válce; canadarm; multikulturalismus; přínos v první světové válce; dvojjazyčnost; průzkum vesmíru; ústavní zákon z roku 1982.
Úspěchy, na které – po mém soudu – můžeme být všichni hrdí.
Josef Čermák
***