Putin a Velké Rusko!
NespoĊet komentářů se vyrojilo kolem nedávné
Krymské krize, ve kterých anexi poloostrova Ruskem přirovnávali k záběru Sudet
Hitlerem. UrĊité porovnání dvou událostí lze nalézt v tom, že v obou případech
sehrála velikou roli národnostní otázka obyvatelstva. Z historického pozadí
však porovnání je problematické.
Narušení pokoje v Sudetech jedním šílencem se
odehrálo po tisíciletém soužití německého a Ċeského obyvatelstva ve stejné
zemi, avšak rozšiřování ruského impéria se odehrávalo téměř od nepaměti. Ivan
IV. Hrozný v 16. století si udělal zálusk na přístup k Baltskému moři, což se
také stalo za vlády Petra I. Velikého, který ukrojil znaĊnou Ċást ze Švédska
umožňující Rusku přístup k moři. Na Krymu se za posledních 500 let vystřídalo
mnoho národů. Teprve Kateřina II. v roce 1783 anektovala Krym. Dávat lekci z historie
není třeba, každý zájemce si to může vyhledat v encyklopedii.
SouĊasná politika též poukazuje na Velmocenské ambice Ruska. Putin se
zřejmě chce také zapsat s velkými písmeny do dějin Ruska, jako další
rozšiřovatel impéria po vzoru svých nedávných komunistických předchůdců.
Nezapře se jeho indoktrinace z výchovy na Ċlena KGB, kde jistě kladl největší
důraz na brutální sílu, kterou teď zaĊíná předvádět.
Osobám Putinova ražení jde vždy o něco
většího - o moc a slávu! Neznámo proĊ mají mesiášskou mentalitu zachraňovat
lidstvo. Vytvářet vlastní představu ráje na zemi, i když to lidé nechtějí a
navíc za cenu teroru.
Někde se musí zaĊít, tak obviňuje Západ z
nepřátelství vůĊi Rusku přesto, že Západ neudělal nic špatného, co by
zasahovalo do ruského života. Je to však pro něho potřebná propaganda.
Na opaĊné straně, každý si dovede představit,
co by asi udělal Sovětský svaz, kdyby se Amerika ocitla v kritické situaci v
jaké bylo Rusko v roce 1991 při svém rozpadu, kdy kolabovalo nejen hospodářsky,
ale též politicky. Zajisté bychom viděli bratrskou pomoc sovětů - ruské tanky
ve Washingtonu.
Putin sám dobře ví, že už nelze lid ohlupovat
nějakou socialistickou utopii, která se nakonec pro své udržení neschopného
systému prosazovala po celý Ċas nepředstavitelným násilím a zloĊiny.
Pravděpodobně proto Putin hraje na jinou, citlivou strunu nacionalismu, jehož
hudba vedla v nedávných dějinách k velkým tragédiím.
Zatím co Hitler hrozil všem svým odpůrcům
tvrdým úderem, Putin si zvolil taktiku Stalina, která spoĊívá ve využití chvíle
oslabení sousední země a pak si hrát na osvoboditele (ve skuteĊnosti na
okupanta). Nejmarkantnějšími příklady jsou baltské republiky, kde obdobným
způsobem jako na Krymu proběhla referenda v roce 1940 pod ruskou botou za
veliké bolševické propagandy. Do světa se hlásalo, že tyto národy si vyvolily
připojení k rodnému Rusku. Touto anexí se dostaly pod ruský útlak který trval
51 roků. A dnešní oslabená Ukrajina se zdá pro něho obdobně dobrou kořistí.
V mediích a zrovna tak v diskuzích lidí se
objevují názory, že Krym patřil před rokem 1954 k Rusku a tím má jakýsi nárok
na poloostrov.
AĊ málo kdy souhlasím s V. Klausem, uvedu
jeho názor z LN. 15. 4. 2014 :- Rusko vojensky intervenuje a okupuje Krym jako
v roce 1939 Hitler Československo (resp. jeho západní Ċást) a jako Brežněv v
roce 1968 Československo. V roce 1939 (resp. už v roce 1938 při Mnichovské
dohodě) a v roce 1968 světoví demokraté dostateĊně neprotestovali, teď je to
koneĊně třeba udělat. A to až do vítězného konce. Linie Hitler-Brežněv-Putin je
přece úplně jasná a dnes ji nevidí a nechápou jedině ti, kteří tomu dostateĊně
nerozuměli ani tenkrát.
Je vhodné připomenout, že 1. prosince 1991 se
konalo na celé Ukrajině referendum o nezávislosti, kdy 90% hlasujících lidí
bylo pro samostatnost celého území Ukrajiny vĊetně Krymu. Z tohoto hlediska
tvrzení o nároku na území velice kulhá!
Uznání
takového odůvodnění světem by mohlo vést k nepředstavitelné řetězové
reakci - k přetvoření větší Ċásti Evropy, jelikož v Evropě snad neexistuje žádný
stát, který by neměl na svém území jiné národnostní skupiny. Představme si
situaci, že kdejaká krajina by si dělala referendum o tom, kam se chce
připojit, jako se to událo na Krymu. Dvoumilionová menšina v Rumunsku a půl
milionu obyvatel na Slovensku by se referendem připojili k Maďarsku! A
přepojování k druhému státu by pokraĊovalo Zakarpatskou Ukrajinou, Volyní, přes
bývalou Jugoslávii, Tyroly do Španělska k Baskům a nebralo by konce.
Existuje vůbec nějaký jiný důvod než
šovinistická nenávist lidí, aby různě mluvící obĊané nemohli žít v pokoji v
jednom státě? StaĊí se podívat na ĊtyřjazyĊné Švýcarsko, kde od roku 1848 žijí
spolu v klidu a v míru v jednom státním celku.
Další mylný argument je ten, že Rusko
anektovalo Krym z potřeby teplovodního přístavu pro svoji základnu vojenské
flotily. Je to také jen soudružský způsob jednání. Z jakého důvodu by nemohli
mít svoje základny v cizích zemích založené na přátelském vztahu tak jak to má
NATO?
Kamenem úrazu, o který Evropa od nepaměti
škobrtá je dělení Euro-Asie na Východ a Západ. Toto dělení není kvůli zeměpisu
nýbrž proto, že Rusko - východ bylo kulturně i ekonomicky zcela jiného
charakteru s jinou kulturou než je západ od hranic Ruska.
Těžko by kdo vypsal, proĊ si Rusko ve své
dlouhé historii zvolilo místo všeobecného kulturního a technického povznesení
svého národa raději zůstat jen mohutnou zemí a prosazovat se nikoliv umem, ale
silou.
Bohužel, Ċást lidí v souĊasné Ukrajině
nechápe, proĊ se mají přiklonit k „západu“ - k Evropě!
Neuvědomují si, že je to snad jediná cesta
dostat se koneĊně z ruského podmanění, pod kterým byli po mnoha století. Dalo
by se to přirovnat k volbě Čechů v roce 1918, kdy po třistaleté nadvládě
Habsburků opět nabyli svou samostatnost. Rozdíl mezi Ċeským a ukrajinským národem
však spoĊívá pravděpodobně v tom, že po dvou generacích bolševické vlády na
Ukrajině jsou lidé tak desorientování a zastrašeni, že většina má jen starost o
svůj denní chléb.
Taková situace se mohla vidět také v ČSSR za
vlády G. Husáka, kdy lidé se stáhli do svých „ulit“. Každý se staral jen o
sebe, o rodinu a svojí chatiĊku. V takové situaci je těžké oĊekávat od lidí
vidiny lepší budoucnosti, když jejich starostí je zítřejší den.
Nikdo dnes nedokáže předpovědět příští osud
Ukrajiny a s tím spojený též osud sousedních zemí a celého světa.
Bude opravdu záležet na tom, zda se v Rusku
převládne zdravý rozum, nebo šílenství několika jedinců, tak jak se to stalo
mnohokrát v minulosti (Napoleon, Lenin Ċi Hitler)?
Vilém
A. Kun, Winnipeg, (duben. 2014).
***