Návrat na hlavní stranu

 

 Zajímavá usedlost Jezerka

Prvně jsem se o téhle pražsko nuselské usedlosti dozvěděla v době, když jsem pracovala na radnici Prahy 4 a přiznávám, že mi byla hned po prvním zhlédnutí velmi sympatická. A to i přesto, že v té době nebyla ani náhodou v dobrém technickém stavu a totéž platilo i o parku, ve kterém se nacházela. Nusle nemají mnoho historických zajímavostí a o to více je třeba cenit usedlost, kterou dál maliĊko popíšu.

Celá usedlost je trochu opředená mystickými mýty spojenými s kněžnou Libuší - samozřejmě, že proto nejsou žádné důkazy, ale už to, že se tahle spojitost dostala do starých kronik, svědĊí alespoň o tom, že se o nějakých dávných zázracích muselo povídat a zprávy vypravováním dorazily až do kronik, kam byly zapsány. Václav Hájek z LiboĊan ve své kronice už v 16. století uvádí, že kněžna Libuše chodívala na místní vrch Bezer Ċi Jezer k místu, kterému se později zaĊalo říkat Libušina lázeň. To, zda se v tamním jezírku koupala, nevíme, ale víme, že zde pramen byl a ve středověku jeho voda byla vedena na Vyšehrad a ve století Ċtrnáctém už voda dokonce proudila kamenným vedením.

Všude kolem dnešní usedlosti se nacházely Ċetné bažiny, které se postupně vysoušely, aby poskytly později místo pro založení bohaté vinice. Ta dostala jméno Šustrová a v ní souĊasně vznikla  usedlost Šustrovka - nazvaná zřejmě po tehdejším majiteli. V polovině 19. století byla usedlost přestavěna do klasicistní podoby a zaĊala se nazývat Jezerkou. Svým vzhledem hodně připomínala zámeĊek, stejně tak její vnitřní vybavení a výzdoba. Některé interiéry byly vymalovány dokonce Josefem Navrátilem - bohužel nic se z této výzdoby nedochovalo.                                                                                                                                                         

 Kolem roku 1912 koupila od tehdejších majitelů usedlost Jezerku obec Michle a ObĊanská záložna v Michli pro zamýšlený park a možnou parcelizaci. Dlouhou dobu pak trvaly kolem Jezerky nepříjemné majetkové spory, neboť záložna poskytla usedlost soukromé osobě pro zřízení kavárny a hostince. Velmi brzy byl provoz Jezerky hodně složitý a pestrý. Nacházelo se zde až dvacet osm různých podnájemníků. RestauraĊní a kavárenské zařízení velice dlouho fungovalo a to k velké oblibě hlavně michelských a nuselských návštěvníků, ale ne už tak k libosti obce Michle. A jak šla doba, měnil se jak vzhled, tak funkĊnost Jezerky především různými dostavbami. Podle existujícího popisu z roku 1922 vypadala tehdy  usedlost asi takto: hlavní restauraĊní budova byla zděná jednopatrová, v jejím přízemí se nacházela velká hostinská místnost, dvě místnosti spolkové, kuchyň, pivní sklep. V prvním patře bylo pět pokojů. K restauraĊní budově přiléhal taneĊní a divadelní sál. Kromě popsaného zde stávalo i zděné přízemní stavení s hospodářským zázemím a obytnými místnostmi personálu.

Po celou dobu 2. světové války budova nesmírně chátrala. Park se zaĊal budovat až v roce 1949, kdy byly definitivně vyřešeny zdejší nepříjemné majetkové vztahy. V sedmdesátých letech 20. století došlo k další přestavbě Jezerky a ta se pak zaĊala užívat jako televizní vysílací studio se stejným jménem. Během přestavby došlo bohužel k odstranění některých původních historických prvků z barokní doby a také byl zrušen rybníĊek v parku. Park se zaĊal používat hlavně jako parkoviště.  Po pádu komunismu se v restituci vrátila Ċást Jezerky původním majitelům a nastalé neurovnané majetkové poměry znovu dlouho bránily městu zde cokoli prosadit. Od roku 1975 je Jezerka památkově chráněná.

Nakonec se s usedlostí podařila velmi zajímavá věc a tou bylo v roce 2002 založení divadla, které provozuje Divadelní spoleĊnost Jana Hrušínského. Klasicistní budova v Nuslích každý veĊer vítá své příznivce a zájem o její repertoár je mezi lidmi obrovský a všech 205 míst v hledišti bývá trvale vyprodáno. V divadle hostují herci jako Jiřina Bohdalová, Radek Holub, Bára Hrzánová, Miroslav Vladyka, Valerie Zawadská, Jan KaĊer a další. Neodmyslitelnou souĊástí spoleĊnosti je samozřejmě Jan Hrušínský. Rád si sem zajede i Jan Tříska. Je na místě uvést, že kdysi, zde provedené divadelní představení „Kumšt“ právě s Třískou, KaĊerem a Hrušínským, patřilo k těm naprosto jedineĊným. A zakoupit si lístek na „Kumšt“, to byl opravdu kumšt.

Připomeňme si, že se ustavením Divadelní spoleĊnosti podařilo Janu Hrušínskému dokonale navázat na rodinnou dlouholetou divadelní tradici jeho předků. ZaĊala kdysi dávno v roce 1883 prvním držitelem divadelní licence, kterým byl Ondřej ČervíĊek - ten divadelním prknům zcela propadl a postupně na ně zavedl celou svoji poĊetnou rodinu. Nejznámější osobou byl jeho syn Václav, který si po sňatku s hereĊkou Annou Budínskou, ponechal její jméno a divadelní spoleĊnost nesla pak jméno Budínské a opět jak již tomu bylo v generaci předchozí, jejími herci se stávali především Ċlenové vlastní rodiny. V téhle spoleĊnosti se narodil v roce 1920 i nám tolik známý herec Rudolf Hrušínský a narodil se opravdu přímo po představení za jevištěm!  Jen na popsané malé ukázce je alespoň trochu vidět pestrost a bohatost divadelních vztahů a rodinných propletenců, ale zároveň i obrovská láska a vášeň k divadlu celého rodu Hrušínských.

Dnes už můžeme s úsměvem a uznáním  konstatovat, že založenou rodinnou  divadelní historií si úspěšně a historicky prošli i další osobnosti jako třeba Josef Kajetán Tyl, Karel LamaĊ, Josef Kemr a tradice pokraĊuje. Někde jsem se doĊetla, že divadlo Na Jezerce je divadlo s rodokmenem a nelze jinak, než s tím bez výhrady souhlasit.

Mně samotné se ještě moc líbí skuteĊnost, že se původní usedlost Jezerka nachází právě na území Nuslí, protože rodina Hrušínských v téhle pražské Ċtvrti bydlela a bydlí dosud, dokonce na rodinné vile je dnes umístěna busta Rudolfa Hrušínského. Vilu postavil dědeĊek dnešního Jana a Rudolfa v roce 1928 v tehdy zcela nezastavěné ulici  a od té doby to bylo rodinné sídlo. Komunisté sice udělali na nějakou dobu z vily Ċinžovní dům, ale po revoluci se opět vila stala Ċistě sídlem rodinným. A od starousedlíků vím, že především Rudolf Hrušínský Nusle miloval a to nejenom pro rodinné sídlo a kořeny, ale také pro místo samotné, pro všechny ty ulice a uliĊky do svahů, v jeho mládí nezastavěné pláně, na jaře rozkvetlé zahrady, milý a trochu ospalý klid téhle pražské Ċtvrti, její svérázné a dobrosrdeĊné obyvatele a prý samozřejmě i některé pivnice s dobrým pivem, mezi které údajně vždy patřila hospoda U Bansetů v Táborské ulici proti radnici. K té bylo a pořád je od Hrušínských hodně blízko.

A dnešní Jezerka? Vypravila jsem se tam. Do upraveného a rozsáhlého parku vstoupíte krásnou zdobenou bránou, v jejímž Ċele je nápis „Divadlo Na Jezerce“. Hned za bránou se ocitnete jakoby v jiném, klidném a trochu pohádkovém světě. Opravené budovy Jezerky se do zeleně parku dokonale hodí. Vyzařuje z nich jakási přirozená a skromná líbeznost. V parku už je znovu vybudované jezírko. LaviĊky vybízejí k posezení. Dávnověkost místa dobře navozují památkově chráněné mohutné staré platany. Jen kněžnu Libuši jsem tady nepotkala - možná jindy.

Jana Fafejtová - Praha

***

                                                                                                      Návrat na hlavní stranu