Prvně
jsem se o téhle pražsko nuselské usedlosti dozvěděla v době, když jsem
pracovala na radnici Prahy 4 a přiznávám, že mi byla hned po prvním zhlédnutí
velmi sympatická. A to i přesto, že v té době nebyla ani náhodou v dobrém
technickém stavu a totéž platilo i o parku, ve kterém se nacházela. Nusle
nemají mnoho historických zajímavostí a o to více je třeba cenit usedlost,
kterou dál maliĊko popíšu.
Celá
usedlost je trochu opředená mystickými mýty spojenými s kněžnou Libuší -
samozřejmě, že proto nejsou žádné důkazy, ale už to, že se tahle spojitost
dostala do starých kronik, svědĊí alespoň o tom, že se o nějakých dávných
zázracích muselo povídat a zprávy vypravováním dorazily až do kronik, kam byly
zapsány. Václav Hájek z LiboĊan ve své kronice už v 16. století uvádí, že
kněžna Libuše chodívala na místní vrch Bezer Ċi Jezer k místu, kterému se
později zaĊalo říkat Libušina lázeň. To, zda se v tamním jezírku koupala,
nevíme, ale víme, že zde pramen byl a ve středověku jeho voda byla vedena na
Vyšehrad a ve století Ċtrnáctém už voda dokonce proudila kamenným vedením.
Všude
kolem dnešní usedlosti se nacházely Ċetné bažiny, které se postupně vysoušely,
aby poskytly později místo pro založení bohaté vinice. Ta dostala jméno
Šustrová a v ní souĊasně vznikla
usedlost Šustrovka - nazvaná zřejmě po tehdejším majiteli. V polovině
19. století byla usedlost přestavěna do klasicistní podoby a zaĊala se nazývat
Jezerkou. Svým vzhledem hodně připomínala zámeĊek, stejně tak její vnitřní
vybavení a výzdoba. Některé interiéry byly vymalovány dokonce Josefem
Navrátilem - bohužel nic se z této výzdoby nedochovalo.
Kolem roku 1912 koupila od tehdejších
majitelů usedlost Jezerku obec Michle a ObĊanská záložna v Michli pro zamýšlený
park a možnou parcelizaci. Dlouhou dobu pak trvaly kolem Jezerky nepříjemné
majetkové spory, neboť záložna poskytla usedlost soukromé osobě pro zřízení
kavárny a hostince. Velmi brzy byl provoz Jezerky hodně složitý a pestrý.
Nacházelo se zde až dvacet osm různých podnájemníků. RestauraĊní a kavárenské
zařízení velice dlouho fungovalo a to k velké oblibě hlavně michelských a
nuselských návštěvníků, ale ne už tak k libosti obce Michle. A jak šla doba,
měnil se jak vzhled, tak funkĊnost Jezerky především různými dostavbami. Podle
existujícího popisu z roku 1922 vypadala tehdy usedlost asi takto: hlavní restauraĊní budova byla zděná
jednopatrová, v jejím přízemí se nacházela velká hostinská místnost, dvě
místnosti spolkové, kuchyň, pivní sklep. V prvním patře bylo pět pokojů. K restauraĊní budově přiléhal taneĊní a
divadelní sál. Kromě popsaného zde stávalo i zděné přízemní stavení s
hospodářským zázemím a obytnými místnostmi personálu.
Po
celou dobu 2. světové války budova nesmírně chátrala. Park se zaĊal budovat až
v roce 1949, kdy byly definitivně vyřešeny zdejší nepříjemné majetkové vztahy.
V sedmdesátých letech 20. století došlo k další přestavbě Jezerky a ta se pak
zaĊala užívat jako televizní vysílací studio se stejným jménem. Během přestavby
došlo bohužel k odstranění některých původních historických prvků z barokní
doby a také byl zrušen rybníĊek v parku. Park se zaĊal používat hlavně jako
parkoviště. Po pádu komunismu se v
restituci vrátila Ċást Jezerky původním majitelům a nastalé neurovnané
majetkové poměry znovu dlouho bránily městu zde cokoli prosadit. Od roku 1975
je Jezerka památkově chráněná.
Nakonec
se s usedlostí podařila velmi zajímavá věc a tou bylo v roce 2002 založení
divadla, které provozuje Divadelní spoleĊnost Jana Hrušínského. Klasicistní
budova v Nuslích každý veĊer vítá své příznivce a zájem o její repertoár je
mezi lidmi obrovský a všech 205 míst v hledišti bývá trvale vyprodáno. V
divadle hostují herci jako Jiřina Bohdalová, Radek Holub, Bára Hrzánová,
Miroslav Vladyka, Valerie Zawadská, Jan KaĊer a další. Neodmyslitelnou souĊástí
spoleĊnosti je samozřejmě Jan Hrušínský. Rád si sem zajede i Jan Tříska. Je na
místě uvést, že kdysi, zde provedené divadelní představení „Kumšt“ právě s
Třískou, KaĊerem a Hrušínským, patřilo k těm naprosto jedineĊným. A zakoupit si
lístek na „Kumšt“, to byl opravdu kumšt.
Připomeňme
si, že se ustavením Divadelní spoleĊnosti podařilo Janu Hrušínskému dokonale
navázat na rodinnou dlouholetou divadelní tradici jeho předků. ZaĊala kdysi
dávno v roce 1883 prvním držitelem divadelní licence, kterým byl Ondřej
ČervíĊek - ten divadelním prknům zcela propadl a postupně na ně zavedl celou
svoji poĊetnou rodinu. Nejznámější osobou byl jeho syn Václav, který si po
sňatku s hereĊkou Annou Budínskou, ponechal její jméno a divadelní spoleĊnost
nesla pak jméno Budínské a opět jak již tomu bylo v generaci předchozí, jejími
herci se stávali především Ċlenové vlastní rodiny. V téhle spoleĊnosti se
narodil v roce 1920 i nám tolik známý herec Rudolf Hrušínský a narodil se
opravdu přímo po představení za jevištěm!
Jen na popsané malé ukázce je alespoň trochu vidět pestrost a bohatost
divadelních vztahů a rodinných propletenců, ale zároveň i obrovská láska a
vášeň k divadlu celého rodu Hrušínských.
Dnes
už můžeme s úsměvem a uznáním
konstatovat, že založenou rodinnou
divadelní historií si úspěšně a historicky prošli i další osobnosti jako
třeba Josef Kajetán Tyl, Karel LamaĊ, Josef Kemr a tradice pokraĊuje. Někde
jsem se doĊetla, že divadlo Na Jezerce je divadlo s rodokmenem a nelze jinak,
než s tím bez výhrady souhlasit.
Mně
samotné se ještě moc líbí skuteĊnost, že se původní usedlost Jezerka nachází
právě na území Nuslí, protože rodina Hrušínských v téhle pražské Ċtvrti bydlela
a bydlí dosud, dokonce na rodinné vile je dnes umístěna busta Rudolfa
Hrušínského. Vilu postavil dědeĊek dnešního Jana a Rudolfa v roce 1928 v tehdy
zcela nezastavěné ulici a od té
doby to bylo rodinné sídlo. Komunisté sice udělali na nějakou dobu z vily
Ċinžovní dům, ale po revoluci se opět vila stala Ċistě sídlem rodinným. A od
starousedlíků vím, že především Rudolf Hrušínský Nusle miloval a to nejenom pro
rodinné sídlo a kořeny, ale také pro místo samotné, pro všechny ty ulice a
uliĊky do svahů, v jeho mládí nezastavěné pláně, na jaře rozkvetlé zahrady,
milý a trochu ospalý klid téhle pražské Ċtvrti, její svérázné a dobrosrdeĊné
obyvatele a prý samozřejmě i některé pivnice s dobrým pivem, mezi které údajně
vždy patřila hospoda U Bansetů v Táborské ulici proti radnici. K té bylo a
pořád je od Hrušínských hodně blízko.
A
dnešní Jezerka? Vypravila jsem se tam. Do upraveného a rozsáhlého parku
vstoupíte krásnou zdobenou bránou, v jejímž Ċele je nápis „Divadlo Na Jezerce“.
Hned za bránou se ocitnete jakoby v jiném, klidném a trochu pohádkovém světě.
Opravené budovy Jezerky se do zeleně parku dokonale hodí. Vyzařuje z nich
jakási přirozená a skromná líbeznost. V parku už je znovu vybudované jezírko.
LaviĊky vybízejí k posezení. Dávnověkost místa dobře navozují památkově
chráněné mohutné staré platany. Jen kněžnu Libuši jsem tady nepotkala - možná
jindy.
Jana
Fafejtová - Praha
***