Gener‡lmajorovi Ludv’ku Peterkovi by bylo 6. dubna 2014 sto let
Dlouholetý člen winnipežskŽ odbočky a držitel Masarykovy ceny by se letos dož’val 100 let. Byl členem naš’ odbočky, jelikož Saskatchewan je jedinou provinci’ na z‡padě kde nen’ ČSSK. Bohužel pan gener‡lmajor už před pěti lety odešel do konečnŽ výslužby, P‡n Bůh si ho pozval k sobě.
Po imigraci do Kanady žil mnoho let v Montrealu. Když se však jeho dcera vdala za saskatchewanskŽho farm‡ře se kterým studovala v Montrealu leteckŽ inženýrstv’, cel‡ rodina se přestěhovala do jižn’ho Saskatchewanu. Rodn‡ hrouda pro mladŽho inženýra letectv’ byla přednějš’ než letadla. Dodnes farmař’ na několika sekc’ch půdy a nav’c na jejich pozemc’ch se nach‡z’ ropa – mnoho studn’ pumpuje pro Kanadu naftu.
Po přestěhov‡n’ Ludv’k se svou manželkou žili na farmě mladých manželů, ale posledn’ roky str‡vili v Care Home Pioneers Haven v Kerrobert.
Ludv’k Peterka se narodil 6. dubna 1914 v BělŽ pod Bezdězem. Po vystudov‡n’ gymn‡zia v Hradci Kr‡lovŽ nastoupil na vojenskou akademii Praze.
Po okupaci Československa Německem jako československý důstojn’k uprchl do Polska a odtud se dostal do Ruska, kde kr‡tce sloužil v arm‡dě gener‡la L. Svobody a byl jeho bl’zkým důstojn’kem. Jelikož poruč’k Peterka ovl‡dal velice dobře francouzštinu, kterou se naučil na gymn‡ziu, gen. Svoboda ho z toho důvodu poslal do Francie. Z dějin dobře zn‡me, že tenkr‡t ještě Stalin byl dobrým kamar‡dem Hitlera a v Rusku se pro československŽ vojsko nic nedělo – nebojovalo.
Na jaře roku 1940 odplul ruskou lod’ z Oděsy do Bejrœtu. Pak pokračoval ze Sýrie francouzskou civiln’ lod’. Stačil zachytit posledn’ loď, kter‡ ještě proplula středomoř’m, jelikož po tŽ co se It‡lie přidala na stranu Němců a vyhl‡sila v‡lku spojencům, blokovala lodn’ dopravu v středomoř’.
Loď, na kterŽ byl pan Peterka, připlula do malŽho př’stavu v jižn’ Francii. Z př’stavu voj‡k Peterka se dostavil k československŽ arm‡dě, kter‡ bojovala po boku Francouzů. Jeho hlavn’ role určen‡ gen. Svobodou byla, aby byl styčným důstojn’kem mezi Českou a Francouzkou arm‡dou. Zœčastnil se kr‡tkodobých bojů ve Francii, kde z nejasnŽho stanoviska Francie k ciz’m vojskům, se často přem’sťovali z jednoho m’sta na druhŽ.
Po por‡žce Francie se tamějš’ československ‡ arm‡da rozpadla. Ti, kteř’ chtěli d‡le bojovat proti Němcům se přepravili do Anglie každý na svou pěst. Tak jak se komu povedlo. Poruč’k Peterka byl ve skupině voj‡ků, kteř’ se přepravili na dně uhelnŽ lodi bez paluby, přes Gibraltar do Liverpoolu.
Češt’ voj‡ci byli shrom‡žděni ve stanovŽm t‡boře v bl’zkosti města, kde byla vytvořena Československ‡ samostatn‡ brig‡da, kter‡ však neměla dlouhŽ trv‡n’. Na př’kaz z Moskvy s prohl‡šen’m, "Je to imperialistick‡ v‡lkaÒ, osm set tak zvaných "Španěl‡kůÒ - českých dobrovoln’ků, kteř’ bojovali proti gen. Frankovi ve španělskŽ občanskŽ v‡lce odstoupilo z ČeskoslovenskŽ brig‡dy. Jako soudruzi nechtěli bojovat v imperialistickŽ v‡lce.
Mezi československými voj‡ky se tenkr‡t nevědělo o smlouvě Ribbentrop – Molotov, mezi Německem a Sovětským svazem podepsanŽ v Moskvě 23. srpna 1939 za př’tomnosti Stalina. (Zde je vidět Stalinovu špinavou politiku, kter‡ je dnes všeobecně zn‡m‡. Jeho snahou bylo vyčerp‡n’ sil nejen Anglie a Francie, ale tŽž Německa, aby potom vstoupil do v‡lky proti všem zeslabeným st‡tům a mohl rozšiřovat svůj komunistický imperialismus. Je to dobře vypsanŽ v knize Viktora Suvorova ãVšechno bylo jinakÒ).
OdstoupenŽ československŽ voj‡ky (Španěl‡ky) převzali AngličanŽ a poslali je do pracovn’ch t‡borů. "Byla to pro n‡s v‡žn‡ a nepředpov’dan‡ ud‡lost, protože za ně nebyla ž‡dn‡ jin‡ n‡hrada," vypr‡věl gen. Peterka. ãNaopak z toho vznikl přebytek důstojn’ků bez vojska. Po dohodě s Angličany byla zavedena tzv. "Skupina nezařazených", z nichž pak někteř’ přešli k letectvu, nebo se začlenili do různých anglických kurzů. Ve skupině, kter‡ odešla k letectvu, byli poruč’ci Zelený, Stř’brný, Pechal, Op‡lka a j‡. Přihl‡sili jsme se do kursu radistů - parašutistů. Z tŽto parašutistickŽ skupiny se pak později organizovala akce na Heydricha v Praze, o čem jsme však nevěděliÒ.
(Poz.- Gabč’k Jozef (*8. 4. 1912 Poluvsie u Žiliny, + 18. 6. 1942 Praha) - slovenský voj‡k, poddůstojn’k československŽ arm‡dy. TakŽ odjel z Francie roku 1940 do VelkŽ Brit‡nie, kde absolvoval parašutistický a speci‡ln’ výcvik a spolu s J. Kubišem byli vybr‡ni pro uskutečněn’ atent‡tu na R. Heydricha. gen. Peterka ho osobně možn‡ neznal, ale byli ve stejnŽ výcvikovŽ skupině).
Gen. Peterka d‡le pokračoval, - ãPechal i Op‡lka byli vysazeni ve vlasti. Bohužel j‡ jsem si při jednom cvičnŽm seskoku zlomil kotn’k a měl jsem ho v s‡dře, tak jsem nemohl d‡le pokračovat ve výcviku. Z toho důvodu mně převeleli zpět na brig‡du, kter‡ se mezit’m přeorganizovala na obrněnou. Jak jsem se později dozvěděl, Pechal byl zastřelen někde u slovenských hranic. A Op‡lka i Kubiš po atent‡tu v době takzvanŽ Heydrichi‡dy, jak jsem se později dočetl, v obkl’čen’ v pražskŽm kostele ještě bojovali, avšak sami si ukončili svŽ životy.
Po mnoha letech, až loni jsem se dověděl, že s n‡mi byl ještě Bogotaj, který později zemřel v USA.
Od ZelenŽho, který po v‡lce zůstal v anglickŽm letectvu RAF jsem se dozvěděl, že v naš’ parašutistickŽ skupině byli ještě dva kapit‡ni, kteř’ zemřeli přirozenou smrt’. Podle ZelenŽho jsme zůstali na živu už jen my dva (Zelený a Peterka v roce 2004).
Konec v‡lky mne zase zastihl ve Francii, kde jsem postupoval s Anglickou arm‡dou, jako pobočn’k velitele praporu. Na konci v‡lky jsem měl hodnost majora", vypr‡věl d‡le gen. L. Peterka.
Po v‡lce se svou anglickou manželkou se Ludvik Peterka vr‡til do Československa. Avšak jejich pobyt v Československu neměl dlouhŽ trv‡n’. Kr‡tce po komunistickŽm puči v roce 1948 komunistický režim začal pron‡sledovat a věznit z‡padn’ voj‡ky. Jediným východiskem pro Peterku bylo odej’t opět z ČSR. Manželka se ještě dostala leg‡lně zpět do Anglie, ale gen. Peterka už musel na Šumavě přej’t hranice ileg‡lně.
Dějiny si opět zahr‡ly s osudem tohoto člověka, když s ruksakem na z‡dech musel hledat œtočiště u Němců - u lid’, kterŽ jeho prezident Beneš zrovna tak vyhnal jen s pouhým ruksakem na z‡dech z ČSR, tak jak musel ut’kat s‡m Peterka. Jeho lŽta bojov‡n’ a nasazov‡n’ života za vlast byly na nic! Takov‡ vlast, ať už situaci zavinil kdokoliv, nemohla zůstat nad‡le jeho domovem. Stal se opět emigrantem.
"Chci ještě něco m‡lo dodat k mŽmu povýšen’ na Gener‡lmajora," vypravoval mi Ludv’k Peterka. "Stalo se, že v roce 1992, když jsme s manželkou přijeli na n‡vštěvu do vlasti se o mne dozvěděli parašutistŽ, kteř’ byli vysazovan’ za v‡lky do vlasti z Anglie (hlavně jako telegrafistŽ), že vlastně ještě žiji a mým domovem je Kanada.
Obr‡tili se na mne, abych se k nim připojil, poněvadž se dom‡hali lepš’ho oceněn’ svých služeb během v‡lky, než jim přizn‡vala předešl‡ komunistick‡ vl‡da, což se i po sametu moc nezměnilo. Doposavad nev’m, jak jsem jim mohl pomoci, než nějakým př’spěvkem na pomn’k či podobně. Nav’c od doby, kdy jsem si zlomil kotn’k a byl převelen zpět k Brig‡dě, jsem se už nepoč’tal za parašutistuÒ.
ãVelkŽ překvapen’ pro mne přišlo až v roce 1994, kdy jsem obdržel pozv‡n’, abych se dostavil k mŽmu jmenov‡n’ presidentem republiky, V‡clavem Havlem na "Gener‡lmajora". Zbývalo však jen deset dn’ ke jmenov‡n’, což pro mne byla kr‡tk‡ doba, abych se mohl dostavit z Kanady do Prahy. T’m p‡dem, dekret mi byl doručen přes Velvyslanectv’ ČR ve WashingtonuÒ.
ãMohu jen dodat", ř’kal gen. Peterka s dojet’m, "Bylo to trochu silnŽ kořen’ i pro venkovskŽho chlapce z Březinky".
Na kongresu ČSSK konanŽm 1995 ve Winnipegu gen. Ludv’k Peterka byl oceněn nejvyšš’m vyznamen‡n’m sdružen’ – ãCenou T. G. MasarykaÒ. Bohužel pro svoje st‡ř’ a špatný zrak nemohl se dostavit k převzet’ ceny. Pan Gener‡lmajor Ludv’k Peterka mne pož‡dal, abych jeho jmŽnem převzal významnŽ oceněn’ a poděkoval. Při před‡v‡n’ ceny hostŽ a hodnost‡ři se na prvn’ moment podivovali mladŽmu gener‡lovi, než jsem jim vysvětlil, že bohužel takovou hodnost nem‡m – byl jsem jen des‡tn’kem v nucenŽ lidovŽ arm‡dě ČSR.
V srpnu tŽhož roku jsme s manželkou navšt’vili Peterkovi v Kerrobert a předali Masarykovou cenu za œčasti jeho manželky a př‡tel v Pioneer Haven Care home. Pan Peterka s manželkou vyj‡dřili veliký povděk naš’m krajanům, že nejen je neust‡le zařazujeme mezi sebe, ale oceňujeme jejich vykonanou pr‡ci pro vlast i krajany v Kanadě.
Z minulých dopisů a rozmluv s panem Peterkou napsal VilŽm A. Kun.
***