Jazz ve Vancouveru
Pod t’mto n‡zvem uvedla nov‡ krajansk‡ agentura ART without borders koncert trumpetisty Laco Decziho a jeho comba Celula New York (syn Vejco a dva členovŽ z Čech, baskytarista Michael Kr‡sný a pianista Jan Aleš). Koncert se konal v novŽm centru The Cultch (639 Comercial Drive, Vancouver) shodou okolnost’ v den mých pokročilých (75) narozenin, 11.dubna.
Pokud v n‡zvu programu je jazz, pak v tomto př’padě šlo o jazz s velikým J, absolutně špičkovŽ œrovně a kvality všech jeho členů a pod veden’m legend‡rn’ho Laco Decziho, slavnŽho ještě v době vl‡dy jednŽ strany v Československu.
Technick‡ a muzik‡ln’ dokonalost všech, vit‡ln’, komplikovan‡ hra V. Decziho na bic’, n‡padit‡ sola M.Kr‡snŽho (a scatový zpěv v doprovodu svŽho n‡stroje), technicky výborný, znamenitě využ’vaj’c’ možnost’ elektrickŽho keyboardu Jan Aleš - všichni v dokonalŽ souhře s L.Deczim.
Většina skladeb byla instrument‡ln’ho improvizačn’ho charakteru v trv‡n’ mnoha dlouhých minut. Občas jsem si ale maně připomněl výrok Count Basieho, že jazz jsou takŽ pauzy a ticha. To bylo nejednou předvedeno v absolutn’ dokonalosti ve skladb‡ch tŽměř be-bopovŽho charekteru dokonalou synchoronizac’ n‡stupů (po vteřince či dvou ticha) L.Decziho hlavně s buben’kem, ale stejně tak s ostatn’mi hr‡či.
Zm’nil jsem se o bravurn’ hře všech členů komba, ale nemohu se ještě nezm’nit o V. Deczim. M‡lokdy jsem slyšel hr‡t na bic’ s takovou vitalitou a technickou jedinečnost’, jako tohoto večera! Muzikanti nešetřili na čase, koncert byl dlouhý, stejně jako př’davek a reakce posluchačů byla nadšen‡ a bouřliv‡. Škoda, že nezněla z vyprodanŽho s‡lu.
I když z mnoha podob a stylů jazzu nen’ ten, který jsem toho večera slyšel mým nejobl’benějš’m (př’liš dlouhŽ skladby ač v technicky n‡ročnŽm proveden’, ale nejednou mi v nich chyběl z‡blesk melodie a swingu), to, že m‡m raději Cool jazz, Swing, Main stream jazz a čistý Be-bop nikterak neznamen‡, že nejsem schopen ocenit i tento styl jazzu, který ten večer s‡lem zněl.
To jsou ale zcela osobn’ n‡zory, a snad pr‡vě t’m je jazzov‡ hudba zaj’mav‡, že kromě svobody projevu poskytovanŽ hr‡čům v improvizac’ch, nabiz’ posluchači možnost preferenc’ stylu toho či jinŽho. Každý styl m‡ svŽ mistry. Ve zvolenŽm hudebn’m ž‡nru L.Deczi a jeho Celula patř’ nepochybně ke špičk‡m i v měř’tku světovŽm.
Prvn’ akce ART without borders skončila œspěchem. Škoda, že s‡l nebyl vyprodaný. Ale vancouveršt’ milovn’ci hudby a hlavně jazzu jistě se v bl’zkŽ budoucnosti sejdou na akc’ch dalš’ch tŽto novŽ produkčn’ skupiny.
V tom přeji mnoho œspěchu a zdaru.
Vladim’r C’cha
***