Návrat na hlavní stranu

 

Jazz ve Vancouveru

Pod tímto názvem uvedla nová krajanská agentura ART without borders koncert trumpetisty Laco Decziho a jeho comba Celula New York (syn Vejco a dva členové z Čech, baskytarista Michael Krásný a pianista Jan Aleš). Koncert se konal v novém centru The Cultch (639 Comercial Drive, Vancouver) shodou okolností v den mých pokročilých (75) narozenin, 11.dubna.

Pokud v názvu programu je jazz, pak v tomto případě šlo o jazz s velikým J, absolutně špičkové úrovně a kvality všech jeho členů a pod vedením legendárního Laco Decziho, slavného ještě v době vlády jedné strany v Československu.

Technická a muzikální dokonalost všech, vitální, komplikovaná hra V. Decziho na bicí, nápaditá sola M.Krásného (a scatový zpěv v doprovodu svého nástroje), technicky výborný, znamenitě využívající možností elektrického keyboardu Jan Aleš - všichni v dokonalé souhře s L.Deczim.

Většina skladeb byla instrumentálního improvizačního charakteru v trvání mnoha dlouhých minut. Občas jsem si ale maně připomněl výrok Count Basieho, že jazz jsou také pauzy a ticha. To bylo nejednou předvedeno v absolutní dokonalosti ve skladbách téměř be-bopového charekteru dokonalou synchoronizací nástupů (po vteřince či dvou ticha) L.Decziho hlavně s bubeníkem, ale stejně tak s ostatními hráči.

Zmínil jsem se o bravurní hře všech členů komba, ale nemohu se ještě nezmínit o V. Deczim. Málokdy jsem slyšel hrát na bicí s takovou vitalitou a technickou jedinečností, jako tohoto večera! Muzikanti nešetřili na čase, koncert byl dlouhý, stejně jako přídavek a reakce posluchačů byla nadšená a bouřlivá. Škoda, že nezněla z vyprodaného sálu.

I když z mnoha podob a stylů jazzu není ten, který jsem toho večera slyšel mým nejoblíbenějším (příliš dlouhé skladby ač v technicky náročném provedení, ale nejednou mi v nich chyběl záblesk melodie a swingu), to, že mám raději Cool jazz, Swing, Main stream jazz a čistý Be-bop nikterak neznamená, že nejsem schopen ocenit i tento styl jazzu, který ten večer sálem zněl.

To jsou ale zcela osobní názory, a snad právě tím je jazzová hudba zajímavá, že kromě svobody projevu poskytované hráčům v improvizacích, nabizí posluchači možnost preferencí stylu toho či jiného. Každý styl má své mistry. Ve zvoleném hudebním žánru L.Deczi a jeho Celula patří nepochybně ke špičkám i v měřítku světovém.

První akce ART without borders skončila úspěchem. Škoda, že sál nebyl vyprodaný. Ale vancouverští milovníci hudby a hlavně jazzu jistě se v blízké budoucnosti sejdou na akcích dalších této nové produkční skupiny.

V tom přeji mnoho úspěchu a zdaru.

Vladimír Cícha

                                                                                     ***

Návrat na hlavní stranu