Zastavili v Rusku zas, zvučný Ameriky Hlas
My
šedes‡tn’ci, co jsme Studenou v‡lku znali a nezapomněli, jsme ve
čtvrtek 10. dubna 2014 š’řili mezi sebou zpr‡vu z Lidovek: Rusko
zablokovalo frekvenci na kterŽ v Moskvě a okol’ vys’lala americk‡
rozhlasov‡ stanice Hlas Ameriky. Rozhodnut’ o zablokov‡n’ vys’l‡n’ vys’l‡n’
ozn‡mila ve středu rusk‡ st‡tn’ medi‡ln’ společnost Rossija segodna,
kter‡ vys’lac’ rozhlasovŽ frekvence spravuje.
Toto pozoruhodnŽ kazisvětskŽ rozhodnut’ n‡s svolalo
ke stolku v kav‡rně Books&Beans a do vůně k‡vy Zdeněk
řekl: ãUž je to tady,Ò protože ostnatŽ ploty a st‡tn’ cenzura
jsou Zdeňkovy symboly totality. Abych pop’chl svŽ společn’ky Evu i
Zdeňka, řekl jsem, že jedna vlaštovka jaro neděl‡ a
zadušen’ Hlasů Ameriky neznamen‡ n‡vrat totality, protože kdo
chce Hlas slyšet určitě si způsob najde; a vzpomněl
jsem svŽho dědečka v pades‡tých letech jak sed’ s uchem u
r‡dia a vylaďuje Hlas Ameriky navzdory hlomozu rušičky kaz’c’
vys’l‡n’ na severu moji rodnŽ Moravy. Co minutu dědeček volal Ticho!
a jako d’tko jsme nevěděl, jestli okřikuje babičku, kter‡
cosi m’chala v hrnci na spor‡ku, anebo tu rušičku.
ãMůj otec chodil poslouchat Hlas Ameriky na
půdu činž‡ku, kde jsme žili,Ò řekla Eva. Měl tam
antŽnu jako nataženŽ dr‡ty maskovanŽ co šňůry na pr‡dlo a
na r‡dio, kterŽ bylo v kuchyni na kredenci, otec přišrouboval
rukojeť, aby mohl r‡dio nosit jako kufr po schodech na půdu
poslechnout si zpr‡vy a zas r‡dio přinesl do kuchyně, aby maminka
mohla poslouchat muziku.
ãNaš’ dělali totŽž,Ò řekl
Zdeněk, ãnosili r‡dio do sklepa, t‡ta připojil dr‡t antŽny na
vodovodn’ trubky, seděl na špalku na sek‡n’ dřeva a r‡dio choval
na kl’ně jako hranatŽ batole. Všichni chtěli vědět co
ř’k‡ Hlas Ameriky.Ò
ãA co ř’kal Hlas Ameriky?Ò optal jsem se
provokačně, jako bych nevěděl.
ãJakor‡t si pamatuji,Ò řekla Eva, ãpolitickŽho
koment‡tora pod značkou ko-ko-ko, což znamenalo Kohout kokrhal
koment‡ř a představoval jsem si kohouta kokrhaj’c’ho do mikrofonu,
ale co kokrhal nev’m.Ò
ãJ‡ taky nev’m,Ò přiznal jsem, ãprotože
naš’ vždy mluvili šeptem co hl‡sila Amerika. Ale
každop‡dně něco věděli, když dědeček
koupil rodinný domek p‡r měs’ců před krachem koruny v
květnu 1953, a po krachu koruny řekl, že mu Hlas Ameriky
zachr‡nil œspory a přihr‡l n‡m rodinný dům.Ò
Pili jsme kafe a Zdeněk si vzpomněl na druhou
polovinu šedes‡tých let, když už nebyl d’tě a koupil
si vlastn’ r‡dio a poslouchal zpr‡vy a hlavně z‡padn’ hudbu nam’sto tŽ
urvanŽ dechovky co vys’lal československý rozhlas. Eva, kter‡
již jako slečna koncem šedes‡tých let uměla
německý i anglicky, ne z přinuceni ale ze z‡liby a d’ky
lingvistickŽmu talentu, vzpomněla, že po srpnovŽ okupaci poslouchala
zpravodajstv’ z V’dně a Londýna, když chtěla
vědět v’c než co režim dovoloval lidem v ulic’ch vědět.
Režimu nějak nestačil dech na blokov‡n’ zpr‡v z V’dně nebo
z Deutsche Welle v němčině.
Zavzpom’nal jsem, že když vybuchla beatlmania,
a moji rodiče tu hudbu nesn‡šeli, makal jsem o pr‡zdnin‡ch co
z‡vozn’k a za výdělek jsem si koupil ruskŽ r‡dio Riga, a po noc’ch
jsem ladil R‡dio Luxemburg a jinŽ stanice, abych slyšel. Nevzpom’n‡m,
že bych kdy hledal a ladil r‡dio Moskva, ještě tak r‡dio
Jerevan, kdyby nějakŽ existovalo, kromě vt’pků o r‡diu Jerevan.
Tyhle vtipy se neš’řily Žterem, ale mezi lidmi.
Dotaz na R‡dio Jerevan: ãCo bylo dř’ve slepice nebo
vejce?Ò
Odpověď: ãInu, dř’ve bylo všecko.Ò
Zazněl sm’ch, až se lid’ ot‡čeli, a Eva
řekla vtip delik‡tn’ jakŽ m‡ ona řada: ãČasový sign‡l z
R‡dia Jerevan: P’p, p’p, p’p je přesně 12 hodin, a hlasatel
pokračuje: Upozorňujeme členy komunistickŽ strany, aby se
neznepokojovali, že zmizela mal‡ ručička na
n‡stěnných hodin‡ch. Ta je pr‡vě schovan‡ za velkou.Ò
Zdeněk zařičel sm’chem a přidal svoji
obl’benou: ãOt‡zka na r‡dio Jerevan z Kyjeva: Slyšela jsem, že
prý v Moskvě bylo vidět maso?Ò
Odpověď: ãTaky ho uvid’te v Kyjevě; tato
výstava œspěchu SovětskŽho Svazu je putovn’.Ò
Ale dost už legrace, řekl jsem, a vzpom’n‡m si
jak asi rok po pancŽřovŽm srpnu 68 začalo rušen’ SvobodnŽ Evropy
po neslavnŽm dubnovŽm plŽnu, kdy hus‡kovskŽ veden’ zah‡jilo normalizaci a
zač’naly opět nenorm‡ln’ poměry v Československu. Eva
pokývala hlavou a vzpomněla, že na œpat’ Jesen’ku byl st’n
rušičky um’stěnŽ na Pradědů zastavovaly auta a lid’
poslouchali z‡padn’ rozhlas; dokonce se ř’kalo, že tam parkuj’
četnŽ tatry 603 a funkcion‡ři strany tam chytaj’ rozumy.
ãBož’čku, to byla ohyzdn‡ doba, když se
filtrovala pravda a lid’ vyr‡běli zkazky a f‡my, kterŽ se š’řily
v œstn’m pod‡n’ÉÒ
ãZkazky a f‡my?Ò zaprotestovala Eva, a
připomněla, když v Ostravě v 1976 vybuchl most přes
Ostravic’ a zpr‡vy o tomto neštěst’ a četných
mrtvých vys’laly jenom V’deň, Londýn a Hlas Ameriky.
Přišla na mne m’rn‡ nevolnost a zpr‡va, že RusovŽ nebudou m’t
zpr‡vy z Hlasu Ameriky byla protivn‡ jako mokr‡ deka. Leč Eva, kter‡
přečetla skl’čenost na mě tv‡ř’, řekla, že
RusovŽ se teď budou stěhovat z rodnŽ země po desetitis’c’ch,
protože ochutnali svobodu a dobrŽ věci, že cenzura nen’ znak
Putinovy s’ly, ale hroznŽ slabosti, že povst‡n’ z Ukrajiny se přelije
na východ do Moskvy a Putin nedovl‡dne jako Ukrajinci smetli
mocn‡ře Janukoviče.
Chvilku jsme mlčeli, Eva se zvedla ze židle a
rozloučili jsme se. Venku sv’tilo jarn’ slun’čko, sn’h už zmizel
a cvrlikali pt‡ci.
Rosťa Firla –
Sudbury
***