Hong Kong – asijská metropole
Hong Kong jsem navštívila již několikrát a stále ráda se tam vracím, nejenom proto, že tady pracuje a žije můj syn s rodinou, ale protože se mi zde líbí, je tu stále co dělat a vidět. Je to silně pulzující velice zajímavé a kulturní město s krásnou exotickou přírodou a poskytuje každému obyvateli nesčetné možnosti, co se týče zaměstnání, tak kulturního i sportovního se vyžití. Je velmi oblíbené expatrioty, kteří zde žijí ve velkém počtu. Je jedním z nejvýstavnějších a nejbohatších metropolí světa, je srdcem a duší businessu, je unikátní svoji zeměpisnou polohou a architekturou. Pokaždé když sem přijedu, tak rozhodně se nikdy nenudím, ba naopak. Vždy něco nového objevím, buď nové zákoutí, nebo zapomenutou uličku s lidovým folklorem, třeba i novou vesničku, či zastrčenou jídelnu s čínskými knedlíčky, případně i s vaječnými dortíky, romantickou pláž, nebo navštívím museum, které jsem si nechala k prohlídce od posledně. Bude dnes slunce, jasno a nebo vzduch plný smogu? Slunce zde moc bohužel nemají, ale zato celoroční příjemné teploty, na které bych si asi velmi rychle zvykla. Hong Kong znamená milion věcí pro milion lidí. Je to mnohonárodnostní fascinující sedmimilionové město, které sice má všechny ty obvyklé velkoměstské bolesti jako znečistěný vzduch, shon, mnoho lidí, hodně aut, ale je pokojné, překvapivě zelené a zdá se, že vše zde funguje. Určitě tedy hromadná městská doprava a taxi služby. Nákupní střediska jsou ohromná a je jich hodně. Kavárny, chutné jídlo, mezinárodní kuchyně, gurmánský ráj, na svíčkovou jsem sice zatím ještě nenarazila, ale vůbec mi to nevadí. Obchody se vším sušeným co moře dá, obchůdky s čaji, bylinková medicína, najdete tu všechno. Nádherné hotely, kulturní centra a když už máte toho městského mumraje dost, tak stačí se dostat k přístavu, sednout si na jednu z lodí a za necelou půlhodinu jste v oáze klidu a míru na jednom z přilehlých ostrovů, kde se žije ještě postaru. To je to, co mě zde vždy nejvíce fascinuje, ta rozmanitost místa a kolikrát i silné kontrasty. Turistu, který je zde poprvé, určitě bolí první den silně za krkem, protože aby jeden dohlédl na věže mrakodrapů, musí se pořádně zaklonit. A těch je tady na stovky a stále nové a vyšší a každý je jiný. Běda, kdyby nešla elektrika, to by bylo nějakých schodů pak vyšlapat! Návštěvníka zaujme citlivé a harmonické skloubení přírody a šedého betonu, nelze přehlédnout, že výstavba a uspořádání města se dělo za pomoci Feng Shui (čínský filosofický systém). Obdivuhodné, jak na celkem malé ploše žije tolik živých bytostí, loket vedle lokte, kde však určitých kompromisů je zapotřebí. K tomu silnice, podjezdy, nadjezdy, tunely, promenády, parková zákoutí často s templem, chodníky, hřbitovy a spousta stromů i přírodních parků. Jeden nemůže říci, že navštívil Hong Kong, když by nevyšel/nevyjel na Victoriin kopec, (552 m), který je dominantním místem ostrova. Odtud se pak naskytne panoramatický, oslňující - až vám to vezme dech - pohled na město, na ono lidské mraveniště, věže mrakodrapů, záliv a přístav pod vámi, kterým je HONG KONG. Rozhodně stojí za to se sem vypravit ještě i večer, protože pohled na osvětlené město je doopravdy skvostný. Nebo ještě lépe – v době Vánoc a oslav Čínského nového roku. S elektrikou se tu zřejmě nešetří.
V době Qing dynasty (1644-1911) byl Hong Kong zapomenutým kouskem světa, obydlen farmáři, rybáři a piráty. Obchod mezi Anglií a Čínou začal kolem roku 1685 a byl k neprospěchu Evropanů až do té doby, nežli začali přivážet do Číny opium. I když dovoz opia byl císařem, jeho synem a nástupcem zakázán, přesto pokračoval až do roku 1839, kdy v Guangzhou, nedaleko od HONG KONGU, bylo na pokyn komisaře města zničeno mnoho a mnoho beden s opiem. To dalo potřebnou záminku Evropanům a hned začala vojenská akce vůči Číně, tzv. První opiová válka. Začalo vyjednávání, Britové chtěli ostrov Hong Kong a tak od srpna 1842 přešel do jejich vlastnictví. Za několik let později následovala Druhá opiová válka, kdy Angličané se zmocnili i Kowloon poloostrova a za dalších 40 let „shrábli“ i Nová teritoria. Místo připojení území k Anglii se domluvili na devětadevadesátiletém pronájmu. Čínské obyvatelstvo přicházelo ve vysokém počtu a zabydlovalo oblast. Od té doby se HONG KONG začal rozvíjet do průmyslového, zejména textilního města, centra finančních služeb a ekonomického úspěchu. Po jeho předání zpátky do čínských rukou v červnu 1997, HONG KONG se tak stal SAR nebo-li Special Administrative Region Číny a je mu ponechán i nadále sociální, ekonomický i právní systém po dobu padesáti let ode dne předání, včetně práva svobody slova a tisku, cestování, obchodu i soukromého vlastnictví. Jedna země – dva systémy, taková je dohoda. Jen tak na okraj – do Hong Kongu pro Kanaďany ani Čechy není třeba víza, do Číny ano.
SAR sestává ze čtyř hlavních oblastí: Hong Kong ostrov (80 čtverečních km) – od zálivu na jih, Kowloonský poloostrov (47 čtverečních km) – přes záliv na sever, dále pak Nová teritoria (798 čtverečních km), která se táhnou od Kowloon dále na sever až k čínským hranicím. Hong Kong ostrov je domovem většiny bank, byznysu, hotelů i správních budov, na stoupajícím kopci jsou pak rozesety obytné mrakodrapy a čím výše nahoru a blíže k Viktoriinu kopci, je nájem, či cena bytu vyšší. Za to ale se nám naskýtá nádherný výhled na moře s provozem komerčních lodí. Tak jako v Praze např., tak i tady je několik čtvrtí, každá se specifickým charakterem. Součástí HONG KONGU je však také dalších 237 přilehlých ostrovů (177 čtverečních km), většinou neobydlených, jsou to jen zelené vysoké homole vyčnívající z moře ven. Ty obydlené jsou častými výletními místy a duševní oázou pro lid z „Ostrova“, jak se tu říká. Krásné procházky, malé obchůdky, nízké domky, zahrádky, mnoho malých jídelen většinou jen s čínsky napsaným jídelníčkem, ale při dobré vůli obou stran k dorozumění dojde. Jeden z mých oblíbených je ostrov Lamma, třetí největší ostrov Hong Kongu, který se těší velké popularitě díky své pěší turistice, plážím a skvělým „rybím“ restauracím přímo v přístavu. Přejít ostrov je asi tak osm kilometrů dlouhá procházka nahoru a dolů s nádherným výhledem na moře, jako odměnou za námahu, haha, se pak vždy těším na mořské dobroty. Je zcela obvyklé si zajet na Lamma jen na večeři, což hodně Ostrovanů dělá. Kopcovitý ostrov Lantau je dvakrát větší než Hong Kong ostrov, ale s polovičkou obyvatel a je to nádherný přírodní park. Dobrá turistika, nádherné pláže, zajímavé vesničky a kláštery uhnízděné v kopcích. Největší a nejznámější je budhistický klášter Po Lin a jeho součástí je i obrovská bronzová socha Buddhy, kterou je vidět ze široka daleka. Již mockrát jsem těch třista schodů nahoru k němu vyšlapala, jeden si připadá vedle toho velikána jako malý mraveneček. Ti praví věřící po schodech nahoru nejdou po nohách, ale po kolenou. Přijíždí sem mračna autobusů jak s turisty, tak i s buddhisty. Rozhled nádherný, pocity vesmírné. Odtud se dá pak sejít dolů, asi pět kilometrů po parádní horské stezce k hlavní silnici a nebo zvolit závěsnou lanovkou přes kopce i údolí, ale pozor, lanovkové kabiny mají skleněné podlahy! Buď tak nebo onak, za chvíli jsme zpátky u hromadné městské dopravy. Jen jednou jsem se svezla lanovkou dolů, to mi stačilo, potom vždy už jen po svých! Na západní části ostrova je malá rybářská vesnice, Tai O kde je stále ještě možné vidět tradiční domky stojící na chůdách. Když jsem sem poprvé zavítala, upoutal mě hned zkraje větší „panelák“, vůbec sem totiž nepatřil. Můj syn mi pak vysvětlil, že tyto bytovky byly nabídnuty zdarma zdejším obyvatelům coby náhrada za jejich malá, chatrná obydlí. Jen na pár prstů lidí se přestěhovalo, ostatní raději chtějí i nadále žít v těch svých malých, prostých příbytcích, v blízkosti svých přátel i bližních. Nebyla jsem překvapena, ten panelák by byl pro ně vězením. Čeho jsem si všimla a to již dříve, Číňani se rádi spolčují. Když přijdete např. do velké prázdné restaurace a sednete si ke stolu, za chvíli přijde Číňan – on si nesedne do druhého rohu daleko od vás, ale hned ke stolu vedle vás a nebo přímo i k vám a tak to pokračuje dál. Stejně tak v metru, ve vlaku, nebo na nádraží, moc dlouho sami sedět nebudete. Další ostrov – tam mě syn zavedl, byl prý kdysi obydlen. Kde jsou obyvatelé? Proč tu nejsou? Jejich malá obydlí se vším skromným vybavením tu stále stojí, i malý temple, vše zarostlé, je zřejmé, že odešli velice narychlo. Zlé znamení to způsobilo. Zajímavá historka. Navštívila jsem všechny ostrovy ke kterým se dá připlout, každý je trochu jiný, ale jedno mají společné - pomalý běh života.
Jen lodí přes záliv na druhou stranu a jsme na kowloonském poloostrově. Jeho hlavní tepnou je Nathan Rd., která vede od přístavu na sever až k Novým teritoriím. Je pojmenována po jednom z anglických guvernérů Hong Kongu začátkem 20. století. Tahle hlavní tepna je napěchována stovkami obchodů, hotelů a lidí. Hluk, masy národu a desítky autobusů v neustálém pohybu, to je první dojem z Kowloon! Až se mi hlava z toho zatočila! Hned vpravo od přístavu začíná pobřežní promenáda, kde je mj. Opera, několik muzeí a kulturní středisko, takže tady zase můžete chytnout dech po tom prvním šoku. Nesčetné lavičky a krásný pohled na centrum Hong Kongu k tomu napomohou. Toto je místo, kde žije – bydlí, nakupuje i baví se - pracující třída. Obrovské neonové reklamy doplňují obraz. Čím více jdete nahoru, tím ubývá lesku a přibývá periferní atmosféra. Kowloon má totiž dost černou historii, mluvíme o 19. století, bylo to tzv. Wall City – ( Město za zdí?), kde v panelácích bydleli nájemníci ve velmi nuzných, absolutně nehygienických podmínkách, později tato část byla zbourána, evidence zahlazena. Není proto překvapivé zde ještě vidět zchátralý dům stojící vedle nového krásného hotelu či domu. Mong Kok je jedna ze čtvrtí Kowloonu, známá denním nočním trhem, kde jsou stovky stánků s tunami spotřebního zboží, plus jídelna vedle jídelny, stolky a posezy na chodnících a tisíce lidu mezi tím. Ceny až hanebně nízké. Číňané pijí čaj, alkohol není vidět. Jeden neví kam se dívat dřív, či nakupovat, dávat pozor na tašku a také se neztratit, nebo ochutnat to lákavě vonící jídlo, když se najde židle k sezení. Byl to pro mne až šokující zážitek, smysly už nemohly dál vnímat, ale rozhodně stojí za to se sem vydat. Jsem „bílá“ a tak ceny byly nasazeny vysoko, ale smlouvání miluji a jsem na to dobrá, tak jsem si přišla i na své. Vedle tohoto nočního trhu jsou tu i laciná ubytování, nesčetné krejčovské firmy nabízející levné ušití oděvů na míru - jak jsem slyšela, tak zákazníci jsou spokojeni - divoký noční život včetně slečen u tyče, (růžová a zelená neonová světla vás k nim zavedou), hodinové hotely, vzrůstající kriminalita, takže raději sem večer nechodit.
Stanley – na jižní straně ostrova Hong Kongu kdysi byla malá rybářská vesnice, nežli padla do správy Angličanů, ti z ní pak udělali největší hongkongskou osadu. Později tu bylo postaveno i vězení, které je stále v provozu. Největší atrakcí je zde Stanley Market (trh, bazar), pobřeží, skvělé restaurace a pláž. Je to nejznámější trh, kam zcela určitě každý návštěvník Hong Kongu aspoň jednou zavítá. Já sem také ráda přijedu, ale ne jenom za nákupy, ale za jednou ze specialit Hon Kongu a sice čaj s mlékem. Říkáte si asi: „ takový čaj s mlékem, co na tom je, ho udělat?!“ Věřte mi, snažila jsem se ho už mockrát připravit doma a výsledek nikdy nebyl takový jako onen ve Stanley. Taková malá jídelnička zastrčená mezi ovocem a kytkami a takový chutný mok připraví! Dojet sem poschoďovým autobusem kolem pobřeží trvá skoro 40 minut, ale jak ten výhled se shora na moře, tak i ten čaj mi za tu cestu sem stojí. Dalším místem, kam určitě každého turistu vítr zavane, je Aberdeen, sice starší část města, ale v kopci nové mrakodrapy a velký zábavný park. Je zde stále velký rybářský přístav, kde nebudete dlouho čekat a začnete dostávat nabídky k prohlídce přístavu na malých loďkách s plachtami - sampan nebo junk - typických pro HONG KONG. Hodinová projížďka stojí za to, na jedné straně v řadě vedle sebe jsou zakotveny komerční rybářské lodě, na druhé je soukromý Lodní klub s flotilou jachet všech velikostí. Prostředkem se snaží proplout sampan nebo junk lodě a na protější straně zálivu stojí obrovská plovoucí čínská restaurace s nesčetnými dekoracemi, osvětlením a gurmánským jídelníčkem. Není možno ji přehlédnout a „nahaněči“ z ulice vás na ni rychle upozorní. Mám raději pobřežní jídelnu přímo v přístavu, kde si z kádě vyberete rybu, raky nebo krevety a další, na co máte zrovna chuť. Za nedlouho je máte před sebou na talíři velice chutně připravené. Není tu žádný přepych, ale zato to šmakuje! Chcete-li si dát oblíbené polední nudle a nebo odpolední čaj, tak nejlépe v Centru, ale připravte se na frontu na místo k sezení. Mladí Číňani doma nevaří, jednak nezbývá čas a stravovat se v jídelnách je laciné. Velkým zážitkem je tzv. Dim Sum, kantonský styl poledního bufetu, který je jednak požitkovou, ale také rodinou i společenskou záležitostí, kdy se o objednaná jídla stolovníci dělí. Dim Sum delikatesy jsou většinou připravovány v páře v bambusových košících a tak jsou i servírovány. Výběr je obrovský, čím více strávníků u stolu, tím více ochutnáte. Brzy si všimnete, že hosté nehledí na to, zda jim ukápne omáčka na bílý ubrus, servírka ho pak jen stáhne a dá nový. K jídlu se zde pije jen čaj a hodně, nikdy neschází v kalíšku, alkohol zřejmě jen v soukromí. Vidličky neexistují. A opět – velká restaurace, velké kulaté stoly a lidí plno. I my jsme čekali na místo ke stolu.
Macau – je druhou SAR Číny, jen hodina lodí na západ od Hong Kongu, bylo čtyři a půl století portugalskou kolonií, navráceno Číně v roce 1999. Dnes je to hráčské doupě, americké Las Vegas v malé rozloze - kasina, hotely, restaurace, drahé značkové obchody, neony… V úzkých uličkách staré části města se nedá projít, všude plno lidí, až neuvěřitelné! Každou hodinu sem jezdí z Hong Kongu lodě a pokud si nekoupíte lodní lístek dopředu, nemusíte sedět. Směs dvou kultur, pamětihodnosti, dobrý celodenní výlet, určitě stojí za návštěvu.
Jen velice málo obyvatel Hong Kongu má svoji vlastní zahrádku. Ani se to nezdá tak důležité, neboť ve městě je ponecháno stále dost zeleně, stromy lemují silnice a malé parky, dětská hřiště i místa pro ranní protažení těla vás překvapí na každém třetím rohu. Velmi oblíbenou rodinnou procházkou i jako ranní rozcvička je výstup na Victoriin kopec, neboli Peak. Šla jsem nahoru mnohokrát, je to dobré kardiovaskulární cvičení. Velkou atrakcí Hon Kongu jsou však i čtyři turistické stezky, které vedou celou jeho oblastí. Nejznámější a nejvíce používaný je Hong Kong trail, stezka, dlouhá 50 km, vede napříč ostrovem od západu na východ. Rozdělena na osm etap, dá se ujít i najednou. Dost náročné, samé schody a kopce, ale získáte o městu perspektivu a naskytnuté pohledy stojí za každou kapičku potu. Druhým oblíbeným je Wilson trail,78 km, z jihu od Stanley (Hongkongského ostrova) přes Kowloon na sever až k Novým teritoriím. Schody, kopce, ale opět ta podívaná a řeknete si: „Kde to vlastně jsem?“ MacLehose trail, 100 km, Kowloon od východu na západ. Svou popularitu si získal jednak tradičním každoročním závodem, kdy stovky chodců vyrazí ráno ve čtyři hodiny a snaží se dojít do cíle ještě za světla, dále pak pro atraktivnost terénu kudy vede. Lantau trail, 78 km, vede jižní částí ostrova, točí se kolem sochy Buddhy, překrásná příroda, náročné výstupy. Když už jsem pak unavena chozením, tak si sednu do jedné z poschoďových, vkusně a barevně pomalovaných tramvají a nechám se odvézt až na konečnou a pak zas zpátky. Tramvaje jezdí jen jedním směrem od východu na západ a obráceně a velmi pomalu, takže celý tento výlet zabere dobrou část dne, ale aspoň je čas na focení. Další dobrý způsob jak poznat tuto metropoli. A za toto skvostné poznávání města zaplatím pouhých 25 centů! Párkrát jsem si zašla i do kina, tady se do kin poměrné hodně chodí, výběr je ze světové kinematografie, ranní promítání pro seniory je za zlomek normální ceny.
Ještě za zmínku stojí, že v Hong Kongu žije a pracuje kolem 60 000 pomocnic v domácnosti, většinou z Filipín, Indonésie, Thajska i z Burmy. Převážně to jsou svobodné mladé ženy, které mají pracovní smlouvu, pevný plat a placené zdravotní pojištění. Nový nebo prodloužený kontrakt jim zaručí další pobyt v Hong Kongu. Jsou mezi nimi ovšem i takové, které mají manžela a děti doma, tady pracují a peníze posílají rodině. Myslím si, že je to smutné, že matka není se svými dětmi, že výchova připadne prarodičům, ale ony to tak nevidí. Jsou rády, že mají práci. Bylo by snadné si na pomocnici zvyknout, za těch pět týdnů u syna jsem ani jednou nemusela „přiložit ruku k dílu“ a jídlo mi bylo servírováno. Mají veselé povahy a rády se spolčují, takže v neděli je jich ve městě a všude jinde plno.
Vrátila jsem se zpátky opět obohacena o nové poznatky, zážitky, odpočinuta i příjemně uchozena. Už se těším, až tam zase pojedu, ještě tolik je tam toho k prozkoumání a další kilometry nachodit! A čínské pivo mi také chutná!
Naďa Humlová – březen 2014
***