Univerzitní dvůr v Michli č.p. 1
V prvním volebním období po revoluci jsem pracovala ve vedení radnice na Praze 4 a mimo jiné jsem měla na starosti zcela zanedbaný domovní a bytový fond, který představoval v této městské části obrovské množství problémů. Začala jsem s likvidací naprosto nesmyslného a zbytečného komunistického prvku, kterým byl tehdejší Obvodní podnik bytového hospodářství, postupně jsem vymyslela zásady pro privatizaci bytového fondu, ale nemalou starostí pro mne stále zůstávaly stavby a objekty, které už dávno nesloužily prvotnímu účelu a navíc se nacházely ve zcela zničeném stavebním stavu, mnohdy havarijním. Mezi těmito stavbami byl i Michelský neboli Univerzitní dvůr v ohbí botičského potoka, jeden z mála historických zbytků původní osady Michle.
První zmínka o dvoře byla už z roku 1185, o dvě století později byl dvůr majetkem Břevnovského kláštera. V roce 1438 připadl pražské univerzitě, která zde zřídila studentské koleje. Dostala i jméno Kolej Panny Marie, získávala výnos z poplužního dvoru, zdejšího mlýnu, vinic a lesů. Je skoro neuvěřitelné, že až na krátké devítileté přerušení byla část Michle, pokud se týkalo vlastnictví některých významných nemovitostí – mezi které jednoznačně patřil Univerzitní dvůr - až do vzniku Československa v majetku pražské univerzity.
Probošt univerzity a řada jeho profesorů velice často přijížděli do Michle, neboť tak tomu velely tehdejší předpisy. Například to byla vždy volba michelského rychtáře a konšelů. Každopádně všechny jejich výjezdy do Michle byly pravidelně spojeny s bohatým pitím a jídlem, které povinně připravovalo rychtářské vedení Michle. A vedení univerzity nevynechávalo žádnou příležitost do Michle přijet, neboť se jim takovéto výletování velice líbilo a Michle jako osada navíc nebyla od Prahy nikterak vzdálená. Jinou stranou mince byly oprávněné nářky rychtáře na finanční zátěž Michle z těchto lukulských návštěv. A ještě pár zajímavostí k vlastní volbě v Michli – většinou se zde volívali kromě rychtáře čtyři konšelé, dva kominíci a dva hajní. Kominíci měli za povinnost ohledávat komíny z hlediska možného požáru, hajní hlídali lesy, rybníky a potok Botič před pytlačením a v dobách povodní.
Ve století sedmnáctém se dvůr dále rozrůstal a v podstatě se už tehdy hodně přiblížil své dnešní, čtyřkřídlové podobě. Postupná dostavba znamenala vystavění prostor zcela odlišných struktur. Vlevo od průjezdu má přestavba charakter klasicistní, vpravo barokní. V 18. a 19. století vznikl v prostorách dvoru pivovar. A historie šla dál, majitelem dvoru se stal v roce 1920 československý stát a později soukromá osoba Augustina Weilová, která se pokusila, asi jako poslední, dvůr zachovat – to se však už nepodařilo. Zanikl pivovar a po válce ve dvoře nastal zcela nahodilý a chaotický rozvoj nejrůznějších přístaveb. Všechny tyto přístavby dvůr pouze znehodnocovaly. V době totalitního režimu bylo chátrání na svém největším vrcholu a z Univerzitního dvora se rychle stala ruina s připraveným demoličním výměrem, přičemž jeho nejhodnotnější vstupní křídlo z Michelské ulice se nacházelo na seznamu národních kulturních památek. Podle urbanistické studie z roku 1976 měl být dvůr jako chráněná kulturní památka připraven k rekonstrukci a po ní využit pro kulturní dům s širokou náplní. K tomu samozřejmě už nikdy nedošlo. Po opakovaných diskuzích se vedení radnice pokusilo prostřednictvím vypsaného výběrového řízení najít v roce 1993 pro Univerzitní dvůr investora a uživatele, který by ho zachoval a zajistil jeho obnovu. Výběrové řízení moc úspěšné nebylo a to zejména poté, co se zájemci seznámili se skutečným a zoufalým stavem objektu.
Nakonec se ale zázrak konal. V naprosto zchátralém objektu se totiž shlédla výjimečná žena, baronka Sue Ryder. Lady Sue Ryder se narodila roku 1923 v severoanglickém Leeds. Jako velmi mladá absolvovala náročný vojenský výcvik a nastoupila jako spojovatelka ke zvláštnímu operačnímu útvaru britské tajné služby. Celý svůj život věnovala péči o nemocné a opuštěné lidi a zmírnění lidského utrpení a viděla ho nepředstavitelné množství. S válečnou situací druhé světové války u nás byla dobře seznámena a osobně znala i české parašutisty připravované k atentátu na Heydricha. Stejně dobře znala situaci i v Polsku, kde hned po válce působila jako dobrovolná sestra. Po druhé světové válce začala opakovaně jezdit do Československa, kam přivážela léky, které nebyly tehdy vůbec na trhu a stejně tak invalidní vozíky. Ještě před okupačním rokem 1968 začala spolupracovat s naším tehdejším Ministerstvem zdravotnictví a sociálních věcí a pokoušela se založit Nadaci Sue Ryder s dalším cílem vybudovat v Československu pět specializovaných domovů pro potřebné lidi. Její šlechetné záměry zcela přerušila sovětská okupace. Lady Sue Ryder to však nevzdala, jen celou věc musela časově posunout až za pád komunismu. Do šlechtického stavu byla povýšena v roce 1978 za vše, co dokázala dobrého pro lidi udělat. Baronka vlastnila i celou řadu dalších ocenění. Byla držitelskou čestných titulů na sedmi renomovaných anglických univerzitách, nositelkou řádu britského impéria. Dnes její celoživotní odkaz nacházíme kromě mnoha zemí Evropy, též v jižní Africe a co je pro nás velice zajímavé, je to, že jeden evropský vybudovaný Domov Sue Ryder je právě v bývalém Univerzitním domě v Praze Michli a je zároveň jediným svého druhu v celé naší zemi.
V prosinci 1994 paní baronka navštívila radnici Prahy 4, s tím, že si chce osobně prohlédnout Univerzitní dvůr a možná pak začít uvažovat s tímhle objektem pro výstavbu speciálního Domova Sue Ryder. Z návštěvy jsme měli pěkně zamotanou hlavu, naše tehdejší angličtina neměla moc vysokou úroveň, dokonce jsme na radnici neměli ani žádný porcelánový servis, do kterého bychom paní baronce připravili čaj nebo kávu. V den návštěvy se objevila drobná, velmi aktivní usměvavá dáma, která se živě zajímala o celou naši městskou část, složení jejího obyvatelstva o množství zdravotně postižených občanů a další problémy z naší tehdejší sociální oblasti. Zajímala se i o přehled válečných veteránů z druhé světové války. O vlastním Univerzitním dvoru a jeho historii byla dobře informována od dalšího člena své nadace, který ještě před její návštěvou provedl podrobné studium všech historických a majetkových souvislostí kolem dvoru a také se sám na podrobnou prohlídku z Anglie předem vypravil. Také jemu nikterak nevadil havarijní stav objektu a doporučil ho paní baronce pro její záměr vytvořit z něho speciální domov. Po dalších jednáních uzavřel Městský úřad Prahy 4 s Nadací Sue Ryder smlouvu na pronájem Univerzitního dvoru na devadesát devět roků se symbolickou cenou deseti korun za rok.
Celou polovinu tehdy nemalé potřebné finanční částky na rekonstrukci opatřila sama baronka. Druhá polovina byla tvořena z darů, benefičních koncertů a dalších podobných akcí, uvolněných prostředků z rozpočtu městské části, sbírkami a v neposlední řadě dobročinnými bazary. Mezi dárci se tehdy objevila i rodina známé spisovatelky Agathy Christie. Technicky velmi složitá rekonstrukce mohla být v roce 1995 zahájena. Po celou dobu se paní baronka o stavební práce zajímala a osobně rekonstrukci sledovala. Neuvěřitelně zdevastovaný historický objekt se dočkal své plné rehabilitace v roce 1998. Tehdy zde našlo zázemí kolem 56 lidí v hmotné, sociální, ale i zdravotní tísni potřebujících nepřetržitou péči. V této době zde našli své zázemí zejména již hodně staří naši váleční veteráni. Všichni měli k dispozici lékařskou a sesterskou odbornou péči, rehabilitaci a nechyběl ani docházející duchovní.
Kromě vysoké finanční spoluúčasti Nadace Sue Ryder na vlastní rekonstrukci Univerzitního dvoru, podporovala Nadace až do roku 2006 též celý provoz. V současné době je Domov Sue Ryder obecně prospěšnou společností se získáváním financí výhradně v České republice.
Rekonstrukce je zdařilá, Domov nabízí nejenom kvalitní lůžkovou část, ale i množství promyšleně vybudovaných dalších prostor jako dobročinný obchod, restauraci, galerii vhodnou pro pořádání nejrůznějších profesionálních i amatérských výtvarných výstav, prostory pro fyzioterapii a další druhy tělocviku, krásnou a udržovanou zahradu a výtvarně velmi zdařilou ekumenickou kapli pro pravidelné bohoslužby. Co je ovšem úplně nejdůležitější stránkou v Domově Sue Ryder je uplatňovaná filozofie prožít zde důstojné stáří, zůstat součástí přirozeného společenství, zaplňovat dny pestrými drobnými radostmi ze života – a to se tady viditelně daří.
Díky za všechno, paní baronko!
Jana Fafejtová – Praha
***