Ctihodný občan v nejlepší zemi světa
Občan X je poctivý daňový poplatník, váží si všeho, co mu jeho země Kanada poskytuje a jejímž občanem je již dlouhých čtyřicet šest let. Nekrade, nepodvádí, věnuje pozornost ekologům a ochraně prostředí a to nejen souhlasem s jejich agendou, ale činí tak vlastním, praktickým způsobem, který sice je v naprostém souladu s požadavky na ochranu prostředí, ale sotva je oblíbeným u podnikatelů a bankéřů, neboť:
Jak už je dnes normální pro každého občana, i on vlastní kreditní kartu. Platí ale požadované sumy včas a časté telefonní nabídky nízkého úroku na tu či onu kreditní kartu ignoruje s milým úsměvem.
Vlastní automobil, ale používá jej dokud dobře slouží, nekupuje jiný po dvou letech, modernější, novější.
Tak je tomu i s jinými nezbytnými věcmi moderního života: ledničkou, sporákem, sekačkou na trávu, počítačem, vysavačem a pod. Výrobci těchto věcí, nemohou jej nenávidět jen proto, že je jim dobře známo, že takový pan X je cosi jako bílá vrána.
Je zcela logické a nevyhnutelné, že některé z těch moderních, pro život velmi užitečných vymožeností, doslouží, neboť nic netrvá věčně (ani láska k jedné slečně, jak se říká).
To pak občanu X nezbývá nic jiného, než aby zakoupil za dosluhující předmět potřeby jiný. Tedy aktivita, která, jak se právem domnívá, měla by být záležitostí velmi jednoduchou a v jeho případě i finančně lehce dostupnou.
Všeobecné závěry o čemkoli dostanou určitou důvěryhodnost jen tehdy, pokud jsou doprovázeny praktickým příkladem. Takový příklad tedy následuje:
Po několik let občanu X dobře slouží starší počítačová, která potřebuje náplně barev, jak černou, tak tři barevné. Přístroj pracuje dokonale, leč po čase barvy v náplních dojdou. I když zásobník s barvou černou pro tisk textu je ještě plný, printer nepracuje, pokud ty barevné jsou prázdné.
Občan X tedy vyjde, aby zakoupil potřebné zásobníky. Ty ale nejsou nikde ve velkoobchodech s tímto zbožím již k dostání, neboť printer, dokonale tisknoucí, je už starší model. Zklamaný jeho majitel, občan X, neboť právě potřebuje vytisknout důležitý dokument, navštíví malý obchod, inzerující služby všeho druhu pokud jde o počitače a příslušenství. Ten nemůže dodat originální zásobníky, ale jakési srovnatelné a podobné. Občan X tedy zboží zakoupí a výsledek je katastrofální. Dosluhující originální zásobníky dodaly fotografie jako z obchodu, zatímco ty nové jsou naprostý zmetek. Co tedy učiní občan X ač nerad, neboť nemá rád nepříjemnosti? Pokusí se zásobníky z printeru vyjmout, jde to velmi těžce a když je vyjme, lije se z nich barva. Jde tedy s tímto dokonalým důkazem nepoužitelnosti, aby požádal o vrácení za brak zaplacených peněz.
Majitel obchůdku praví, že zásobníky jsou prázdné. Ovšemže mohly být, ač jenom z menší části, neboť po vyjmutí barvy se z nich jen lily k nemalé radosti občana X. Zásobníky byly použity jen na dvě hrozné fotografie. Naprosto důvodný požadavek navrácení peněz za nákup prokazatelně špatného zboží, majitel obchůdku rezolutně odmítá a po chvíli oznamuje, že zavolá policii pokud pan X neopustí jeho krámek. Pan X vítá tu možnost spravedlivého řešení pomocí RCMP, kanadské jízdní policie. To se ale ukazuje jako zcela naivní pomyšlení!
Dostavivší se konstábl vykazuje pana X z krámku, neboť ignoroval vyhazov majitelem. O vlastní příčině nepříjemnosti, zcela přesně okradení zákazníka majitelem obchodu, konstábl se odmítá bavit, dokonce prohodí cosi o poutech. Teprve venku, před obchodem konečně vyslechne občana X. Posléze souhlasí, že se stala zatracená křivda a dodává radu, jak ten může dostat své peníze zpět. Better Business Buro, organizace už dávno absolutně nic neřešící a Small Claim Courts, možnost ještě horší, nejen co do čekací doby, ale i nezbytnému poplatku převyšujícímu cenu zmíněných zásobníků.
Jenže pan X potřebuje fungující počítačovou tiskárnu. Nadějí je mu návštěva příslušného odděleni obchodů London Drugs a nebo Staples, kde asi před rokem sice ve stejné věci nepochodil, ale napadá jej, že čas možná situaci změnil k lepšímu. Dozvídá se však, že náplně je třeba objednat z Toronta a čekací doba minimálně tři pracovní dny. Rozladěn se vrací domů, kde se oddá následující úvaze:
Jedno z nejfrekventovanějších slov dnes je ekologie, ochrana prostředí. Krásně a důležitě je o tom hovořeno, současně každá domácnost několikrát týdně dostává hojnost reklamního tisku. Na skládkách se hromadí tisíce starších počítačů, tiskáren a jiných vymožeností, mnohé z nich stále dokonale fungující, leč staršího data výroby. Tak možná nakonec skončí i jeho počítačová tiskárna prokazující dosud dobrou službu, pokud má vše potřebné. Napadá jej, pana X ... není snad cosi na způsob ťulpasa s tou svou životní filozofií používat a vážit si věcí pokud dobře slouží, nehledě na jejich model? Nemá snad starý vysavač General Electric dokonale pracující, ale už řadu let jen s jediným filtrem, který třeba čistit? Sehnat nové filtry je zhola nemožné. Předloni dosloužily mu lyžařské boty, které měl velmi rád a chtěl si koupit znovu takové. Bláhový to nápad! Pokrok, podoben mamutímu stroji, hrne dobré, ale starší věci na smetiště.
Tu jej napadá internet. Tam je přece všechno! Naklape tedy model svých zásobníků, informace se ihned objevují, stejně tak velmi dobrá cena. Vybírá si, co potřebuje, klik a na monitoru je objednávka, třeba vypsat email a heslo. Piece of cake! jak se zde říká. Další klik a na monitoru červeně září sdělení, že informace nelze použít. Dochází k názoru, že babička měla pravdu s jejím povídáním že všechno je možné pod sluncem. Nemálo ale žasne, že i to, čím právě se prodírá. Když tedy už je u počítače, napadá jej sepsat cosi jako varování čtenářům, že by je mohl potkat stejně nepříjemný osud vyhazovu z obchodu šejdíře, který odmítá navrátit peníze za zcela nepoužitelné zboží, které prodal a výsledkem může být, že takový zákazník je vyveden policií z podvodníkova obchodu pod hrozbou použití pout! Well, máme přece lokální tisk, dokonce občas vyznamenaný, připomene si. I sepíše své varování s poukázáním na to, že ze solidního, tedy velkého obchodu byl by zákazník vyveden policií jen po přistižení při krádeži.
Po uplynutí ne tří, ale čtyř pracovních dnů telefonuje do velkoobchodu, zda objednané zásobníky již došly. Nedošly, ale dojdou. Za deset až dvanáct dalších dní.
Ač klidné letory, v tu chvíli pociťuje nějaké divné cukání kolem úst a horkost v obličeji. Nalévá si tedy malou dávku koňaku, usedá do klubovky a otevírá nedávno došlý krajanský tisk. Tam se v jednom článku dozvídá, že žije v nejlepší zemi světa. To se mu nějak nezdá, použije vševědoucí internet a nejméně ze tří různých zdrojů se dozvídá, že tomu tak s tou jeho zemí zdaleka není, ač docela klidně by to tak mít mohlo ba dokonce mělo.
Lahodný nápoj jej malinko uklidní, ale ne na dlouho a který po odložení krajanských novin otevírá denní tisk a dozvídá se, že Státní pošta v brzké době chce zrušit dodávku zásilek do domu a protože je člověk přemýšlivý, snadno a rychle sestavuje si v duchu nespočet následků takové změny, samozřejmě nijak příjemných.
Posléze jej napadá, že ať se rozčiluje nebo ne, ničeho nedosáhne. Nechá tedy uběhnout pár dní během nichž dodány dva výtisky lokálních novin, stále bez jeho dopisu. Zatelefonuje tedy do redakce a dozvídá se, že jeho článek v žádném případě nevyjde a to i bez ohledu na to, že zmíněný obchod šejdíře nebyl jmenován.
***
Pěkná kafkárna, pomyslí si a rozhodnut, že se pokusí přijít na jiné myšlenky, převlékne se, aby se věnoval trochu zahradě. Leč zní zvonek a ve dveřích je poštovní doručovatel, který už po léta koná dokonale svoji práci. Usmívá se a podává občanu X doporučený dopis.
Tím je upomínka, že desetiletý nájem rodinného hrobu na Olšanech zakrátko vyprší a třeba jej obnovit nebo vypovědět. Částka za dalších deset let pronájmu je o 230 procent vyšší, nemálo jej to ohromuje, ale pak si vzpomene na různé stížnosti v krajanském tisku na české poměry, ale jakoukoli hmotnou památku na rodiče a prarodiče nelze likvidovat a rozhodne se tedy nájemné zaplatit a to nejsnadnější cestou, zasláním požadované částky v české měně CZK, což před deseti lety byla záležitost vcelku prostá a značně cenově výhodnější, neboť kanadský dolar byl podstatně vyšší v poměru k české koruně.
Občanu X je známo, že takto poslat částku v měně země do které je poslána, je možno udělat dvojím způsobem: elektronicky přímo převodem z bankovního konta a převodem na požadovanou měnu a stejně tak t.zv.draftem, za třikrát menší poplatek. Protože v brzké době musí ještě vypracovat daňové přiznání, rozhodne se vyřídit tuto rodinnou záležitost hned.
Jde do své finanční instituce a dozvídá se, že elektronická zásilka v korunách je možná, nikoli ale pomocí levnějšího draftu. Ví dávno, že není bez užitku ověřit si i jiné možnosti a řídí se tedy touto praxí. Ve druhé ze tří finančních institucí, kde má konto (Bank of Montreal) se dozvídá, že banka nemůže poslat poplatek v korunách ani jedním způsobem. Chápe, že elektronický způsob je možný jen odkud má v bance konto, jde se tedy ještě optat na možnost pouze draftu do dalších bankovních kolosů, Royal Bank of Canada a Toronto Dominion, kde konto nemá. V té první, po delším čekání, až se osoba, jež má takovou věc sypat z rukávu po poradě vrátí, se dozvídá, že poslaná částka má limit menší, než požadované nájemné za místo na Olšanech.
Teprve z TD vychází spokojen počínáním úředníka, který sděluje, že draft zásilka je možná a dokonce i to, že pokud občan X předloží informaci od instituce Vancouver Bullion Currency Exchage, o podstatně výhodnějším kurzu než je ten poskytovaný TD bankou, občan zaplatí ekvivalent v dolarech v tomto výhodnějším kurzu po předložení jeho potvrzení. Schopný úředník ještě zjišťuje rozdíl toho dne a ten je až překvapivě značný.
Poněkud překvapen nad tím, jak před lety prostá peněžní transakce, může dnes probíhat v této vážené zemi, vrací se domů, otevírá rádio a neubrání se sarkastickému smíchu, když slyší rytmickou a nikdy neomrzelou skladbu In the Mood. Tak alespoň něco příjemného, pomyslí si a naleje si malou dávku jakostního nápoje ...
Vladimír Cícha - Vancouver
***