Č’na a USA: východiska a perspektivy
nejdůležitějš’ho bilater‡ln’ho vztahu 21. stolet’
(Čtvrt‡
č‡st)
Vojensk‡ spolupr‡ce
Na n‡vštěvu ministra
Kerryho nav‡zaly medi‡lně mŽně vděčnŽ, zato velmi
důležitŽ schůzky mezi vojenskými představiteli obou
zem’. Na konci dubna se s velitelem Č’nskŽ lidovŽ arm‡dy Fangem Fenghui setkal Martin Dempsey,
předseda sboru n‡čeln’ků št‡bů. Oba velitelŽ se shodli
na mnohem intenzivnějš’ budouc’ spolupr‡ci na všech œrovn’ch,
zvýšen’ œčasti na vojenských cvičen’ch druhŽ
strany a na zř’zen’ př’mŽ linky pro video-telekonference. Obecně jsou kontakty mezi
vojenskými představiteli obou zem’ na vysokŽ œrovni relativně
častŽ – Pentagon navšt’vil v roce 2012 kromě tř’
des’tek č’nských gener‡lů i současný premiŽr Xi Jinping, tehdy ještě
ve funkci vicepremiŽra. V z‡ř’ 2012 byl v Č’ně
přijat ministr obrany USA Panetta, atp.
Č’na a USA se nav’c
v uplynulých letech œčastnily několika
společných vojenských cvičen’ - jejich tŽmatem byla
ochrana n‡kladn’ch plavidel před œtoky pir‡tů. Přes tato
společn‡ cvičen’ a přes výše uvedenŽ kontakty na
vysokŽ œrovni stoj’ obě velmoci v mnoha oblastech na zcela opačnŽ
straně barik‡dy. Obě země se ubezpečuj’ o ochotě ke vz‡jemnŽ
spolupr‡ci, z‡roveň požaduj’, aby druh‡ strana respektovala tvrdŽ
j‡dro jejich z‡jmů (ãcore interestsÒ). USA vždy zdůrazňuj’,
že dostoj’ svým spojeneckým z‡vazkům vůči
Japonsku, Taiwanu a Jižn’ Koreji. Č’na
naopak požaduje respekt vůči svŽmu postoji k Taiwanu a teritori‡ln’m n‡rokům
v Jihoč’nskŽm a Východoč’nskŽm moři. Udržov‡n’
otevřených komunikačn’ch kan‡lů a osobn’ch kontaktů
jsou tak velmi důležitou prevenc’ možnŽho nedorozuměn’ mezi
oběma zeměmi.
V politickŽ a vojenskŽ
oblasti se obě velmoci shodnou na tom, že se v pohledu na
řadu věc’ neshodnou - v řadě věc’ jsou z‡jmy
Č’ny a USA, resp. jejich spojenců protichůdnŽ.
Naštěst’ je tu i ekonomick‡, tedy veskrze pragmatick‡ dimenze bilater‡ln’ch
vztahů. V n’ se naopak americký smysl pro podnik‡n’ a
č’nsk‡ pracovitost a obchodn’ talent skvěle doplňuj’ a
vytvořily velmi životaschopnou symbi—zu.
Č’na a USA –
historický vývoj ekonomických vazeb
Č’nsko-americkŽ vztahy po
druhŽ světovŽ v‡lce prošly periodami otevřenŽho
nepř‡telstv’ během korejskŽ a vietnamskŽ v‡lky, vz‡jemnou ignorac’ i
opatrným strategickým partnerstv’m vyvažuj’c’m
sovětskou hrozbu. Logickým vyœstěn’m tzv. ping-pongovŽ diplomacie Nixonovy Žry a
n‡slednŽho oteplov‡n’ vztahů mezi oběma zeměmi bylo nav‡z‡n’
plných diplomatických styků v roce 1979. Ekonomick‡
dimenze bilater‡ln’ch styků v podstatě kop’rovala tuto
zahraničně-politickou sinusoidu a oteplen’ vztahů v druhŽ
polovině sedmdes‡tých let tak z‡roveň znamenalo v’tanŽ
otevřen’ trhu s miliardou obyvatel americkým
společnostem.
Během n‡sleduj’c’ch
třech dek‡d měla křivka vz‡jemných ekonomických a
obchodn’ch vztahů jasně stoupaj’c’ tendenci, kdy vz‡jemn‡ obchodn’
výměna stoupala z nulovŽ hodnoty v letech
sedmdes‡tých přes hodnoty v ř‡du des’tek miliard
dolarů v devades‡tých letech (např. v roce 1992 šlo
o 33 mld. USD) až po stovky miliard v novŽm tis’cilet’ (v roce 2000
překonal vz‡jemný obchod poprvŽ stomiliardovou hranici, v roce
2012 to bylo už 536 mld. USD podle amerických statistik). Ke zpomalen’
růstu došlo v souvislosti s krvavým potlačen’m
demonstrac’ na N‡měst’ NebeskŽho klidu v roce 1989 a během krize
v roce 2009. Ostatn’ kontroverzn’ tŽmata – Tibet, Taiwan, bombardov‡n’ velvyslanectv’ ČLR
v Bělehradu během z‡sahu NATO v květnu 1999,
Hainanský incident se sr‡žkou vojenských letadel v roce
2001, či pohrůžky obchodn’ v‡lkou z obou stran pro
domnělŽ či skutečnŽ křivdy z‡sadn’ dopad na stoupaj’c’
trajektorii obchodn’ch vztahů neměly.
Č’na mezit’m i d’ky
americkým investic’m vyrostla z neduživŽho ekonomickŽho
trpasl’ka v druhou největš’ ekonomiku světa. A 35 let po
otevřen’ prvn’ obuvnickŽ manufaktury firmy Nike
v Kantonu jsou obě země natolik ekonomicky a obchodně prov‡z‡ny,
že:
* vz‡jemn‡ obchodn’
výměna daleko přesahuje 500 mld. USD ročně (v roce
2012 to bylo 536 mld. USD resp. 485 mld. podle č’nských statistik);
* USA je druhým
největš’m obchodn’m partnerem Č’ny (po EU);
* Č’na je třet’m
největš’m obchodn’m partnerem USA (po Kanadě a EU);
* Č’na je
největš’m vývozcem do USA (425 mld. USD podle US, resp. 352
mld. USD podle č’nských statistik v roce 2012);
* Č’na je
největš’m věřitelem USA, drž’ dluhopisy americkŽ
vl‡dy v hodnotě 1,2 bilionů USD;
* Č’na drž’ svŽ
devizovŽ rezervy v hodnotě 3,31 bilionu USD z cca 60 procent
v amerických dolarech (je proto v jej’m z‡jmu, aby SpojenŽ
st‡ty prosperovaly, resp. aby dolar držel svou hodnotu; z‡roveň je
v z‡jmu USA, aby Č’na měla důvěru ve stabilitu
dolaru).
Č’nský
pragmatismus
Č’na se v mezin‡rodn’ch
vztaz’ch pohybuje s vychytralost’ majitele vesnickŽ hospody, který, aby
vydělal, mus’ vyj’t se všemi z‡kazn’ky. Vyhýb‡ se exkluzivn’m
alianc’m, snaž’ se o otevřený dialog se všemi st‡ty,
v př’padě mezin‡rodn’ch sporů typu Libye a Sýrie se
snaž’ o striktně neutr‡ln’ postoj a ochranu svých z‡jmů.
Hlavn’m smyslem takto neideologickŽho př’stupu je udržen’
otevřených obchodn’ch kan‡lů se všemi st‡ty a regiony
světa. A tento amŽbn’, flexibiln’ styl politiky
nese svŽ ovoce – Č’na se v ned‡vnŽ době stala nejen
největš’m světovým exportŽrem, ale i největš’m
obchodn’m partnerem 120 zem’ světa, zat’mco USA hraje prvn’ housle pouze v
př’padě necelých 80 zem’.
I samotný
č’nský vstup do WTO v roce 2001 byl předevš’m
motivov‡n vlastn’m prospěchem. Participace Č’ny v WTO a
v jiných institucionalizovaných ekonomických a
politicko-ekonomických f—rech je vždy d‡na jednoduchou kupeckou
aritmetikou ãm‡ d‡tiÒ – ãdalÒ, aneb jak s minim‡ln’m œsil’m a
n‡klady z’skat maxim‡ln’ profit. Do tohoto schŽmatu zapad‡ i snaha Pekingu
neposkytovat a nenab’zet alternativu k hegemonii Washingtonu
v mezin‡rodn’ch vztaz’ch. Peking se nesnaž’ být l’drem skupiny
st‡tů, jeho prioritou je mnohostranný obchod kdekoli a s
kýmkoli. Č’na nem‡ dostatek surovin a jej’ budoucnost je př’mo
z‡visl‡ na jejich importu, lŽpe z několika, nejlŽpe z mnoha různých
zdrojů. A neutr‡ln’ (a mnohdy bezz‡sadov‡) zahraničn’ politika
otev’r‡ v tomto smyslu v’ce dveř’.
Americký
pragmatismus
Přes někdy siln‡
slova na americkŽ straně Pacifiku, pragmatick‡ pro-ekonomick‡ politika je
vlastn’ nejen Č’ně, ale i USA. Američt’ politici např.
s oblibou využ’vaj’ argument o kr‡deži pracovn’ch m’st
z USA ve prospěch č’nských manufaktur. Na druhŽ
straně si jsou vědomi faktu, že americký spotřebitel
r‡d nakupuje levnŽ zbož’ z Č’ny ve Walmartu
a výroba tŽhož sortimentu v USA by měla z‡sadn’ dopad na
cenu a tud’ž i životn’ œroveň a spokojenost Američanů.
Stejně tak často
zmiňovaný velký schodek bilater‡ln’ch obchodn’ch vztahů
na straně USA vyplýv‡ mj. ze skutečnosti, že des’tky
velkých amerických firem, jako např. Apple, GE, IBM, Nike a dalš’, přesunuly č‡st výroby
do Č’ny. A tytŽž americkŽ (a evropskŽ) firmy nyn’ tvoř’ 60
procent č’nskŽho exportu do USA a jiných vyspělých
zem’.
Dalš’m momentem
relativizuj’c’m americký schodek vz‡jemnŽho obchodu, jsou statistiky
založenŽ nikoli na klasických celn’ch statistik‡ch, ale na
statistik‡ch přidanŽ hodnoty výrobku. Zn‡mým př’kladem
je iPhone. V konvenčn’ch statistik‡ch se vývoz jednoho iPhone
z Č’ny do USA odraz’ jako 180 USD v kolonce ãexport
z Č’ny do USAÒ. Přitom Č’na je (nejen)
v př’padě iPhone pouhou montovnou, zat’mco z‡klad přidanŽ
hodnoty byl vytvořen v jiných zem’ch - v USA,
Německu, Jižn’ Koreji a Japonsku. Souč‡stky vyrobenŽ
v těchto zem’ch jsou dovezeny do tov‡ren firmy Foxconn na jihu
Č’ny, sestaveny a poslŽze expedov‡ny do celŽho světa.
V Č’ně přidan‡ hodnota iPhone (a faktick‡ hodnota exportu)
tak čin’ pouhých 6,50 USD, aneb 3,6 % celkovŽ hodnoty.
Jinými slovy, konvenčn’ celn’ statistika v př’padě
iPhone v kolonce ãexport z Č’ny do USAÒ v hodnotě
necelých 180 USD de facto zakrýv‡ nejen re-export
z USA do Č’ny a zpět v hodnotě 11,- USD, ale i export
z Německa do USA (přes Č’nu) v hodnotě 29,- USD,
resp. z Japonska v hodnotě 61,- USD, z Jižn’ Koreji
v hodnotě 24,- USD, a konečně již
zm’něných šest a půl dolaru z Č’ny (a 48 USD
skrytých v kolonce ãbill of materialsÒ). A tento glob‡ln’ obchodn’
ãgul‡šÒ je symbolicky podtržen faktem, že Foxconn nen’
č’nskou, ale taiwanskou firmou.
Přes st’žnosti
amerických politiků na kr‡deže pracovn’ch m’st či
intelektu‡ln’ho vlastnictv’, na podhodnocenou měnu, dumping cen atd., a
přes občasnŽ podněcov‡n’ anti-amerických n‡lad
z č’nskŽ strany a takřka 20 sporů, kterŽ proti sobě
v uplynulých pěti letech obě země iniciovaly
před org‡ny WTO, obě vl‡dy si jsou plně vědomy svŽ z‡vislosti
na vz‡jemnŽ prosperitě. Ilustrativn’m př’kladem je z‡vislost USA na
č’nskŽ popt‡vce po dluhopisech americkŽ vl‡dy. A pro Č’nu
(stejně jako pro Japonsko a Jižn’ Koreu) je s’la americkŽho dolaru a
prosperita americkŽ ekonomiky takŽ z‡sadn’, neboť americký trh
tvoř’ životně důležitou č‡st č’nskŽho
exportu.
Z‡věr
Současn‡ americk‡ administrativa
považuje Č’nu dle vlastn’ch slov za ãstrategickŽho partneraÒ.
Viceprezident Joe Biden
několikr‡t veřejně prohl‡sil: ãSiln‡, prosperuj’c’ a
œspěšn‡ Č’na, kter‡ se pod’l’ na řešen’ problŽmů
současnŽho světa, je př’nosem nejen pro Č’nu samotnou, ale
i pro USA a pro celý světÉÒ. Z č’nskŽ strany podobn‡
prohl‡šen’ sice nejsou př’liš slyšet; na druhŽ straně,
demokratický svět ani nepotřebuje, aby č’nsk‡ vl‡da ãtalk
the talkÒ; stač’ řeč těla, aneb
fakt, že Č’na ãwalks the
walkÒ.
Z‡kladn’m parametrem bl’zkŽ i
vzd‡lenŽ budoucnosti nejdůležitějš’ho bilater‡ln’ho vztahu
21. stolet’ bude schopnost obou zem’ hledat pragmatick‡ řešen’ kriz’,
kterŽ nevyhnutelně přijdou. To je vlastnost, kterou obě
země již několikr‡t v minulosti prok‡zaly. Zat’m nezn‡mým
faktorem rovnice je schopnost Č’ny postupně zapom’nat na komplex
ãStolet’ pon’žen’Ò. Č’na je siln‡ a v dohlednŽ době bude
mnohem silnějš’. Bude ku prospěchu celŽho světa, když
bude současně i velkorys‡.
Vypracoval: Mgr. Richard Krpač
***