N‡vrat na hlavn’ stranu

 

Č’na a USA: východiska a perspektivy nejdůležitějš’ho bilater‡ln’ho vztahu 21. stolet’

(Čtvrt‡ č‡st)

Vojensk‡ spolupr‡ce

Na n‡vštěvu ministra Kerryho nav‡zaly medi‡lně mŽně vděčnŽ, zato velmi důležitŽ schůzky mezi vojenskými představiteli obou zem’. Na konci dubna se s velitelem Č’nskŽ lidovŽ arm‡dy Fangem Fenghui setkal Martin Dempsey, předseda sboru n‡čeln’ků št‡bů. Oba velitelŽ se shodli na mnohem intenzivnějš’ budouc’ spolupr‡ci na všech œrovn’ch, zvýšen’ œčasti na vojenských cvičen’ch druhŽ strany a na zř’zen’ př’mŽ linky pro video-telekonference.  Obecně jsou kontakty mezi vojenskými představiteli obou zem’ na vysokŽ œrovni relativně častŽ – Pentagon navšt’vil v roce 2012 kromě tř’ des’tek č’nských gener‡lů i současný premiŽr Xi Jinping, tehdy ještě ve funkci vicepremiŽra. V z‡ř’ 2012 byl v Č’ně přijat ministr obrany USA Panetta, atp.

Č’na a USA se nav’c v uplynulých letech œčastnily několika společných vojenských cvičen’ - jejich tŽmatem byla ochrana n‡kladn’ch plavidel před œtoky pir‡tů. Přes tato společn‡ cvičen’ a přes výše uvedenŽ kontakty na vysokŽ œrovni stoj’ obě velmoci v mnoha oblastech na zcela opačnŽ straně barik‡dy. Obě země se ubezpečuj’ o ochotě ke vz‡jemnŽ spolupr‡ci, z‡roveň požaduj’, aby druh‡ strana respektovala tvrdŽ j‡dro jejich z‡jmů core interestsÒ). USA vždy zdůrazňuj’, že dostoj’ svým spojeneckým z‡vazkům vůči Japonsku, Taiwanu a Jižn’ Koreji. Č’na naopak požaduje respekt vůči svŽmu postoji k Taiwanu a teritori‡ln’m n‡rokům v Jihoč’nskŽm a Východoč’nskŽm moři. Udržov‡n’ otevřených komunikačn’ch kan‡lů a osobn’ch kontaktů jsou tak velmi důležitou prevenc’ možnŽho nedorozuměn’ mezi oběma zeměmi.

V politickŽ a vojenskŽ oblasti se obě velmoci shodnou na tom, že se v pohledu na řadu věc’ neshodnou - v řadě věc’ jsou z‡jmy Č’ny a USA, resp. jejich spojenců protichůdnŽ. Naštěst’ je tu i ekonomick‡, tedy veskrze pragmatick‡ dimenze bilater‡ln’ch vztahů. V n’ se naopak americký smysl pro podnik‡n’ a č’nsk‡ pracovitost a obchodn’ talent skvěle doplňuj’ a vytvořily velmi životaschopnou symbi—zu.

Č’na a USA – historický vývoj ekonomických vazeb

Č’nsko-americkŽ vztahy po druhŽ světovŽ v‡lce prošly periodami otevřenŽho nepř‡telstv’ během korejskŽ a vietnamskŽ v‡lky, vz‡jemnou ignorac’ i opatrným strategickým partnerstv’m vyvažuj’c’m sovětskou hrozbu. Logickým vyœstěn’m tzv. ping-pongovŽ diplomacie Nixonovy Žry a n‡slednŽho oteplov‡n’ vztahů mezi oběma zeměmi bylo nav‡z‡n’ plných diplomatických styků v roce 1979. Ekonomick‡ dimenze bilater‡ln’ch styků v podstatě kop’rovala tuto zahraničně-politickou sinusoidu a oteplen’ vztahů v druhŽ polovině sedmdes‡tých let tak z‡roveň znamenalo v’tanŽ otevřen’ trhu s miliardou obyvatel americkým společnostem.

Během n‡sleduj’c’ch třech dek‡d měla křivka vz‡jemných ekonomických a obchodn’ch vztahů jasně stoupaj’c’ tendenci, kdy vz‡jemn‡ obchodn’ výměna stoupala z nulovŽ hodnoty v letech sedmdes‡tých přes hodnoty v ř‡du des’tek miliard dolarů v devades‡tých letech (např. v roce 1992 šlo o 33 mld. USD) až po stovky miliard v novŽm tis’cilet’ (v roce 2000 překonal vz‡jemný obchod poprvŽ stomiliardovou hranici, v roce 2012 to bylo už 536 mld. USD podle amerických statistik). Ke zpomalen’ růstu došlo v souvislosti s krvavým potlačen’m demonstrac’ na N‡měst’ NebeskŽho klidu v roce 1989 a během krize v roce 2009. Ostatn’ kontroverzn’ tŽmata – Tibet, Taiwan, bombardov‡n’ velvyslanectv’ ČLR v Bělehradu během z‡sahu NATO v květnu 1999, Hainanský incident se sr‡žkou vojenských letadel v roce 2001, či pohrůžky obchodn’ v‡lkou z obou stran pro domnělŽ či skutečnŽ křivdy z‡sadn’ dopad na stoupaj’c’ trajektorii obchodn’ch vztahů neměly.

Č’na mezit’m i d’ky americkým investic’m vyrostla z neduživŽho ekonomickŽho trpasl’ka v druhou největš’ ekonomiku světa. A 35 let po otevřen’ prvn’ obuvnickŽ manufaktury firmy Nike v Kantonu jsou obě země natolik ekonomicky a obchodně prov‡z‡ny, že:

* vz‡jemn‡ obchodn’ výměna daleko přesahuje 500 mld. USD ročně (v roce 2012 to bylo 536 mld. USD resp. 485 mld. podle č’nských statistik);

* USA je druhým největš’m obchodn’m partnerem Č’ny (po EU);

* Č’na je třet’m největš’m obchodn’m partnerem USA (po Kanadě a EU);

* Č’na je největš’m vývozcem do USA (425 mld. USD podle US, resp. 352 mld. USD podle č’nských statistik v roce 2012);

* Č’na je největš’m věřitelem USA, drž’ dluhopisy americkŽ vl‡dy v hodnotě 1,2 bilionů USD;

* Č’na drž’ svŽ devizovŽ rezervy v hodnotě 3,31 bilionu USD z cca 60 procent v amerických dolarech (je proto v jej’m z‡jmu, aby SpojenŽ st‡ty prosperovaly, resp. aby dolar držel svou hodnotu; z‡roveň je v z‡jmu USA, aby Č’na měla důvěru ve stabilitu dolaru).

Č’nský pragmatismus

Č’na se v mezin‡rodn’ch vztaz’ch pohybuje s vychytralost’ majitele vesnickŽ hospody, který, aby vydělal, mus’ vyj’t se všemi z‡kazn’ky. Vyhýb‡ se exkluzivn’m alianc’m, snaž’ se o otevřený dialog se všemi st‡ty, v př’padě mezin‡rodn’ch sporů typu Libye a Sýrie se snaž’ o striktně neutr‡ln’ postoj a ochranu svých z‡jmů. Hlavn’m smyslem takto neideologickŽho př’stupu je udržen’ otevřených obchodn’ch kan‡lů se všemi st‡ty a regiony světa. A tento amŽbn’, flexibiln’ styl politiky nese svŽ ovoce – Č’na se v ned‡vnŽ době stala nejen největš’m světovým exportŽrem, ale i největš’m obchodn’m partnerem 120 zem’ světa, zat’mco USA hraje prvn’ housle pouze v př’padě necelých 80 zem’.

I samotný č’nský vstup do WTO v roce 2001 byl předevš’m motivov‡n vlastn’m prospěchem. Participace Č’ny v WTO a v jiných institucionalizovaných ekonomických a politicko-ekonomických f—rech je vždy d‡na jednoduchou kupeckou aritmetikou ãm‡ d‡tiÒ – ãdalÒ, aneb jak s minim‡ln’m œsil’m a n‡klady z’skat maxim‡ln’ profit. Do tohoto schŽmatu zapad‡ i snaha Pekingu neposkytovat a nenab’zet alternativu k hegemonii Washingtonu v mezin‡rodn’ch vztaz’ch. Peking se nesnaž’ být l’drem skupiny st‡tů, jeho prioritou je mnohostranný obchod kdekoli a s kýmkoli. Č’na nem‡ dostatek surovin a jej’ budoucnost je př’mo z‡visl‡ na jejich importu, lŽpe z několika, nejlŽpe z mnoha různých zdrojů. A neutr‡ln’ (a mnohdy bezz‡sadov‡) zahraničn’ politika otev’r‡ v tomto smyslu v’ce dveř’.

Americký pragmatismus

Přes někdy siln‡ slova na americkŽ straně Pacifiku, pragmatick‡ pro-ekonomick‡ politika je vlastn’ nejen Č’ně, ale i USA. Američt’ politici např. s oblibou využ’vaj’ argument o kr‡deži pracovn’ch m’st z USA ve prospěch č’nských manufaktur. Na druhŽ straně si jsou vědomi faktu, že americký spotřebitel r‡d nakupuje levnŽ zbož’ z Č’ny ve Walmartu a výroba tŽhož sortimentu v USA by měla z‡sadn’ dopad na cenu a tud’ž i životn’ œroveň a spokojenost Američanů.

Stejně tak často zmiňovaný velký schodek bilater‡ln’ch obchodn’ch vztahů na straně USA vyplýv‡ mj. ze skutečnosti, že des’tky velkých amerických firem, jako např. Apple, GE, IBM, Nike a dalš’, přesunuly č‡st výroby do Č’ny. A tytŽž americkŽ (a evropskŽ) firmy nyn’ tvoř’ 60 procent č’nskŽho exportu do USA a jiných vyspělých zem’.

Dalš’m momentem relativizuj’c’m americký schodek vz‡jemnŽho obchodu, jsou statistiky založenŽ nikoli na klasických celn’ch statistik‡ch, ale na statistik‡ch přidanŽ hodnoty výrobku. Zn‡mým př’kladem je iPhone. V konvenčn’ch statistik‡ch se vývoz jednoho iPhone z Č’ny do USA odraz’ jako 180 USD v kolonce ãexport z Č’ny do USAÒ. Přitom Č’na je (nejen) v př’padě iPhone pouhou montovnou, zat’mco z‡klad přidanŽ hodnoty byl vytvořen v jiných zem’ch - v USA, Německu, Jižn’ Koreji a Japonsku. Souč‡stky vyrobenŽ v těchto zem’ch jsou dovezeny do tov‡ren firmy Foxconn na jihu Č’ny, sestaveny a poslŽze expedov‡ny do celŽho světa. V Č’ně přidan‡ hodnota iPhone (a faktick‡ hodnota exportu) tak čin’ pouhých 6,50 USD, aneb 3,6 % celkovŽ hodnoty. Jinými slovy, konvenčn’ celn’ statistika v př’padě iPhone v kolonce ãexport z Č’ny do USAÒ v hodnotě necelých 180 USD de facto zakrýv‡ nejen re-export z USA do Č’ny a zpět v hodnotě 11,- USD, ale i export z Německa do USA (přes Č’nu) v hodnotě 29,- USD, resp. z Japonska v hodnotě 61,- USD, z Jižn’ Koreji v hodnotě 24,- USD, a konečně již zm’něných šest a půl dolaru z Č’ny (a 48 USD skrytých v kolonce ãbill of materialsÒ). A tento glob‡ln’ obchodn’ ãgul‡šÒ je symbolicky podtržen faktem, že Foxconn nen’ č’nskou, ale taiwanskou firmou.

Přes st’žnosti amerických politiků na kr‡deže pracovn’ch m’st či intelektu‡ln’ho vlastnictv’, na podhodnocenou měnu, dumping cen atd., a přes občasnŽ podněcov‡n’ anti-amerických n‡lad z č’nskŽ strany a takřka 20 sporů, kterŽ proti sobě v uplynulých pěti letech obě země iniciovaly před org‡ny WTO, obě vl‡dy si jsou plně vědomy svŽ z‡vislosti na vz‡jemnŽ prosperitě. Ilustrativn’m př’kladem je z‡vislost USA na č’nskŽ popt‡vce po dluhopisech americkŽ vl‡dy. A pro Č’nu (stejně jako pro Japonsko a Jižn’ Koreu) je s’la americkŽho dolaru a prosperita americkŽ ekonomiky takŽ z‡sadn’, neboť americký trh tvoř’ životně důležitou č‡st č’nskŽho exportu.

Z‡věr

Současn‡ americk‡ administrativa považuje Č’nu dle vlastn’ch slov za ãstrategickŽho partneraÒ. Viceprezident Joe Biden několikr‡t veřejně prohl‡sil: ãSiln‡, prosperuj’c’ a œspěšn‡ Č’na, kter‡ se pod’l’ na řešen’ problŽmů současnŽho světa, je př’nosem nejen pro Č’nu samotnou, ale i pro USA a pro celý světÉÒ. Z č’nskŽ strany podobn‡ prohl‡šen’ sice nejsou př’liš slyšet; na druhŽ straně, demokratický svět ani nepotřebuje, aby č’nsk‡ vl‡da ãtalk the talkÒ; stač’ řeč těla, aneb fakt, že Č’na ãwalks the walkÒ.

Z‡kladn’m parametrem bl’zkŽ i vzd‡lenŽ budoucnosti nejdůležitějš’ho bilater‡ln’ho vztahu 21. stolet’ bude schopnost obou zem’ hledat pragmatick‡ řešen’ kriz’, kterŽ nevyhnutelně přijdou. To je vlastnost, kterou obě země již několikr‡t v minulosti prok‡zaly. Zat’m nezn‡mým faktorem rovnice je schopnost Č’ny postupně zapom’nat na komplex ãStolet’ pon’žen’Ò. Č’na je siln‡ a v dohlednŽ době bude mnohem silnějš’. Bude ku prospěchu celŽho světa, když bude současně i velkorys‡.

Vypracoval: Mgr. Richard Krpač

***

 

N‡vrat na hlavn’ stranu