N‡vrat na hlavn’ stranu

 

Čas, ta potvůrka, rychle p‡d’, slav’me př’let do Kanady

Slavit rozmanit‡ výroč’, jubilea, jsme mezi př‡teli vyhl‡sili, co souč‡st životn’ho stylu a tak nebylo překvapen’, že Patrick se vetřel na naš’ intimn’ rodinnou oslavu třiatřic‡tŽho výroč’ přist‡n’ v Kanadě. Patricka OÔGr‡dy jsem poznal v prvn’m zaměstn‡n’ a on přilnul k naš’ vyjukaně rodině v œplně novŽm prostřed’. Třeba objasnit, že Patrick se narodil v Sudbury ve spoř‡daně rodině a komfortn’m životn’m stylu a n‡s emigrantský osud ho velice zaj’mal, d‡ se ř’ci př’mo fascinoval v porovn‡n’ s jeho usedlým a kapku jednotv‡rným ub’h‡n’m času v jednom městě a v jednom zaměstn‡n’ a stejně chalupě, kterou zdědil po rodič’ch; dokonce se ani neoženil, aby nenarušil plynut’ času.

Po každŽ naš’ dovolenŽ v exotickŽ cizině se Patrik pozval na b‡bovku a besedu, bedlivě prohl’žel fotky a poslouchal naše dobrodružstv’ a kladl nesčetnŽ upřesňuj’c’ ot‡zky a při odchodu řekl mnohokr‡t, že zpravodajstv’ z naš’ cesty je daleko lepš’, než kdyby cestoval s‡m. Neř’k‡m, že Pat je od ml‡d’ velice usedlý, ale sp’še je b‡zlivý a novot‡m neholduje.

Patrick přišel na oběd přesně na čas, jak je jeho zvykem, protože zbožňuje Eviny pochoutky a řekl, že nesn’dal, aby každŽ sousto n‡ležitě vychutnal. U chutnŽho j’dla jsme debatovali současnŽ ud‡losti na Ukrajině a neust‡le porovn‡vali okupaci Krymu s okupaci v srpnu 1968 jako imperi‡ln’ strategii z Moskvy, kter‡ jako země velik‡ a neatraktivn’ vnucuje svou vůli sousedům n‡sil’m, jak je odvěkou taktikou n‡siln’ků a despotických tyranů.

Po z‡kusku jsme sedli do auta a jeli na sudburskŽ letiště, kde naše oslava př’letu do novŽho života v Sudbury vždy zač’n‡; letiště bylo popoledni docela rušnŽ a tak jsem l’čil prvn’ dojmy, když jsem přist‡vali ve v‡nici a vešli před půlnoci do pr‡zdnŽ letištn’ haly, protože ostatn’ cestuj’c’ z letadla, veskrze někým oček‡v‡n’, zmizeli v autech a odjeli.

ãUrčitě v‡s měl někdo oček‡vat z imigračn’ho œřadu?Ò řekl Patrick a Eva přikývla, že nečekal a tak jsme tam seděli na plastikových židličk‡ch se dvěma kufry a dvěma batolaty a radili se co d‡l. Naštěst’ za půlhodinu přijeli Carol s Anem, pracovn’ci imigrace a pomohl n‡m s kufry i sp’c’mi d’tkami do auta a dopravili n‡s do hotelu. Dopili jsme mizernou letištn’ k‡vu a odjeli 30 km do centra Sudbury do hotelu Coulson. Coulson už mnoho let nen’ hotel, ale je přestavěn na bytovky, jen bar v př’zem’ dodnes funguje a tam jsme si sedli na drink.

ãJaký byl v‡š prvn’ dojem?Ò

ãSkličuj’c’,Ò řekla Eva, což mohlo být zapř’činěno, že jsme od evropskŽ půlnoci cestovali nejdř’v autobusem z uprchlickŽho l‡gru PuchlmŸhle do V’dně, odkud jsme r‡no odletěli do Curychu a odtamtud transatlantickým velkoletadlem do Montrealu a pak do Toronta k posledn’mu připoj’ do Sudbury.

ãTak jste byli utahan’ jak koťata,Ò řekl Pat, a j‡ jsem přidal, že Coulson byl po půlnoci velice živŽ m’sto s hlučnou hudbou, a když recepčn’ slyšela, že chceme pokoj na několik noc’, byla u vytržen’, protože hotel byl nejsp’š hodinový. Kolem druhŽ hodiny r‡no jsme konečně uložili děti do postele a ulehli sami, tu se Rost’k posadil a ž‡dal sn’dani, protože kvůli časovŽmu posunu o šest hodin jeho žaludek hl‡sil r‡no. Patrick se zasm‡l, přestože s‡m děti neměl a tuto historku slyšel už mockr‡t předt’m. ãA co bylo d‡l?Ò

ãZa œsvitu jsem se vydal na prvn’ obhl’dku a n‡kup potravin,Ò řekl jsem, ãa prodavačka mi v m‡lem obchodě nerozuměla, že chci mlŽko a housky, až se nade mnou smilovala nějak‡ žena ve středn’m věku a velice pomalu mne vyslechla co chci a uk‡zala mi kart—n mlŽka ve skř’ňovŽ ledničce, nikdy předt’m jsem mlŽko v krabici neviděl a taky mi doporučila kanadskŽ koblihy zvanŽ donaty s d’rou uprostřed jako malink‡ pneumatika, což jsem taky předt’m neviděl.Ò

Pat se uchechtl a čekal na fin‡le tŽto historky v obchůdku u hotelu Coulson, protože tu historku zn‡, ale jako d’tě, kterŽ r‡do poslouch‡ stejnou bajku, m‡ ten konec nejraději, a tak jsem pokračoval: ãTa žena, co mi pomohla objevit mlŽko a donaty, se vypt‡vala trpělivě a pomalu d‡l, kdo jsem a co um’m a když vydedukovala, že jsem důln’ inženýr, rozz‡řila se a řekla, že jej’ syn děl‡ v osobn’m oddělen’ zdejš’ důln’ firmy a jestli chci, že mi zař’d’ pohovor o zaměstn‡n’. A vskutku odpoledne přinesla ž‡dost o zaměstn‡n’ a čas pohovoru s manažŽrem MasonemÉÒ Abych nezneuž’val pozornosti Evy a Patrika, zkr‡til jsem to: 12. března jsem šel na pohovor, 15. března jsme se odstěhovali z hotelu do bytu, který jsme si vybrali mezi těmi, co byly inzerovanŽ v novin‡ch, a dalš’ den n‡m Bell připojil telefon, který jsem nez’skal v Ostravě za deset let a prvn’ho dubna jsem nastoupil do zaměstn‡n’ na šachtě jako měřič za neuvěřitelnou mzdu 500 dolarů týdně, což přepočteno na koruny bylo nějakých patn‡ct až dvacet tis’c korun, což jsem vyděl‡val doma asi tak za kvart‡l. A pětiletý Rost’k šel prvn’ den do mateřskŽ školky a večer jsme si s Evou pochvalovali, že zač’n‡me nový život ve svobodnŽ a v nejlepš’ zem’ a nejlepš’m městě Sudbury, což si mysl’me dodnes, a nahlas jsme to Patrickovi řekli, což ho potěšilo i když nic jinŽho než život v Ontariu neokusil a nezn‡.

Vyšli jsme z př’tm’ baru Coulson a venku pražilo slun’čko do zmrazků a viděli jsme prvn’ ml‡dež v kraťasech, což je zdejš’ tradičn’ soutěž mezi mladými, kdo prvn’ uk‡že kolena, přestože ve stinných koutech dosud čn’ hromady odhrnutŽho sněhu.  Patrick se rozloučil a cestou domů jsme si vzpomněli, že Patrick n‡m vymyslel přezd’vku fearless - Firlas čili neboj‡cn’ Firlovi, a libovali jsme si, že se neboj’me vykročit do čtyřiatřic‡tŽho roku života v Kanadě.

Tak to je všecko o naš’ oslavě a přeji hezký den a všecko dobrŽ!

Rosťa Firla – Sudbury

***

 

N‡vrat na hlavn’ stranu