Čas, ta potvůrka, rychle p‡d’, slav’me př’let do Kanady
Slavit
rozmanit‡ výroč’, jubilea, jsme mezi př‡teli vyhl‡sili, co
souč‡st životn’ho stylu a tak nebylo překvapen’, že Patrick
se vetřel na naš’ intimn’ rodinnou oslavu třiatřic‡tŽho
výroč’ přist‡n’ v Kanadě. Patricka OÔGr‡dy
jsem poznal v prvn’m zaměstn‡n’ a on přilnul k naš’
vyjukaně rodině v œplně novŽm prostřed’. Třeba
objasnit, že Patrick se narodil v Sudbury ve spoř‡daně
rodině a komfortn’m životn’m stylu a n‡s emigrantský osud ho
velice zaj’mal, d‡ se ř’ci př’mo fascinoval v porovn‡n’ s jeho
usedlým a kapku jednotv‡rným ub’h‡n’m času v jednom
městě a v jednom zaměstn‡n’ a stejně chalupě, kterou zdědil
po rodič’ch; dokonce se ani neoženil, aby nenarušil plynut’
času.
Po
každŽ naš’ dovolenŽ v exotickŽ cizině se Patrik pozval na
b‡bovku a besedu, bedlivě prohl’žel fotky a poslouchal naše
dobrodružstv’ a kladl nesčetnŽ upřesňuj’c’ ot‡zky a
při odchodu řekl mnohokr‡t, že zpravodajstv’ z naš’ cesty
je daleko lepš’, než kdyby cestoval s‡m. Neř’k‡m, že Pat je
od ml‡d’ velice usedlý, ale sp’še je b‡zlivý a novot‡m
neholduje.
Patrick
přišel na oběd přesně na čas, jak je jeho zvykem,
protože zbožňuje Eviny pochoutky a řekl, že nesn’dal,
aby každŽ sousto n‡ležitě vychutnal. U chutnŽho j’dla jsme
debatovali současnŽ ud‡losti na Ukrajině a neust‡le porovn‡vali
okupaci Krymu s okupaci v srpnu 1968 jako imperi‡ln’ strategii z Moskvy, kter‡
jako země velik‡ a neatraktivn’ vnucuje svou vůli sousedům
n‡sil’m, jak je odvěkou taktikou n‡siln’ků a despotických
tyranů.
Po
z‡kusku jsme sedli do auta a jeli na sudburskŽ
letiště, kde naše oslava př’letu do novŽho života v
Sudbury vždy zač’n‡; letiště bylo popoledni docela
rušnŽ a tak jsem l’čil prvn’ dojmy, když jsem přist‡vali ve
v‡nici a vešli před půlnoci do pr‡zdnŽ letištn’ haly,
protože ostatn’ cestuj’c’ z letadla, veskrze někým
oček‡v‡n’, zmizeli v autech a odjeli.
ãUrčitě
v‡s měl někdo oček‡vat z imigračn’ho œřadu?Ò řekl
Patrick a Eva přikývla, že nečekal a tak jsme tam
seděli na plastikových židličk‡ch se dvěma kufry a
dvěma batolaty a radili se co d‡l. Naštěst’ za půlhodinu
přijeli Carol s Anem, pracovn’ci imigrace a
pomohl n‡m s kufry i sp’c’mi d’tkami do auta a dopravili n‡s do hotelu. Dopili
jsme mizernou letištn’ k‡vu a odjeli 30 km do centra Sudbury do hotelu Coulson. Coulson
už mnoho let nen’ hotel, ale je přestavěn na bytovky, jen bar v
př’zem’ dodnes funguje a tam jsme si sedli na drink.
ãJaký
byl v‡š prvn’ dojem?Ò
ãSkličuj’c’,Ò
řekla Eva, což mohlo být zapř’činěno, že
jsme od evropskŽ půlnoci cestovali nejdř’v autobusem z uprchlickŽho
l‡gru PuchlmŸhle do V’dně, odkud jsme r‡no
odletěli do Curychu a odtamtud transatlantickým velkoletadlem do
Montrealu a pak do Toronta k posledn’mu připoj’ do Sudbury.
ãTak
jste byli utahan’ jak koťata,Ò řekl Pat, a j‡ jsem přidal,
že Coulson
byl po půlnoci velice živŽ m’sto s hlučnou hudbou, a
když recepčn’ slyšela, že chceme pokoj na několik
noc’, byla u vytržen’, protože hotel byl nejsp’š
hodinový. Kolem druhŽ hodiny r‡no jsme konečně uložili
děti do postele a ulehli sami, tu se Rost’k
posadil a ž‡dal sn’dani, protože kvůli časovŽmu posunu o
šest hodin jeho žaludek hl‡sil r‡no. Patrick se zasm‡l,
přestože s‡m děti neměl a tuto historku slyšel už
mockr‡t předt’m. ãA co bylo d‡l?Ò
ãZa
œsvitu jsem se vydal na prvn’ obhl’dku a n‡kup potravin,Ò řekl jsem, ãa
prodavačka mi v m‡lem obchodě nerozuměla, že chci mlŽko a
housky, až se nade mnou smilovala nějak‡ žena ve středn’m
věku a velice pomalu mne vyslechla co chci a uk‡zala mi kart—n mlŽka ve
skř’ňovŽ ledničce, nikdy předt’m jsem mlŽko v krabici
neviděl a taky mi doporučila kanadskŽ koblihy zvanŽ donaty s
d’rou uprostřed jako malink‡ pneumatika, což jsem taky předt’m
neviděl.Ò
Pat
se uchechtl a čekal na fin‡le tŽto historky v obchůdku u hotelu Coulson,
protože tu historku zn‡, ale jako d’tě, kterŽ r‡do poslouch‡ stejnou
bajku, m‡ ten konec nejraději, a tak jsem pokračoval: ãTa žena,
co mi pomohla objevit mlŽko a donaty, se vypt‡vala
trpělivě a pomalu d‡l, kdo jsem a co um’m a když vydedukovala,
že jsem důln’ inženýr, rozz‡řila se a řekla,
že jej’ syn děl‡ v osobn’m oddělen’ zdejš’ důln’ firmy
a jestli chci, že mi zař’d’ pohovor o zaměstn‡n’. A vskutku
odpoledne přinesla ž‡dost o zaměstn‡n’ a čas pohovoru s
manažŽrem MasonemÉÒ Abych nezneuž’val
pozornosti Evy a Patrika, zkr‡til jsem to: 12. března jsem šel na
pohovor, 15. března jsme se odstěhovali z hotelu do bytu,
který jsme si vybrali mezi těmi, co byly inzerovanŽ v novin‡ch, a
dalš’ den n‡m Bell připojil telefon, který jsem nez’skal v
Ostravě za deset let a prvn’ho dubna jsem nastoupil do zaměstn‡n’ na
šachtě jako měřič za neuvěřitelnou mzdu 500
dolarů týdně, což přepočteno na koruny bylo
nějakých patn‡ct až dvacet tis’c korun, což jsem
vyděl‡val doma asi tak za kvart‡l. A pětiletý Rost’k šel prvn’ den do mateřskŽ školky a
večer jsme si s Evou pochvalovali, že zač’n‡me nový
život ve svobodnŽ a v nejlepš’ zem’ a nejlepš’m městě
Sudbury, což si mysl’me dodnes, a nahlas jsme to Patrickovi řekli,
což ho potěšilo i když nic jinŽho než život v
Ontariu neokusil a nezn‡.
Vyšli
jsme z př’tm’ baru Coulson a
venku pražilo slun’čko do zmrazků a viděli jsme prvn’
ml‡dež v kraťasech, což je zdejš’ tradičn’
soutěž mezi mladými, kdo prvn’ uk‡že kolena,
přestože ve stinných koutech dosud čn’ hromady odhrnutŽho
sněhu. Patrick se
rozloučil a cestou domů jsme si vzpomněli, že Patrick n‡m
vymyslel přezd’vku fearless - Firlas čili neboj‡cn’ Firlovi, a libovali jsme si, že se neboj’me
vykročit do čtyřiatřic‡tŽho roku života v Kanadě.
Tak
to je všecko o naš’ oslavě a přeji hezký den a
všecko dobrŽ!
Rosťa Firla – Sudbury
***