K 75. výroč’ obsazen’ zbytku Československa
Hitlerovými jednotkami 15. března 1939
K
75. výroč’ obsazen’ zbytku Československa Hitlerovými
arm‡dami (Podle knihy Borise ČelovskŽho Řešen’ českŽ ot‡zky podle německých
dokumentů 1933 –1945)
Jeden
z dnů, který se mnou bude um’rat je 15. z‡ř’ 1939: St‡l jsem
na chodn’ku lemuj’c’m sl‡nskŽ n‡měst’, nedaleko VelvarskŽ br‡ny. Po
silnici na opačnŽ straně n‡měst’, kolem radnice, pochodovaly a
proj’žděly jednotky Hitlerovy arm‡dy. Přišly zabavit, co po
Mnichovu zůstalo z mŽ/naš’ - země. Byl studený,
deštivý den, n‡měst’ skoro pr‡zdnŽ. D’val jsem se, ale pro
slzy jsem skoro neviděl: řval jsem bezmocným vztekem. Bylo mi
14 let.
Ten
den nepřišel znenad‡n’, ale zlých znamen’ se nikdo
netoužil vš’mat. Ve svŽ kn’žce ze vzpom’nek dr. Anton’na Schenka
- TGM: Proč se lidu neřekne pravda Jindřiška
Smetanov‡ uv‡d’, že Masaryk jako představitel
mnohon‡rodn’ho st‡tu byl prostě toho n‡zoru, že všechny
menšiny, kterŽ žij’ na œzem’ republiky, ji uzn‡vaj’ za
společný domov. Podle Schenka, velkŽho Masarykova
obdivovatele, prezident podceňoval Henleinovu
činnost a včas nepostřehl nebezpeč’ nacismu,
který v Německu nevyb’ravými metodami přej’mal moc a zprvu pokl‡dal Konr‡da Henleina za neškodnŽho učitele
tělocviku bez politických schopnost’.
Masaryk nebyl jediný, který nacismus začal vn’mat jako
hrozbu teprve když se v roce 1933 nacistŽ zmocnili v Německu moci a
Masaryk měl př’ležitost poslouchat projevy nepř’četně řvouc’ho Hitlera. V
britskŽ sněmovně, kdykoliv se ujal slova Winston Churchill a
dramaticky l’čil nebezpeč’ nacismu, jeho konzervativn’ stran’ci
houfně opouštěli zasedac’ s’ň.
V
souvislosti s nadch‡zej’ 75. výroč’m okupace zbytku
Československa jsem si otevřel vysoce zaj’mavou a
výsostně profesion‡ln’ knihu Borise ČelovskŽho
Řešen’ českŽ ot‡zky podle německých
dokumentů 1933-1945. PoutavŽ čten’, zvl‡šť
srovn‡me-li výroky německých diplomatů a politiků
se skutečnost’, jak se současně nebo kr‡tce na to rozv’jela.
12. března 1938
Začněme
z‡pisem předsedy TajnŽ vl‡dn’ rady von Neuratha
(pozdějš’ho protektora Čech a Moravy) o rozhovoru s čsl.
vyslancem Mastným ze 14. března 1938: Dne 12. března odpoledne na mŽ pozv‡n’ mne navšt’vil
československý vyslanec, jemuž jsem z pověřen’
Vůdce sdělil n‡sleduj’c’:
1. Akce, kter‡ nyn’ prob’h‡ v Rakousku, nen’ v ž‡dnŽm ohledu
nam’řena proti Československu.
2. NěmeckŽ vojenskŽ odd’ly, vstupuj’c’ na půdu Rakouska, maj’
př’kaz nepřibl’žit se k českŽ hranici bl’že než
15-30 km.
3. Vůdce douf‡, že styky mezi Českem a Německem se
budou nad‡le zlepšovat; předpokl‡d‡ se ovšem, že
československ‡ vl‡da projev’ větš’ pochopen’ pro 3 1/2 milionu
Němců v ČeskoslovenskuÉ
30. května 1938
Z
Hitlerova rozkazu všem složk‡m německŽ arm‡dy k
př’pravě œtoku na Československo-pl‡n, Grun – 30.
května 1938: ÉDošel jsem k nezměnitelnŽmu
rozhodnut’ Československo v dohlednŽ době rozb’t vojenským
z‡krokemÉ
25. července 1938
J.
Goebbels ve svých Den’c’ch 1924-1945 25. července 1938: Vůdce m‡
hodně starost’ a pl‡nů. Ot‡zka sudetských Němců se
mus’ vyřešit n‡sil’m. Praha nechce rozumět. Vůdce
potřebuje čas. Proto zůst‡v‡ spojencem Londýna.
Londýn vykon‡v‡ tlak na Prahu. Bohud’ky. Praha zůst‡v‡ neoblomn‡.
Opevněn’ na z‡padě nejsou ještě dokončena. Naši
gener‡lovŽ v Berl’ně maj’ přirozeně opět plnŽ kalhotyÉ
Vůdce se zat’m chce v‡lce vyhnout, ale připravuje se na ni všemi
prostředkyÉ Vůdce mi ř’k‡, že vyřeš’ tuto ot‡zku
v nejkratš’ doběÉ To takŽ uděl‡É
28. července 1938
J.
Goebbels v řeči k Němcům v zahranič’ 28.
července, 1938 ve Vratislavi: ãNaděje roku 1933 se naplnily v roce
1938 (vol‡n’ sl‡vy). Prohr‡li jsme v‡lku, ale vyhr‡li jsme revoluci!Ò (Jestli
pak si Goebbels na tento výrok vzpomněl v berl’nskŽm bunkru na
jaře roku 1945?)¬
1. srpna 1938
J.
Goebbels v Den’c’ch 1.
srpna 1938: Včera jsem byl velmi unaven ve
Vratislavi. Kr‡tce pro n‡s přij’žd’ Vůdce. Triumf‡ln’
průjezd městemÉVůdce je hluboce dojat. To bude jednou sl‡va,
když přijde ten den. Neboť pak zœčtujeme nejen s
nepř‡telskou vl‡dou, nýbrž s nepř‡telským n‡rodemÉCo
dělat se šesti miliony Čechy, AŽ JEDNOU JEJICH ZEME BUDE V
NAŠI MOCI? Těžk‡ ot‡zka, na kterou skoro nen’ možno
odpovědětÉ (Uvažovalo se o vystěhov‡n’ na
Ukrajinu a možn‡ později i o plynových komor‡ch).
26. z‡ř’ 1938
Z
Hitlerovy řeči ve Sportovn’m pal‡ci v
Berl’ně 26.z‡ř’ 1938: ãProblŽm, kterým jsme se v posledn’ch
měs’c’ch a týdnech zabývali, je všem dobře zn‡m.
ProblŽmem nen’ Česko-Slovensko, ale sp’še pan Beneš. Jeho jmŽno
obsahuje vše, co miliony lid’ dnes vzrušuje, nad č’m zoufaj’ a
co je vede k fanatickým činům (dalo by se i usoudit, že
Hitler si pletl Beneše s‡m se sebou)É A teď m‡me před sebou
posledn’ problŽm, který mus’ být vyřešen a který
vyřešen bude! TO JE NçŠ POSLEDNI TERITORIALNI POŽADAVEK,
KTERY MçM V EVROPĚ, ale je to požadavek, na němž trv‡m a
který bude, když Bůh d‡, splněn.Ò A poněvadž se
v tŽ době mohli vyskytovat ještě nějac’ lidŽ, kteř’ mu
moc nevěřili, opakoval svůj slib ještě jednou na
adresu pana Chamberlaina: ãUjistil jsem ho, a opakuji to dnes znovu, že
jakmile tento problŽm bude vyřešen, NĚMECKO NEBUDE MêT V
EVROPĚ ŽçDNÝCH TERITORIçLNêCH PROBLƒMŮ.Ò Jak zn‡mo,
svůj slib splnil do posledn’ho punt’kuÉ
27. z‡ř’ 1938
Mnichovsk‡
jedn‡n’: Česk‡ vl‡da odm’tla německŽ
memorandum. Co teď? Ribbentrop řekl Schmundtovi, že PŘIJETI BY
BYLO TO NEJHORŠI, CO BY SE NçM MOHLO STçTÉ (Takov‡
upř’mnost!) H. Groscurth, den’k - 27.z‡ř’ 1938.
29. z‡ř’ 1938
Ze
z‡pisu E. Kordteho o druhŽ schůzce v
Mnichově (Chamberlain, Daladier, Hitler, Mussolini) 29. z‡ř’ 1938: V z‡věru Vůdce poděkoval zahraničn’m st‡tn’kům za
to, že přijali pozv‡n’ ke schůzce v Mnichově, jakož i
za jejich œsil’ o doc’len’ šťastnŽho výsledku jedn‡n’.
Německý n‡rod, pr‡vě tak jako jinŽ zœčastněnŽ
n‡rody, pozdrav’ výsledek jedn‡n’ s největš’ radost’ÉRozhodně
tak učinil britský ministerský předseda Neville
Chamberlain v britskŽm parlamentě 28. z‡ř’ v prohl‡šen’, že
přijme mnichovskou dohodu a jeho prohl‡šen’ bylo přijato
divokým nadšen’m. Jinak reagoval Winston Churchill: ãUtrpěli
jsme tot‡ln’ nič’m nezm’rnitelnou por‡žku.Ò A takŽ Jan Masaryk (na
adresu z‡padn’ch st‡tn’ků): ãJestliže jste obětovali můj
n‡rod, abyste zachr‡nili světový m’r, budu prvn’ kdo v‡m bude
tleskat. Ale jestliže ne, p‡novŽ, Bůh pomoz vašim duš’m!Ò
2. prosince 1938
Prezident
Beneš rezignoval 5. ř’jna 1938. Volbou jeho n‡stupce se zabýv‡
zpr‡va německŽho chargŽ dÕaffaires v Praze Henckeho.
Hencke konstatuje, že po
rezignaci prezidenta dr. Beneše československŽ N‡rodn’
shrom‡žděn’ přistoupilo (dne 30. listopadu) k volbě novŽho
prezidentaÉ Hencke se
zmiňuje, že skoro do posledn’ chv’le se poč’talo se zvolen’m
ministra zahraničn’ch věc’ ChvalkovskŽho,
ale ten zřejmě uznal, že se netěš’ potřebnŽ
v‡žnosti, že je považov‡n za ochotný n‡stroj
Němců. Dne 30. listopadu byl jednomyslně zvolen předseda
Nejvyšš’ho spr‡vn’ho soudu Dr. Emil H‡cha. Hencke
ve svŽ zpr‡vě H‡chovi věnuje celý paragraf:
Dr. H‡cha je n‡božensky hluboce založený muž a
pokl‡d‡ svŽ povol‡n’ na œřad hlavy st‡tu jako osudem určenŽ,
jemuž se nemůže vyhnout. Pro jeho osobnost je
př’značnŽ, že v den volby se zœčastnil tichŽ mše,
kter‡ se však z‡sluhou zdejš’ho kardin‡la (Karla Kašpara) a zcela
proti H‡chově vůli změnila ve velkou
c’rkevn’ slavnost. Nez‡visl’ svědci mně řekli, že v
hlubokŽm pohnut’ prezident pol’bil lebku sv. V‡clava, kterou mu kardin‡l podal.
Tento obřad zanechal na panu H‡chovi tak hluboký dojem, že
při recepci odch‡zej’c’ch a nových členů vl‡dy prohl‡sil,
že sv. V‡clava pokl‡d‡ za symbol politickŽho zaměřen’ novŽho
Československa, kterŽ – jak to kdysi činil sv. V‡clav –
mus’ si d‡t za svůj nejvyšš’ c’l skutečnŽ
německo-českŽ dorozuměn’É
22. leden 1939
ÉVůdce mi vypravuje o svŽm rozhovoru s českým ministrem
zahraničn’ch věc’ Chvalkowskim /sic/. Ten
se choval servilně. Vůdce mu ještě jednou přednesl
celou listinu českých hř’chů. Češi se zase
st‡vaj’ pěkně drz’. Mus’ se jim zavčas klepnout přes prstyÉ J.
Goebbels, Den’ky, 22.1. 1939;
12. œnora 1939
ze
z‡pisu o rozhovoru Hitlera s Tukou, 12. œnora 1939: Po kr‡tkŽm pozdraven’ Tuka děkuje Vůdci
za poskytnut’ tohoto rozhovoru. Oslovuje Vůdce slovy ãmůj VůdčeÉÒ Po rozloučen’ prohl‡sil, že
tento hovor s Vůdcem ho dojal natolik, že bez jakýchkoliv
pochyb může nazvat tento den největš’m dnem svŽho
života. Z‡pis st‡tn’ho tajemn’ka Ministerstva
zahraničn’ch věc’ v. WeizsŠckera, 2. œnora
1939;
13. března 1939
Obnosy ve zlatě a dev’z‡ch, kterŽ se Česko-Slovensk‡ N‡rodn’
banka zav‡zala převŽst do Ř’šskŽ banky, byly převedeny dne
9. a 10. března. N‡črt dopisu Ministerstva
zahraničn’ch věc’ Hermannu Gšringovi 13. března 1939. (Šlo
o č‡st zlatŽ rezervy ve výši 391 milionů čs. korun,
kterŽ se N‡rodn’ banka zav‡zala převŽst Ř’šskŽ bance v důsledku
odstoupen’ sudetskŽho œzem’.
Setk‡n’
ř’šskŽho kanclŽře s ministerským předsedou Tisem, k
n’ž došlo po n‡vštěvě Hitlerova vyslance Kepplera v Bratislavě a po Sidorově
odpovědi, že je voj‡kem Prahy a že bude odporovat pokusům o
odtržen’ Slovenska z československŽho svazku. Vůdce ujistil
Tisa, že nem‡ ž‡dných z‡jmů východně od
Karpat Je na Slovensku se rozhodnout, zda Òchce ž’t samostatně nebo
ne?Ó
Tiso poděkoval Vůdci za jeho slova. D‡vno již toužil
slyšet z Vůdcových œst, jak se stav’ k slovenskŽmu n‡rodu a
slovenskŽ zemi a jak se d’v‡ na současnŽ poměry. Bere Vůdcova
slova na vědom’ a ujišťuje ho, že se na Slovensko
může spolehnout. (Z‡pis o rozhovoru Hitlera s msgrem Tisem v Berl’ně 13. března 1939,
jehož se zœčastnili Ribbentrop, Meissner, gen. Keitel,
gen.v. Brauchitsch,
Dietrich, Keppler, Durčanský.
14. března 1939
Zvl‡štn’ vlak přijel do Berl’na na AnhaltskŽ
n‡draž’ v 22:40 hodin. St‡tn’ sekret‡ř Meissner delegaci
přiv’tal, načež delegace se odebrala do hotelu Adlon. V 23.30 hod. Chvalkovský
měl rozhovor s Ribbentropem, který pak H‡chu navšt’vil v jeho
hotelu. Nato se H‡cha odebral do budovy Ř’šskŽho kanclŽřstv’ k
rozhovoru s Hitlerem. (Z‡pis o telefonn’m hl‡šen’ z
vyslanectv’ do Berl’na, 14. března 1939.)
Prezident H‡cha zdrav’ Vůdce a děkuje mu za pozv‡n’. Již
d‡vno si př‡l poznat muže, o jehož podivuhodných
myšlenk‡ch často četl a kterŽ sledoval. On s‡m byl ještě
před ned‡vnem nezn‡mým člověkem, který se nikdy
nezabýval politikou. Byl prostým justičn’m œředn’kem ve
v’deňskŽm spr‡vn’ apar‡tu a jako takový se nikdy o politiku
nestaralÉ V roce 1918 byl povol‡n do Prahy a v roce 1925 byl jmenov‡n
předsedou spr‡vn’ho souduÉ S Masarykem se setkal jen jednou do roka, s
Benešem ještě mŽně; u jednoho setk‡n’ došlo k různic’m.
Celkově řečeno celý režim mu byl ciz’ a to natolik,
že po převratu si ihned položil ot‡zku, zda to bylo pro
Československo skutečným štěst’m st‡t se
samostatným st‡tem. Tohoto podzimu mu připadl œkol vŽst tento st‡t.
Vzal na sebe ten nejtěžš’ œkol svŽho života, a proto se
odv‡žil pož‡dat Vůdce o audienci. Je přesvědčen,
že osud Československa je ve Vůdcových rukou a
věř’, že je v rukou dobrýchÉ Věř’, že
pr‡vě Vůdce bude m’t porozuměn’ pro jeho n‡zor, totiž
že Československo m‡ pr‡vo na existenci jako n‡rodn’ celek.
Vůdce ve svŽ odpovědi prohl‡sil, že Německo v
několika hodin‡ch mus’ zakročit: z’tra v 6. hodin německ‡ arm‡da
vpadne do Česka a německŽ letectvo obsad’ česk‡
letištěÉ Slovensko je mu œplně lhostejnŽ. Kdyby se k Německu
bl’že přimklo, pro Německo by to znamenalo z‡vazek, takže
je r‡d, že se tak nestalo. H‡cha prohl‡sil, že dnešek je
nejtěžš’m dnem jeho života, ale věř’, že
toto rozhodnut’ se již v několika m‡lo letech bude pokl‡dat za
pochopitelnŽ a za pades‡t let pravděpodobně za blahod‡rnŽ. PotŽ spolu
s Chvalkovským opustil m’stnost k poradě
se svoj’ skupinou a po n‡vratu spolu s Vůdcem a ř’šským
ministrem zahranič’ dohodu podepsali.
15. března 1939
Rozkaz
německŽ arm‡dě: Československo se nach‡z’ v rozpadu.
V Čech‡ch a na Moravě panuje nesnesitelný teror proti
německým soukmenovcům! (Hitler vynikal i mohutnou fantazi’). V den 15. března 1939 odd’ly německŽho vojska a německŽho
letectva obsad’ českŽ st‡tn’ œzem’ k ochraně života a majetku
všech obyvatel země bez rozd’lu. Oček‡v‡m od každŽho
německŽho voj‡ka, že nebude vůči obyvatelům obsazenŽho
œzem’ vystupovat jako nepř’tel, nýbrž jako vykonavatel
vůle vl‡dy NěmeckŽ ř’še za œčelem zjedn‡n’
snesitelnŽho poř‡dku. Každý odpor mus’ být
okamžitě a všemi prostředky zlomenÉ Hitlerův
rozkaz arm‡dě, 15. března 1939
16. března 1939
Ve
jmŽnu Vůdce a ř’šskŽho kanclŽře je vyd‡n výnos o
zř’zen’ Protektor‡tu Čechy a Morava. Výnos byl Hitlerem
podeps‡n na PražskŽm hradě dne 16. března 1939.
17. března 1939
Česk‡ arm‡da je již odzbrojena, velkŽ množstv’
v‡lečnŽho materi‡lu všelikŽho druhu (předevš’m děla a
munice) je již na cestě do Německa, ohromn‡ posila. Zat’m
nejmŽně tis’c letadel použitelných k v‡lečnŽmu nasazen’.
Vůdce z‡ř’ nad t’mto œspěchem svŽ arm‡dy.
(òspěchem jeho arm‡dy?) E. Wagner: Briefe und TagebŸchaufzeichnungen.
18. března 1939
Éhodiny trvaj’c’ telefonn’ rozhovory s Prahou a Brnem a s
Vůdcovým doprovodem v Linci. Vůdce se nemůže
nabažit zpr‡v o z’sk‡n’ v‡lečnŽho materi‡lu a požaduje st‡le
v’ce. (Snad bych jen vyměnil slovo z’sk‡n’ za ukraden’
což mi zn’ mnohem výstižnějš’.) E. Wagner: Briefe und TagebŸchaufzeichnungen.
19. března 1939
Velvyslanci Anglie a Francie předali Ministerstvu zahraničn’ch
věc’ demarši, v n’ž protestovali proti œdajně ileg‡ln’
akci, kterou Německo podniklo v z‡jmu zachov‡n’ klidu a poř‡dku v
Čech‡ch a na Moravě a t’m v z‡jmu uklidněn’ středn’ Evropy.
Jak se dov’d‡me, bylo oběma diplomatům œředně sděleno,
že ř’šsk‡ vl‡da nemůže tento protest přijmout,
ježto postr‡d‡ jakoukoliv politickou, pr‡vn’ a mor‡ln’ podstatu. Zpr‡va
tiskovŽ kancel‡ře Deutsche Nachrichten BŸro,
19. března 1939.
20. března 1939
ÉChamberlainova řeč byla pro n‡s
zdrcuj’c’. Kdo n‡m bude ještě věřit, když se
nedrž’me ž‡dných dohod a když jsme hodili z‡sadu
sebeurčen’ n‡rodů přes palubuÉ H. Groscurth,
Den’k 20.března 1939 (Jeden spravedlivý?)
***
3. března 2014
Putinovy
jednotky obsadily Krym.
Josef Čerm‡k
***+