N‡vrat na hlavn’ stranu

 

K 75. výroč’ obsazen’ zbytku Československa Hitlerovými jednotkami 15. března 1939

K 75. výroč’ obsazen’ zbytku Československa Hitlerovými arm‡dami (Podle knihy Borise ČelovskŽho Řešen’ českŽ ot‡zky podle německých dokumentů 1933 –1945)

Jeden z dnů, který se mnou bude um’rat je 15. z‡ř’ 1939: St‡l jsem na chodn’ku lemuj’c’m sl‡nskŽ n‡měst’, nedaleko VelvarskŽ br‡ny. Po silnici na opačnŽ straně n‡měst’, kolem radnice, pochodovaly a proj’žděly jednotky Hitlerovy arm‡dy. Přišly zabavit, co po Mnichovu zůstalo z mŽ/naš’ - země. Byl studený, deštivý den, n‡měst’ skoro pr‡zdnŽ. D’val jsem se, ale pro slzy jsem skoro neviděl: řval jsem bezmocným vztekem. Bylo mi 14 let.

Ten den nepřišel znenad‡n’, ale zlých znamen’ se nikdo netoužil vš’mat. Ve svŽ kn’žce ze vzpom’nek dr. Anton’na Schenka - TGM: Proč se lidu neřekne pravda Jindřiška Smetanov‡ uv‡d’, že Masaryk jako představitel mnohon‡rodn’ho st‡tu byl prostě toho n‡zoru, že všechny menšiny, kterŽ žij’ na œzem’ republiky, ji uzn‡vaj’ za společný domov. Podle Schenka, velkŽho Masarykova obdivovatele, prezident podceňoval Henleinovu činnost a včas nepostřehl nebezpeč’ nacismu, který v Německu nevyb’ravými metodami přej’mal moc a zprvu pokl‡dal Konr‡da Henleina za neškodnŽho učitele tělocviku bez politických schopnost’. Masaryk nebyl jediný, který nacismus začal vn’mat jako hrozbu teprve když se v roce 1933 nacistŽ zmocnili v Německu moci a Masaryk měl př’ležitost poslouchat projevy nepř’četně řvouc’ho Hitlera. V britskŽ sněmovně, kdykoliv se ujal slova Winston Churchill a dramaticky l’čil nebezpeč’ nacismu, jeho konzervativn’ stran’ci houfně opouštěli zasedac’ s’ň.

V souvislosti s nadch‡zej’ 75. výroč’m okupace zbytku Československa jsem si otevřel vysoce zaj’mavou a výsostně profesion‡ln’ knihu Borise ČelovskŽho Řešen’ českŽ ot‡zky podle německých dokumentů 1933-1945. PoutavŽ čten’, zvl‡šť srovn‡me-li výroky německých diplomatů a politiků se skutečnost’, jak se současně nebo kr‡tce na to rozv’jela.

12. března 1938

Začněme z‡pisem předsedy TajnŽ vl‡dn’ rady von Neuratha (pozdějš’ho protektora Čech a Moravy) o rozhovoru s čsl. vyslancem Mastným ze 14. března 1938: Dne 12. března odpoledne na mŽ pozv‡n’ mne navšt’vil československý vyslanec, jemuž jsem z pověřen’ Vůdce sdělil n‡sleduj’c’:

1. Akce, kter‡ nyn’ prob’h‡ v Rakousku, nen’ v ž‡dnŽm ohledu nam’řena proti Československu.

2. NěmeckŽ vojenskŽ odd’ly, vstupuj’c’ na půdu Rakouska, maj’ př’kaz nepřibl’žit se k českŽ hranici bl’že než 15-30 km.

3. Vůdce douf‡, že styky mezi Českem a Německem se budou nad‡le zlepšovat; předpokl‡d‡ se ovšem, že československ‡ vl‡da projev’ větš’ pochopen’ pro 3 1/2 milionu Němců v ČeskoslovenskuÉ

30. května 1938

Z Hitlerova rozkazu všem složk‡m německŽ arm‡dy k př’pravě œtoku na Československo-pl‡n, Grun – 30. května 1938: ÉDošel jsem k nezměnitelnŽmu rozhodnut’ Československo v dohlednŽ době rozb’t vojenským z‡krokemÉ

25. července 1938

J. Goebbels ve svých Den’c’ch 1924-1945  25. července 1938: Vůdce m‡ hodně starost’ a pl‡nů. Ot‡zka sudetských Němců se mus’ vyřešit n‡sil’m. Praha nechce rozumět. Vůdce potřebuje čas. Proto zůst‡v‡ spojencem Londýna. Londýn vykon‡v‡ tlak na Prahu. Bohud’ky. Praha zůst‡v‡ neoblomn‡. Opevněn’ na z‡padě nejsou ještě dokončena. Naši gener‡lovŽ v Berl’ně maj’ přirozeně opět plnŽ kalhotyÉ Vůdce se zat’m chce v‡lce vyhnout, ale připravuje se na ni všemi prostředkyÉ Vůdce mi ř’k‡, že vyřeš’ tuto ot‡zku v nejkratš’ doběÉ To takŽ uděl‡É

28. července 1938

J. Goebbels v řeči k Němcům v zahranič’ 28. července, 1938 ve Vratislavi: ãNaděje roku 1933 se naplnily v roce 1938 (vol‡n’ sl‡vy). Prohr‡li jsme v‡lku, ale vyhr‡li jsme revoluci!Ò (Jestli pak si Goebbels na tento výrok vzpomněl v berl’nskŽm bunkru na jaře roku 1945?)¬

1. srpna 1938

J. Goebbels v Den’c’ch 1. srpna 1938: Včera jsem byl velmi unaven ve Vratislavi. Kr‡tce pro n‡s přij’žd’ Vůdce. Triumf‡ln’ průjezd městemÉVůdce je hluboce dojat. To bude jednou sl‡va, když přijde ten den. Neboť pak zœčtujeme nejen s nepř‡telskou vl‡dou, nýbrž s nepř‡telským n‡rodemÉCo dělat se šesti miliony Čechy, AŽ JEDNOU JEJICH ZEME BUDE V NAŠI MOCI? Těžk‡ ot‡zka, na kterou skoro nen’ možno odpovědětÉ (Uvažovalo se o vystěhov‡n’ na Ukrajinu a možn‡ později i o plynových komor‡ch).

26. z‡ř’ 1938

Z Hitlerovy řeči ve Sportovn’m pal‡ci v Berl’ně 26.z‡ř’ 1938: ãProblŽm, kterým jsme se v posledn’ch měs’c’ch a týdnech zabývali, je všem dobře zn‡m. ProblŽmem nen’ Česko-Slovensko, ale sp’še pan Beneš. Jeho jmŽno obsahuje vše, co miliony lid’ dnes vzrušuje, nad č’m zoufaj’ a co je vede k fanatickým činům (dalo by se i usoudit, že Hitler si pletl Beneše s‡m se sebou)É A teď m‡me před sebou posledn’ problŽm, který mus’ být vyřešen a který vyřešen bude! TO JE NçŠ POSLEDNI TERITORIALNI POŽADAVEK, KTERY MçM V EVROPĚ, ale je to požadavek, na němž trv‡m a který bude, když Bůh d‡, splněn.Ò A poněvadž se v tŽ době mohli vyskytovat ještě nějac’ lidŽ, kteř’ mu moc nevěřili, opakoval svůj slib ještě jednou na adresu pana Chamberlaina: ãUjistil jsem ho, a opakuji to dnes znovu, že jakmile tento problŽm bude vyřešen, NĚMECKO NEBUDE MêT V EVROPĚ ŽçDNÝCH TERITORIçLNêCH PROBLƒMŮ.Ò Jak zn‡mo, svůj slib splnil do posledn’ho punt’kuÉ

27. z‡ř’ 1938

Mnichovsk‡ jedn‡n’: Česk‡ vl‡da odm’tla německŽ memorandum. Co teď? Ribbentrop řekl Schmundtovi, že PŘIJETI BY BYLO TO NEJHORŠI, CO BY SE NçM MOHLO STçTÉ (Takov‡ upř’mnost!) H. Groscurth, den’k - 27.z‡ř’ 1938.

29. z‡ř’ 1938

Ze z‡pisu E. Kordteho o druhŽ schůzce v Mnichově (Chamberlain, Daladier, Hitler, Mussolini) 29. z‡ř’ 1938: V z‡věru Vůdce poděkoval zahraničn’m st‡tn’kům za to, že přijali pozv‡n’ ke schůzce v Mnichově, jakož i za jejich œsil’ o doc’len’ šťastnŽho výsledku jedn‡n’. Německý n‡rod, pr‡vě tak jako jinŽ zœčastněnŽ n‡rody, pozdrav’ výsledek jedn‡n’ s největš’ radost’ÉRozhodně tak učinil britský ministerský předseda Neville Chamberlain v britskŽm parlamentě 28. z‡ř’ v prohl‡šen’, že přijme mnichovskou dohodu a jeho prohl‡šen’ bylo přijato divokým nadšen’m. Jinak reagoval Winston Churchill: ãUtrpěli jsme tot‡ln’ nič’m nezm’rnitelnou por‡žku.Ò A takŽ Jan Masaryk (na adresu z‡padn’ch st‡tn’ků): ãJestliže jste obětovali můj n‡rod, abyste zachr‡nili světový m’r, budu prvn’ kdo v‡m bude tleskat. Ale jestliže ne, p‡novŽ, Bůh pomoz vašim duš’m!Ò

2. prosince 1938

Prezident Beneš rezignoval 5. ř’jna 1938. Volbou jeho n‡stupce se zabýv‡ zpr‡va německŽho chargŽ dÕaffaires v Praze Henckeho. Hencke konstatuje, že po rezignaci prezidenta dr. Beneše československŽ N‡rodn’ shrom‡žděn’ přistoupilo (dne 30. listopadu) k volbě novŽho prezidentaÉ Hencke se zmiňuje, že skoro do posledn’ chv’le se poč’talo se zvolen’m ministra zahraničn’ch věc’ ChvalkovskŽho, ale ten zřejmě uznal, že se netěš’ potřebnŽ v‡žnosti, že je považov‡n za ochotný n‡stroj Němců. Dne 30. listopadu byl jednomyslně zvolen předseda Nejvyšš’ho spr‡vn’ho soudu Dr. Emil H‡cha. Hencke ve svŽ zpr‡vě H‡chovi věnuje celý paragraf:

Dr. H‡cha je n‡božensky hluboce založený muž a pokl‡d‡ svŽ povol‡n’ na œřad hlavy st‡tu jako osudem určenŽ, jemuž se nemůže vyhnout. Pro jeho osobnost je př’značnŽ, že v den volby se zœčastnil tichŽ mše, kter‡ se však z‡sluhou zdejš’ho kardin‡la (Karla Kašpara) a zcela proti H‡chově vůli změnila ve velkou c’rkevn’ slavnost. Nez‡visl’ svědci mně řekli, že v hlubokŽm pohnut’ prezident pol’bil lebku sv. V‡clava, kterou mu kardin‡l podal. Tento obřad zanechal na panu H‡chovi tak hluboký dojem, že při recepci odch‡zej’c’ch a nových členů vl‡dy prohl‡sil, že sv. V‡clava pokl‡d‡ za symbol politickŽho zaměřen’ novŽho Československa, kterŽ – jak to kdysi činil sv. V‡clav – mus’ si d‡t za svůj nejvyšš’ c’l skutečnŽ německo-českŽ dorozuměn’É

22. leden 1939

ÉVůdce mi vypravuje o svŽm rozhovoru s českým ministrem zahraničn’ch věc’ Chvalkowskim /sic/. Ten se choval servilně. Vůdce mu ještě jednou přednesl celou listinu českých hř’chů. Češi se zase st‡vaj’ pěkně drz’. Mus’ se jim zavčas klepnout přes prstyÉ J. Goebbels, Den’ky, 22.1. 1939;

12. œnora 1939

ze z‡pisu o rozhovoru Hitlera s Tukou, 12. œnora 1939: Po kr‡tkŽm pozdraven’ Tuka děkuje Vůdci za poskytnut’ tohoto rozhovoru. Oslovuje Vůdce slovy ãmůj VůdčeÉÒ Po rozloučen’ prohl‡sil, že tento hovor s Vůdcem ho dojal natolik, že bez jakýchkoliv pochyb může nazvat tento den největš’m dnem svŽho života. Z‡pis st‡tn’ho tajemn’ka Ministerstva zahraničn’ch věc’ v. WeizsŠckera, 2. œnora 1939;

13. března 1939

Obnosy ve zlatě a dev’z‡ch, kterŽ se Česko-Slovensk‡ N‡rodn’ banka zav‡zala převŽst do Ř’šskŽ banky, byly převedeny dne 9. a 10. března. N‡črt dopisu Ministerstva zahraničn’ch věc’ Hermannu Gšringovi 13. března 1939. (Šlo o č‡st zlatŽ rezervy ve výši 391 milionů čs. korun, kterŽ se N‡rodn’ banka zav‡zala převŽst Ř’šskŽ bance v důsledku odstoupen’ sudetskŽho œzem’.

 

Setk‡n’ ř’šskŽho kanclŽře s ministerským předsedou Tisem, k n’ž došlo po n‡vštěvě Hitlerova vyslance Kepplera v Bratislavě a po Sidorově odpovědi, že je voj‡kem Prahy a že bude odporovat pokusům o odtržen’ Slovenska z československŽho svazku. Vůdce ujistil Tisa, že nem‡ ž‡dných z‡jmů východně od Karpat Je na Slovensku se rozhodnout, zda Òchce ž’t samostatně nebo ne?Ó

Tiso poděkoval Vůdci za jeho slova. D‡vno již toužil slyšet z Vůdcových œst, jak se stav’ k slovenskŽmu n‡rodu a slovenskŽ zemi a jak se d’v‡ na současnŽ poměry. Bere Vůdcova slova na vědom’ a ujišťuje ho, že se na Slovensko může spolehnout. (Z‡pis o rozhovoru Hitlera s msgrem Tisem v Berl’ně 13. března 1939, jehož se zœčastnili Ribbentrop, Meissner, gen. Keitel, gen.v. Brauchitsch, Dietrich, Keppler, Durčanský.

14. března 1939

Zvl‡štn’ vlak přijel do Berl’na na AnhaltskŽ n‡draž’ v 22:40 hodin. St‡tn’ sekret‡ř Meissner delegaci přiv’tal, načež delegace se odebrala do hotelu Adlon. V 23.30 hod. Chvalkovský měl rozhovor s Ribbentropem, který pak H‡chu navšt’vil v jeho hotelu. Nato se H‡cha odebral do budovy Ř’šskŽho kanclŽřstv’ k rozhovoru s Hitlerem. (Z‡pis o telefonn’m hl‡šen’ z vyslanectv’ do Berl’na, 14. března 1939.)

Prezident H‡cha zdrav’ Vůdce a děkuje mu za pozv‡n’. Již d‡vno si př‡l poznat muže, o jehož podivuhodných myšlenk‡ch často četl a kterŽ  sledoval. On s‡m byl ještě před ned‡vnem nezn‡mým člověkem, který se nikdy nezabýval politikou. Byl prostým justičn’m œředn’kem ve v’deňskŽm spr‡vn’ apar‡tu a jako takový se nikdy o politiku nestaralÉ V roce 1918 byl povol‡n do Prahy a v roce 1925 byl jmenov‡n předsedou spr‡vn’ho souduÉ S Masarykem se setkal jen jednou do roka, s Benešem ještě mŽně; u jednoho setk‡n’ došlo k různic’m. Celkově řečeno celý režim mu byl ciz’ a to natolik, že po převratu si ihned položil ot‡zku, zda to bylo pro Československo skutečným štěst’m st‡t se samostatným st‡tem. Tohoto podzimu mu připadl œkol vŽst tento st‡t. Vzal na sebe ten nejtěžš’ œkol svŽho života, a proto se odv‡žil pož‡dat Vůdce o audienci. Je přesvědčen, že osud Československa je ve Vůdcových rukou a věř’, že je v rukou dobrýchÉ Věř’, že pr‡vě Vůdce bude m’t porozuměn’ pro jeho n‡zor, totiž že Československo m‡ pr‡vo na existenci jako n‡rodn’ celek.

Vůdce ve svŽ odpovědi prohl‡sil, že Německo v několika hodin‡ch mus’ zakročit: z’tra v 6. hodin německ‡ arm‡da vpadne do Česka a německŽ letectvo obsad’ česk‡ letištěÉ Slovensko je mu œplně lhostejnŽ. Kdyby se k Německu bl’že přimklo, pro Německo by to znamenalo z‡vazek, takže je r‡d, že se tak nestalo. H‡cha prohl‡sil, že dnešek je nejtěžš’m dnem jeho života, ale věř’, že toto rozhodnut’ se již v několika m‡lo letech bude pokl‡dat za pochopitelnŽ a za pades‡t let pravděpodobně za blahod‡rnŽ. PotŽ spolu s Chvalkovským opustil m’stnost k poradě se svoj’ skupinou a po n‡vratu spolu s Vůdcem a ř’šským ministrem zahranič’ dohodu podepsali.

15. března 1939

Rozkaz německŽ arm‡dě: Československo se nach‡z’ v rozpadu. V Čech‡ch a na Moravě panuje nesnesitelný teror proti německým soukmenovcům! (Hitler vynikal i mohutnou fantazi’). V den 15. března 1939 odd’ly německŽho vojska a německŽho letectva obsad’ českŽ st‡tn’ œzem’ k ochraně života a majetku všech obyvatel země bez rozd’lu. Oček‡v‡m od každŽho německŽho voj‡ka, že nebude vůči obyvatelům obsazenŽho œzem’ vystupovat jako nepř’tel, nýbrž jako vykonavatel vůle vl‡dy NěmeckŽ ř’še za œčelem zjedn‡n’ snesitelnŽho poř‡dku. Každý odpor mus’ být okamžitě a všemi prostředky zlomenÉ Hitlerův rozkaz arm‡dě, 15. března 1939

16. března 1939

Ve jmŽnu Vůdce a ř’šskŽho kanclŽře je vyd‡n výnos o zř’zen’ Protektor‡tu Čechy a Morava. Výnos byl Hitlerem podeps‡n na PražskŽm hradě dne 16. března 1939.

17. března 1939

Česk‡ arm‡da je již odzbrojena, velkŽ množstv’ v‡lečnŽho materi‡lu všelikŽho druhu (předevš’m děla a munice) je již na cestě do Německa, ohromn‡ posila. Zat’m nejmŽně tis’c letadel použitelných k v‡lečnŽmu nasazen’. Vůdce z‡ř’ nad t’mto œspěchem svŽ arm‡dy. (òspěchem jeho arm‡dy?) E. Wagner: Briefe und TagebŸchaufzeichnungen.

18. března 1939

Éhodiny trvaj’c’ telefonn’ rozhovory s Prahou a Brnem a s Vůdcovým doprovodem v Linci. Vůdce se nemůže nabažit zpr‡v o z’sk‡n’ v‡lečnŽho materi‡lu a požaduje st‡le v’ce. (Snad bych jen vyměnil slovo z’sk‡n’ za ukraden’ což mi zn’ mnohem výstižnějš’.) E. Wagner: Briefe und TagebŸchaufzeichnungen.

19. března 1939

Velvyslanci Anglie a Francie předali Ministerstvu zahraničn’ch věc’ demarši, v n’ž protestovali proti œdajně ileg‡ln’ akci, kterou Německo podniklo v z‡jmu zachov‡n’ klidu a poř‡dku v Čech‡ch a na Moravě a t’m v z‡jmu uklidněn’ středn’ Evropy. Jak se dov’d‡me, bylo oběma diplomatům œředně sděleno, že ř’šsk‡ vl‡da nemůže tento protest přijmout, ježto postr‡d‡ jakoukoliv politickou, pr‡vn’ a mor‡ln’ podstatu. Zpr‡va tiskovŽ kancel‡ře Deutsche Nachrichten BŸro, 19. března 1939.

20. března 1939

ÉChamberlainova řeč byla pro n‡s zdrcuj’c’. Kdo n‡m bude ještě věřit, když se nedrž’me ž‡dných dohod a když jsme hodili z‡sadu sebeurčen’ n‡rodů přes palubuÉ H. Groscurth, Den’k 20.března 1939 (Jeden spravedlivý?)

***

3. března 2014

Putinovy jednotky obsadily Krym.

 Josef Čerm‡k

***+

 

N‡vrat na hlavn’ stranu