|
|
Č’na a USA:
východiska a perspektivy nejdůležitějš’ho
bilater‡ln’ho vztahu 21. stolet’ |
(Třet’ č‡st)
V roce 1972, když se
prezident Nixon setkal s Mao
Ce-tungem, byla Č’na ekonomickým
trpasl’kem a izolovaným politickým outsiderem. O čtyřicet
let později je Č’na glob‡ln’m ekonomickým motorem a jej’
politick‡ s’la narůst‡ každým rokem. Obamova administrativa na
tuto skutečnost zareagovala tzv. ãpivotemÒ, zat’mco Č’na se drž’
svŽho ãhide and bideÒ př’stupu.
S výjimkou ekonomických vztahů, kde americký
smysl pro podnik‡n’ a č’nský obchodn’ talent vytvořily
dohromady velmi životaschopnou symbi—zu, stoj’ obě země
v mnoha oblastech historicky, ideologicky i kulturně na zcela opačnŽ
straně barik‡dy. Přesto již několikr‡t v minulosti
prok‡zali při řešen’ kriz’ překvapivě
neideologický, pragmatický př’stup k věci.
Č’na a USA, model roku 1972
Jedna z nejpřekvapivějš’ch
tiskových konferenc’ v historii B’lŽho domu se uskutečnila 15.
července 1971. Richard Nixon,
republik‡nský prezident považovaný za nesmiřitelnŽho
protivn’ka komunismu na tŽto konferenci ozn‡mil, že se na zač‡tku př’št’ho
roku setk‡ s vůdcem č’nských komunistů Mao Ce-tungem. Stejným Mao Ce-tungem, který během
několika uplynulých let poslal do Vietnamu na podporu boje proti
americkŽ arm‡dě tis’ce tun vojenskŽho materi‡lu, 17 diviz’ a v’ce než
150 000 mužů a jehož prav‡ ruka, premiŽr Chou En-lai, prohl‡sila: ãÉč’m
v’ce diviz’ AmeričanŽ do Vietnamu pošlou, t’m šťastnějš’
budeme – budou bl’zko Č’ny, budou našimi rukojm’mi, můžeme
m’t jejich krevÉÒ.
Jinými slovy, Mao Ce-tungovi by
slušný člověk nepodal ruku, natož aby s n’m
zasedl k jednomu stolu. Č’na pod jeho veden’m byla uzavřen‡ a
Z‡padu nesrozumiteln‡ země - v mnoha ohledech srovnateln‡ s
dnešn’ KLDR. Setkat se jako rovný s rovným
s podobným partnerem vyžadovalo obrovskou politickou odvahu
– a tu evidentně Nixon měl (Pozn.:
fakt, že neměl soudnost a mor‡ln’ z‡brany se uk‡zalo až čtyři
měs’ce po n‡vštěvě Č’ny - během afŽry Watergate).
Kromě odvahy potřeboval
k podobnŽmu kroku i velkou vizi a skvělý politický cit.
Ani ten Nixon, v z‡kulis’ podporovaný
bezpečnostn’m poradcem Henry Kissingerem,
nepostr‡dal a rozhodl, že dlouhodobý potenci‡l oteplen’ vztahů
mezi Č’nou a USA daleko převažuje nad z‡pory takovŽho setk‡n’.
V œnoru 1972 se tak jako prvn’ americký prezident v historii
setkal se svým č’nským protějškem.
Č’nský (a
americký) pragmatismus
Hlavn’m katalyz‡torem změny
př’stupu ke vz‡jemným vztahům na obou stran‡ch samozřejmě
nebyly idealistickŽ motivy, ale pragmatickŽ řešen’ novŽ situace v
mezin‡rodn’ch vztaz’ch. Koncem šedes‡tých let byl Sovětský
svaz pod veden’m Leonida Brežněva vojensky silný, politicky
sebevědomý a teritori‡lně velmi asertivn’. Z‡sah arm‡d
VaršavskŽ smlouvy v Československu v roce 1968 a předevš’m
omezený, nicmŽně významný konflikt, hroz’c’ přerůst
ve v‡lku mezi jadernými velmocemi SSSR a Č’nou na řece Ussuri na jaře 1969, připomněly č’nskŽmu
veden’, koncentrovanŽmu v tŽ době mnohem v’ce na přežit’ během
pogromů Kulturn’ revoluce, že významnŽ hrozby existuj’ i za
hranicemi země. Na americkŽ straně zase Nixon
a Kissinger rychle rozpoznali č’nskŽ obavy ze
SovětskŽho svazu a vytušili unik‡tn’ př’ležitost
k mezin‡rodn’ izolaci SSSR. Setk‡n’ americkŽho prezidenta s č’nským
vůdcem je nyn’ historiky považov‡no za nejvýznamnějš’
počin Nixonovy Žry a za poč‡tek otev’r‡n’
se Č’ny světu. Obě země tehdy prok‡zaly nebývalou
m’ru flexibility a předevš’m pragmatismu – vlastnosti, kter‡ je
pro obě země typick‡, a kter‡ takŽ skýt‡ naději pro
budouc’ vztahy obou zem’.
Č’nský komplex
Trvalo dalš’ch sedm let,
nežli 1. ledna 1979 USA nav‡zaly Č’nou ofici‡ln’ diplomatickŽ styky a
nežli prvn’ americkŽ společnosti, Coca-Cola a Nike,
otevřely svŽ prvn’ manufaktury na œzem’ Č’ny. N‡sledný vznik
zvl‡štn’ch ekonomických z—n, pozemkov‡ reforma a předevš’m
přesun stovek milionů č’nských obyvatel z vesnic do
tov‡ren, nastartoval na poč‡tku osmdes‡tých let č’nský
ekonomický z‡zrak, který trv‡ dodnes. Č’nu tento z‡zrak
posunul z pozice mezin‡rodn’ho outsidera v ekonomickou velmoc, kter‡ m‡
dle některých expertů velkou šanci v dohlednŽ době
předstihnout USA a st‡t se světovou ekonomickou jedničkou.
Pokud k tomu opravdu
dojde, Č’na se pouze vr‡t’ do čela pelotonu, který opustila
v devaten‡ctŽm stolet’. Č’na byla siln‡ a sebevědom‡, když
v roce 1793 přijel vyslanec britskŽho kr‡le lord MacArtney
přesvědčit č’nskŽho c’saře o výhodnosti otevřen’
č’nských př’stavů britskŽmu zbož’. Panovn’k Ř’še
středu ale povýšeně prohl‡sil, že jeho země
zbož’ barbarských obchodn’ků nepotřebuje. Sebevědom’
Č’ně po n‡vštěvě lorda MacArtneye
dlouho nevydrželo – č’nský dvůr byl v letech
1839 – 1942 přesvědčen děly britských fregat o
tom, že britskŽ zbož’ potřebuje a otevřel zemi nejen
anglickŽmu manšestru, ale hlavně indickŽmu opiu. Nankingsk‡ m’rov‡
smlouva ukončila v roce 1842 prvn’ opiovou v‡lku, během n’ž
na č’nskŽ straně zahynulo 20 000 voj‡ků, zat’mco na britskŽ
pouhých 69. Tato smlouva, kter‡ mj. přisoudila Brit‡nii Hongkong, byla
prvn’ z dlouhŽ řady tzv. nerovnýchÒ smluv, v r‡mci
kterých si velc’, mal’ a dokonce i zcela nepatrn’ světov’ hr‡či
ukrajovali z č’nskŽho œzem’ podle chuti.
ãStolet’ pon’žen’Ò, jak
je č’nskými historiky nazýv‡no obdob’ mezi prvn’ opiovou
v‡lkou a převzet’m moci maoisty v roce 1949, zanechalo
v psychice č’nskŽho n‡roda hluboký komplex. Stopy tohoto
komplexu lze dodnes naj’t v mnoha oblastech č’nskŽho života, mj.
v podezř’vavosti vůči œmyslům Z‡padu či přehnaným,
někdy až hysterickým reakc’m na malichernŽ zahraničn’
ud‡losti, kterŽ si Č’na vykl‡d‡ jako zasahov‡n’ do vlastn’ch
z‡ležitost’. ȇstečně z tohoto komplexu vyrůst‡ i
nacionalismus č’nských mas, který je na jednŽ straně
umně využ’v‡n veden’m země k upevněn’ pozic, na druhŽ
straně mu tentýž nacionalismus svazuje ruce při
pragmatickŽm řešen’ některých situac’. Zat’mco
pragmatismus Č’ny je v’tanou vlastnost’ do budoucna, komplex ãStolet’
pon’žen’Ò naopak může mnoho budouc’ch kriz’ komplikovat.
Hide and bide
Č’nskŽ veden’ vn’m‡ prvn’
dvě dek‡dy tohoto stolet’ za strategickŽ ãwindow
of oportunityÒ, během kterŽho by měla
jak vnitrost‡tn’, tak mezin‡rodn’ situace umožnit Č’ně
rychlý rozvoj a upevněn’ mezin‡rodn’ pozice. Hlavn’m
strategickým c’lem je pevnŽ ukotven’ vl‡dy KS Č’ny. Toho lze
dos‡hnout jen prostřednictv’m ekonomickŽho rozvoje za současnŽ
stability dom‡c’ a zahraničn’ situace.
Deng Xiaoping
na sklonku svŽ kariŽry v devades‡tých letech minulŽho stolet’
prohl‡sil, že Č’na m‡ být ãv pozad’ se drž’c’m,
klidným pozorovatelem mezin‡rodn’ho děn’, který nikdy nepřeb’r‡
vedouc’ œlohu, skrýv‡ svŽ schopnosti a ček‡ na svůj čas (hide our capabilities and bide our time)Ò. Deng neobjasnil, proč m‡ Č’na skrývat svŽ
schopnosti a na co přesně m‡ Č’na čekat - i proto na tento
jeho cit‡t býv‡ ze zahranič’ nahl’ženo s nedůvěrou.
Faktem je, že č’nskŽ
veden’ se minim‡lně v ostatn’ch, měřitelnějš’ch
parametrech drž’ tohoto doporučen’ ze všech sil. Č’na na
mezin‡rodn’m poli takřka nikdy nevystupuje jako inici‡tor či hybatel
a nem‡ ambici měnit glob‡ln’ poř‡dek. Naopak, k mezin‡rodn’m
vztahům přistupuje velmi pragmaticky a až na výjimky,
obvykle spojenŽ s Tibetem či Taiwanem, bez
emoc’. Hlavn’m těžištěm zahraničn’ politiky je
ekonomický rozvoj, jemuž svědč’ dobrŽ sousedskŽ vztahy
– i proto Č’na na všech možných f—rech a œrovn’ch
opakuje svou mantru o m’rovŽ spolupr‡ci se všemi partnery.
Pacifický region
Vzrůstaj’c’ ekonomick‡ a
potažmo politick‡ a vojensk‡ s’la Č’ny způsobila, že řada
expertů ji označila za potenci‡ln’ budouc’ nebezpeč’ pro USA.
Ekonomický potenci‡l vztahů i varov‡n’ expertů vzala v‡žně
i administrativa prezidenta Obamy, kter‡ ozn‡mila změnu svých
priorit a od loňskŽho roku ofici‡lně klade hlavn’ důraz na
asijsko-pacifický region.
Za uplynulých sto let
vedouc’ role ve světovŽm děn’ nasb’raly SpojenŽ st‡ty řadu
exkluzivn’ch př‡tel, několik exkluzivn’ch nepř‡tel a p‡r z‡vazků,
kterých by se možn‡ r‡dy zřekly, ale nemohou tak učinit
bez ztr‡ty tv‡ře vůči dom‡c’mu i zahraničn’mu publiku.
K mnoha zem’m soused’c’m s Č’nou m‡ USA œzkŽ historickŽ vazby,
od těch otevřeně spojeneckých a př‡telských
jako jsou Japonsko, Taiwan a Jižn’ Korea, přes
v’ce či mŽně partnerskŽ s Indi’, Filip’nami, Kazachst‡nem a
P‡kist‡nem, až po ty zat’ženŽ otevřeným vojenským
konfliktem v ned‡vnŽ minulosti v př’padě Vietnamu a KLDR.
St‡ty nach‡zej’c’ se
v asijsko-pacifickŽm regionu maj’ složitŽ dilema – z obav
z č’nskŽ teritori‡ln’ asertivity se uchyluj’ pod bezpečnostn’ kř’dla
USA. Z‡roveň na ně opačným směrem působ’ odstřediv‡
s’la z‡jmů na obchodu s jasným ekonomickým l’drem tŽto č‡sti
světa - Č’nou, aneb týmž subjektem, před
kterým hledaj’ ochranu u Američanů... V mnoha ohledech je
vztah danŽ země vůči USA a Č’ně spojitou n‡dobou, kde
n‡klonnost k jednŽ velmoci znamen‡ č‡stečnŽ odcizen’ se tŽ druhŽ
– viz dynamika vztahu USA, resp. Č’ny a P‡kist‡nu.
Byť Č’na za
posledn’ch 15 let œspěšně ukončila 11 dlouhodobých
teritori‡ln’ch sporů se šesti sousedn’mi zeměmi, mnohdy za cenu
vlastn’ch œstupků, v posledn’m roce jej’ kroky vypadaj’ poněkud těžkop‡dněji
a jej’ asertivita v teritori‡ln’ch ot‡zk‡ch vzbuzuje v regionu obavy.
Nov‡ č’nsk‡ vl‡da si i s ohledem na veřejnŽ m’něn’ v zemi
(a komplex ãStolet’ pon’žen’Ò) nemůže dovolit kompromisn’ či
př’liš vstř’cný postoj. Prezidentu Xi
Jinpingovi se však teritori‡ln’ problŽmy začaly
poněkud hromadit. Spor s Japonskem o Senkaku/Diaoyu, s Filip’nami, Vietnamem, Malajsi’ a Brune’ o ostrovy v Jihoč’nskŽm moři a
s Indi’ o demarkačn’ č‡ru v Ladakhu se
setkaly v čase a vytvořily pro novŽ č’nskŽ veden’ obdobu
dokonalŽ bouře - ãPerfect stormÒ.
Je v č’nskŽm z‡jmu
neeskalovat tyto spory za œnosnou hranici - pokud bude Č’na reagovat př’liš
agresivně, sousedn’ země se budou uchylovat pod ochranu USA a do
region‡ln’ch uskupen’ nazývaných v cyničtějš’ch
politických kruz’ch ãABC clubÒ (ãAnybody
But ChinaÒ). Např. TranspacifickŽ
partnerstv’ (TPP – Trans-Pacific Partnership), dohoda, kter‡ navazuje na původn’ dohodu
o volnŽm obchodu mezi Chile, Novým ZŽlandem, Singapurem a Brunej’ a o
kterou m‡ kromě USA, Austr‡lie a Kanady z‡jem např. Malajsie,
Japonsko, Filip’ny či Vietnam, m‡ potenci‡l být podobnou
platformou.
Vztah Č’na – USA, model
roku 2013
Přes výše
uvedenŽ, Č’na považuje dobrŽ vztahy s USA za z‡kladn’ předpoklad
svŽ stability a rozvoje. Veden’ si je vědomo, že USA je dominantn’m
hr‡čem s daleko největš’m potenci‡lem narušit č’nský
vzestup. A podobně jako Z‡pad přistupuje opatrně k ãhide and bideÒ, i Č’na
hled’ s obavami na deklarovaný i faktický přesun z‡jmu
Obamovy administrativy na pacifickou stranu americkŽho pobřež’ a označuje
americký pivot za myšlen’ zamrzlŽ v obdob’ studenŽ v‡lky.
Na druhŽ straně, pokud přev‡ž’
pragmatismus na obou stran‡ch tak jako v roce 1972 při setk‡n’ mezi Nixonem a Mao Ce-tungem,
i poměrně n‡ročnŽ krize mezi oběma zeměmi mohou
být vyřešeny rychle a œspěšně. Během roku
2012 vedle př’padu slepŽho disidenta Chen Guangchenga, měla předevš’m kauza Wang Lijuna, policejn’ho
šŽfa Chongqingu a pravŽ ruky Bo
Xilaie velký potenci‡l poškodit vz‡jemnŽ
vztahy. PotŽ, co se Wang Lijun
uchýlil pod ochranu americkŽho konzul‡tu v Chengdu,
prok‡zaly předevš’m SpojenŽ st‡ty velkou m’ru vstř’cnosti a
pragmatismu.
Č’na usiluje o tzv.
ãvztah novŽho typuÒ s USA, vztah založený na rovnosti,
vz‡jemnŽm respektu a vz‡jemnŽm prospěchu. Kořeny tŽto snahy lze patrně
nalŽzt ve výše uvedenŽm komplexu mŽněcennosti způsobenŽho
ãStolet’m pon’žen’Ò a podstatou ãnovŽho vztahuÒ je uzn‡n’ Č’ny ze
strany USA jako rovnopr‡vnŽho partnera. Během prvn’ n‡vštěvy
novŽho ministra zahranič’, Johna Kerryho na konci dubna 2013 se spokojen’ č’nšt’
hostitelŽ dočkali mnoha referenc’ na ãnew power relationshipÒ či ãnew type of relationshipÒ.
Ministr Kerry zase slyšel z č’nskŽ strany to co potřeboval
v jiných oblastech. Setk‡n’ tak bylo hodnoceno z obou stran
jako ãvelmi, velmi podařenŽÒ.
(Pokračov‡n’ př’ště.)
Vypracoval: Mgr. Richard Krpač
***