Dvě b‡sně k dvěma
výroč’m Bohumila Hrabala
P‡bitel neum’r‡
(B.H. +3.2.1997)
Sestřička v b’lŽm
odch‡z’
od postele
Podob‡ se andělu
Ještě chvilka a on dozv’ se
Jak andělŽ vypadaj’
Těm pak převypr‡v’
Svůj život
Pov’
jim o tom
Jak myslitelŽ a filozofovŽ
Vyvedli jej z fakulty pr‡vn’
Do skutečnŽho života
Aby jej zhodnotil a prožil
mnohon‡sobně za n‡s
Aby na ulic’ch a v hospod‡ch moudrosti
filosofů ověřoval
Aby jazyk český umocnil novou
dimenz’, magickou silou slova
Aby n‡m pom‡hal nalŽzat perličky
v hloubi duše
Perličky slov, n‡lad, pocitů,
vn’m‡n’ drobných věc’
Abstraktn’ i skutečenou
cenu obyčejnŽho života
Aby založil jedinečnou burzu
s akciemi p‡ben’
Aby jinak objevil půvab kapičky
rosy
I z‡vodn’ho motocyklu
N‡dheru života a častou
pošetilost smrti
Aby se m’lovými kroky ub’ral českou
literaturou
Stř’brnou nit’ imaginace spojuje klasiku
s modernou
Aby neschopnost opustit psac’ stroj Perkeo
Ohnula jej k œplatkům moci
Ale aby se ze všeho vyznal se stř’zlivou
přesvědčivost’
Ač ne hrdina, přece ne zbabělec
...
O tom jak viděl svět a
život jak asi snad
V’dal jej Jackson Pollock
Ve svých pl‡tnech
Složitých a přece
jednoduchých
V relativitě pohledu
A jak do svých hostinců
vch‡zel v kab‡tě z čirŽ originality výrazu
Majitel absolutn’ho sluchu pro řeč
hovorovou
Starý muž, života b‡sn’k
Otevřeným oknem pokoje d’v‡ se
k Vltavě
A pak, padaje prostorem
Usm’v‡ se snad spokojeně
Zat’mco j’m nakrmen’ holoubci
VzlŽtaj’ vyděšeně
k nebi
Zazněly hudba smutečn’ a
v‡žn‡ slova
Odešla duše do nekonečnŽho Všehom’ra?
Nev’m ... v’m jen, že skončil se
život
Ale že P‡bitel neum’r‡ ...
***
30 264É
tolik dnů
prožitých nespočtem způsobů
pozn‡v‡n’m života
v jeho mnohorozměrnosti a bohatstv’
s ojedinělým
citem
pro výjimečnost
každŽho okamžiku
blaženŽho jak œsměv
děcka
a jindy bizarn’ho jako dada
imagin‡rn’ho lemov‡n’ šedŽho mraku smutněn’
stř’břitou nit’
imaginace
kter‡ sotva kdy je ztemněl‡
beznaděj’
ten prostý člověk
a přece velik‡n
v definovanŽm čase
30 264
v obdivu a
s požitkem
vedl ve svŽ mysli
ch‡paj’c’ snad i nekonečno
n‡dhernŽ debaty a diskuse
se spř’zněnými
dušemi
mistrů hudby a štětce
a psanŽho slova
a tr‡vil kouzelný čas
v jejich duchovn’ společnosti
obohacov‡n d’ly klasiků
Aristotela, Platona či
HomŽra
čten‡ř autora
modern’ Odyseje
Jamesa z Terstu
n‡vdavkem k Bibli
svatŽ ...
žel
všemocný čas nedopř‡l mu
vyp’t p‡r skvělých
lež‡ků
s bardem Haškem
nepochybně spř’zněnou
duš’
každý z těch
30 264 dnů
prož’val bohatěji
nežli my týden či měs’c
jen si zkusme připomenout
co jsme ode dne
narozen’
dok‡zali dodnes!
On, můzou
navštěvovaný podal n‡m
obraz světa bez
digit‡lu
jakoby znal co pravil jeho
kolega Eliot:
V př’lišnŽm
množstv’ informaci
ztr‡c’ se věděn’
...
na svých toulk‡ch m‡čel
si prsty
v potoce a řece
jako ve vodě svěcenŽ
rozkročen mezi časem
klasiků d‡vnověku
a modernost’ dneška.
Žijeme v době
informaci’ a č’sel ...
Zde tedy je jich p‡r:
28.3.1914 ... 30 264
... 3.2.1997
B.H.
Vladimir C’cha