Jiř’ Mičan
jeden z těch,
kteř’ nezklamali
1929 – 1938
Narozen’ – Smrt Tom‡še Masaryka –
Všesokolský slet – Mnichov
Narodil se v roce 1929 v starŽ českŽ selskŽ
rodině v Hudlic’ch. Mezi jeho prvn’ a nejsilnějš’ vzpom’nky patř’ smrt
prvn’ho československŽho prezidenta, Tom‡še Garrigue Masaryka.
Ve tř’dě jim jeho smrt 14. z‡ř’ 1937 ozn‡mil učitel Špachman.
Skoro cel‡ tř’da (kolem 35 ž‡ků) se přihl‡sila k z‡jezdu do
L‡n poklonit se tvůrci st‡tu. Jiř’ Mičan byl mezi prvn’mi.. Autobus je odvezl do L‡n a pak šli v dlouhŽm průvodu
kolem Masarykovy rakve. Pochod trval skoro dvě hodiny.
Ten den mu navždy utkvěl v paměti. I když – na rozd’l
od Jaroslava Seiferta – nezahlŽdÕ smrt
rann’ mlhou odch‡zet od Masarykova lůžka, věděl, že
odešel veliký člověk. A takŽ nejasně c’til (bylo mu
osm let), že je na věky spjat se zem’, kter‡
ho zrodila. Ten pocit přin‡ležitosti zes’lil a zmohutněl,
když o rok později se se svým bratrem Milošem zœčastnil
z‡jezdu do Prahy na Všesokolský slet.
Jeho hrdost byla o to větš’, že se sletu nejen zœčastnil,
ale že na něm i – jako ž‡k
– cvičil. Ale rok 1938 by rokem nejen VšesokolskŽho sletu, ale i rokem MnichovskŽ dohody, mobilizace a prudkŽho sp‡du dějin.
Jiř’ Mičan (vpravo) při n‡vštěvě Československa
1939 – 1945
Obsazen’ zbytku Československa –
Londýnský rozhlas – Konec v‡lky
V březnu 1939 německŽ jednotky obsadily zbytek okleštěnŽho
Československa, začala druh‡ světov‡ v‡lka a země
všech Jiř’ Mičanů se choulila do sebe, zat’m co b‡sn’k z nejvzdornějš’ch
a nejtragičtějš’ch oslovil n‡rod hrdinnými verši: Malověrn’,
myslete na chor‡l... Jiř’ Mičan jako statis’ce
jiných poslouchal se svým otcem zahraničn’ rozhlas –
hlavně Londýn – přesto, že Hitlerovi
m’stodrž’c’ v Praze poslech trestali mučen’m, vězen’m i smrt’.
Londýnský rozhlas nab‡dal posluchače
sabotovat režim např’klad pomalou prac’ v tov‡rn‡ch, zvl‡šť
ve zbrojn’m průmyslu. Jiř’ Mičan dostal n‡pad: měl
malou tisk‡rničku na p’smenka. Ta p’smenka d‡val
dohromady a tiskl n‡lepky v’tězstv’: ÒPRACUJ POMALUÓ a ty n‡lepky
nalepoval v Kr‡lově Dvoře na sloupy. Zač‡tkem
roku 1945 se do hudlickŽ sokolovny nastěhovala kolona ustupuj’c’ německŽ
arm‡dy. A Jiř’ dostal dalš’ n‡pad: několikr‡t přeřezal
telefonickŽ spojen’ německŽ kolony a dokonce se mu podařilo zničit
antŽnu a z toho byl velký poprask a velkŽ vyšetřov‡n’, ale pachatele nenašli. Tentokr‡t Jiř’ měl
mnohem v’c štěst’ než rozumu: to už mu bylo 16 a i
když německŽ arm‡dy byly na œtěku,
kdyby ho kolona v hudlickŽ sokolovně dostala do rukou, už by tu skoro
určitě nebyl.
1945
Konec v‡lky
Jiř’ si vzpom’n‡, jak 5.-6. května 1945 na silnici na Prahu st‡l se skupinou př‡tel
a vzrušeně čekali na americkŽ tanky, kterŽ měly přijet
na pomoc Praze. Ty tanky už z Plzně vyjely, ale než dojely
daleko, dostaly od gen. Eisenhowera rozkaz vr‡tit se do Plzně. Churchill
se marně pokoušel Eisenhowera přesvědčit, aby
svým tankům dovolil osvobodit Prahu. Bylo to
napl‡nov‡no jinak. Bylo to napl‡nov‡no tak, že
Prahu osvobod’ Rud‡ arm‡da, i když o jeden nebo dva dny později,
než by to bývali mohli udělat AmeričanŽ. Jiř’
si takŽ vzpom’n‡, že mnoz’ češt’ lidŽ se z osvobozen’ Rudou
arm‡dou radovali, ale podotýk‡: ãNe
všichni, ne všichni.Ò
ònor 1948
Konec demokracie – červnový
Všesokolský slet
Vývoj v roce 1947 silně naznačoval,
že v př’št’ch volb‡ch komunistick‡ strana utrp’ značnŽ
ztr‡ty. Rozhodla se pro puč.
Došlo k němu v posledn’ch œnorových dnech
roku 1948. Hlavn’mi protivn’ky byli studenti
h‡j’c’ demokracii na jednŽ straně, a na druhŽ straně
ozbrojenŽ komunistickŽ milice. Jiř’ patřil k tŽ
prvn’ skupině. Byl jedn’m z těch kteř’
23. œnora na V‡clavskŽm n‡měst’ skandovali
protikomunistick‡ hesla. ȇst demonstruj’c’ch
mladých lid’ – Jiř’ mezi nimi – se vydala k budově
rozhlasu, aby vyj‡dřili svůj nesouhlas s pro-komunistickou rol’,
kterou rozhlas hr‡l. Jiř’ si vymyslel vlastn’ heslo: ãTen n‡š
rozhlas to je sranda sam‡ rud‡ propaganda.Ò Dostali se
až před budovu. Při pokusu vstoupit do budovy narazili na
ozbrojenŽ př’slušn’ky SNB, zabarik‡dovanŽ uvnitř budovy s
kulomety a samoplaly, kteř’ vyzvali studenty, aby zmizeli, jinak do nich
budou stř’let. Studenti se vraceli na V‡clavskŽ
n‡měst’. Při tom skandovali novŽ heslo: ãSNB se nestyd’ s kulometem
do lid’.Ò Pak se připojili k průvodu studentů.
kteř’ se rozhodli pochodovat na Hrad.
Tis’cihlavý průvod se dostal do Nerudovy ulice, kde narazil na odd’l SNB. Studenti začali zp’vat
n‡rodn’ hymny. Pak zazněly výstřely a
Jiř’ ještě nehodlal umř’t. TakŽ se
chtěl ještě zœčastnit dalš’ho VšesokolskŽho
sletu. Zœčastnil se ho se svým bratrem koncem června.
Na N‡rodn’ tř’dě, kde pr‡vě proch‡zel průvod Sokolů,
Jiř’ provol‡val sl‡vu prezidentu Benešovi až do okamžiku,
kdy se před n’m objevili dva př’slušn’ci SNB, jeden z nich Jiř’ho
nazval buřičem a provokatŽrem a nař’dili mu předat občanský
průkaz. Pak mu nař’dili, aby na m’stě zůstal
st‡t, dokud průvod nepřejde. Když přešel, odvezli ho s
jeho bratrem na policejn’ stanici, kde s nimi sepsali
protokol. Poněvadž se mu nepodařilo včas
podat odvol‡n’, odseděl si 10 dn’ ve vězen’. T’m ale rok 1948 neskončil. V srpnu si Jiř’
zašel s kamar‡dem do kina. Před hlavn’m
programem uv‡děli kr‡tký propagačn’ film. O tom, jak
americk‡ arm‡da mohla zač‡tkem května 1945 osvobodit Prahu, ale m’sto osvobozov‡n’ se jej’ př’slušn’ci v Plzni
povalovali a pop’jeli. To rušt’ voj‡ci byli jin’ čimani: jejich
chrabr‡ rud‡ arm‡da musela urazit 150 km, než dorazila k hlavn’mu městu
republiky a vyrvala Prahu ze sp‡rů nacistů. V tom okamžiku Jiř’
a des’tky dalš’ch začalo na protest p’skat.
Za několik minut se v kině rozsv’tilo a všude byla policie,
kter‡ p’skaj’c’ ml‡dež začala vyv‡dět na ulici,kde
už st‡l autobus, který je odvezl do Ruzyně. Tam
je drželi dva dny.
1949
Průmyslov‡ škola chemick‡ – Zemědělsk‡
brig‡da – òtěk – Z‡padn’ Německo
Ten rok Jiř’
studoval na průmyslovŽ škole chemickŽ v BetlŽmskŽ ulici. V listopadu
přišel do tř’dy ředitel s nab’dkou na
čtrn‡ctidenn’ dobrovolnou zemědělskou brig‡du na st‡tn’ statek v
pohranič’, v Kunžvartu. Ředitel rozhodl,
že bude nejlŽpe, když pojede cel‡ jedna tř’da. Den před
odjezdem dostali den volno, aby se připravili a rozloučili s rodiči.
Teprve po př’jezdu do Kunžvartu Jiř’ zjistil, že byli
bl’zko bavorských hranic. To si uvědomilo i pět
dalš’ch studentů, s kterými byl v bl’zkŽm styku. Věděli,
že od režimu nemohou nic dobrŽho oček‡vat.
Rozhodli se pro œtěk. A podařilo se jim to – dokonce na významný den:
17.listopaduÉ
Pak už šlo všechno jako na dr‡tku:
pohraničn’ str‡ž je odvezla do t‡boru Valka. Výslechem na CIC a prověrkou na I.R.O Jiř’ byl uzn‡n za
politickŽho uprchl’ka. Sl’bili jim emigraci do jinŽho
st‡tu, ale z poč‡tku se zd‡lo, že o ně nikdo nem‡ z‡jem. Aby
nezah‡lel, Jiř’ hodně cestoval po Z‡padn’m Německu (j’zdenky obdržel od I.R.O a takŽ od cizineckŽ
legie. Přes lŽto roku 1950 pracoval u
sedl‡ků a na podzim asi dva měs’ce rozv‡žel uhl’. Koncem ř’jna
bylo uprchl’kům ozn‡meno, že se otevřela emigrace do různých
zemi, mezi nimi do Kanady, kter‡ hledala zemědělskŽ děln’ky, dřevorubce
a horn’ky. Jiř’ se rozhodl pro dřevorubectv’.
1951
Kanada – N‡vštěva rodnŽ země
Do Kanady přiletěl 1.dubna 1951 a vydal se do lesa rubat dřevo.
Ale v lese vydržel jen pět měs’ců
(špatně se sn‡šel s kom‡ry a jiným hmyzem). Pak nam’řil
do Toronta, kde vyzkoušel řadu zaměstn‡n’: ošetřovatel
v nemocnici, pomocný řezn’k u
Shopsy, prodavač galoš’ u českŽ (rodina Steinský) firmy
STEBA, kontrolor kvality (Drug Trading Co.,- šest let). V roce 1958
se oženil s Litevkou (kter‡ do českŽ společnosti dobře
zapadla) a o rok později byl přijat jako
chemik u firmy Polysar v Sarnii, kde pracoval šest roků. Po prodeji firmy se vr‡til o Toronta, kde našel zaměstn‡n’
ve svŽm oboru. I když už se bl’ž’ 85
dosud pracuje. Československo navšt’vil několikr‡t,
hlavně během zaměstn‡n’ u firmy Polysar v Sarnii. A pokaždŽ, když přijel, byl bedlivě sledov‡n.
Tak např’klad ve zpr‡vě st‡tn’ bezpečnosti Praha, 2.odbor
– 1.oddělen’ z 11.srpna 1971, označenŽ za Ôpř’sně
tajnouÕ, pojmenovanou ÒAkce ÔEmigrantÕ pozor.svazek č. 17934
–vyhodnocen’.Ó se prav’:
V pozorovac’m svazku č. 17934 je
rozpracov‡n Miloslav ČAPEK, nar. 14.12.
1928, rozvedený, zaměstn‡n v z‡vodě elektrotepelných zař’zen’
Praha-Hloubět’n, jako elektromontŽr jezd’ na
mont‡že po celŽ ČSSR, t.č. pracuje v
Šumperku, bytem trvale Slaný, Fortensk‡ 38, o. Kladno, z podezřen’
ze styku s emigrantskou organizac’ v Kanadě, kter‡ vyv’j’ nepř‡telskou
činnost proti ČSSR.
Miloslav ČAPEK je bývalým
agentem CIC. V roce 1950 byl odsouzen na 12 let za protist‡tn’ trestnou činnost. TaktŽž
je bývalým funkcion‡řem UV K 231 na
okrese Kladno. ČAPEK udržuje p’semnŽ styky s
emigranty, zejmŽna s bývalými funkcion‡ři UV 231 jak v
zahranič’, tak v ČSSR. Nejintenzivnějš’
korespondenci udržuje ČAPEK s Jiř’m MIČANEM, nar.====, bytem=== zaměstn‡n jako obchodn’ z‡supce
nezjištěnŽ firmy a jezd’ po celŽm světě. Je to
spoluž‡k ČAPKA, který v roce 1949 ileg‡lně překročil
St‡tn’ hranici se svými kamar‡dy do NSR v prostoru ČeskŽ Žleby
okr. Prachatice, kde byli na zemědělskŽ
brig‡dě. K tomuto œtěku mu dle zjištěn’ z œkonu K – 3 pom‡hal ČAPEK. Prověrkou Jiř’ho
MIČANA bylo zjištěno, že dne 17.7. 1966 se ubytoval
v hotelu International v Brně na jednu noc, pokoj č. 832Ò (jak oni ti
soudruzi si všechno pečlivě zaznamen‡vali – to asi proto,
aby to mohli označit za př’sně
tajnŽ!).Ó Po ubytov‡n’ v hotelu v 21.00 hod ihned odešel a vr‡til se ve
21.40, kde pož‡dal o tel. spojen’ s V’dn’, kde na uvedenŽm č’sle se
mu ohl‡sil nějaký FRANK, který se ptal MIČANA, jak
všecko dopadlo. MIČAN odpov’dal ãJinak vše v poř‡dku.Ò
FRANK: ãBudu v‡s čekat na n‡draž’ u
podzemn’ho vchodu, jak bylo umluveno.Ò MIČAN: ãRozum’m a budu čekat.Ò
Čs.komunistick‡ výzvědn‡ služba musela být
spokojena bohatstv’m informac’, kterŽ svým vyšetřov‡n’m
vydolovala (ãJinak vše v poř‡dkuÒ .ãBudu v‡s
čekat na n‡draž’...Ò ãRozum’m...Ò), poněvadž podle zm’něnŽ
př’sně tajnŽ zpr‡vy: Ébyla 12.června (1971) nasazena
sledovac’ skupina na MIČANA k zjištěn’ jeho styků v Praze.
Byly zachyceny tyto styky: v Praze se sešel s Miloslavem ČAPKEM na Forenci, autobusovŽ n‡draž’. Tuto
schůzku dojednali už předem korespondenc’. Společně
potom navšt’vili Vysokou školu zemědělskou v Praze-Suchdole,
odkud odjeli ve společnosti jistŽ ženy, zat’m neztotožněnŽ,
s kterou šli po Praze... potom je opět zavezli na VŠZ Suchdol.. Mičan po dobu svŽho pobytu v Praze
navšt’vil Ing. Dr. Schlemra...., Zdeňka
Pidrmana, vědeckŽho asistenta ....v òstavu fotografickŽ chemie ....a
sešel se před hotelem Alcron s Jaroslavou Neumanovou, zaměstnanou
jako sekret‡řka n‡městka ministra pr‡ce a soci‡ln’ch věc’...
Ale čs.
komuistick‡ výzvědn‡ služba se tehdy
d’vala i do budoucna: V průběhu dalš’ho rozpracov‡n’ akce bude
pozornost zaměřena na činnost Miloslava ČAPKA a jeho
styky... D‡le bude provedena hloubkov‡ prověrka osob, kterŽ Jiř’ MIČAN
v Praze navšt’vil...
Miloslav Čapek a Jiř’ Mičan komunistům zřejmě
leželi v žaludku A člověk se jim
ani nemůže divit: Čapek i Mičan patřili k statečným.
A ten př’slušn’k STB, který v červnu 1948 na VšesokolskŽm sletu Jiř’ho Mičana nazval
provokatŽrem a buřičem možn‡ použil spr‡vných slov,
ale d‡val jim falešný smysl. Mičan byl provokatŽrem a buřičem
– z rodu Kozinů...
Josef Čerm‡k
***