Laska pameti
Tak nejak se jmenovala pisnicka od Blue Effectu z konce
sedesatych let. Nejde mi o lasku k dejinam ci k historii, ale
k minulosti.
Moje sestra objevila v pozustalosti po rodicich stare dopisy z
tricatych let a najedno se pro ni otevrely nove pribehy. Drive
se totiz psaly nejen dopisy, ale existovaly i korespondencni listky.
V Praze meli skvelou potrubni postu a ta se dorucovala i nekolikrat
za den. Takze stacilo v roce 1905 rano hodit korespondak do schranky,
ze se s nekym chcete sejit odpoledne a v pet vecer dotycny jiz
cekal v kavarne.
V dobe, kdy nebyly telefony si psala treba moje maminka se sestrou
Ruzenou v Kutne Hore dvakrat tydne a to jeste v druhe polovine
padesatych let a tak se z takovych dopisu dovime nejen neco o
pocasi, ale i o financni situaci, kdy kdo koho napalil, kdo byl
nemocny, rady babicky z roku 1934, jak se ma moje maminka starat
o meho bratra. Pravopis nebyl babiccinou silnou zbrani, ale ona
chodila do skoly kolem roku 1890 a to se tehdy za Rakouska-Uherska
na cestinu moc nedbalo.
Jenze cas bezel a nejen na papire se uchovavaly pribehy. V roce
1965 jsem cele prazdniny prodaval noviny a za vydelek, jsem si
poridil kotoucovy magnetofon B4. Mel radu vyhod: byl ctyrstopy
a trirychlostni. Takze se toho na jeden pasek AGFA nebo BASF za
155 Kcs pomerne hodne veslo. Dlouho jsem mel pouze dva pasky,
ktere se prodavali s magnetofonem. Casem se jejich pocet rozrostl
na dvanact. Neni to mnoho, ale ani to neni malo. Je to mozaika
doby. Nejen, ze tam clovek objevi stare pisnicky, ty jsou i jinde,
ale co mne prekvapilo, ze jsem se tehdy pomerne hodne venoval
jazzu. Objevil jsem tam take neuveritelne poklady: prvni jazzove
bohosluzby ve Vrsovicich v evangelicke modlitebne, piratske nahravky,
ktere jsem udelal v sedmdesatych letech v Lucerne. Dezo Ursiny
a Provisorium, Karel Kryl v divadle Slunicko z roku 1968
ci 1969 - tesne po okupaci, nahravky Vladimira Merty, rok 1968
- vysilani rozhlasu, ale i treba reportaz z utkani Sparta-Slavia
ze zari 1965 pred padesati tisici divaky na Strahove.
Pravda zkousel jsem dat na cedecku nektere z techto pokladu svym
znamym a moc jsem nepochodil. Jenze kdyz jsem byl minuly mesic
na koncertu Jirky Grosmana na Masaryktownu, tak jsem v jednotlivych
skladbach objevoval prave ta sedesata leta: Dukes of Dixeland
ci Jonah Jones a jeho Saint James Infirmary. Krasne
veci, ktere cas od casu oprasuji ve svem pocitaci.
Jak jsem je dostal do pocitace? Nemel jsem magnetofon a marne
jsem ho shanel po celem Torontu, protoze moje B4 pred casem doslouzila.
Az vloni v lete, kdyz jsem se byl podivat na videokazety, ktere
po sobe zanechal Milo Kubik, jsem mezi nimi objevil i stary ctyrstopy
magnetofon SONY urceny k vyhozeni a tak se mi podarilo magnetofonove
pasky dostat na harddisk do pocitace ve formatu mp3.
Milo Kubik byl nejen velkym sberatelem, ale i archivarem (narozdil
ode mne vsak velice peclivym a kazdy porad, ktery natocil opatril
dokumentaci). Zanechal po sobe radu videokazet a byla to myslenka
Josefa Cermaka, ze by byla skoda, kdyby tato sbirka zmizela na
vecne casy.
Navrhl jsem mu tedy, ze by bylo dobre tyto videokazety prehrat
na DVD disky, protoze pak je velice jednoduche udelat jejich kopie.
Zaroven jsem se dovedel, ze nektere diskety jiz jsou v archivu
na konzulatu. Dohodli jsme se, ze by se mely vytvorit ctyri sady
asi jednoho sta disku, ktere by byly ulozeny na konzulatu v Torontu,
v knihovne na Masaryktownu, v Libri Prohibiti v Praze a
ctvrtou sadu bych opatroval ja.
Tematicky jsem DVD rozdelil do peti skupin: Televizni vysilani
v Kitcheneru, Nove divadlo, Dokumenty, Profily
krajanu a vysilani Okno.
V prvni casti jsou treba zabery ze zivota v Kitcheneru na
prelomu sedmdesatych a osmdesatych let, beseda s redakcni radou
Zapad, vypraveni Josefa Skvoreckeho o Cesich ve valce Severu proti
Jihu, ale i dve Havlovy jednoaktovky Audience (Vladimir
Bubak a Jan Uhde) a Vernisaz (Zdena Novotna, Tomas Masek
a Ivan Razl). Take jsem se pobavil pri uvodu Stanislava Reinise
k televizni premiere. Podobne jako v Ceskoslovenske televizi nastavovali
zrcadlo (hlasatelka uvedla nejaky zapadni film frazi: "Autor
nastavuje zrcadlo kapitalisticke spolecnosti), tak i Stanislav
Reinis pred hrou nastavil zrcadlo tentokrat socialisticke
spolecnosti Zde je svetovym unikatem televizni rozhovor s Jirim
Voskovcem v cestine (asi jediny existujici videozaznam).
V sekci Dokumenty jsou hlavne zabery z navstevy Vaclava
Havla v Torontu 19. unora 1990, ale i koncert Karla Kryla na Masaryktownu
v kvetnu 1988.
Nejbohatsi je zrejme sekce Profily. Muzeme zde videt Tomas
Batu, Oskara Morawtze, Jiriho Corna, dve a pul hodiny trvajici
rozhovor s Josefem a Zdenou Skvoreckymi
V posledni casti Okno - The Window zase muzeme sledovat
udalosti od roku 1988 do roku 1995. Tato cast obsahuje celkem
devatenact DVD disku.
Jestlize program Okno - The Window, bezel pouze na Cable
10 - Maclean-Hunter jednou za mesic, pak program Markety
Slepcikove-Resovske Nova Vize bezi pro mnohem sirsi publikum
kazdou sobotu na TV OMNI. Krome pravidelneho pulhodinoveho
programu pripravila Marketa pred casem i hodinovy special Tri
vlny o trech vlnach ceske a slovenske emigrace do Kanady.
Minuly mesic v restauraci Destingo na Queen St. v predpremiere
uvedla dalsi special tentokrat o vancouverskem Divadlu za rohem
a Josefu Skalovi.
Zajimavosti je, ze podobne jako kitchenerska televize i Divadlo
za rohem uvedlo v osmdesatych letech Vaclava Havla a to jeho
hru Zebracka opera.
Datum vzniku Divadla za rohem je v roce 1975. Josef
Skala mel dve lasky medicinu a divadlo. V dokumentu rika, ze nelze
delat divadlo jako povolani a medicinu jako konicka, ale opacne,
ze je to mozne. Ma rad divadlo, protoze je tam zivy clovek, ktery
dela chyby, ktery se poti, zkratka v divadle je clovecina. Ceske
divadlo bylo dulezite pro udrzeni jazyka v exilu, protoze nikdo
netusil, ze se bude moci do Ceskoslovenska opet jezdit. V dokumentu
jsou zachyceny i postrehy profesorky Markety Stankiewiczove z
Vancouveru ci Ivana Klimy. I jako lekar tvrdi doktor Skala, ze
pro pacienta je dulezitejsi osobni kontakt vice nez chorobopis.
Doufejme tedy, ze dokument o dr. Josefu Skalovi nebude poslednim
v teto rade a kdovi mozna po dopisech, zvukovych zaznamech, televiznich
dokumentech se treba objevi nove medium, ktere bude vypravet o
soucasnosti.
Bohuzel nikdo si moc e-maily nebo textovky dnes neschovava
Ales Brezina
***