Navrat na hlavni stranu

Zapisky od Pacifiku
(Pro cislo 2/2014)
Kdysi jsem, ac ne pravidelne, chodil rano pro par loupacku do mlekarny a cestou domu si v trafice koupil noviny a doma pak si cetl o tom, co se ve svete udalo. Tehdy ovsem informovanost nebyla jako ta dnesni - digitalni a navic v demokraticke zemi.
Kdyz uz tedy mam dnes doma pocitac, podivam se kazde rano co se prave ve svete prihodilo. Je toho vzdycky dost. A jaky je pomer zprav dobrych a horsich? Vazeny ctenar muze si mozna sam opovedet.
Vykolejeni vlaku, pozary v domovech duchodcu, dohadovani zapadnich velmoci s Iranem ohledne nuklearniho vyzbrojovani, ktere k nicemu nevedou, sexualni skandaly vyznacnych politiku, omluva jinych za to co rekli ci na pocitaci neprozretelne napsali a ted si za svym slovem zbabele nestoji. Je toho dost pro tech par okenek monitoru.
Snad v dusledku tvrzeni, ze zivot je zmena ...
***
S uprimnou litosti jsem sledoval velikou neprizen pocasi pro obyvatele atlantickych provincii Kanady, zatimco zde, ve Vancouveru, mame letos dosud zimu rekordne mirnych teplot a snehoveho nedostatku. Za stavajicich okolnosti fyzickeho stavu moji malickosti, zpochybnujici lyzovani, mi takove pocasi absolutne nevadi. A tak jenom jsem zvedav, zda priroda se postara o jakousi spravedlivou rovnovahu, coz muze znamenat velice nevlidne jaro ...
***
V poslednim roce ci dvou, Kanadu ale i Britskou Kolumbii, obchazi strasidlo recese a snad i nasledujici krize. Ac domy se zde, ve Vanocouveru nadale prodavaji a kupuji za horentni sumy, v podstate diky kupcum nekanadskeho puvodu a chytraku z branze real estatu.
Nedavno bylo prostranstvi obchodniho komplexu Park Royal rozsireno o dalsi objekt (Royal Village) a v techto dnech se dokoncuje dalsi monumentalni rozsireni.
Pan vicepresident spolecnosti cely objekt vlastnici je nepochybne clovek velmi proziravy a zkuseny. Navzdory onomu prohlasovanemu o stavu hospodarstvi v predstupni krize, a dosti znacne zadluzenosti obyvatel, doslo k velikemu rozsireni obchodniho komplexu. A co se stalo: rozsirena parkoviste jsou opet plna a obcan kupuje a kupuje a jeho bankovni zadluzenost roste. Napada mne otazka, kdo z toho, krome trustu, bank, velkych obchodu a snad i soukromych lichvaru, ma uzitek?
***
Internetem mohou nekdy dojit informace, o jejichz pravdivosti nelze pochybovat. Myslim, ze do takove kategorie patri nasledujici sdeleni: Kanada rocne prispiva castkou peti miliard rocne do 21 statu (vcetne Ruska), v prubehu poslednich nekolika let to bylo zhruba 25 miliard kanadskych dolaru takto do sveta rozeslanych. Jakoby nebylo vice nez potrebnych mist v Kanade, ktera by si zaslouzila vladni podporu, rozdeleni zminenych miliard mezi vlastni potrebne obyvatele? Nebo snad tomu tak neni?
***
Nechci se tim chlubit a nebo to vystavovat na obdiv (a nebo k vysmechu) co moje chot mi sdelila: "Hochu, vzdyt ty uz ses hodne dlouho penzista, sedis doma s mirnou jenom uzitecnosti, delas si svoje veci, ktere te bavi. Obcas neco opravis, krapatko vylepsis zahradu a prichazi ti mesic co mesic sek! Co ti vlastne chybi?"
Nechybi mi, krome dokonaleho zdravi, vlastne skoro nic, ac zminene castky nejsou nijak ohromujici. Ale zil jsem vzdycky skromne a myslel na zadni kolecka a tak i tahle suma sumarum mi bohate staci, dokonce i k podpore syna s rodinou, ktery se k mensimu prekvapeni, pokud jde o drahotu, ocitl zde, ve Vancouveru. Pravda, po pribliznych vypoctech (provedenych snad jen jednou), vzhledem k ponekud casnemu odchodu do penze a dosud se na svete nachazejicim, moje financni bilance se statem a byvalym zamestnavatelem, zda se s plynoucim casem byt vice v muj prospech. To je samozrejme lepsi, nez kdyby tomu bylo naopak. Krom toho nevim, jak stat vlastne nalozil s poplatky, ktere ode mne v dobe meho zamestnani vybiral.
A tu mne nekdy, a skutecne si nevymyslim, napada cosi jako vycitka svedomi z toho, ze nic v podstate pro blaho zeme nedelaje, dostavam pravidelne ony penzijni obolosy. To je ale jen jedna strana mince. Tu druhou muze pripomenout predchazejici odstavec a k tomu ono neuveritelne hyreni penezi danovych poplatniku jejich volenymi reprezentanty, kteri by meli byt prikladem lidu, kteremu slouzi, ale nejsou. A tak si nakonec, a myslim, ze zcela pravem, rikam: "Nebud labut! A zanech takovych neprihodnych uvazovani!"
Snad prave timto financnim vyrovnavanim statu se svymi starci a starenkami se svobodne, pokrokove a (dosud) prosperujici zeme, lisi od zemi treba africkeho kontinentu.
***
Pokud jsem se o tom uz nezminil a doufam, ze ne, doslova mne fascinuje (nijak kladne, ovsem) pocet v posledni dobe vykolejenych vlaku a to nejen v USA, ale i v Kanade, a v Evrope.
Co je toho duvodem? Nejde prece o Indii, kde k takovym nestestim, jak informuje Internet ci noviny, dochazi pomerne casto, ale tam jsou vlaky oveseny cestujicimi zpusobem, za jakym by v Kanade nebo USA, potazmo vzato v zapadni Evrope, zadny vlak vyjet nemohl.
***
Myslim, ze o tom, co ted strucne napisu, uz jsem se zminil. Protoze pro naseho syna a jeho rodinu je nakup domu, misto najmu, jen otazkou casu, venuji si malinko tomuto tzv. real estatu, tedy nabidce trhu nemovitosti pro zajemce.
Vychozim bodem k takovemu jakkoli strucnemu pruzkumu je pozornost venovana bohatym informacim realitnimi agenty dodavanych i do naseho stareho domu.
Abych byl aktualni, zde informace zcela nedavna o rodinnem domku. Je zduraznena znacna nedavna renovace a modernizace pribytku. Agent, ktery toto obydli prodava, prehledne uvadi obsah modernizace a konecny jeji vysledek. A tu se dozvidam, ze dum obytne plochy zhruba 200 ctverecnich metru) ma po renovaci ctyri a pul koupelny-klosety a tri loznice. Coz mne vedlo k dosud neuskutecnenemu dotazu u realitniho agenta na to, zda renovujici architekt a nebo mozna, ze to byl jen t.z. builder, stavitel, netrpel behavkou ci jinymi zazivacimi problemy! Vzdyt misto extra dvou koupelen, mohl se pravdepodobne vytvorit dalsi pokoj! A nebo snad nemohl?
***
Je ale cas, abych se opet zminil o tom, co jsem uz, jsem si jist, alespon jednou ucinil na strankach tohoto Satellitu.
Ja i moje rodina jsme vdecni Kanade za dokonale vlidne prijeti v roce 1968. Za moznost postarat se o dalsi svuj zivot podle svych moznosti, snad dle prislovi Kazdy strujce sveho stesti. Moznosti, ktere nam nikdo nijak neomezoval. My na oplatku jsme se snazili stat platnymi obcany zeme. Nestali jsme se bohaci, ani vyznamnymi odborniky, spisovateli, podnikateli, burzovnimi makleri jako nekteri jini. Ale respektovali jsme pozadavky kanadske vlady a zakonu zeme a snazili se, ze vsech svych sil a schopnosti, byt nepatrnym zpusobem, prispet k blahobytu zeme ... tedy placenim pozadovanych dani z vydelanych penez.
Myslim si, ze soucasne urovne naseho rodinneho hospodarstvi bychom za stejne vynalozeneho usili, v Cechach nedosahli. Navic pro takove usili, v rodne zemi by se nam, pravdepodobne, nedostavalo moznosti uplatneni z duvodu ignorace existujici ideologie.
Pokud tedy nektere moje Zapisky od Pacifiku mohou ve ctenari vzbudit pocit autorovy nevdecnosti k jeho novemu domovu, Kanade, pak je to cire nedorozumeni. Je to jen obcasny smutek nad tim, ze tato nesmirne bohata, velika zeme, mohla by si, ve srovnani s ostatnimi demokratickymi, prirodou mene obdarenymi zememi, pocinat lepe. Ale nejde mi jen o stranku ryze materialni a ekonomickou, ale i o souhrn nekolika aspektu, o cemz pojednani by zabralo dalsi misto v tomto Satellitu.
Vladimir Cicha - Vancouver

 

Navrat na hlavni stranu