Nekdy pred 15 lety jeden semestr na Torontske univerzite studovali dva graduanti pravnickych fakult v Ceske republice, jeden na Karlove univerzite v Praze, druhy na Masarykove univerzite v Brne. Ten z Masarykovy univerzity se jmenoval David Plch. Pred ukoncenim semestru dostal prostrednictvim torontskeho advokata Jana Matejcka nabidku zamestnani u mezinarodni advokatni kancelare White&Case. Dnes je vedoucim partnerem jeji prazske pobocky. O to se samozrejme svymi schopnostmi a tvrdou praci zaslouzil sam. Ale David nezistne a stedre uznava roli, kterou v jeho zivote hral jeden semestr na Torontske univerzite a kdyz univerzita vypsala sbirku na Program ceskych studii, byl jednim z prvnich (a mozna vubec prvni), kdo na sbirku prispel uctyhodnou castkou. Urcil si, aby zaznam na Stene cti jmenoval jako darce jeho rodice, Milana a Martinu Plchovy (podobne jako Milan Kroupa, ktery rovnez jmenoval sve rodice). Zacatkem prosince jsem dostal postou kopii Magazinu pro pravnickou obec a top managament, PRAVO & BYZNYS, ktery vychazi ve spolupraci s denikem Mlada Fronta a E15. Skoro celou plochu obalu (jak ukazuje pretisk) zabira Davidova fotografie. Text vedle ni uvadi jeho jmeno a titul clanku uverejneneho na strane 32. Na te strane je dalsi jeho fotografie. V zivotopisnem textu je jeho vzdelani uvedeno takto: Pravnicka fakulta Masarykovy univerzity v Brne, University of Toronto.
Na Letni skolu pro vysokoskolaky prispela loni a znovu letos podstatnou castkou Cvachovcova nadace, kterou podle jejich prani z fondu jejich pozustalosti po smrti JUDr. Karla Cvachovce (ktery v pravni sluzbe i kulturni cinnosti bohate prispel krajanskemu zivotu a tragicky zemrel v Miami) i jeho zeny zalozil rodinny advokat Alex Havrlant.
Stena cti
"Jmena darcu, kteri prispeji minimalni castkou 1000 dolaru budou vepsana do Steny cti v budove CERES." Ta veta mi celkem bezduvodne pripomnela jednu z poslednich knih Winstona Churchilla "Ostrovni pleme". Churchill pise o prvnim stoleti pred Kristem, ale cte se to jako vypraveni o nedavnem vcerejsku: V lete rimskeho roku 698 a roku 55 pred narozenim Krista galsky prokonzul Gaius Julius Caesar uprel svuj pohled na Britanii... Caesar videl ostrov jako nedilnou cast sveho ukolu podrobit severni barbary rimske vlade... Napadlo me predstavit si nekoho z nas narozeneho v male zemicce uprostred Evropy upirajiciho svuj pohled - na rozdil od Caesara - na kanadske Toronto par set let v budoucnosti. Videl by (pokud ho nezaplavi vody rozlitych mori) mesto velike a slavne, jehoz jednou pychou bude Torontska univerzita a na te univerzite se zvlastni ucte bude tesit budova CERES v Munkove mezinarodnim centru. V te budove, kde v sini Karla Buzka budou do Steny cti vepsana jmena tech, kteri prispeli minimalni castkou 1000 dolaru na Program Ceskych Studii. Zalezi na tom, jestli v te daleke budoucnosti navstevnik najde do Steny cti vepsano nase jmeno, ci jmeno nasich rodicu nebo i nasich deti? Myslim, ze ano. Myslim si to docela pokorne, ale s pocitem ticheho uspokojeni, ze tam bude jmeno mych rodicu, ze jsem jim vzdal hold za vsechno, co jim dluzim, ze jsem se prihlasil k svemu dedictvi a to zpusobem, ktery bude po staleti slouzit Horovym nekonecnym pokolenim. Stejne jako nescetnym pokolenim mladych lidi zeme, ktera se stala nasim domovem, zeme, kterou v jeho zivotopise, ktery vyjde pristi jaro, Milan Kroupa nazval "jedinou zenou, ktere jsem zustal verny."
Josef Cermak