Navrat na hlavni stranu

Festival experimentu - forma vitezi nad obsahem
Kdyz jsem v nedeli 15. zari 2013 jel z posledniho predstaveni letosniho Torontskeho mezinarodniho filmoveho festivalu, kladl jsem si otazku, co jsem pochopil a co mne zustalo a zustane skryto.
V dobe, kdy jsem chodil do skoly a navstevoval filmovy klub nekolikrat tydne, mne vadila uzavrenost starsi generace, jeji neschopnost pochopit nove filmy, nove experimenty. Pouze hrstka starsich divaku dokazala ocenit filmy Formana, Bergmana a Felliniho. Fasbinder temer propadl a o nove jugoslavske vlne Petrovice, Pavlovice, Makavjeva ci Ivandy starsi generace temer nic neslysela. Priznam se, ze na letosnim festivalu jsem vybiral filmy spise podle zeme odkud pochazeji, nez podle jinych kriterii. Mozna to byla chyba, protoze zeme s tradicni skvelou filmografii jaksi nemaji v soucasnosti co nabidnout nebo jejich potencial je vytunelovan, o cemz svedci vzdy zaverecne titulky a neprima umera: cim vice mel film sponzoru, tim byl horsi, prazdnejsi a nemel skutecne co rici. Pritom posledni den nebyl zdaleka nejhorsi.

Zaverecny rumunsky film rezisera Corneliu Porumboiu When Evening Falls on Bucharest or Metabolism (Kdyz vecer padne na Bukurest anebo metabolismus) patril k tomu nejlepsimu. Film se sklada z nekolika dlouhych nekolikaminutovych zaberu, kdy kamera je umistena na zadnim sedadle auta, ci u stolu v restauraci nebo v predsini bytu. Film zacina diskusi o vecech, na kterych zalezi a jsou existencialne dulezite. Otazka budoucnosti filmu. Jak bude film vypadat za padesat let. Bude vubec jeste existovat? V zapeti je zaber z cinske restaurace a banalni hovor o jidle. Rozhovor se odehrava vetsinou mezi reziserem (Bogdan Dumitrache) a hereckou (Diana Avramut). Pri tom jako mimodek, za zavrenymi dvermi, se odehravaji nezavazne eroticke sceny. Reziser chce celou romanci natahnout a tak predstira nevolnost, zpusobenou zaludecnim vredem. Nezalezi mu na tom, ze jeden den nataceni stoji neuveritelne penize a vlastne film je pro nej zcela vedlejsi zalezitosti.

Francouzsky reziser Francois Ozon se soustredil na pribeh sedmnactilete divky, ktera odhaluje svoji sexualitu a sleduje ji behem ctyr rocnich obdobi. Kazdemu obdobi je venovana jedna pisnicka. Od okamziku, kdy ztrati behem letnich prazdnin panenstvi, pres moment, kdy se stane prostitutkou, aniz by potrebovala penize, az k okamziku, kdy se setka s manzelkou jednoho starsiho klienta, do ktereho se zamiluje, ten vsak zemre na selhani srdce pri jedne eroticke scene. Film Young and Beautiful (Mlada a krasna) je mistrne zvladnuty, jde o hledani skutecne lasky, ale pri srovnani treba s Formanovymi Laskami jedne plavovlasky, opet klouze jaksi po povrchu. Ale jak rika muj synovec: "Mami, nejsme v roce 1965." V tom roce totiz se tento film dostal do kin.
Totez by se asi dalo rici o francouzsko-belgickem filmu Violette o francouzske spisovatelce Violette Leducove a jejim vztahu se Simone de Beavoirove. Jestlize Leducova narazela v polovine minuleho stoleti na nepochopeni a pasaze z jeji knizky zachycujici naturalisticke sceny, byly tehdy cenzurovany, prestoze se ji zastavaly i takove veliciny jako Sartre, Camus nebo Cocteau, v roce 2013 je toto tema jiz z polovicky zdrojem uspechu. Jestlize pred padesati lety byla spisovatelka prokleta a zatracena, dnes film o ni je tendencni. aneb jak rika spisovatel a malir Pavel Rejchrt, umelec je prukopnikem, pokud je proklety.
Kafkovy Metamorfozy mel pripominat film The Strange Little Cat od Ramona Züchera. Z upoutavky k filmu se dovime, ze se jedna o film minimalisticky, coz je pravda, jedine, co minimalistickemu filmu neodpovida, je opet pocet sponzoru.
Naopak neminimalisticky, ale kafkovsky, byl francouzsko-belgicko-lucembursky film The Strange Colour of Your Body's Tears (Zvlastni barva slz tveho tela). Pribeh muze, ktery se vraci ze sluzebni cesty, z letiste vola sve zene, ale nikdo neodpovida, kdyz prijde domu, jsou dvere zavrene na retizek zevnitr, kdyz pronikne silou do bytu, nikdo tam neni. Manzelka se pohybuje mezi stenami domu. Pribeh se odehrava v Bruselu a reziserka Helen Cattet ho zasadila do poloviny sedmdesatych let.
Zklamanim byla ruska produkce. Pote, co se na torontskem festivalu objevilo v minulych letech nekolik vynikajicich filmu. Mezi nimi i film Alexeje Ucitela The Edge (Okraj), tentokrat Ucitel prisel s filmem Break Loose (Odtrhnout se). Pribeh dvou lokalnich gangu, z nichz jeden je ze specialnich policejnich ruskych jednotek. Jeho clenove pripominaji skupinu ctyr ruskych James Bondu.

Ponekud lepsi byl film Jurije Bykova Major. Na malem meste specha policejni major do porodnice, kde se mu ma narodit syn. Pri tom zabije na prechodu pred ocima matky maleho chlapce. Matku, ktera je silena, zavre do auta a zavola sveho kolegu, ktereho hraje reziser Jurij Bykov. Jeho vystupovani a dikce je az napadne podobna chovani Vladimira Putina. Ten zaridi, aby matce ditete podali pro "uklidneni" sklenicku konaku a pak ji necha odebrat krev a do protokolu necha zapsat, ze byla opila. Jenze plan, jak zahladit stopy se nezdari. Matka a otec ditete odmitnou podepsat protokol a sileny otec vezme dva policisty jako rukojmi. Vysetrovateli se vse vysmekne z rukou. Zaverecna prestrelka je vsak zbytecna.

Naproti tomu velice romanticky pusobi gruzinsky film Levana Koguasviliho Blind Dates (Naslepo) o uciteli, ktery se setka s zenou, ktera ma manzela v kriminale. Nakonec se oba muzi sprateli. Film ma humor a lidskost i spoustu zajimavych zvratu.

Madarsko reprezentoval v mezinarodni koprodukci Janos Szasz s filmem A Nagy Füzet (Velky sesit). Pribeh dvojcat z konce valky, kdy otec, madarsky dustojnik, a matka, zijici v Budapesti poslou sve dva syny (dvojcata) k babice, kterou matka dvacet let nevidela. Babicka, prezdivana vesnicany carodejka, deti odmita a pripravi jim tvrdou lekci do zivota. Dvojcata valku preziji - narozdil od matky - a otec se po case vrati z ruskeho zajeti, chce na Zapad, a to rozdeli nakonec i dvojcata. Film ziskal Kristalovy globus na festivalu v Karlovych Varech.

Zajimavy byl bosensky film Jasmily Zbaniç For Those Who Can Tell No Tales (Venovano tem, kteri nevypraveji bachorky). O australske turistce, ktera se dostane do malebneho mestecka na hranicich Bosny a Srbska Visegradu a na miste, kde je nyni rekreacni stredisko, se za srbsko-bosenske valky odehral jeden z nejvetsich zlocinu, pri kterem bylo znasilneno na dve ste zen. Turisticky pruvodce o teto skutecnosti mlci, ackoliv americky autor o ni vi. Lide v meste si pripominaji slavneho rodaka, nositele Nobelovy ceny spisovatele Ivo Andriçe, ale o skutecnosti, ktera se stala pred par lety nikdo nevi.
O trilogii Agnieszky Holland Horici ker jsme psali v minulem cisle, zminujeme se o ni na jinem miste v tomto cisle, a vzhledem k tomu, ze pobezi jeste ve Vancouveru, byli bychom radi, kdybyste nam napsali sve dojmy a postrehy z tohoto filmu.

Je zajimave, ze do podobneho obdobi totality se vraci i slavny reziser Andrzej Wajda ve filmu Walesa. Czlowiek z nadzeiei (Walesa - muz nadeje). Legendarni polsky vudce neni od pocatku hrdinou, ale okolnosti, instinkt a jakasi prirozena inteligence, ho dostanou do cela odboroveho hnuti Solidarita. Podobne jako film Horici ker konci tim, ze se Dagmar Buresova stane prvni ministryni spravedlnosti, tak film o Lechu Walesovi konci v listopadu roku 1989, kdy Walesa promluvi v americkem kongresu.

Film Jana Hrebejka Libanky vypravi o necem, o cem se v soucasnosti hovori hodne v kanadske spolecnosti - o sikane na skolach. Tentokrat jsou obeti ve vyberove skole dva mladi homosexualove, z nichz jeden spacha sebevrazdu. V posledni dobe k necemu podobnemu doslo nekolikrat v Kanade, ale jednalo se vetsinou o divky, ktere byly zneuzivany svymi spoluzaky a terorizovany diky socialnim sitim, pred kterymi nemely uniku.
Jan Hrebejk bohuzel letos do Toronta neprijel, ale v Torontu byl Juraj Lehotsky, reziser slovenskeho filmu Zazrak. Skoda, ze premiera jeho filmu byla v deset hodin vecer a tak kino nebylo zaplnene tak, jak by si film zaslouzil a navsteva na nem byla podstatne slabsi, nez na Karlovarskem filmovem festivalu, kde byl beznadejne vyprodan.
Presto se nam podarilo polozit reziserovi filmu, ktery byl zde v Torontu jiz pred casem s filmem Slepe lasky nekolik otazek

.
ABE: Film Zazrak mel velky uspech v Karlovych Varech
JL: Velice mi to potesilo, protoze tam na festival prislo vyborne, vnimave publikum a byl jsem velmi rad, ze po filmu zustala polovina lidi v kinosale, zaujal je a byla spousta otazek. Necekal jsem, ze dostaneme nakonec jeste zvlastni uznani.
ABE: Jak jste prisli na myslenku natocit film z divci polepsovny nebo-li pastaku - dnes se tomu rika vznesene reedukacni centrum?
JL: Priznam se, ze kdyz jsem dokoncil Slepe lasky, tak jsem nevedel, jak pokracovat, chtel jsem natocit film o mlade dospivajici divce a sveril jsem se Marku Lescakovi, scenaristovi, ktereho napadla myslenka jit do polepsoven a poslouchat pribehy tech divek. Jedna z divek mne pak vyrazne inspirovala a tak vznikl tento film.
ABE: Jak se mladi lide do takoveho ustavu dostanou?
JL: Vetsinou za tim je nefunkcni rodina. Rodice si nedokazi vazit svych deti, nedokazi jim dat vizi stesti, nadeji do budoucnosti. Mnohdy to maji deti venku horsi, nez v techto zarizenich.
ABE: Jak byl pribeh autenticky?
JL: Samotny pribeh nema nic spolecneho s Michaelou Bendulovou ve filmu. Byl jsem rad, ze mohu vytvorit novy pribeh, coz mi dalo urcitou svobodu. Zaroven jsme timto vypravenim nikomu neublizili. Film nema nic spolecneho s predstavitelkou ve filmu, dokonce ani nebyla v jinem stavu, ackoliv casto dostavam otazku, jak se dari te herecce s tim ditetem. Je dobre, ze vse vypada velmi realisticky. Pred natacenim jsem chvili vahal, jestli nebudu tocit dokument, kdyz jsem se rozhodl, ze budu tocit hrany film, nechtel jsem to, co jsem delal pred tim, opustit. Proto jsem si take vzal do hlavni role neherecku, ale nebylo mozne mit v hlavni roli dva neherce, to by se nam to mohlo vysmeknout z rukou.
ABE: Jak se tak mlada herecka vyrovnavala s brutalitou ve filmu?
JL: Jedna se o bezprostredni divku, ktera pochopila, co chceme. Jiste prosla malery, ale urcite ne takovymi, jak je to ve filmu. Michaela byla velice vnimavou a vedela, co je dulezite pro to, aby vse ve filmu vypadalo verohodne.
ABE: Velice zajimave je, ze jeji partner se pohybuje na hrane, je na pul ochrancem zakona - hlidacem v samoobsluze a na druhe strane je soucasti drogove mafie
JL: To je zajimave, ale tak to chodi v zivote
ABE: Nevidel jsem vsak ve filmu jednu kladnou postavu
JL: To byl zamer, chteli jsme tocit film o devceti, ktere nema nikoho v okoli koho by mohla mit rada, nema nikoho, o koho se muze oprit. Velice casto vitezi egoismus i v partnerskych vztazich, jak to bylo u jejich rodicu.
ABE: Kde tedy maji mladi lide hledat vychodisko?
JL: Myslim si, ze tento film neni ani tak pro mlade lidi, jako pro rodice, kteri si maji uvedomit, ze deti jsou necim vyjimecnym. Zaroven je o tom, jak vyjit ze zacarovaneho kruhu. Pokud dite dostane malo od rodicu, odevzda pak malo zase svym detem. Je zapotrebi predavat z generace na generaci povedomi o smyslu zivota. To nejde udelat nejakou osvetou, to lze udelat pouze konkretnimi ciny.
Ales Brezina - Foto TIFF

Z italskeho filmu Velka nadhera

Navrat na hlavni stranu