Pavel Skala a Vladimir Misik
Vladimir Misik po jedenacti
letech
Marne jsme se minulou nedeli na koncerte Vladimira Misika a Pavla
Skaly dohadovali, kdy byl posledni koncert Vladimira Misika s
Janem Hrubym na Masaryktownu. Tak tedy po prozkoumani archivu
to bylo v sobotu 22. cervna 2002 behem Ceskoslovenskeho dne na
Masaryktownu a ve ctvrtek 27. cervna 2002 v restauraci Praha.
Z tohoto koncertu je rovnez porizeny zaznam Karlem Ruzickou. Tak
tedy od posledniho koncertu ubehlo vic jak jedenact let. Tentokrat
misto Jana Hrubeho doprovodil Vladimira Misika na kytaru Pavel
Skala, ale zazitek to byl stejne skvely jako tehdy. Tentokrat
byl koncert rozdelen do tri casti a obecenstvo jakoby omladlo.
I hudebnici byli poteseni, kdyz se s nimi krasne divky chtely
po koncerte vyfotografovat a ochotne rozdavali autogramy.
Trochu nostalgicky pusobila behem koncertu vzpominka na krasne
devce, ktere Vladimir Misik pozval, kdyz rodice odjeli na dovolenou
a on prichystal pohosteni a koupil tehdy mezi mladezi popularni
jablkove vino. Jako dnes slysim bratislavskeho Gustu Dobrovodskeho
a jeho oblibeny navrh: "Pojdme si kupit jablockove vino a
budeme jamovat!" Tak zrejme neco podobneho mel tehdejsi zpevak
od Blue Effectu na mysli. Jenze ta krasna divka tenkrat
neprisla. To je zrejme genese pisne Jednohubky. Dnes by
se to asi nestalo a tak pritomnym pannam a divkam zazpival o tom,
ze je jednou pozve na tyhle Jednohubky, po kterych i jeho
kocour zavrni.
Pri pisni Strihali dohola maleho chlapecka vzpomnel sveho
syna, ktereho ostrihali pri nataceni filmu a on to bral jako podraz
od rodicu. Takze ho museli dlouho utesovat. Potesenim pro syna
byla prave tahle skladba. Tuhle pisnicku si zpivali nejen branci,
ale i mladistvi veznove v Libkovicich. Misik k tomu pripojil i
historku o jakemsi bystrem fanouskovi, ktery mel zalibu
v pistolkach a v jinych strelnych zbranich a ktery tuto Kainarovu
basen pojal jako protest song: Strileli do hlavy maleho chlapecka.
Behem nedelniho odpoledne na Masaryktownu bylo nadherne opet
slyset blues Josefa Skvoreckeho Laska jako penize, ci basen
od Vaclava Hrabete Jam session s Frantiskem Gellnerem anebo
opet Spejchar Blues, inspirovane kioskem na puli cesty
mezi Klarovem a Strossmayerovym namestim.
Malo se vi, ze jeho prvni single byl hudebni experiment se skupinou
Matadors Malej zvon, co mam. Tato nahravka z poloviny sedesatych
let predbehla dobu o dobrych deset, patnact let. Dalsi neuveritelna
skladba je Slunecny hrob, ktera mela premieru se skupinou
The Blue Effect na beatovem festivalu v Praze v roce 1968.
V roce 1970 vystupovala skupina Blue Effect v polskych Sopotech,
miste tradicnich polskych hudebnich festivalu. Tehdy bylo Polsko
pro nas zemi, kam se mohlo jen na pozvani a tak jsem se do Polska
vypravil pres Rysy v Tatrach. Presel jsem hory pesky az do Zakopaneho,
kde jsem prodal jednu dederonovou kosili, coz mi stacilo na pobyt
v Polsku a vypravil jsem se stopem k mori. Kdyz jsem dorazil do
Sopot, vsichni si povidali o skvele ceske skupine, ktera tam hraje.
Byli to Blue Effekti s Vladimirem Misikem a Radimem Hladikem.
Kazdy koncert trval s prestavkami temer ctyri hodiny. Tehdy jsem
vlastne s Vladimirem Misikem mluvil poprve a na dlouhou dobu naposledy.
Sveril jsem se mu, ze jsem tam nacerno a on me varoval, abych
si daval pozor na policajty. Sotva koncert skoncil a ja vysel
do nocnich Sopot, uz ke mne prisel milicionar (v Polsku
byla milicja na rozdil od ceske verejne bezpecnosti, ci
vychodonemecke Volks Polizai) a legitimoval mne. Vedel
jsem, ze nesmim dat na sobe nic znat a tak jsem ukazal svuj pas,
ktery byl bez vyjezdni dolozky neplatny. Milicionar si ho peclive
prohledl od prvni do posledni stranky a pak mi ho vratil se slovy:
"Vsecko v poradku!" Ja neco nespokojene zamumlal, abych
nebyl napadny, ale abych zas neprovokoval a od te chvile jsem
posilal z Polska znamky vydane k dvacatemu vyroci polske pohranicni
straze. Zpatky jsem se vratil pres Snezku v Krkonosich.
V roce 1982 bylo Misikovi zakazano vystupovat. V Praze v Holesovicich
se pak objevil napis NECHTE MISIKA ZPIVAT (snimek z roku 1983
je na Wikipedii). Po listopadu 1989 se stal poslancem CNR za OF.
V roce 2002 tedy navstivil Kanadu a od te doby se nekolikrat o
jeho navsteve mluvilo, ale doslo k ni az teprve ted, diky Martinu
Rejzkovi a take diky obema hudebnikum, kteri prijeli do Toronta
bez naroku na honorar. Doufejme, ze Vladimira Misika s Pavlem
Skalou nebo s Janem Hrubym opet uvidime v Torontu driv nez za
jedenact let.
Ales Brezina
