Zapisky od Pacifiku
(Pro cislo 14/2013)
Snad nikdy jsem si nepripomnel ta moudra slova rabina
... Vsechno je jinak ... jako v poslednich letech! Po cely
zivot jsem rad cetl, kupoval si i pujcoval knihy ve verejne knihovne,
v dome dokonce vyrobil tri knihovny, jednu hodne velikou, druhou
a treti o neco mensi a pridal je k tem dvema profesionalne zhotovenym,
liboval si, cim vice jsem v tech knihovnach mel knih, tim jsem
byl spokojenejsi, uz jsem je musel davat ve dvou radach, takze
o tech knihach vzadu jsem ztracel prehled, ale vzdycky, kdyz jsem
nekde cetl o nejakem autorovi, o jeho knize, sklanel jsem se k
tem svym knihovnam a nekdy jsem zminenou knihu nasel a hned ji
vyjimal a oteviral a v tech knihovnach mam i nekolik svazku knih
Karla Maye a Julia Vernea, kdyz jsem jednou v mladi byl dost dlouho
a dost vazne nemocen, cetl jsem je, hlavne tedy spisy Kala Maye,
ocital se na Divokem zapade a stejne tak v Arabii a zapominal
na to, ze mam treba horecku. To jsou knihy, ktere mi jako klukovi
opatril muj deda, toho jsem mel moc rad a mozna, ze z jakesi trvajici
ucty k nemu pozadal jsem rodice, aby mi do Kanady krome vaznejsi
ba nejvaznejsi literatury poslali i tyhle knihy, alespon tedy
nektere. A tehdy jsem si pri jejich cetbe nepomyslel, ze se nekdy
podivam alespon v male mire do koncin, o kterych Karel May psal.
A jak kdysi napsala chot Josefa Skvoreckeho Zdena Salivarova:
Kdo vzdy cetl, cist neprestane. Tak to je muj pripad, jenomze
cas pokrocil a dochazi k opakovane otazce co budeme delat, az
prodame dum a nebo az ja umru, co s temi knihami udela moje zena.
Knihy jsou na stehovani to nejhorsi, to prece vi kazdy a vi to
samozrejme i ona a pripomina mi to. Uznavam, ze to je pravda a
kdyz se objevi nejaky neduh, donesu do pokoje krabici a snazim
se nekterou z tech peti knihoven redukovat a tu si uvedomuji,
jak to moje celozivotni poteseni z knih, z jejich vlastnictvi,
ted mi vlastne to poslednejsi obdobi zivota naramne komplikuje,
protoze v tom nasem dome s peti knihovnami nebudeme moci zustat
vecne, at uz z toho ci onoho duvodu, ani ja ani moje zena. Doslo
to tak daleko, ze uz se mi nedavno zdal sen, uz jsme prodali dum,
uz byly nabytek, skrine, klubovky, pohovka, koberce pripraveny
k nalozeni na stehovaci vuz, jenom knihy byly stale v knihovnach,
stejne jako v bednach, ktere spediteri vynaseli, ale knihovny
byly stale plne a dokonce uz knihy vypadavaly z polic knihoven
na koberec a spediteri se v nich brouzdali jako v rozvodnene rece
a zacali mi nadavat a ja se bal, ze se na me vrhnou, ale oni nakonec
nechali toho vynaseni, na jednou se ne me usmivali a ja sedel
v klubovce a kolem mne se dal kupily dalsi a dalsi knihy, pribyvalo
jich a pohybovaly se jakoby se vznasely na stoupajici hladine,
zmocnila se me panika a hruza a probudil jsem se.
Krome nezbytnych neduhu muze stari pro nekoho jako jsem treba
ja pripravit znepokojujici, smutnou promenu veci, ktere po cely
zivot tesily, pojednou se stavaji bremenem, problemem, dokonce
hruzou. A kdyz tedy obcas opet se venuji redukci knihoven, propadam
depresi a to se marne snazim rozpomenout na moudrosti v tech knihach
ulozenych, mozna jedna z nich je o tom, jak podobne situace jako
je moje vyresit. Nic takoveho jsem ale zatim neobjevil.
***
Byvaly casy ... a neni tomu davno, kdy jsme prijimali pozvani
na ruzne seslosti, party a stejne tak je poradali u nas ... ale
posleze se takova setkani setkani zacala omezovat, at z toho ci
onoho duvodu, ale kontakt s prateli a znamymi, hlavne s temi nasi
vekove kategorie pripadne i o ponekud starsimi neustal, jenomze
se deje za ponekud jinych okolnosti - setkavame se v pohrebnich
sinich, abychom se ucastnili Oslavy zivota toho, ktery
nas jiz opustil, ktereho jsme znali, nekdy vyborne, jindy jen
zbezne a tak se takhle setkavame a mozna, ze vsichni mame na jazyku
otazku, kdy my jeden druhemu pujdeme na podobnou Oslavu zivota
(Celebration of Life), pritele nebo znameho, ktery nam, pokud
to snad je mozne, muze podekovat za nasi ucast a nebo i pekna
slova, vzpominku na neho, uz jen z docela jineho sveta ... a bez
naseho o tom vedomi.
***
Myslim, ze velmi malo vyuzivam informaci, kterych se dneska kazdemu
majiteli pocitace dostava. A tak mne napadlo podivat se na nektere
udaje. Jedno monitorove okno nabidlo: deset nejhorsich americkych
mest. Podival jsem se na to. Od toho nejhorsiho k nejmene spatnemu:
Tak tedy: Detroit, Michigan; St.Louis, Missouri;
Reno, Nevada; Cleveland, Ohio; Chicago, Illinois;
Comdem, New Jersey; Memphis, Tennessee,; New
Haven, Connecticut; Shackton, Kalifornia; Oakland,
Kalifornia.
Pro vsechna ta mesta je duvodem k neblahe klasifikaci bez vyjimky
velmi vysoka zlocinnost a stejne tak nezamestnanost. Pritom nektera
z techto mest se pred lety skvela na vysluni, svou tvari a nabidkou
spokojeneho zivota byla na celnych mistech.
A kdyz uz jsem se pustil do takoveho hledani, tak i u vedomi toho,
ze zalezi nemalo na tom, kdo, ktera spolecnost poradnik sestavuje
a jake parametry k tomu pouziva, naklepal jsem si data o tzv.
nejlepsich zemich sveta k zivotu vhodnych.
V zavorce je procento kladneho vyhodnoceni nejlepsich zemi
sveta:
Rakousko (83), Francie (82), Australie (82),
Svycarsko (81), Nemecko (81), Novy Zeland
(79), Lucembursko (78), USA (78). Belgie (78).
Kanada (71).
Zda se mi tedy, ze jsme si za nas druhy a snad i definitivni domov
mohli vybrat lepe. Ale, deset zemi je jenom zlomek z toho celkoveho
poctu za zeme ci staty povazovanych.
***
Jakkoli obdivuji po technicke strance ten nespocet novych zazraku
telekomunikace toho ci onoho jmena, napada mne nejednou, zda tohle
vsechno je lidstvu potrebne, zda by nestacilo, aby se vyvoj zastavil
u mobilniho telefonu. To je ale jako bych, po vzoru budovatelu
komunistickych zitrku veril, ze je mozno porucit nejen vetru,
ale i desti. Jak ta pevna a presvedcujici snaha dopadla, je dobre
znamo.
Proc ale pojednou mame vsichni a vsechno vedet? Aniz bychom mnohdy
si vedeli s tou zaplavou informaci rady. Zde jen naivni priklad:
chcete informaci, pouzijete google a pojednou je monitor
plny hesel, ktere ale, jen v mizivem svem procentu dodavaji odpoved
na vasi otazku.
Velice davno, kdy pocitace byly tzv. v plenkach, pan profesor
na automatiku, ktere tehdy pocitace zacinaly byt soucasti, varoval:
Pocitac je vec dokonala. Ale kdyz vlozite hloupou otazku, dostanete
hloupou odpoved. (Receno i jinak: Shit in, shit out).
***
Moudrosti nikdy neni nazbyt aneb Pycha muze predchazet Padu, coz
jsem v posledni dobe zjistit sam na sobe. Po zraneni patere, mnoha
marnych lecebnych zakrocich a poplatcich nakonec jsem vyhledal
specialistu, neurochirurga. Doporucil vecer dva ruzne prasky a
aktivitu v bazenu, mou navstevu ukoncil konstatovanim, ze tenis
uz si nikdy nezahraji. Opustil jsem ordinaci v prabidne nalade.
Ta se na druhy den ponekud zlepsila a rekl jsem si ... Co kdyz
se pan doktor myli?
A uzival ty dva leky a dvakrat tydne dochazel na cviceni do bazenu
do spolecenstvi vetsiny zen a nekolika panu pokrocilejsich rocniku
a povzbuzen slovy nasi aktivni sportovkyne a pritelkyne z Nemecka:
"Nemej strach, telo se s tim samo vyporada!" zacal jsem
si namlouvat, ze ta lapalie snad nebude tak zla.
Za tri nedele jsem opet lehce zacal s tenisem. Nejprve na zdi,
pak na kurte. A liboval si a kapku se i chlubil jaky jsem pasak
a po par spokojenych mesicich se dopustil kardinalni hlouposti,
prihlaseni na klubovy turnaj. Po dlouhe prestavce a nemoznosti
servirovat, nedbal opatrnosti a v jednom tydnu hral ctyrikrat.
Vysledek se dostavil, ac v mirnejsi mire. Ale moje sebevedomi
dostalo tafku. (Tohle je sice ryze soukroma informace, ale mozna,
ze nekteremu z laskavych ctenaru zabrani dopustit se podobne neprozretelnosti).
***
Zacnu tim nejmene prijemnym, lec dneska uz tak beznym, s cim se
v ruzne podobe nasinec setkava. Mnohdy je vsak povazovan za mamlasa.
V mistnim tisku byl oznamen koncert sestactyricetileteho muze
mnoha talentu, Harry Connick Juniora. Nejnizsi cena v reklame
uvedena zda se pro umelce takoveho kalibru dost solidni i zavola
do divadla, aby si vstupenku zakoupil. Dozvida se, ze u pokladny
Queen Elizabeth Theatre to mozne neni, jen na online anebo pres
Ticket Master predporodej. Shledava, vsak, ze misto drivejsich
dvou ci tri dolaru extra, cini predprodejni poplatky k reklamou
uvedene cene pakatel: plnych 30 procent. Rozhodnut nedelat ze
sebe hlupaka, volil jsem pripadnou moznost nakupu tzv. rush
tickets primo pred predstavenim, coz byva (ci byvalo) zvykem
u koncertu klasicke hudby. Pripadne od navstevnika, ktery svou
navstevu koncertu musi zrusit a listek nabidne ke koupi. Zde dulezite
pripomenuti: vstupenka zakoupena u pokladny koncertni sine neni
predprodej a nema obsahovat extra poplatky.
A tu vidi, ze dve pokladny jsou otevrene a listku jeste dost,
navzdory informaci na internetu o pouhych ctyrech vstupenkach
k dostani za tu nejnizsi cenu plus 30 procent. To je ale jen prvni
cast prekvapeni. Ta druha? Cena zahrnuje onech 30 procent predprodejnich
poplatku! Basta fidli, co se divis, chlapce, jsi prece v olympijskem
meste Vancouveru, kde leccos je mozne.
Nicmene, oden hrosi kuzi kupuji vstupenku a netrpelive cekam na
Harry Connicka Jr., aby mu pomohl zapomenout na tu ocividnou zlodejnu.
Koncert je vysoke urovne a mistrovstvi (prominout se da i malinko
showmanstvi jednoho solisty). Trval bez prestani dve hodiny deset
minut! A H. Connick Jr. zpival, hral na piano, kratce na trubku,
varhany. Vedl prijemne a vtipne proslovy k divakum. Fyzicky nepochybne
velmi namahave dve hodiny.
Na internetu je seznam po Vancouveru nasledujicich koncertu, jejich
pocet v rozmezi tri mesicu je neco pres dvacet, v nejednom pripade
neni mezi dvema koncerty v ruznych mestech ani den volna, coz
vzbuzuje opravneny uzas nad vitalitou tohoto pokracovatele svych
slavnych predchudcu, F. Sinatry, D. Martina a jinych, navic ale
rozsahlosti talentu jeste bohatsiho.
(K dokonalemu obrazu viz Wikipedia ... bohata aktivita pochopitelnejsi
snad pro devadesatileteho nez sestactyricetileteho).
Tricet procent extra poplatku ke vstupence pro ty, kterym jsou
urceny, pripada v porovnani k odmene pana Cornnicka a jeho trinacticlenneho
souboru hotove bohatstvi porovnano vynalozenym usilim!
Vladimir Cicha-Vancouver
***
Pocta pro Vladimira Cichu
Vyhodnoceni literarni souteze Polabskeho knizniho veletrhu 2013
na tema
100 let Bohumila Hrabala
Do souteze bylo zaslano 27 praci od 22 autoru, z toho 3 v
kategorii do 18 let, 10 praci bylo v oboru poezie, 17 v oboru
proza. Dve autorky nectily tema a byly vyrazeny.
Porota ve slozeni: Jan Rehounek, spisovatel, predseda klubu ctenaru
Bohumila Hrabala, Helena Liptakova, reditelka Mestske knihovny
v Nymburce a jednatelka Klubu ctenaru Bohumila Hrabala, PhDr.
Jaroslav Rejmond, literarni historik, Honza Mandelik, basnik a
milovnik dila Bohumila Hrabala, vyhodnotila soutez takto:
Kategorie do 18. let: 1. cena - Pavel Antos, Podebrady: Vzpominky
z vetvovi
Kategorie nad 18 let: Poezie: 1. cena Vladimir Cicha,
Vancouver, Kanada: Pabitel neumira
Proza: 1. cena Ludmila Pisova, Loucen: Pane Hrabale...
Porota konstatovala, ze do souteze nebyl zaslan ani jeden prispevek,
ktery by nesplnoval kriteria kvality.
Vsechna dila s vyjimkou vyrazeneho prispevku budou zarazena do
specialniho cisla zpravodaje klubu ctenaru Bohumila Hrabala Nymbursky
pabitel, ktery vyjde na zacatku roku 2014.
Verejne vyhodnoceni souteze s predanim cen a diplomu se uskutecni
na Polabskem kniznim veletrhu na vystavisti v Lyse nad Labem v
sobotu 7. zari 2013.