Do Edenvale mirilo 8000 navstevniku
Letecky den v Rajskem udoli
Vyrustal jsem pobliz mista, kde byly houpacky a kolotoce a kteremu
se rikalo Eden. Na to se pamatuji pouze matne. Pozdeji se tam
postavil stadion, ale jmeno Eden zustalo. I zastavka tramvaje
pobliz Slavie ma stale jmeno Eden nebo-li Raj. Nevim jestli bych
svatostanek sesivanych nazval Rajem. Byly doby, kdy pro soupere
to bylo spise peklo. Castokrat se stane, ze nazvy zustanou, ale
misto jiz ma jine urceni.
Rajske udoli nebo-li Edenvale pobliz ontarijskeho Collingwoodu
ma svoje letiste i kdyz to je az v sousedni vesnici v Stayneru.
Patri ceskemu podnikateli Milanu Kroupovi. Pochazi z mene krasneho
obdobi z doby druhe svetove valky. Mozna, ze je jeste starsi,
ale hlavne v te dobe bylo nejvice vyuzivane.
Podnikatel Milan Kroupa
Hangary, rozjezdova plocha, ale i utulna restaurace Bistro
26 to je vse zde 365 dnu v roce, ale jen jednou za rok je
zde Fly in show sportovnich letadel v Kanade nebo-li letecky
den. A neni to ledajaka udalost letos zde bylo 300 letadel. K
tomu zde byla prehlidka 280 historickych vozidel a to vse shledlo
8000 navstevniku. Takovou navstevu by mohl zavidet nejeden cesky
fotbalovy nebo hokejovy klub.
Pro mne osobne to byl navic jeste jeden nezapomenutelny zazitek.
Kdo ma moznost se pri takovem podniku proletet ceskym ultralehkym
letadlem SportStar poznavaci znacky C-IIJS vyrobenym v Kunovicich
pobliz Uherskeho Hradiste. Takove letadelko ma dolet az tisic
kilometru a Milan Kroupa se s nim jednou dostal az do Wisconsinu,
coz mu trvalo sest hodin. Z bezpecnostnich duvodu totiz nemohou
tato mala letadla nad vodu a museji jezera obletavat.
Priznam se, ze prvni vyhlidkovy let jsem absolvoval v pate tride.
Bylo to nad Prahou misto skolniho vyletu. Jenze se stala mala
chybicka a pocet zaku byl stejny jako pocet sedadel v letadle,
ale nepocitalo se s pani ucitelkou. Takze nas bylo o jednoho vic
a ja pak letel s jinym letadlem, coz melo sve vyhody a nevyhody.
Jak jsem se pozdeji dovedel jeden ze spoluzaku se v letadle pozvracel,
coz se v tom druhem nikomu nestalo. Nevyhodou bylo, ze prisel
nejaky pan v letech, ktery si vyhlidkovy let taky zaplatil a ten
mi vysoupl od okynka a sedl si tam sam a ja videl skulinkou z
vysky pouze Michelskou plynarnu (tehdy jeste pred pozarem) a Hlavni
nadrazi. Vzpomnel jsem si na to jednou, kdyz jsem letel z Reykjaviku
do New Yorku a mel misto u okna, a vedle sedel asi stejne stary
kluk jako jsem byl ja tehdy a tak jsem si s nim vymenil misto.
Krasna blondata islandska letuska to videla a prinesla mi za to
gesto extra konak.
Po druhe jsem zazil vyhlidkovy let s hydroplanem. To jsme jeli
s Honzou Uhdem a svycarskou prekladatelkou Zuzanou Roth z kongresu
SVU v Bostonu a Zuzana mluvila cesky, ze by nikdo nepoznal, ze
neni Ceska a dorazili jsme nekam k Lake Placid a najednou jsme
videli ceduli s napisem Vyhlidkove lety za 10 dolaru. Takove nabidce
se nedalo odolat a tak jsem se podival z vysky na krasne kopce
a jelikoz bylo zacatkem podzimu, vse bylo zbarvene do zluta a
do cervena. A pak jsme pristali na vode vylezli na breh a odjeli
do Ontaria.
V Edenvale bylo 300 letadel
V sobotu rano jsme sedeli v Bistru 26 s Milanem Kroupou, Josefem
Cermakem a Laco Kozakem a hovorili o zacatcich v Edenvale. Pristavaci
plochu v Edenvale videl dnesni majitel poprve v roce 2003, kdyz
nad ni letel s letadlem. Z vysky mu pripadala docela zachovala,
ale pozdeji zjistil, ze jiz v rozpadlem betonu zacinaly rust stromy.
Letiste bylo opustene a zanedbane. Navic k nemu nebyl pristup
od silnice. Koupe takovehoto objektu nebyla draha stala 260000
dolaru. Mezi letistem a silnici stal tehdy domov duchodcu, ktery
byl o devetatricet tisic drazsi nez letiste samotne. Nakonec se
rozhodl i pro tuto investici. Nyni zde stoji prave Bistro 26.
Letistni plochu chtel puvodne pouze pro sebe. Pozdeji se objevilo
dalsich dvacet zajemcu, kteri nemeli, kde uskladnit sve stroje.
Nyni v hangarech na letisti je misto pro osmdesat letadel a vsechny
jsou, s vyjimkou dvou, obsazena. Letadla zde mohou i tankovat.
Mesicne je zde spotreba kolem 12000 litru benzinu. Krome jednomotorovych
lehkych letadel, kterych Milan Kroupa vlastni devet, jsou zde
i vetsi dvoumotorove Cessny. Dalsim projektem je vytvorit zde
leteckou skolu, ale do tohoto podniku by jiz nesel sam.
Zrovna v okamziku, kdy vypravel i o mene radostnych okamzicich
a jedne vazne havarii, vstoupil instruktor, ktery se predstavil
krestnim jmenem Ted a zeptal se, jestli nema nekdo chut se proletet.
Opet jsem si rekl, ze takova prilezitost se neodmita a kdyz nikdo
u stolu neprojevil vetsi zajem, mel jsem jako novinar prednost.
Zasli jsme tedy do kancelare, kde jsem vyfasoval sluchatka a cepici
a uz jsme vyrazili do hangaru a vytlacili jsme letadlo mezi pritomny
dav. Po nutne kontrole vrtule a oleje, jsem se k memu prekvapeni
posadil nalevo od pilota. U nekterych budiku na palubni desce,
jsem se dovtipil i k cemu jsou, u jinych to zustalo tajemstvim.
A uz pred nami uskakovali navstevnici, jak jsme se pomalu priblizovali
k letistni plose, pak jsme vjeli na travu a asi po nekolika stech
metrech jsme byli u betonove plochy edenvalskeho letiste. Vytahl
jsem malou kameru a zacal jsem natacet, jenze jsem zapomnel na
jednu malickost, ze ja roztocenou vrtuli nevidim, ale kamera ano
a tak se mi objevila vrtule v mych zaberech, coz je skoda. Presto
jsme se rozjeli po betonove plose. Male letadlo nepotrebuje velkou
startovaci drahu. Pry kolem sedmdesati metru, zatimco na vode
je rozjezdova draha az 400 metru. Nektera letadla jsou totiz opatrena,
jak podvozkem, tak i plovaky.
Bistro 26
Proti dopravnim letadlum mne nepripadalo, ze letadelko jede pri
startu rychle, ale i pri teto rychlosti se zvedlo a uz jsme mirili
k Wasaga Beach. Ted mi ukazal svuj dum, podival se, jestli manzelka
na zahrade pracuje. Pamatuji se z vypraveni valecneho pilota plukovnika
Rejthara, ze meli zakazane letat nad nudisticke plaze. I z teto
male vysky 400 metru vsak lidi vypadali jako mravenecci a nebylo
k poznani, jestli maji plavky nebo ne. A uz jsme to plachtili
do Collingwoodu. Pod nami se objevilo podobne letiste. Dokonce
jsem dostal i prilezitost si na malou chvili zapilotovat. Paka
uprostred urcovala smer. Pedaly stoupani a klesani. Pro jistotu
jsem na levy pedal moc neslapal. Ten totiz znamenal klesani a
clovek se paradoxne citi lepe ve vetsi vysce. V Collingwoodu mne
Ted ukazal dalsi manevr. Sestoupili jsme az na letistni plochu.
Projeli se po ni a opet se zvedli do vysky. Pak uz jsme se vraceli
do Edenvale. Jeste jeden predbezny pokus o pristani a pak jiz
pristani na ostro. Cesta do hangaru pripominala klasicke bloudeni
po letisti, jak to zname z pristavani v Torontu nebo v Praze.
Mistni zrizenec nas nejprve poslal na travnik stranou, kde stala
ostatni letadla, ale kdyz zjistil, ze jsme z mistniho letiste,
poslal nas smerem k hangaru. Pomohl jsem zatlacit letadlo do hangaru,
vratil jsem sluchatka, ale cepici, kterou jsem vyfasoval pred
letem, jsem v rozruseni zapomnel vratit a instruktor ji po mne
ani nevyzadoval. Mozna, ze mi ji dal jako suvenyr. Aspon se mam
na co pana Kroupy priste zase zeptat.
Mezi tim se letiste zcela zaplnilo, nejen lidmi ale hlavne historickymi
vozidly. Pravda, nektera auta mi vypadala jako vozy, ktere jsem
poznal v detstvi. Ford Coupe z roku 1929 manzelu Craigovych
pripominal zeleneho Opela strejdy Pepika z Kutne Hory z roku 1934.
Pozdeji mu vymenil karoserii a udelal z neho Tudora, ale
motor stale slapal. Krasne nalesteny zelenomodry nakladacek z
roku 1953 byl jako z filmu s Elvisem Presleym. Pana Cermaka zase
oslovil Rolls Royce z roku 1957. Nekteri majitele si i posmakli
na tom, aby ukazali, jak maji v poradku motor a auto s drevenym
volantem bylo dozajista z roku 1915. Pouze historicke kolo nebo-li
bicykl jsem tam videl jen jedno a ani jsem se na nem neprojel.
Ales Brezina
Historicke kolo
***
Doslov k clanku Alese Breziny
Letosni vylet na Edenvalske letiste, dite Milana Kroupy, mi utkvi
v pameti (i kdyz se z ni v posledni dobe kdeco stehuje) alespon
ze tri duvodu:
1. Nebe bylo nalakovano nejnebestejsi modri, zatimco obzor byl
vysperkovan tisici bilych a nasedlych oblacku s nekonecnou trpelivosti
hledajicich svuj machovsky breh ('Kudy plynete u dlouhem dalnem
behu, i tam kde sveho naleznete brehu.."
Rolce Royce z roku 1957
2. Setkani kanadskych letadel (vcetne bombarderu, z ktereho v
druhe svetove valce shazovali bomby na Tokio) a stovek nalestenych
vzacnych i mene vzacnych aut jako Rolls Royce Cloud a Rolls Royce
Shadow) bylo za poslednich vice nez sedesat let nejvetsim kanadskym
podnikem inspirovanym clovekem, ktery prisel ze zeme kdysi zname
jako Ceskoslovensko, jakeho jsem byl svedkem.
3. Nekdy k polednimu jsem s Rev. Ladislavem Kozakem volne masiroval
kolem ctyr nebo peti prenosnych zachodu. Jeden z nich mi mlcky
nabizel sve sluzby, a ja neodolal. Tak velka byla pritazlivost
prenosneho zachodku, ze mi uplne uniklo, ze proti jednomu z jeho
kolegu se tahla pekne dlouha snurka cekatelu a ja cekatel na zachodkove
sluzby, a razne vykrocil k svemu vyvolenemu. Dvere byly zavrene,
ale to se mi zdalo prirozene bez ohledu na to, zda zachodek byl
obsazeny nebo opusteny. Pokusil jsem se dvere otevrit, ale drive,
nez jsem mohl dojit k zaveru, ze mohou byt zavreny zevnitr, se
dvere otevrely a v nich stala mile vypadajici zena, jejiz tvar
se mi zdala povedoma. Zena se usmala a s naprostym klidem mne
oslovila moji rodnou reci: "Jak se mate, pane Cermak?"
Kdyby do mne prastil hrom, nemohl bych byt vic prekvapeny. Kdyz
jsem se trochu vzpamatoval, pronesl jsem argument, ktery pouzivam
cim dal tim casteji: "Vase tvar je mi hrozne povedoma, ale
na Vase jmeno ja jsem ted se jmeny na stiru se bohuzel
nepamatuji." Behem pristich dvou minut jsem se dozvedel,
ze hovorim s pani Veselou z Kimberly, ze u mne byla pred deseti
lety s manzelem na porade a dokonce se laskave zminila o mych
clancich. Ja z toho byl tak dojaty, ze jsem ji (a to nedelam casto)
objal kolem ramen a malem se rozbrecel. Rev. Kozak to videl zvenci
(v ceskem prekladu):" Kdyz jsi se rozbehl k zachodu, lidi
nevedeli, co si maji myslet a kdyz jsi zacal lomcovat dvermi zachodu,
myslel jsem, ze zavolaji policistu, ktery tam mel sluzbu a kdyz
se dvere otevrely a objevila se zena, a vypadalo to, ze se chces
dopustit nasili na zene, ja si byl jisty, ze te serezou. Ale kdyz
jsi se s tou zenou objal a ona se nebranila, chvili vypadali prekvapene
a pak zacali tleskat. Prestali vsak, kdyz jsi se na zachode, proti
vsem pravidlum fair-play uvelebil ty sam"
Dekuji, Milane Kroupo. Dekuji, pani Vesela.
Josef Cermak
Dalsi historicka vozidla z Edenvale
