Navrat na hlavni stranu

Do Edenvale mirilo 8000 navstevniku

Letecky den v Rajskem udoli
Vyrustal jsem pobliz mista, kde byly houpacky a kolotoce a kteremu se rikalo Eden. Na to se pamatuji pouze matne. Pozdeji se tam postavil stadion, ale jmeno Eden zustalo. I zastavka tramvaje pobliz Slavie ma stale jmeno Eden nebo-li Raj. Nevim jestli bych svatostanek sesivanych nazval Rajem. Byly doby, kdy pro soupere to bylo spise peklo. Castokrat se stane, ze nazvy zustanou, ale misto jiz ma jine urceni.
Rajske udoli nebo-li Edenvale pobliz ontarijskeho Collingwoodu ma svoje letiste i kdyz to je az v sousedni vesnici v Stayneru. Patri ceskemu podnikateli Milanu Kroupovi. Pochazi z mene krasneho obdobi z doby druhe svetove valky. Mozna, ze je jeste starsi, ale hlavne v te dobe bylo nejvice vyuzivane.

Podnikatel Milan Kroupa


Hangary, rozjezdova plocha, ale i utulna restaurace Bistro 26 to je vse zde 365 dnu v roce, ale jen jednou za rok je zde Fly in show sportovnich letadel v Kanade nebo-li letecky den. A neni to ledajaka udalost letos zde bylo 300 letadel. K tomu zde byla prehlidka 280 historickych vozidel a to vse shledlo 8000 navstevniku. Takovou navstevu by mohl zavidet nejeden cesky fotbalovy nebo hokejovy klub.
Pro mne osobne to byl navic jeste jeden nezapomenutelny zazitek. Kdo ma moznost se pri takovem podniku proletet ceskym ultralehkym letadlem SportStar poznavaci znacky C-IIJS vyrobenym v Kunovicich pobliz Uherskeho Hradiste. Takove letadelko ma dolet az tisic kilometru a Milan Kroupa se s nim jednou dostal az do Wisconsinu, coz mu trvalo sest hodin. Z bezpecnostnich duvodu totiz nemohou tato mala letadla nad vodu a museji jezera obletavat.
Priznam se, ze prvni vyhlidkovy let jsem absolvoval v pate tride. Bylo to nad Prahou misto skolniho vyletu. Jenze se stala mala chybicka a pocet zaku byl stejny jako pocet sedadel v letadle, ale nepocitalo se s pani ucitelkou. Takze nas bylo o jednoho vic a ja pak letel s jinym letadlem, coz melo sve vyhody a nevyhody. Jak jsem se pozdeji dovedel jeden ze spoluzaku se v letadle pozvracel, coz se v tom druhem nikomu nestalo. Nevyhodou bylo, ze prisel nejaky pan v letech, ktery si vyhlidkovy let taky zaplatil a ten mi vysoupl od okynka a sedl si tam sam a ja videl skulinkou z vysky pouze Michelskou plynarnu (tehdy jeste pred pozarem) a Hlavni nadrazi. Vzpomnel jsem si na to jednou, kdyz jsem letel z Reykjaviku do New Yorku a mel misto u okna, a vedle sedel asi stejne stary kluk jako jsem byl ja tehdy a tak jsem si s nim vymenil misto. Krasna blondata islandska letuska to videla a prinesla mi za to gesto extra konak.
Po druhe jsem zazil vyhlidkovy let s hydroplanem. To jsme jeli s Honzou Uhdem a svycarskou prekladatelkou Zuzanou Roth z kongresu SVU v Bostonu a Zuzana mluvila cesky, ze by nikdo nepoznal, ze neni Ceska a dorazili jsme nekam k Lake Placid a najednou jsme videli ceduli s napisem Vyhlidkove lety za 10 dolaru. Takove nabidce se nedalo odolat a tak jsem se podival z vysky na krasne kopce a jelikoz bylo zacatkem podzimu, vse bylo zbarvene do zluta a do cervena. A pak jsme pristali na vode vylezli na breh a odjeli do Ontaria.

V Edenvale bylo 300 letadel


V sobotu rano jsme sedeli v Bistru 26 s Milanem Kroupou, Josefem Cermakem a Laco Kozakem a hovorili o zacatcich v Edenvale. Pristavaci plochu v Edenvale videl dnesni majitel poprve v roce 2003, kdyz nad ni letel s letadlem. Z vysky mu pripadala docela zachovala, ale pozdeji zjistil, ze jiz v rozpadlem betonu zacinaly rust stromy. Letiste bylo opustene a zanedbane. Navic k nemu nebyl pristup od silnice. Koupe takovehoto objektu nebyla draha stala 260000 dolaru. Mezi letistem a silnici stal tehdy domov duchodcu, ktery byl o devetatricet tisic drazsi nez letiste samotne. Nakonec se rozhodl i pro tuto investici. Nyni zde stoji prave Bistro 26. Letistni plochu chtel puvodne pouze pro sebe. Pozdeji se objevilo dalsich dvacet zajemcu, kteri nemeli, kde uskladnit sve stroje. Nyni v hangarech na letisti je misto pro osmdesat letadel a vsechny jsou, s vyjimkou dvou, obsazena. Letadla zde mohou i tankovat. Mesicne je zde spotreba kolem 12000 litru benzinu. Krome jednomotorovych lehkych letadel, kterych Milan Kroupa vlastni devet, jsou zde i vetsi dvoumotorove Cessny. Dalsim projektem je vytvorit zde leteckou skolu, ale do tohoto podniku by jiz nesel sam.
Zrovna v okamziku, kdy vypravel i o mene radostnych okamzicich a jedne vazne havarii, vstoupil instruktor, ktery se predstavil krestnim jmenem Ted a zeptal se, jestli nema nekdo chut se proletet.
Opet jsem si rekl, ze takova prilezitost se neodmita a kdyz nikdo u stolu neprojevil vetsi zajem, mel jsem jako novinar prednost. Zasli jsme tedy do kancelare, kde jsem vyfasoval sluchatka a cepici a uz jsme vyrazili do hangaru a vytlacili jsme letadlo mezi pritomny dav. Po nutne kontrole vrtule a oleje, jsem se k memu prekvapeni posadil nalevo od pilota. U nekterych budiku na palubni desce, jsem se dovtipil i k cemu jsou, u jinych to zustalo tajemstvim. A uz pred nami uskakovali navstevnici, jak jsme se pomalu priblizovali k letistni plose, pak jsme vjeli na travu a asi po nekolika stech metrech jsme byli u betonove plochy edenvalskeho letiste. Vytahl jsem malou kameru a zacal jsem natacet, jenze jsem zapomnel na jednu malickost, ze ja roztocenou vrtuli nevidim, ale kamera ano a tak se mi objevila vrtule v mych zaberech, coz je skoda. Presto jsme se rozjeli po betonove plose. Male letadlo nepotrebuje velkou startovaci drahu. Pry kolem sedmdesati metru, zatimco na vode je rozjezdova draha az 400 metru. Nektera letadla jsou totiz opatrena, jak podvozkem, tak i plovaky.

Bistro 26


Proti dopravnim letadlum mne nepripadalo, ze letadelko jede pri startu rychle, ale i pri teto rychlosti se zvedlo a uz jsme mirili k Wasaga Beach. Ted mi ukazal svuj dum, podival se, jestli manzelka na zahrade pracuje. Pamatuji se z vypraveni valecneho pilota plukovnika Rejthara, ze meli zakazane letat nad nudisticke plaze. I z teto male vysky 400 metru vsak lidi vypadali jako mravenecci a nebylo k poznani, jestli maji plavky nebo ne. A uz jsme to plachtili do Collingwoodu. Pod nami se objevilo podobne letiste. Dokonce jsem dostal i prilezitost si na malou chvili zapilotovat. Paka uprostred urcovala smer. Pedaly stoupani a klesani. Pro jistotu jsem na levy pedal moc neslapal. Ten totiz znamenal klesani a clovek se paradoxne citi lepe ve vetsi vysce. V Collingwoodu mne Ted ukazal dalsi manevr. Sestoupili jsme az na letistni plochu. Projeli se po ni a opet se zvedli do vysky. Pak uz jsme se vraceli do Edenvale. Jeste jeden predbezny pokus o pristani a pak jiz pristani na ostro. Cesta do hangaru pripominala klasicke bloudeni po letisti, jak to zname z pristavani v Torontu nebo v Praze. Mistni zrizenec nas nejprve poslal na travnik stranou, kde stala ostatni letadla, ale kdyz zjistil, ze jsme z mistniho letiste, poslal nas smerem k hangaru. Pomohl jsem zatlacit letadlo do hangaru, vratil jsem sluchatka, ale cepici, kterou jsem vyfasoval pred letem, jsem v rozruseni zapomnel vratit a instruktor ji po mne ani nevyzadoval. Mozna, ze mi ji dal jako suvenyr. Aspon se mam na co pana Kroupy priste zase zeptat.
Mezi tim se letiste zcela zaplnilo, nejen lidmi ale hlavne historickymi vozidly. Pravda, nektera auta mi vypadala jako vozy, ktere jsem poznal v detstvi. Ford Coupe z roku 1929 manzelu Craigovych pripominal zeleneho Opela strejdy Pepika z Kutne Hory z roku 1934. Pozdeji mu vymenil karoserii a udelal z neho Tudora, ale motor stale slapal. Krasne nalesteny zelenomodry nakladacek z roku 1953 byl jako z filmu s Elvisem Presleym. Pana Cermaka zase oslovil Rolls Royce z roku 1957. Nekteri majitele si i posmakli na tom, aby ukazali, jak maji v poradku motor a auto s drevenym volantem bylo dozajista z roku 1915. Pouze historicke kolo nebo-li bicykl jsem tam videl jen jedno a ani jsem se na nem neprojel.

Ales Brezina

Historicke kolo


***
Doslov k clanku Alese Breziny
Letosni vylet na Edenvalske letiste, dite Milana Kroupy, mi utkvi v pameti (i kdyz se z ni v posledni dobe kdeco stehuje) alespon ze tri duvodu:
1. Nebe bylo nalakovano nejnebestejsi modri, zatimco obzor byl vysperkovan tisici bilych a nasedlych oblacku s nekonecnou trpelivosti hledajicich svuj machovsky breh ('Kudy plynete u dlouhem dalnem behu, i tam kde sveho naleznete brehu.."

Rolce Royce z roku 1957


2. Setkani kanadskych letadel (vcetne bombarderu, z ktereho v druhe svetove valce shazovali bomby na Tokio) a stovek nalestenych vzacnych i mene vzacnych aut jako Rolls Royce Cloud a Rolls Royce Shadow) bylo za poslednich vice nez sedesat let nejvetsim kanadskym podnikem inspirovanym clovekem, ktery prisel ze zeme kdysi zname jako Ceskoslovensko, jakeho jsem byl svedkem.
3. Nekdy k polednimu jsem s Rev. Ladislavem Kozakem volne masiroval kolem ctyr nebo peti prenosnych zachodu. Jeden z nich mi mlcky nabizel sve sluzby, a ja neodolal. Tak velka byla pritazlivost prenosneho zachodku, ze mi uplne uniklo, ze proti jednomu z jeho kolegu se tahla pekne dlouha snurka cekatelu a ja cekatel na zachodkove sluzby, a razne vykrocil k svemu vyvolenemu. Dvere byly zavrene, ale to se mi zdalo prirozene bez ohledu na to, zda zachodek byl obsazeny nebo opusteny. Pokusil jsem se dvere otevrit, ale drive, nez jsem mohl dojit k zaveru, ze mohou byt zavreny zevnitr, se dvere otevrely a v nich stala mile vypadajici zena, jejiz tvar se mi zdala povedoma. Zena se usmala a s naprostym klidem mne oslovila moji rodnou reci: "Jak se mate, pane Cermak?" Kdyby do mne prastil hrom, nemohl bych byt vic prekvapeny. Kdyz jsem se trochu vzpamatoval, pronesl jsem argument, ktery pouzivam cim dal tim casteji: "Vase tvar je mi hrozne povedoma, ale na Vase jmeno ­ ja jsem ted se jmeny na stiru ­ se bohuzel nepamatuji." Behem pristich dvou minut jsem se dozvedel, ze hovorim s pani Veselou z Kimberly, ze u mne byla pred deseti lety s manzelem na porade a dokonce se laskave zminila o mych clancich. Ja z toho byl tak dojaty, ze jsem ji (a to nedelam casto) objal kolem ramen a malem se rozbrecel. Rev. Kozak to videl zvenci (v ceskem prekladu):" Kdyz jsi se rozbehl k zachodu, lidi nevedeli, co si maji myslet a kdyz jsi zacal lomcovat dvermi zachodu, myslel jsem, ze zavolaji policistu, ktery tam mel sluzbu a kdyz se dvere otevrely a objevila se zena, a vypadalo to, ze se chces dopustit nasili na zene, ja si byl jisty, ze te serezou. Ale kdyz jsi se s tou zenou objal a ona se nebranila, chvili vypadali prekvapene a pak zacali tleskat. Prestali vsak, kdyz jsi se na zachode, proti vsem pravidlum fair-play uvelebil ty sam"
Dekuji, Milane Kroupo. Dekuji, pani Vesela.
Josef Cermak

Dalsi historicka vozidla z Edenvale

 

Navrat na hlavni stranu