Z festivalu do festivalu
V dubnu jsem odjel z Toronta na plzensky festival ceskeho filmu
Finale a vratil jsem se 3. cervence z 48. Mezinarodniho festivalu
v Karlovych Varech. Skutecnosti je, ze se oba festivaly daji tezko
srovnavat. Plzensky festival je pro nas ze zahranici oknem do
ceske produkce, zatimco karlovarsky festival je naopak pro mistni
lidi oknem do sveta. Jestlize jsem v sobotu 30. cervna prisel
rano na autobusove nadrazi v nadeji, ze odjedu prvnim nebo druhym
autobusem do Karlovych Varu, zle jsem se mylil. Prestoze Student
Agency pristavila nekolik zvlastnich autobusu, prvni volny
byl az v pul treti odpoledne. Jet na festival v podvecer neni
to nejlepsi, ale co se dalo delat; jeste se mi podarilo stihnout
ten vecer dva filmy. Pro jistotu jsem si koupil listek i pro cestu
zpatky a to z Karlovych Varu do Prahy. Chtel jsem co nejpozdeji.
Nakonec jsem to usmlouval na patou vecer. Pravda, 13. zari 1980
jsem v jednom dnu dokazal na kole dojet do Karlovych Varu a zpatky
za deset hodin, ale kde ze lonske snehy jsou a tak jsem musel
par hodin pockat na autobus, ktery byl zaplnen do posledniho mistecka.
Vlastne skutecnym duvodem, proc jsem se do Varu vydal, byla nabidka
Michala Otrisala z Nabozenskeho vysilani CTV, ze behem
festivalu dojde k jakemusi setkani teologu a k diskusim o jednotlivych
filmech. Tech setkani melo byt nekolik, ja jsem se zucastnil pouze
jednoho, ale byl bych rad, kdyby se mi neco podobneho podarilo
uskutecnit v Torontu, protoze na filmech mne fascinuje hlavne
to, jak jsou vnimany v kine, ale i nekym jinym.
Ocekaval jsem, ze se teologove budou venovat osmdesatiminutovemu
italskemu snimku Giovanni Columba Su Re (O krali), kde
se reziser jaksi strihovymi az chaotickymi zabery snazi vypovedet
hlavni body novozakonni zvesti. Pri hlasovani o tom, ktery film
bude rozebiran vsak jednoznacne zvitezil film jineho italskeho
rezisera Paola Sorrentina La grande bellezza (Velka nadhera):
Damy z lepsi spolecnosti i z polosveta, intelektualove, politici
i pamatky, vse pozorovano vedoucim pohledem Jepa Gambardelly,
novinare a autora jednoho romanu. Zestarly svetak v podani Toniho
Servilla zna v Rime kdejake tajemstvi, ve vlastnim zivote se vsak
tezko vyzna. Rim, jak se jevi Paolu Sorrentinovi pul stoleti po
Sladkem zivote. Tak uchvatny, ze z jeho krasy muze i puknout srdce.
(Tolik programovy pruvodce.)
Proc se vlastne mladi katolicti teologove (Tomas Vaclik, Ondrej
Sabol, Benedikt Mohelnik a Ondrej Spindler) chteji zabyvat timto
filmem, to mne docela zajimalo, protoze na prvni pohled se zda,
ze se jedna o jakousi reprizu filmu Frederica Felliniho. Stary
svetak je vsude ve spolecnosti vitan, ale nevidime za nim zadnou
vyoranou brazdu. Dokaze kde koho urazit ci zesmesnit, zadna zena
mu neodola, ma pristup snad k samotnemu papezi, ale vse je pro
nej nudou. Vzpomina na jeden krasny okamzik lasky, kdy se setka
s divkou o neco starsi, ale nic tento okamzik nedokaze prehlusit,
vsechny zazitky jsou prazdne. Pohybuje se Rimem od jednoho mejdanu
k druhemu. Obrazy starych mistru jsou mu pouhou kulisou.
Zazrak, kdy v jakesi soukrome ZOO nebo malem cirkuse zmizi zirafa
je pouhym trikem. A pak prijede jakasi reholnice, misionarka z
Afriky, ktera pusobi spise jako karikatura Matky Terezy. Tato
stara zena je pri vsech klasickych ceremoniich nemozna. Nehodi
se do prostredi pompy a luxusu. Usina, kde muze, dokonce pri nejakem
oceneni ztrati botu. Nakonec se vytrati a jde spat na kus papiru
kamsi ven. V tu chvili, nevim, do jake miry je to biblicka nebo
nejaka jina symbolika, usednou nad jeji hlavou plamenaci a kdyz
ji nekdo probudi, tak pouhym fouknutim je posle zpatky do Afriky.
To neni trik jako se zirafou, to je realita. Znamena to, ze nova
zvest prichazi do Italie prave z Afriky? Najednou divak objevuje
ve filmu stale krasnejsi momenty, ktere se jen tak mihnou. Nadeje
neprichazi skrze kardinaly, ale prave skrze ty opomijene - skrz
jeho hospodyni trpaslici, ke ktere sosak vzhlizi s respektem.
Film zrejme nebude nijak moc divacky uspesny, ale beze sporu stoji
za zhlednuti.
Bohuzel jsem nevidel celou trilogii polske reziserky, ktera zila
nejakou dobu v Kanade, Agnieszky Holland Horici ker. Jedna
se o jeden z mala filmu, ktery popisuje des normalizace na pribehu
Jana Palacha. Hlavni postavou je vsak advokatka Dagmar Buresova,
ktera neuspesne hajila Palachovu rodinu proti komunistickemu funkcionari
Vilemu Novemu.
Zajimavy byl i slovensky snimek Zamatovi teroristi (Sametovi
teroristi). Jedna se o pribeh tri muzu Stana, Frantiska a
Vladimira, kteri se pokusili bud vyhodit komunistickou tribunu
pri prvomajovem pruvodu, ci spachat atentat na Husaka anebo rozbuskami
vyhazovat komunisticke pomniky. Obzvlaste posledni pribeh o Vladimiru
Hucinovi doporucuji ke zhlednuti. Reziserovi se mistrne podarilo
ukazat, jak tento clovek dokaze ovladat druhe lidi.
Tesne pred odjezdem z festivalu se mi podarilo udelat kratky rozhovor
s umeleckym reditelem festivalu Karlem Ochem.
ABE: Kolikatym rokem jste reditelem festivalu?
KO: Reditelem jsem tretim rokem.
ABE: K jakym doslo za tu dobu zmenam?
KO: Snazime se soustredit na stredoevropsky a vychodoevropsky
film. Tim je nas festival zvlastni a ojedinely. Kazdy festival
by mel mit svou specialitu, kterou by byl odlisny od jineho festivalu.
Jinak splyne s ostatnimi festivaly a lide pak nemaji duvod na
nej jezdit. My jsme posilnili sekci Na vychod od Zapadu, ktera
je venovana novym tvurcum. Jejich prvnim a druhym filmum, kteri
pochazeji ze stredni a vychodni Evropy. Souvisi to s projektem
Works in Progress, kde jsou predstavovany nove projekty.
ABE: Vidim, ze lide maji o filmy zajem, ale problemem je, ze
prijedou sem do Varu a na nektere filmy nedostanou listky. Konkretne
mam na mysli ceske a slovenske filmy.
KO: My se snazime vsechny filmy opakovat dvakrat az trikrat,
ale nestaci kapacita. Je lepsi mit mene filmu a vicekrat je opakovat,
protoze divak, ktery prijede na festival na dva nebo tri dny,
ma tak vetsi sanci videt film, o ktery ma zajem nez o film, ktery
na nej vyjde. Nastava jakasi obroda slovenskeho filmu. Pred sesti
lety jsme nemeli ze Slovenska co nabidnout a ted je zde mnozstvi
nadejnych filmaru a hlavne filmarek.
ABE: Jak to vypada s dokumenty?
KO: Dokumenty jsou nedilnou soucasti karlovarskeho festivalu
od druhe poloviny devadesatych let. Na festivalu uvadime deset
celovecernich a sest kratkometraznich filmu a pak jsou zde jeste
dokumenty mimo soutez.
ABE: Velmi mne oslovil film Agniezky Holland Horici
ker. Projevil jiz nekdo o tento film zajem?
KO: Film mel premieru v TV HBO a pak byl na festivalu
v Rotterdamu. Problem je, ze ma zahranicniho producenta Beta
Cinema. Jelikoz se jedna o tak znamou reziserku, jiste bude
o nej zajem u televiznich spolecnosti. My jsme ho vsak uvedli
na velkem platne, protoze ma parametry klasickeho filmu.
ABE: Byl na tomto festivalu zastupce z Torontskeho mezinarodniho
filmoveho festivalu?
KO: Pred casem sem jezdil torontsky kritik Dimitrij Ejpides,
ktery se stara na TIFF o filmy z nasi zony, je velkym obdivovatelem
filmu Jana Hrebejka, ten zrusil navstevu na posledni chvili, ale
pokud Toronto projevi zajem, tak kontaktuje primo filmare, nikoliv
nas.
ABE: Byl jste vy sam nekdy v Torontu?
KO: Vloni nebyl, ale pred tim dvakrat ano. Toronto koliduje
s Benatkami a San Sebastianem. Je to festival, kdy muzete behem
jednoho vecera potkat kazdeho, coz pro nas je nedocenitelne.
ABE: Karlovy Vary jsou oknem do sveta, Plzen pro
zahranicniho divaka je oknem do Ceska
KO: Myslim si, ze Plzen dela velice zasluznou praci tim,
ze mapuje kompletni domaci produkci. Pro nase divaky neni dulezite,
jestli byl film pred tim jiz nekde promitan nebo jestli je promitan
po prve.
ABE: Jaky film byste doporucil z nasich filmu do Toronta?
KO: Skvely je novy film Jana Hrebejka Libanky. Mozna
bude i v Torontu. Dobry je dokument DK o predcasne zemrelem
architektovi Davidu Kopeckem. Je to velice radikalni film, vzpominka
na blizkou osobu. Doporucil bych oba slovenske filmy Zazrak
a Sametovi teroristi. Slovenske filmy dokazi mit v
sobe takovou zvlastni hravou ironii, coz se mi osobne libi.
ABE: Videl jsem, ze zde byl uveden film Vaclava Taborskeho,
ktery zije v Torontu Zablacene mesto
KO: Vloni festival v Benatkach uvedl zrestaurovany film
Very Chytilove Pytel blech a spolu s nim byl uveden i film
Vaclava Taborskeho Zablacene mesto. Tento film je pro mnohe
nase divaky neznamy a kdyz je tak pekne zrestaurovany, tak jsme
ho pochopitelne uvedli.
ABE: Co chystate do pristich let?
KO: Zatim nemame cas premyslet o budoucim festivalu, ale chceme
zustat verni svemu vkusu. Doufame take, ze zacneme trochu pozdeji,
asi tak 4. cervence 2014.
Ales Brezina, Karlovy Vary
