Vysidleni Nemcu
R.M. Douglas: Orderly and Humane: The Expulsion
of the Germans After the Second War
(R.M. Douglas: Usporadane a lidske: Vyhnani Nemcu po druhe valce)
Yale University Press, 486 pages, $ 38.00
Recenze Paul Wilsona: Vykopnete Nemce z vychodu (The New York
Review of Books)
Paul Wilson zacina svoji recenzi (a tato crta je inspirovana jeho
recenzi, je to vlastne moje recenze Douglasovy knihy, videne ocima
Paul Wilsona) touto vetou: Jestli jste si nekdy mysleli, ze
cerna dira hruz, jiz byla druha svetova valka, vydala vsechna
sva desiva tajemstvi, pak mozna prisel cas zacit myslet znovu.
A pokracuje: Nova kniha Colgate historika R. M. Douglase otevrela
- nebo spis znovu otevrela - dalsi mucivou a vetsinou ignorovanou
kapitolu, jejiz duch dosud taha a rinci retezy po bojistich druhe
svetove valky.
V roce 1944 a v prvnich mesicich roku 1945 Ruda armada pred sebou
hnala Hitlerovy divize a soucasne vysidlovala skupiny nemeckych
usedliku. Kdyz valka koncila, byly jich miliony. Kdyz v kvetnu
1945 skoncila, otrasla stredni Evropou dalsi exploze, ktera
byla zosnovana behem valky a schvalena vladami v Londyne, Moskve
a Washingtonu. Od kvetna 1945 a po znacnou cast roku 1947, a
casto i pozdeji, dalsi miliony Nemcu, usedlych v Ceskoslovensku,
Polsku a Madarsku (a v mensi mire v Rumunsku, Bulharsku a Jugoslavii)
byli zbaveni obcanstvi, majetku a vyhnani ze svych domovu, pesky,
nebo v dobytcich vozech, jen s tim, co mohli unest, do okupacnich
zon zpustoseneho Nemecka. Douglas odhaduje, ze - vcetne uprchliku
z vychodu - mezi 12 a 14 miliony nemeckych civilistu opustilo
nebo bylo vyhnano ze svych domovu, jeden z nejvetsich presunu
obyvatelstva v historii. Prikaz Spojencu, vydany v Postupimi
v lete v roce 1947, zadajici odsunujici zeme, aby odsun provedly
'sporadanym a humannim zpusobem' prisel pozde. V te dobe uz odsun
zacal - barbarsky, v podstate bez dohledu mezinarodni autority.
Wilson vidi Douglasovu knihu jako peclive prosetrenou zpravu
o odsunu samotnem - predevsim z Ceskoslovenska a Polska - kolem
deseti milionu lidi. Nevyhnutelne provazenych velkou krutosti,
bidou a smrti: odhaduje se, ze mezi 500 000 a 1 milionem etnickych
Nemcu - vcetne mnoha zen a malych deti- zemrelo hladem, sebevrazdou,
nemocemi a spatnym zachazenim. Rodiny byly rozdeleny a mnoho muzu
a mladych chlapcu podeziranych z kolaborace nebo clenstvi v Hitlerove
mladezi, bylo bez soudu popraveno a pohrbeno v hromadnych hrobech
a uzavira citatem Douglasovy jedne z nejoptimistictejsich interpretaci
odsunu: Byl nesmirnou, clovekem zpusobenou tragedii, v rozsahu,
ktery tlaci utrpeni vyvolane 'etnickou cistkou' v Jugoslavii v
devadesatych letech do pozadi.
Odsun Nemcu probihal v dobe, kdy Sovetsky svaz (take diky rozhodnuti
generala Dwight Eisenhowera prenechat osvobozeni Prahy sovetskym
jednotkam), konsolidoval svoji dominantni pozici ve stredni a
vychodni Evrope (jaky by asi byl osud teto oblasti, kdyby Truman
i Eisenhower vzali vazne nalehani Winstona Churchila v telegramu
Trumanovi z 30. dubna 1945: Neni pochyby, ze osvobozeni Prahy
a okupovani co mozna nejvetsi casti zapadniho Ceskoslovenska Vasimi
jednotkami by mohlo byt rozhodujicim pro povalecnou situaci v
Ceskoslovensku a mohlo by vyznamne ovlivnit vyvoj v sousednich
zemich... a kdyby se byvalo splnilo Churchillovo 'doufani',
vyjadrene v telegramu Eisenhowerovi ze 7. kvetna: Doufam, ze
Vas plan Vam nebrani, abyste postupoval na Prahu, budete-li mit
dostatecny pocet muzstva a nesetkate-li se s Rusy drive...
Na Eisenhoweruv rozkaz se americke tanky na polovicni ceste z
Plzne do Prahy vratily do Plzne. Prahu 'osvobodily' sovetske jednotky.
V Ceskoslovensku, v Polsku a Madarsku rozhodujici role byla sverena
osvedcenym komunistum. Tak v roce 1945 se vratil do Prahy z Moskvy,
kde podepsal az 100 rozsudku smrti mesicne, Karel Vas, narozeny
1916 na Podkarpatske Rusi v zidovske neproletarske rodine (jeho
otec byl advokat), promovany pred valkou na Univerzite Karlove.
V Praze jednim z jeho hlavnich ukolu bylo zatykani ceskoslovenskych
obcanu a jejich predavani do sovetske pece: temer polovina
jich v gulagu neprezila; vycvicil a komandoval jednotky vybranych
zabijaku, daval prikaz k zastreleni nemeckych civilistu - v Postoloprtech
jich zlikvidovali vic nez tisic. Ale nemecti civiliste nebyli
jedinymi obetmi desitek Vasu. Vas sam zacatkem padesatych let
zatkl generala Karla Janouska, velitele ceskoslovenskych letcu
v RAF, ktery se zucastnil bitvy o Anglii. Janousek dostal dostal
15 let. (General Heliodor Pika dostal provaz). 'Vasove' zlikvidovali
i jednu z nejprednejsich ceskoslovenskych zen, Miladu Horakovou:
byla obesena; jeji telo nebylo nalezeno...
Souhlasim s Douglasem, ze odsun byl nesmirnou, clovekem zpusobenou
tragedii potvrzujici Gibbonuv nazor (citovany i Winstonem Churchillem
v jeho romanu Savrola), ze historie je v podstate zaznam zlocinu,
posetilosti a nestesti lidstva. Nevim, do ktere kategorie
by Gibbon zaradil odsun Nemcu. Rozhodne by bylo snazsi zaradit
ho mezi zlociny, kdyby nebylo dvou svetovych valek, na jejichz
vzniku se tak masivne podileli predstavitele Nemecka. Pokud jde
o Ceskoslovensko, bylo by daleko snadnejsi citit soucit s vyhnanim
sudetskych Nemcu, kdyby si tak mnozi z nich neprali pripojeni
Sudet k Hitlerovu Nemecku a kdyby ze Sudet predtim nevyhnali Cechy.
Autor knihy samozrejme vi, ze jen v druhe svetove valce prislo
o zivot pres dvacet milionu lidi; ze pet let nemilosrdne valky
a zotroceni zemi, z nichz po valce byli etnicti Nemci vyhnani
(skoro se ostycham pripomenout vyvrazdeni vsech muzu a vyvezeni
vsech zen a deti z vesnice Lidice v odplatu za zastreleni Hitlerova
zastupce v trosce Cech, SS Gruppenführera Reinharda Heydricha),
zbrutalizovalo obyvatelstvo do nenavistne touhy po odvete. Stejne
se ostycham uvest ponekud ironicky argument, ze odsun Nemcu z
Ceskoslovenska nemel (alespon pro velkou vetsinu tech, kteri to
prezili) jen negativni nasledky: prozili pristich 40 roku sveho
zivota vice mene jako svobodni lide, zatim co v Ceskoslovensku
(pokud by z nej neuprchli jako desetitisice protikomunistickych
Cechu, nebo pokud by na svych kabatech nezamenili hakovy kriz
rudou hvezdou) by zili v komunistickem systemu jako otroci nenavideneho
Stalina.
Kdo tedy nese (vedle tech, kdo se dopustili aktu fyzickeho nasili)
zodpovednost - bez ohledu na okolnosti - za utrpeni statisicu
lidi. Ti, kteri odsun navrhli (jednim z nich byl ceskoslovensky
prezident Edvard Benes) a ti, kteri ho schvalili (vlady USA, Velke
Britanie a Sovetskeho svazu) a kteri tak ucinili v ocekavani,
ze budou odstranena ohniska etnickych sporu a novych valek? Ti,
kteri halasne a nadsene odsun schvalovali a zabirali majetky odsunutych
Nemcu? Ti, kteri si lizali vlastni rany a mlcky prihlizeli k
bezpravi, pachanem na jinych? Kde byli ti Cesi a Slovaci, o kterych
v roce 1949 v University of Toronto Quaterly americky historik
S. Harrison Thomson napsal: Zatim co hrdiny druhych narodu
jsou jejich velci dobyvatele... hrdiny Cechu a Slovaku jsou muzi
citlivych srdci a mysli. Nejvetsim je Jan Hus, nabozensky reformator,
milovnik pravdy? Ano, ale kolik lidi je ochotno platit za
pravdu svym zivotem a obetovat kralovsky dar lasky, zrict se pohledu
na neznou prusvitnou zelen javoru v predjari, na prvni kvet na
jabloni, na Jizni kriz na nocni obloze, vzdat se vysady stat
s Einsteinem v absolutni pokore pred nepochopitelnym tajemstvim
vesmiru...
Ale ovsem, vsedni zivot je jinde. A nekonci vzdycky tragicky.
Kdyz zacal odsun Nemcu ze Sudet, nemajetni lide ve vnitrozemi,
zvlast zemedelsti delnici, obsadili jejich chalupy, statky a obchody.
Sudetsti Nemci byli presunuti do vnitrozemi prakticky jen s tim,
co unesli. Byli prideleni hlavne sedlakum, jejichz zamestnanci
odesli do Sudet. Narodni vybor v me obci me pozadal, abych s
nekolika rodinami zajel do jejich byvalych domovu a pomohl jim
vzit si par dalsich veci jako obleky a periny. V jejich obci se
na nas vyritil clovek s rudou hvezdou na klope kabatu. Prosbu
mych sverencu rizne odmitl a kdyz jsme protestovali, rozzuril
se tak, ze jsme vsichni - vcetne mne - cekali, ze nas postrili,
nebo zmlati. Do duse jsem se stydel. Po mem odchodu do exilu muj
bratr udelal nejlepsi a - vzhledem k ladeni doby - statecne,
rozhodnuti: ozenil se s Emmou, dcerou jednoho odsunuteho nemeckeho
sedlaka. Pozdeji stravil nejakych sest let v komunistickych vezenich
a v pracovnich taborech. Zemrel pred padem rezimu. Emma dosud
zije v mem rodnem domku. Kazdou sobotu rano ji telefonuji a povidame
si o problemech pokrocileho veku.
Josef Cermak