Navrat na hlavni stranu

Rozhovor s velvyslancem Karlem Zebrakovskym pred odjezdem z Kanady
JC: Pane velvyslance, byla pro Vas kanadska zima velkym zklamanim?
KZ:
Kanada a zdejsi zima rozhodne pro mne a pro zenu nebyla zklamanim, naopak! Brzy po prijezdu jsem pochopil, ze zima nekde v Kanade rozhodne neni jako zima jinde v Kanade! Zima v Torontu rozhodne neni totez co zima v Ottawe a nebo nekde v Quebeku! Priznavam, ze na pocatku jsem byl trochu vystraseny zkusenejsimi kolegy a nebo zpravami v tisku, knihach atd. Ovsem skutecnost byla mnohem, zduraznuji mnohem prijemnejsi nez prvotni obavy! Zdejsi zima je jenom otazka vhodneho obleceni, dostatecneho intenzivniho pobytu venku a hlavne - dopredu se nebat neznameho! Jedine, na co je potreba z opatrnosti dbat, to je windchill - mrazivy vitr se okamzite pozna na nose a na tvarich a musi se na to davat pozor. Priznam ale, ze zatim nejsem tak kanadsky aklimatizovan, abych v Ottawe treba v prosinci nebo v unoru oblecen do kratkych kalhot a kosile stal pul hodiny na krizovatce s hrnkem kavy v ruce a povidal si s kamaradem, ktereho jsem prave potkal. V prosinci a v sortkach a tricku - to zatim nedokazu.
Zima v Kanade byla pro moji zenu i pro mne zdrojem poteseni a nadseni (tedy - pokud se zima povede, pokud je dost snehu a dost mrazu), protoze oba moc radi jezdime na bezkach (Gatineau park je doslova rajem pro bezkare!!), na bruslich (zamrzly Rideau kanal je unikat!), zkusili jsme nekolikrat i curling (cesky tusim se to jmenuje "metana") a ostatne i jenom prochazky pesky na vrzajicim snehu jsou tak prijemne! Zima je v Kanade krasna a bude nam doma urcite moc chybet!
JC: Domnivate se, ze by Kanada uzivila dalsich par tisic obyvatel, nebo myslite, ze jsme prelidneni?
KZ:
Kanada je bohata a rozlehla zeme a zcela jiste by uzivila a uzivi i dalsi desitky a stovky tisic obyvatel. "Uziveni" neni ani tak otazkou bohatosti zeme, ale lidske prace, pracovitosti! V minulosti vsichni novi pristehovalci se uzivili hlavne diky sve mimoradne a nevyhnutelne pracovitosti, diky tomu, ze navzdory vsemu protivenstvi dokazali vytvaret nove hodnoty (statky) materialni i duchovni - pro sebe, pro sve rodiny, pro svoji komunitu, pro celou spolecnost. Pracovitost (at hlavou nebo rukama, obvykle obojim) je to, co jedince i jeho komunitu uzivi. Kanada tedy rozhodne muze uzivit jeste obrovske mnozstvi obyvatel - a tento pocet zavisi predevsim na pracovitosti a ochote v mladem veku se nebat ani prace fyzicke, ani dusevni!
JC: Jak asi vite, sochar ceskeho puvodu Vilem Zach v Alberte vytvari nadherna dila inspirovana indianskou kulturou a historii. Nektera jsou znacne velika a asi vazi par tun. Odvezete si jedno z nich do sve prazske rezidence? (Myslim, ze se Vam nepodari tento problem vyresit tak snadno, jako se to podarilo (alespon na cas) francouzskemu prezidentovi, ktery v Africe dostal velblouda, nechtel se s nim tahnout letadlem nebo lodi, tak ho nechal u jedne africke rodiny - nevim, jest-li si pro nej planoval prijet pozdeji, ale to uz nepujde: rodina ho snedla. Pan prezident si myslel, ze ma vyhrano, ale chyba lavky: vlada one africke zeme mu dala noveho velblouda - a vetsiho).
KZ:
Z Kanady si budeme odvazet nikoliv ledniho medveda a nebo losa (ci neco podobne typicky kanadskeho), ale hlavne krasne vzpominky na krajinu, lesy, jezera a na lidi! Meli jsem s zenou stesti na moznost procestovat kus Kanady - osobne jsem byl az na 80 stupni severni sirky na vyzkumne stanici Eureka! Procestovali jsme postupne Kanadu od mesta St. John's na Newfoundlandu az po mesto Toffino na ostrove Vancouver nebo Dawson City na Yukonu - obrovska zeme! Az pri tech stovkach kilometru za volantem (a pritom na mape stale na skoro jednom miste) clovek pochopi, jak obrovska to je zeme! Meli jsem stesti poznat mnoho krajanu (a i "ne-krajanu"), kteri nam umoznili castecne poznat Kanadu (a jezera a lesy a vecerni taboraky a zpev s kytarou a harmonikou) i ze zkusenosti a pohledu "starousedliku". Meli jsme moznost ziskat nove, krasne, cenne zivotni zkusenosti a ted nas bohuzel ceka ta druha, odvracena tvar nasi profese - loucit se s prateli pri nasem navratu domu do Cech. Dekujeme vsem, kteri nas tady tak vlidne prijali a prejeme zdravi, stesti a pokud vubec nejake vrasky na cele ci tvari, tak jedine od usmevu - ale v tom pripade tech vrasek muze byt opravdu hodne!! (to je moje velmi oblibena forma prani).
JC: Libily se nam Vase projevy, jejich humor, Vase moudrost, ktera Vas upozornila, ze lidska schopnost poslouchat dlouhe projevy ma sve meze. Co Vy soudite o dlouhych nezazivnych projevech?
KZ:
S politovanim musim konstatovat to, co asi vsichni vime (i na zaklade osobni zkusenosti) ze nezazivne mohou byt i docela kratke projevy. Dlouhe projevy mohou byt (podle tematu a hlavne podle recnika) zajimave, ale i nezajimave a nezazivne. Samozrejme nejlepsi (a nejucinnejsi) jsou projevy kratke, vtipne a dobre prednesene (protoze i na prednesu zalezi). Bohuzel talent prave takove projevy vytvorit a pak prednest - to je talent nesmirne vzacny. Leccos se da naucit, ale vrozene nadani resp. jeho absence se neda plne nahradit. Ja osobne velmi ocenuji (a velmi se o to snazim), aby i vazna temata se rikala strucne, jednoduse a pokud mozno odlehcene pomoci zertu. Je to tezke, ale snad se mi to alespon nekdy dari. Je obecna zkusenost, ze i vazne tema ci problem se da prijmout a zvladnout snaze, pokud je v projevu alespon trochu vlidneho, nezranujiciho vtipu.
JC: Ti z nas, kteri mame radi divadlo, jsme meli radost z vasi ucasti na nasich premierach. Tesime se, ze prijdete na tu pristi. Radi bychom znali Vas nazor (a nemusite se s nami diplomaticky mazlit) na toto odvazne pocinani hrstky nadsencu tak daleko od zlate kaplicky (mam dojem, ze tak nektere romanticke duse Narodni divadlo nazyvali).
KZ:
Byl jsem na minule premiere hudebni aktovky podle Malostranskych povidek Jana Nerudy. Mohu jenom zopakovat to, co jsem rikal osobne v divadle - byl jsem nadsen a dojat. Nadsen zajmem ceskych krajanu delat pro sve duchovni povzneseni a radost neco zajimaveho, nadsen zajmem nekolika generaci (od deti az po "hodne dospele") o ceske divadlo a cesky jazyk resp. literaturu. Drzim divadelnikum palce a budu na vas velmi vzpominat, aby se vase divadelni usili i nadale darilo a aby zajem mlade generace neustal!
Dojat jsem byl z velmi osobnich duvodu - kdysi jsem se naucil hrat na akordeon (pochazim z Horovic a tam byvala velka tovarna na vyrobu harmonik) a od taty a jeho hudebni skupiny vesnickych sousedu, se kterou jsem sveho casu jezdil hrat na zabavy, schuze, plesy a slavnosti ve Zbiroze, Horovicich a okoli, jsem se naucil i pisnicky, ktere v Malostranskych povidkach jeden z hercu hral na akordeon. Byl jsem pohnut, kdyz jsem opet slysel "staroprazske" pisnicky na jevisti a neubranil jsem se opravdu silnemu dojeti pri vzpomince na tatu. Po navratu domu do Ottawy jsem si hned "musel" zahrat par pisnicek na harmoniku - a s dojetim vzpomenout na tatu.
Na posledni letosni premieru a slavnosti ukonceni divadelni sezony Noveho divadla zase prijedu a moc se tesim.
Rozhovor pripravil Josef Cermak

Navrat na hlavni stranu