Historie sjednoceni Evropy
Je nesmirne zajimave se zacist do historie pokusu o sjednoceni
Evropy. Kolik stoleti se o to pokouseli vzdelanci cele Evropy
a jak nadcasove byly jejich myslenky. Ja osobne se ale priklanim
k nazorum Voltaira z roku 1751 a George Sorela z roku 1907, jehoz
jasny pohled na slozeni evropskeho obyvatelstva je platny jeste
dneska. Dnesni situace je snad jeste horsi vzhledem k obrovske
migraci lidi ve svete, umocnena bourlivym rozvojem techniky a
nesmiritelnou touhou po moci, bohatstvi a ovladnuti sveta, coz
neni nic noveho vzpomene-li Hitlera v posledni evropske tragedii.
Plany na sjednocenou a kooperujici Evropu nejsou jen vymyslem
dvacateho stoleti, kdy Evropa dosla na samy prah moznosti sebezniceni.
O podobe Evropy, kde by byl zajisten trvaly mir uvazovali filosofove,
teologove, pravnici, umelci a vedci uz od stredoveku.
O vanocich roku 800 korunovaci Karla Velikeho na cisare rise rimske
bylo dovrseno obnoveni spravni a politicke jednoty centra zapadni
Evropy, ktera vzala za sve padem zapadorimske rise. Zaroven byly
timto aktem polozeny zaklady universality evropskeho stredoveku,
vychazejici z dvoji nadnarodni moci papezstvi a cisarstvi. Karolinska
rise se sama oznacovala za Evropu. Vyhranovala se tak vuci islamu
ale i vychodni krestanske Byzanci. Zakladatele evropskeho spolecenstvi
po druhe svetove valce se vedome prihlasili k odkazu Karla Velikeho.
V roce 1306 francouzsky pravnik a politik Pierre Dubois navrhl
v letech 1306 1308 vytvorit mezinarodni koncil z rad cirkevni
a svetske aristokracie, ktery by svolaval papez a ktery by byl
ve spolupraci s panovniky arbitrem mezi znesvarenymi stranami
a branil tak vypuknuti valecnych konfliktu na kontinente. Cilem
bylo obratit vojenske sily proti vnejsimu nepriteli v dobe silicich
arabskych najezdu.
V roce 1310 jeden z nevyznamnejsich italskych basniku Dante Alighieri
ve svem spise De monarchia predstavil vizi nove rimske
rise, ktera by byla jedina schopna tehdejsi spolecnost obrodit
opirajice se o ocistene papezstvi a cisarstvi. Cisar by mel svrchovanou
moc ve vsech svetskych otazkach.
Ve snaze dostat husitske Cechy z politicke izolace navrhl cesky
kral Jiri z Podebrad v roce 1464 vytvorit v Evrope unii krestanskych
statu, ktera mela branit vzajemnym konfliktum a spolecne celit
vnejsimu nepriteli vzmahajicimu se tureckemu nebezpeci.
Unie mela mit spolecny legislativni organ a smirci soudni dvur,
ktery by rozhodoval spory mezi staty. Predsednictvo by fungovalo
na zaklade rovnosti hlasu jednotlivych panovniku a melo rozhodovat
o vojenskych tazenich hrazenych ze spolecne pokladny, do ktere
by clenske zeme prispivaly desatkem svych prijmu.
Pro zajimavost zde je cast navrhu Jiriho z Podebrad na vytvoreni
mirove unie krestanskych statu:
A proto touzice po tom, aby takove valky, loupeze, zmatky,
pozary a vrazdy prestaly a chvaly hodnou jednotu do potrebneho
stavu vzajemne lasky a vzajemneho bratrstvi byly uvedeny, rozhodl
jsem se vytvorit takovy svaz spojenectvi, miru a svornosti, jenz
by pro uctu k Bohu a pro zachovani viry neotresitelne trval ve
forme, jak dale nasleduje
V roce 1516 holandsky humanista Erasmus Rotterdamsky vydava spis
Instituo principis christiani (Vychova krestanskeho vladce),
ktery venoval budoucimu cisari Karlu V. Ve svem dile spojuje tradici
anticke a krestanske vzdelanosti "zdraveho lidskeho rozumu"
a podtrhuje vyznam humanistickeho vzdelani panovnika, prosazovani
mirnosti a nekonfliktniho souziti statu zajistovanim rovnovahy
mezi krestanskymi knizaty.
Ve stejne dobe vychazeji dalsi dve dila, ktera predurcuji vyvoj
evropskeho mysleni. Roku 1513 vydava Florentan Niccolo Machiavelli
sveho Vladare (Il principe). Na rozdil od Erasma Machiavelli
naopak oddelil politiku od moralky. Vlada by se podle nej nemela
opirat o nemenne principy prevzate z teologie ci filosofie, ale
mela by vychazet ze zkusenosti, byt pragmaticka a podrizovat se
prave aktualni situaci.
Do tretice roku 1516 vydal anglicky statnik a myslitel Thomas
More svou slavnou Utopii, ve ktere vypravi pribeh fiktivniho
ostrova ctnostnych pohanu, kteri ziji v prirozenem stavu ridice
se rozumem. Rozum obyvatele Utopie dovede ke ctnostem,
ktere predci i krestanstvi, kdy je soukrome vlastnictvi nahrazeno
vlastnictvim spolecnym. Jako by v techto trech autorech konstituovaly
tri politicke proudy moderni Evropy, krestansko demokraticky,
narodne liberalni a socialisticky.
V roce 1625 genialni holandsky pravnik, filosof a dramatik Hugo
Grotius, Otec mezinarodniho prava, diky kteremu se prosadila
svoboda namorni plavby a na ktereho se odvolava Spolecnost narodu
i OSN, ve svem dile De Jure Bell ac Pacis (O planu valky a
miru) navrhoval nadstatni shromazdeni, kde by se rozhodovaly
spory mezi jednotlivymi panovniky nezainteresovanymi cleny, kteri
by tak mohli stanovit smir za podminek prijatelnych pro obe strany.
V roce 1638 radce francouzskeho krale Jindricha IV vevoda ze Sully,
narodohospodar, financnik a diplomat, ktery se ucastnil mirovych
jednani za tricetilete valky, navrhl usporadani evropskych statu,
ktere obsahovalo uz moderni predstavu evropske unie. Pro udrzeni
miru a bezpecnosti na kontinente bylo podle nej nutno zalozit
evropskou federaci, v jejimz cele mela stat reprezentativni ctyriceticlenna
rada, ktera by hrala roli arbitra. Evropske spolecenstvi se melo
skladat z dedicnych monarchii a republik, jejichz jadrem mela
byt Francie a Nemecko, pripadne Velka Britanie. Cilem projektu
bylo nastoleni mocenske rovnovahy v Evrope ve prospech Francie
a omezeni vlivu Spanelska a rakouskych Habsburku.
Navrhy na sjednoceni Evropy nebyly predkladany jen ve snaze odvest
pozornost od vlastnich problemu, posilit svuj vliv nebo eliminovat
vnejsi ohrozeni. Mnoho let vezneny anglicky kvaker a pozdeji v
Novem svete zakladatel statu Pensylvanie William Penn vydal v
roce 1693 esej o miru v Evrope. Navrhl v nem zridit spolecny evropsky
parlament, ve kterem by pocet narodnich zastupcu zavisel na lidnatosti
a ekonomicke sile jednotlivych zemi. Snem by mel k disposici evropskou
armadu pro vynuceni sveho usneseni. Navrhovany system mel bezpecnost
a mir na kontinente jako zakladni predpoklad pro rozvoj svobodneho
podnikani v Evrope.
V roce 1713 spisovatel a rozkolnicky francouzsky abbe de Saint-
Pierre uverejnil navrh ve kterem doporucoval vytvoreni konfederace
evropskych mocnosti, ktera by byla zarukou trvaleho miru. Panovnici
meli mezi sebou uzavrit stalou alianci, nadstatni Svaz narodu,
ktery mel byt arbitrem na mezinarodnim poli.
Prvni filosof osvicenectvi Voltaire v historickem dile Stoleti
Ludvika XIV popsal v roce 1751 Evropu jako jakousi velkou
republiku rozdelenou na nekolik statu, ktere maji stejny nabozensky
zaklad a uznavaji stejny princip verejneho prava a politiky, mimo
Evropu neznamy. Voltair povazoval sjednoceni Evropy za utopii.
Evropsti suvereni podle nej nikdy dobrovolne neomezi svou moc
ve prospech jedine ustredni vlady.
Francouzsky filosof Jean Jacques Rousseau, ktery byl presvedcen
o tom, ze vsichni lide se narodili svobodni a rovni a spolecnost
je tudiz treba usporadat tak, aby v ni svoboda a rovnost byly
zaruceny pravne, jako by slo o smlouvu mezi jednotlivcem a spolecnosti
zavazujici obe strany, v roce 1770 prohlasil: "Nejsou uz
zadni Francouzi, Nemci a Spanele, dokonce ani Anglicane, nybrz
pouze Evropane."
26. srpna 1789 prijalo francouzske Narodni a ustavodarne shromazdeni
Deklaraci prav cloveka (Declaration des droits de l'Homme et
du Citizen), ktera proklamovala rovnost obcanu pred zakonem,
svobodu slova, shromazdovani, tisku a vyznani a stanovila zasadu,
ze lidska prava jsou, stejne jako soukrome vlastnictvi, prirozena
a nemohou byt zadnou moci, suverenem ani statem omezena.
Rovnez jeden z nejvetsich myslitelu novoveku Emmanuel Kant se
snazil navrhnout projekt souziti evropskych narodu, ktery by do
budoucna zamezil valkam. V roce 1795 vydal traktat O vecnem
miru, ve kterem formou psane ustavy navrhoval po vzoru Spojenych
statu americkych system federativniho usporadani svobodnych statu.
Francois Rene de Chateaubriand, francouzsky diplomat a spisovatel,
romantik a roajalista, znechuceny francouzskou revoluci a skodami,
ktere napachala, navrhoval vytvorit celoevropsky tribunal, jenz
by ve jmenu Boha, tedy universalniho nadstatniho principu soudil
narody i panovniky. V tom videl jedinou moznost pro obnoveni mocenske
rovnovahy v Evrope, ktera byla rozvracena Napoleonskymi valkami.
V roce 1814 v dobe kdy Pariz obsadily spojenecke armady Pruska
a Ruska vydal hrabe Saint Simon spolu s historikem Augustinem
Thierym pamflet s "gigantickym" nazvem O reorganizaci
evropske spolecnosti neboli o nezbytnosti a prostredcich, jak
sdruzit narody Evropy do jedineho politickeho utvaru a zachovat
pritom kazdemu z nich narodni nezavislost. Navrhl vytvorit
tak zvany Velky Parlament, ktery by stal nad narodnimi parlamenty
a byla by mu odpovedna evropska vlada. Velky Parlament by mel
moznost rozhodovat mezinarodni spory. V parlamentu, ve kterem
by byly podle urciteho klice zastoupeny vsechny evropske narody,
mely zasedat mezinarodne uznavane osobnosti, ktere by nehajily
pouze partikularni narodni zajmy, ale snazily by se prosadit i
principy prospesne celemu evropskemu spolecenstvi. SaintSimon
mel k vytvoreni tohoto navrhu padny duvod. Obaval se, ze dominantni
postaveni na kontinentu ziska Nemecko a ze po francouzske revoluci
prijde revoluce nemecka, ktera bude jeste daleko nicivejsi. Domnival
se ze tomuto vyvoji bude mozne zabranit pouze spoutanim Nemecka
v ramci evropskeho spolecenstvi. Aby se tyto SaintSimonovy
prorocke vize vyplnily muselo uplynout jeste mnoho vody. Evropu
zpustosily dve apokalypticke valky a po nemecke revoluci, o jejiz
sile a schopnosti destrukce si do te doby nemohl nikdo udelat
predstavu, se evropske spolecenstvi zacalo vytvaret kolem francouzsko-nemeckeho
jadra. To ale bylo umozneno az uplnou porazkou nacistickeho Nemecka.
Pise se rok 1815 a po porazce Napoleona vitezne mocnosti Rakousko,
Prusko a Rusko uzavrely mezi sebou 26. zari 1815 mocensky spolek
tzv. Svatou alianci. Tato aliance mela predstavovat myslenku
"krestanskeho naroda" nadrazeneho nad evropskymi zememi.
Aliance ke ktere se pridala Anglie a pak i Francie, proti ktere
byla vlastne aliance namirena, mela byt zalozena na solidarite
panovniku s mela fungovat pomoci kongresu, schuzek monarchu a
jejich ministru. Tento system kolektivni spoluprace a bezpecnosti
v Evrope dohodnuty mocnostmi na Videnskem kongresu, je oznacovan
za predchudce moderniho projektu kolektivni bezpecnosti Spolecnosti
narodu, Evropske unie a Severoatlanticke aliance.
Napjate vztahy mezi Francii a Pruskem vyvrcholily valkou, ve ktere
Pariz utrpela drtivou porazku. V konfliktu proti sobe stali francouzsky
cisar Napoleon III. a nemecky kancler Otto von Bismarck, kteri
meli dost odlisne nazory na podobu budouci Evropy. Podle Napoleona
III. mely evropske narody dospet v evropskou asociaci, ktera by
se nakonec pretvorila v jakesi Spojene staty evropske, zatimco
Bismarck v nejake vyssi evropske spolecenstvi neveril a mohl si
tak podat ruce s dnesnimi euroskeptiky. Bismarck samozrejme nepovazoval
Nemecko za narodni stat, ktery je omezeny svymi hranicemi, ale
videl v nem vudce Evropy.
V roce 1876 byl v Londyne postaven pomnik krale Alberta, ktereho
ve skupine symbolizujici Evropu, podpiraji ctyri postavy predstavujici
Britanii, Nemecko, Francii a Italii. Zanedlouho se mela tato Evropa
roztrhnout ve dvi.
Dalsi navrh na usporadani Evropy vypracoval v letech 1877-78 Scot
James Lorimer, profesor verejneho prava v Edinburgu, jeden z otcu
moderniho mezinarodniho prava.
Dalsi byl v roce 1882 francouzsky filosof a historik Ernest Rennan,
ktery se vyslovil pro vytvoreni "ustredni autority"
v Evrope, neceho ve smyslu kongresu Spojenych narodu evropskych,
ktery by svou rozhodci roli korigoval narodni princip. Narodni
staty nejsou nic vecneho, zrodily se a zaniknou, tvrdil Rennan,
stejne jako evropske narody jednou nahradi jeden evropsky narod.
V roce 1900 jeste pred projekty evropske federace byly vlivem
siliciho nacionalismu stale vice uprednostnovany navrhy na konfederacni
usporadani, zachovavajici autonomii narodnich statu. Tato myslenka
byla odmitnuta absolventy skol politickych veci kteri se vyslovili
pro ligu statu, ktera by zachovavala narodni zvlastnosti. Plan
zaujal velkou cast francouzske elity, ale ve verejnosti, ktera
byla zjitrena nacionalismem a socialistickym internacionalismem,
nemel vetsi ohlas.
V roce 1904 pres vsechny federacni a konfederacni projekty v Evrope
zvitezila realpolitika, ktera ve snaze zachovat rovnovahu mezi
soupericimi bloky rozbijela Evropu politicky. Uzavrenim spojenecke
smlouvy mezi Francii a Anglii tzv, Srdecnou dohodou, se
Evropa definitivne rozdelila na dva rivalizujici tabory. Trojdohodu
(Francie, Anglie, Rusko) a Trojspolek (Nemecko, Rakousko-Uhersko,
Italie).
V roce 1907 videl filosof a teoretik revolucniho syndikalismu
George Soral situaci v Evrope s jistym zadostiucinenim velice
jasne. "V Americe byli do federace zacleneni lide, kteri
se jeden druhemu podobali a zili v podobnych statech. Jak chcete
udelat federaci ze Slovanu, at jiz vericich nebo revolucionarskych,
mystiku, ze zmoudrelych Skandinavcu, z ambicioznich Nemcu, z Anglicanu,
zarlicich na autority, z lakomych Francouzu, z Italu trpicich
vyvojovou krizi, z pytlacicich Balkanu ci z valecnickych Madaru?
Jak uklidnite to klubko stiru, kteri se od boziho rana az do noci
neustale navzajem stipou? Uboha Evropa! Proc ji skryvat, co ji
v budoucnu ceka? Behem necelych deseti let - valka a anarchie,
tak jako v minulosti pokazde dva az trikrat za stoleti."
Na rozdil od myslenek Videnskeho kongresu Versailleska mirova
smlouva v roce 1919 rozdeleni Evropy jeste vice prohloubila. I
kdyz ustanovila vznik Spolecnosti narodu jako garanta mezinarodniho
prava se smircim soudem, spolecnost diky mocenske a politicke
dezintegraci nenabyla nikdy potrebny vliv a postupne ztratila
jakykoli fakticky vyznam.
Prvni svetova valka, kterou nekteri autori oznacuji jako evropskou
obcanskou valku odsunuje Evropu z dosavadniho prvniho mista ve
svete na druhe. To vedlo mnohe myslitele k tomu aby se znovu zamysleli
nad moznosti evropskeho sjednoceni. Hrabe Coudenhof-Kalergi, po
otci Rakusan a po matce Japonec, ktery vyrustal v Pobezovicich
v jiznich Cechach, zalozil v roce 1922 ve Vidni Panevropskou unii.
Ve sve stejnojmenne knize se snazil politiky i verejnost presvedcit,
ze sjednoceni Evropy je condicio sine qua non pro to, aby
se Evropa udrzela na spicce svetoveho vyvoje v konkurenci s Amerikou
a pri ohrozeni ruskym bolsevismem. Potupne degradaci Evropy melo
podle nej celit vytvoreni Spojenych statu evropskych, ktere ale
mely zachovat svebytnost narodnich statu nemely byt federaci.
Coundenhof-Kalergimu se podarilo ziskat pro vec radu vlivnych
osobnosti. Francouzske statniky Aristideho Brianda, Eduarda Herriota.
Leona Blumeho, Cechoslovaky T. G. Masaryka a Edvarda Benese, predsedu
nemeckeho Reichstagu Konrada Adenauera, rakouskeho kanclere Ignaze
Seipela a take radu svetoznamych literatu - Paula Valeryho, Paula
Claudela, Rainera Mariu Rilkeho a Spanela Miquela de Unamuno.
V roce 1926 Lucembursky prumyslnik Emil Mayrisch velky stoupenec
sjednocene Evropy a nemecko-francouzskeho sblizeni, zalozil ocelarsky
kartel sdruzujici vlastniky huti z Francie, Nemecka, Belgie. Lucemburska
a Sarska, ktery mel predchazet mezinarodnim konfliktum.
V roce 1928 spisovatel, politicky aktivista a presvedceny Evropan
Gaston Riou vydal knihu Europe ma patrie (Evropa ma vlast).
Evropu predstavil jako federativni spolek, ktery je jediny schopen
zabranit tomu, aby se Evropa stala vazalem ruske, americke ci
britske dominace.
1929 italsky diplomat hrabe Carlo Sforza, ktery z odporu k Mussoliniho
politice rezignoval na post velvyslance a odesel do exilu, vydal
knihu Spojene staty evropske.
Nejvaznejsi pokus vytvorit ramec pro evropskou spolupraci byl
ucinen roku 1928. Projekty na sjednoceni Evropy byly dosud navrhy
vice mene soukromniku. Prvni evropsky statnik, ktery v obdobi
mezi dvema svetovymi valkami oficialne navrhl vytvorit spolecenstvi
evropskych statu, byl francouzsky premier Aristide Briand. Byl
si vedom, ze zakladem miru a spoluprace je nemecko-francouzske
sblizeni. Na nemecke strane mel k tomu ochotneho a vstricneho
Gustava Stresemanna (oba statnici obdrzeli za rok 1926 Nobelovu
cenu miru). Ovsem francouzsko-nemecke vztahy v racionalne rozjitrenem
obdobi po prvni svetove valce byly ozehava vec a Briand chtel
proto francouzsko-nemeckeho vyrovnani dosahnout v ramci organizacniho
usporadani cele Evropy. Na zasedani Spolecnosti narodu v Zeneve
5. zari 1929 prednesl projev, ve kterem mimo jine rekl:
"Myslim, ze mezi narody, ktere jsou geograficky usporadany
tak, jako je tomu v Evrope, musi existovat cosi jako federativni
pouto. Takove narody musi mit moznost se kdykoli zkontaktovat,
prodiskutovat sve zajmy, prijimat spolecna rozhodnuti, vytvorit
si mezi sebou jakesi pouto solidarity, ktere jim - budou-li chtit
- pomuze celit vaznym okolnostem, jestlize nastanou. A prave takove
pouto se snazim ustanovit. Je zrejme, ze asociace bude pusobit
predevsim v hospodarske oblasti, ktera predstavuje nejnalehavejsi
problem, ale jsem si jist, ze i z politickeho hlediska a z hlediska
socialniho muze byt takoveto federativni pouto uzitecne a pritom
nenarusi spolecnou suverenitu narodu, jez budou cleny dane asociace."
Delegati 26 zemi, zastoupenych ve Spolecnosti narodu, poverili
Briandta ukolem vypracovat k jeho navrhu memorandum. Pres vstricnost
nemecke strany byl navrh, ktery rozhodne odmitla Anglie zdvorile
odlozen. Po volebnim uspechu nacistu v roce 1930 a zvlaste po
jejich prevzeti moci o tri roky pozdeji uz bylo na jakekoli uvahy
o sjednocene Evrope pozde. Stary kontinent musel projit jeste
dalsi zkouskou ohnem, nez se zacaly navrhy statniku a myslitelu
kteri videli dal nez k plotu sve zahradky po druhe svetove valce
naplnovat.
Zdroj Euroskop - 8. dubna 2013
Stanya Bay