Vojvodina
Vojvodina, klub dolnozemskych Slovakov v Torontu,
Kitcheneru, Londonu a Hamiltonu, vydal k lonskym vanocum dalsi
cislo sveho casopisu Vojvodina. Casopis rediguji (soude
podle inicialek) predseda Klubu Michal Pavlis a Jan Petkovsky.
Vanocni cislo prineslo strucny prehled cinnosti Klubu za minuly
rok: v kvetnu uvedl v Torontu a Windsoru - knihu Slovaci
v Srbsku; v cervenci poradali v parku Koliba mimoradne
uspesny tradicni piknik (zucastnil se ho aradacsky farar Vladimir
Lovas s rodinou); 28. rijna cirkevni sbor sv. Pavla oslavil sve
70. narozeniny'; v listopadu mladsi clenove Vojvodiny (Svecovci
a Valovci) usporadali tanec. I ten byl uspesny a prilakal
do Klubu radu mladych lidi.
Vladimir Lovas, farar v Aradaci v Srbsku (synovec byvaleho mnohaleteho
predsedy cirkevniho sboru Slovenskeho evanjelickeho kostola augsburgskeho
vyznania sv. Pavla v Torontu) do cisla prispel vanocnim pozdravem
a clankem Slovensky Aradac v Banate. V clanku popisuje
pocatek Aradace (nejstarsi slovenske osady v Banate) v roce 1786,
kdy byla podepsana osadnicka smlouva mezi zemepanem z Elemiru
Izakem Kisem a predstavitely Slovaku. Tymto bol polozeny legitimny
zaklad, aby sa pristahovali prve rodiny zo stolic novohradskej,
zvolenskej a torontalskej. V nastavajucich rokoch novi pristahovalci
prichadzali taktiez aj z pestijanskej, bekesskej a gemerskej stolice.
Autor clanku uvadi jako hlavni duvod teto emigrace touhu po nabozenske
svobode, jak potvrzuje skutecnost, ze v temze roce, kdy se pristehovali,
tito pristehovalci zalozili cirkevni sbor. Sbor brzy dostal prvniho
farare, Pavla Kovace, ktery take pro budoucnost zanechal mnoho
pisemnych informaci o zivote sboru. Uz dva roky po prichodu si
pristehovalci postavili prvni modlitebnu, ktera behem tydne slouzila
jako skola (skoly spravovala cirkev az do roku 1921, kdy presly
do spravy statu). Druhy kostel byl postaven v roce 1796 a treti
v podstate dnesni v roce 1836. Po mnoho let den zacinal
(a koncil) tim, ze zvonik zpival z kostelni veze, z kazdeho okna
jeden vers, nabozne pisne. Zvlastnosti v Aradaci byla (a dosud
je) hra zvonecku pri sbirkach behem mse. Ale i dolnozemska Vojvodina
se musi zabyvat problemem, jimz trpi vsechny pristehovalecke skupiny
na svete: vymirani, cirkevne i narodnostne. Zatim pro aradacskou
skupinu, jde o problem vic teoreticky nez prakticky. Podle farare
Lovase v Aradaci skupina dosud stoji diky trem pilirum: cirkvi
(nejstarsimu a nejdulezitejsimu piliri, ponevadz podnes dava
dolezity duchovny zaklad slovenskym evanjelickym obcanom;
druhym pilirem je skola (pro zachovani a vyucovani slovenske reci);
tretim pilirem je Matice slovenska (ktera svoji kulturni
cinnost prejevuje cez rozlicne spolky KOS, zdruzenie
zien, spolek vinnohradnikov). V soucasne dobe dulezitou slozkou
zivota osady je festival starych zvyku a obyceju.
Pekny vzpominkovy clanek (podepsany za Vojvodinu inicialkami
M.P. a J.P.) je venovan 70. vyroci zalozeni cirkevniho sboru
sv. Pavla v Torontu. Oslavy vyroci (28. rijna Den
reformace) se v kostele zucastnilo pres 120 clenu sboru a
pratel, kteri prisli na slavnostni bohosluzby (slouzene fararem
Rev. Ladislavem Kozakem) a na slavnostni obed. Clanek pripomina,
ze prve slovenske evanjelicke sluzby Bozie se v Torontu
konaly v lete v roce 1927. V pristich 12 letech slouzil jednou
mesicne Sluzby Bozi farar z Montrealu. V roce 1940 prisel do Toronta
misijni farar Jan Horarik a 1. ledna 1942 si torontsti Slovaci
zalozili vlastni sbor a v roce 1950 si koupili kostel. O deset
roku pozdeji si koupili dalsi kostel, do ktereho chodili 12 roku
a pak se prestehovali do sveho dnesniho kostela na Davenport Road.
V sedmdesatych letech minuleho stoleti sbor mel pres 300 clenu.
Autori clanku uvadi, ze dnes na bohosluzby prijde 25-30 clenu,
a vyskytly se hlasy, aby se kostel prodal a sbor se pripojil k
silnejsimu, anglickemu sboru. Vetsina chce zustat ve svem kostele
jako samostatny sbor. Maju rovnake zvyky a obycaje, maju podobne
zivotne a existencne tazkosti - vo veciach viery a reci, ve veciach
tykajucich sa dobrobytu zboru, su schopny tahat za jeden provaz,
kracat za spolocnym cielom... vo svete, v diaspore, daleko od
domova. Hodne pomuze i stedrost clenu, jejichz dary na potreby
sboru jsou znacne. Zvlast pomaha prijem z Hrincovho domu:
Pavel Hrinc, ml., vojvodinsky Slovak z Bacskeho Petrovca, daroval
svoj dom cirkvi sv. Pavla r.1990...
Pozoruhodna je crta, podepsana J. P (predpokladam Jan Petkovsky)
nazvana Bratia Kvacalovi a Jan Amos Komensky. Zacina autorovou
vzpominkou na rozhovor s pritelem a na otazku, kterou mu polozil,
a na niz pritel neznal odpoved: "Co ma moja rodna dedina
vo Vojvodine spolecne s Bratislavou?" Odpoved: "Devettriedna
zakladna skola v Kulpine (stara uz 222 rokov) nese meno Jan Amos
Komensky (vo Vojvodine jedina tak pomenovana) a vysoka skola v
Bratislave sa vola Univerzita J. A. Komenskeho." Jan Petkovsky
ve sve crte zaznamenava i dalsi jmeno spojene s Komenskeho univerzitou:
jmeno vyznamneho rodaka Vojvodiny (narodil se v Bacskom Petrovci),
Jana Kvacaly. Jan Kvacala studoval teologii v Bratislave a Lipsku,
v Novem Sade byl vysvecen na kneze, v r. 1886 se stal doktorem
filozofie (pristich sedm roku ucil na lyceu v Bratislave, v r.
1892 se stal doktorem teologie a o rok pozdeji profesorem (i dekanem)
na katedre evangelicke teologicke fakulty univerzity v Tartru
v Lotyssku. Od roku 1921 az do sve smrti v r. 1934 byl profesorem
cirkevnich dejin a patristiky (i dekanem) na Teologicke vysoke
skole v Bratislave. Tehdy se v Bratislave zakladala Univerzita
Komenskeho a tak se splnilo prani Jana Kvacaly stat se profesorem
na Komenskeho Universite Jeho bratr Drahotin (krasne jmeno, s
kterym se setkavam poprve) se narodil v r. 1860 (dva roky pred
Janem), teologii studoval v Bratislave a v Erlangene v Nemecku,
kratce kaplanoval v Petrovci, potom byl osm roku fararem sboru
Erdevik-Bingula; v r. 1892 odchazi za farare do Freelandu v Pensylvanii
a od roku 1904 byl fararem v Johnstonu, Pa. Byl jednim ze zakladatelu
Slovenskej evanjelickej Jednoty v USA (1893) a Slovenskej evanjelickej
luteranskej cirkvi Synody v USA roku 1902. Pozehnane zivoty...
Dalsi clanek, vysperkovany fotografiemi prostrenych stolu s bohate
nalozenymi taliri v nas vyvolava chute na vianocne dobroty
vo Vojvodine a posledni stranka nas upozornuje, ze podle lonskeho
soupisu obyvatelstva v Srbsku zije zde 52 750 Slovaku - pred deseti
lety soupis statu Srbsko a Cerna hora vykazoval 59 021 Slovaku
- (pokles o vic nez sest tisic a to pres to, ze slovenska vlada
organizace svych krajanu, zijicich v zahranici stedre podporuje).
A take (ta posledni stranka) prinasi fotografii soucasneho nejlepsiho
tenisty na svete, Srba Novaka Djokovice a castecne vysvetleni,
proc je tak dobry: uz vic nez sest roku je jeho trenerem Slovak
Marian Vajda. Pri Dojkovicove lonske navsteve v Bratislave mu
jako darek dali krasny malovany samlik (mne to pripomina stolicku).
Odkud? No jasne:" z galerie Babka v Kovacici, vo Vojvodine!"
Opravdu pekne pocteni.
Josef Cermak