Navrat na hlavni stranu

Sametova revoluce videna z dalky
Poznamky Josefa Cermaka na schuzce Council for Human Rights in Northern Korea (Rady pro lidska prava v Severni Koreji) v Torontu 16. ledna 2013. Ze schuzky byl odeslan dopis kanadskemu ministru zahranicnich veci s pozadavkem, aby Kanada podporovala rezoluci valneho shromazdeni UN, kterou se zrizuje Komise pro vysetreni stavu lidskych prav v Severni Koreji a aby stanovila Den lidskych prav v te smutne zemi.
Zacalo to pred hezkymi par lety: k prvni srazce Cechu s komunismem doslo behem prvni svetove valky, k niz poskytlo zaminku zavrazdeni rakouskeho korunniho prince. Z celkem malicherne zaminky se rozpoutal zapas na zivot a na smrt mezi Rakousko-Uherskem a Nemeckem na jedne strane a na druhe Francii, Italii a Ruskem. V rakouske armade slouzily tisice Cechu a Slovaku, jichz vudci byli presvedceni, ze nastal cas setrast habsbursky chomout a obnovit vlastni stat. Ve vsech trech zemich doslo k masove dezerci, zvlaste v Rusku, kde Lenin ve ctvrtem roce valky roznitil revoluci delniku a zemedelcu a kde dezerteri vstupovali do ceskoslovenskych legii, o jejichz spojenectvi se uchazeli jak predstavitele carske armady, tak velitele formujicich se komunistickych jednotek. Legionari odmitli obe moznosti a vydali se pres Sibir do Vladivostoku (cestou odrazeli utoky komunistickych jednotek), z Vladivostoku se presunuli do Kanady a odtud domu, do vlastniho statu, Ceskoslovenska.
Konec druhe svetove valky nabidl Stalinovi prilezitost, kterou nemohl odmitnout; prilezitost vytvorit politickou a vojenskou zakladnu v srdci Evropy ­ general Eisenhower naridil americkym tankum, valicim se na pomoc Praze, aby se vratily do Plzne. Duvod? Spojenci slibili Sovetum, ze Prahu osvobodi sovetske jednotky. Cokoliv sovetske jednotky v Praze udelaly, je mozno pojmenovat vselijak, jen ne osvobozenim. A jak Stalin pripravoval instalaci loutkove vlady (doslo k tomu v unoru 1948), situace se jen zhorsovala. Pristich pet, sest let bude (smim-li pouzit churchillovske fraze) zit v hanbe. Komunisticky rezim popravil vudci ceske vojenske a politicke osobnosti, vcetne dr. Milady Horakove, jedine zeny popravene z politickych duvodu (ani nacisti si nedovolili vzit ji zivot) a dosud neni znamo misto jejiho hrobu.
Desetitisice lidi uprchly ze zeme a stovky jich zemrely v koncentracnich taborech. Stovky politickych veznu pracovaly v uranovych dolech a zemrely na rakovinu. Rezim zabavil pudu, tovarny, obchody i holicske zivnosti.
Na stesti ani nejkrvavejsi rezim nemuze vecne zit jen nasilim, a tak i komunisticky rezim mel momenty umirnenosti, momenty flirtovani se slusnosti, jako na priklad Prazske jaro v roce 1968 (ktere ovsem bylo rychle prevalcovano v srpnu vpadem armad Varsavskeho paktu). Ale semena vzdoru dozravala a dozrala v listopadu v roce 1989, v Sametove revoluci, unikatne ceskem odvaru svedcicim o typicky ceskych genech, a jestlize o techto genech alespon neco nevime, sotva rozlustime, o cem Sametova revoluce vlastne je. Takze, kdo to vlastne je, tito Cesi? Nepochybne si radi hraji se slovy. Slova Sametova revoluce maji magicky zvuk (i kdyz si vlastne odporuji). Skoro stejne magicky (i kdyz rovnez plny rozporu) jako nazev, ktery jedne ze svych knih dal cesky spisovatel, Milan Kundera: Nesnesitelna lehkost byti.
Americky historik S. Harrison Thomson napsal v clanku o prvnim ceskoslovenskem prezidentu, T. G. Masarykovi, uverejnenem v University of Toronto Quarterly v cervenci 1949: Cesi a Slovaci maji duchovni tradici, jiz mozno povazovat mezi evropskymi narody, slovanskymi i neslovanskymi, za unikatni. Zatimco hrdiny vetsiny evropskych narodu jsou jejich velci dobyvatele ­ Charlemagne, Napoleon, Fridrich Barbarossa, Fridrich Veliky, Gustaf Adolf, Petr Veliky ­ hrdiny Cechu a Slovaku jsou muzi citlivych srdci a mysli. Nejvetsim je Jan Hus, milovnik pravdy.
Kanadsky filmovy kritik Rick Groen zaznamenal dalsi rozmer ceskeho charakteru ve sve kritice ceskeho filmu Divided We Fall (Musime si pomahat): "Neznam zadnou jinou citlivost, zadny svetovy nazor, tohoto druhu. Spojuji ji s Cechy, ponevadz tam se s ni setkavam nejcasteji ­ ve skvelem romanu Jaroslava Haska Dobry vojak Svejk. Co vlastne je tato citlivost? Ma komickou cast, projevujici se nekdy jako mirna ironie, a jindy jako neskryvana satira, ale je tu i siroky proud laskave lidskosti, poznamenane akutnim vedomim lidskych slabosti a naslednou nechuti pronaset vseobecne soudy. A tak hlavni souperi jsou skoro vzdycky nejak vadni. Nedokonale ­ i v nejlepsim pripade - je i jejich hrdinstvi, provozovane v atmosfere mravniho relativismu a v oblasti bohate absurdnostmi."
A tak se s Cechy setkavame v pozdnim podzimu roku 1989. Sovetske imperium uz ma po funuse, i berlinska zed vzala za sve, Ceskoslovensko a Rumunsko jsou jedine evropske zeme dosud se pysnici komunistickymi vladami. Skupina studentu, domahajicich se konce komunisticke vlady je zmlacena v prazskych ulicich komunistickou policii. Na jinem miste v Praze, v palaci ceskoslovenske vlady, nejviditelnejsi mluvci nekomunisticke vetsiny naroda, Vaclav Havel, vyjednava s komunistickym ministerskym predsedou Adamcem o predani vlady nekomunistum. Ackoliv vetsina z nas by si asi myslela, ze Havel Adamce tlacil, aby zmizel co nejrychleji, Havel naopak Adamce presvedcoval, aby uradoval jako ministersky predseda v obrozene vlade a ­ skoro neuveritelne ­ Adamec odmita. Havel je zvolen prezidentem, obnovene politicke strany se perou o moc, okradenym obcanum (nebo jejich potomkum) je vracen majetek (ale ne vzdycky a ne vsechno), spousta majetku konci v rukou politiku nebo jejich pratel (i kdyz pravdepodobne o neco mene nez v Rusku, kde Boris Jelcin udajne predal polovinu privatizovaneho majetku svym pratelum a tim zkorumpoval Rusko), komunisticka strana je zmenou nedotcena (a prakticky nikdo neni postaven pred soud) a korupce mrzaci, co nezmrzacilo ctyricet roku komunistickeho rezimu. Ale zeme ma miru svobody, o jake se ji desitky let ani nesnilo.
Mohlo by se neco podobneho stat v Severni Koreji? Pet roku (a mozna pet mesicu) pred padem berlinske zdi sotva nekdo v Ceskoslovensku by se odvazil predpovedet, ze komunisticka strana se vzda moci tak celkem nekrvave, skoro ochotne - je tohle ona zvlastni prisada v ceske sametove revoluci? (Podobne sametove revoluce probehly v Rusku a ve vetsine zemi vychodni Evropy a ­ o nekolik let pozdeji ­ v Jizni Africe). V Severni Koreji ­ vzhledem k strukture moci ­ by to bylo hodne obtizne. Ale po mem soudu nikoliv nemozne. Zvlast kdyz svobodni lide po celem svete vyvinou tlak na dnesni vudce, aby otevreli brany koncentraku a dali narodu, co je jeho: pravo zit ve svobode.
Josef Cermak

Navrat na hlavni stranu