O cestine
Nedavno jsem cetla clanek o Vietnamcich v Cechach, kde autor bez
zastavani se jich, proste vysvetloval jejich zivotni styl, pomery
a vubec jejich zpusob zivota ve Vietnamu a take v Cechach. Za
nim komentare ctenaru na toto tema. Neprijemne me prekvapila cestina,
kterou velka vetsina lidi pouzivala. Mozna to bylo jenom v souvislosti
s nametem Vietnamci - ktere ocividne velka vetsina lidi
v Cechach nema rada. Ale i pres tu nelasku, at uz duvodnou nebo
ne, by lide meli mit vaznost ke svemu jazyku a nespinit ho nepekne
pokrivenymi vyrazy, nemluve o hrubostech, ale hlavne nesmyslnou
a hloupou michanici s ruznymi jinymi jazyky, ktere casto ani neovladaji
a ze kterych si vyberou jenom to, co mozna zni libe jejich sluchu
jako poradna urazka a ponizeni. Jsou to hlavne pocestele anglicke
vyrazy, ktere v teto forme zni hrozne, az se clovek v hloubi duse
stydi za autory. Predhodila jsem toto tema do diskuse pri navsteve
u znamych a dalsi prekvapeni me cekalo v odezve. Temer vsichni
me usadili nazorem, co si budeme povidat o Vietnamcich, vsak
je zname a neni se co divit, ze si lide v Cechach slova nevybiraji,
ale hlavne si uvedom ze vsechno jde dopredu, vsechno se vyviji,
jazyky stejne jako technologie, veda a lidsky zivot vubec.
Muj argument to je mi jasne, ale stejne i pres veskery vyvoj,
ktery je chvalihodny (do urcite miry) s jazyky by se melo zachazet
setrne a ne je zahnojit kdejakym novym a uzivatelum neznamym vyrazem
- neobstal. Je pravda ze se ve svete cim dal vic pouziva anglictina,
hlavne ve sfere vedy a techniky, ale v bezne hovorove reci by
se cistota jazyka mela pestovat a udrzovat. Mnoho novych vyrazu,
ktere se behem vyvoje vynoruji se necha docela snadno prelozit
do cestiny tak proc ty paskvily? Nebo si snad lide mysli ze i
minimalni znalost a vytahovacne pouzivani anglictiny jsou obdivuhodne?
Napadlo me zajit trochu do historie cestiny a je zajimave jakymi
vyvojovymi cykly prochazela. Mela to ta nase ceska rec nekdy tezke.
Prvni byla PRACESTINA
(Konec 10. stoleti asi polovina 12. stoleti) Jazykovedcum
je znama jenom jeji rekonstruovana podoba. Z teto doby neexistuji
pisemne doklady. Funkci spisovneho jazyka tehdy zastavala latina
a v mensi mire take staroslovenstina.
Nasledovala CESTINA 14. STOLETI
V te dobe zacina cestina pronikat do ruznych litetarnich zanru
a na konci stoleti jiz existuji i uredni listiny psane cesky.
Jeste zdaleka to neni cestina jak ji zname dneska. Uplatnoval
se sprezkovy pravopis kde: ch = ch, chz = c, cz = c, g = j, rz
= r, w = v, v = u atd. Je to jen malicka ukazka cestiny se kterou
bychom si dnes asi nevedeli rady. ¨
Dalsi byla CESTINA DOBY HUSITSKE
Obdobi 15. stoleti od pocatku kazatelske cinnosti Jana Husa do
doby nastupu ceskeho humanismu. V te dobe se rozsiruje pocet uzivatelu
spisovneho ceskeho jazyka, zejmena tech, kteri umeli cist. Cestina
jiz uplne pronikla i do administrativni oblasti. Na zacatku stoleti
se ve spise De orthodografia Bohemica, autorstvi se pripisuje
Janu Husovi, objevuje navrh na zmenu pravopisu tzv. diakriticky
pravopis. Pro zaznam mekkych konsonantu jsou sprezky nahrazeny
teckou nad pismenem a delka vokalu se oznacuje carkou. Postupne
se vyvijely souhlasky a jejich vyslovnost. Protiklad zivotnosti
u maskulin zatim neni pri sklonovani zcela vyhranen, nevyuziva
se zatim u zvirat (vidim pana x vidim pes).
CESTINA HUMANISTICKA
Bylo to obdobi vyspeleho spisovneho jazyka v 16. a na zacatku
17. stoleti i kdyz vetsina na nasem uzemi vzniklych pisemnych
pamatek je stale psana latinsky. Pravopis v psanem projevu stale
neni jednotny, jde prevazne o ruzne podoby sprezkoveho pravopisu.
Po vynalezu knihtisku se v tistenych dilech vsak ustalil jednotny
tzv. bratrsky pravopis (podle listu vydavanych Jednotou bratrskou),
ktery byl prevazne diakriticky se zachovanim nekolika sprezek.
Puvodni tecka nad mekkymi konsonanty se zmenila na hacek, ktereho
se uzivalo u c,d,n,r,t,z. Pismeno s se psalo vetsinou na konci
slova, uprostred se psalo sprezkou ff. Standartem spisovneho jazyka
pro dalsi obdobi se stal novy preklad Bible, znamy jako Bible
kralicka jeji jazyk, tzv. biblictina se pozdeji stal
nejen vzorem pro jazykovou reformu narodniho obrozeni a potazmo
tak i pro soucasnou spisovnou cestinu, ale hral roli i v dejinach
vyvoje spisovne slovenstiny.
CESTINA BAROKNI
Obdobi od poloviny 17. stoleti do druhe tretiny 18. stoleti bylo
poznamenano konfiskacemi a vynucenou emigraci ceske inteligence
po bitve na Bile hore. Dochazelo k omezeni fungovani spisovneho
jazyka, ktery nejdrive ustoupil z oblasti vedy, postupne i z vetsi
casti narocne literatury a nakonec i z oblasti administrativni.
Od vydani "Obnoveneho rizeni zemskeho" cestina byla
rovnopravna s nemcinou, kdyz pred tim byla jedinym jednacim jazykem
zemskeho snemu. Pobelohorska literatura je typicka zanrovou omezenosti,
ackoli v jejim ramci vznikala, jak pozoruhodna dila v zahranici
v okruhu ceske emigrace, tak na domaci pude predevsim v jezuitskem
prostredi. Jednim z vrcholu rozvoje vysokeho stylu je tvorba
J. A. Komenskeho. Jisty literarni upadek nebyl v teto dobe zapricinen
snahou o potlaceni cestiny (ostatne ani nemcina nebyla u cisarskeho
dvora ve Vidni preferovana), ale spise celkovou zmenou kulturniho
prostredi v pomerech Obnoveneho zrizeni zemskeho. Puvodnim ukolem
jezuitu, kteri povetsinou vydavali ceske knihy, byla rekatolizace
ceskeho obyvatelstva. Ale v prubehu barokni doby vytvorili hlavni
ceskou kulturonosnou vrstvu, z jejichz rad pochazeli tvurci literatury
nabozenske a z jejich rad take pochazelo mnoho buditelskych osobnosti
v zaveru 18. stoleti. Zmeny hlaskoslovi a tvaroslovi spisovne
cestiny byly vicemene zavrseny jiz v predchozim obdobi, ale dokoncuje
se vyvoj obecne cestiny, zapocaty v predchozi dobe. Ve spisovnem
jazyce je zrejma rozkolisanost v delce souhlasek. Dalsi zmeny
probihaly predevsim v lidovem jazyce, protoze na venkove v dusledku
znacne izolovanosti dochazelo k velke rozdilnosti nareci, zejmena
moravskych a slezskych, ktera se vyvijela odchylne od obecne cestiny.
CESTINA OBROZENECKA
Obdobi od 80. let 18. stoleti do 40. let 19. stoleti. V te dobe
snahy cisare Josefa II. o zavedeni nemciny jako jednotneho statniho
jazyka (motivovane ciste praktickymi duvody) se ukazaly jako nerealne.
Jeho "Patent o zruseni nevolnictvi" z roku 1781 umoznil
pohyb venkovskeho obyvatelstva do mest a to usnadnilo realizaci
myslenek narodnich buditelu na obnovu ceskeho jazyka. Pro novou
kodifikaci spisovne cestiny se vychodiskem stal literarni jazyk
konce 16. stoleti a dila Komenskeho. Z ruznych pokusu o kodifikaci
byla nakonec vseobecne prijimana gramatika Josefa Dobrovskeho,
ktera vysla roku 1809 a ve druhem vydani 1819. Dobrovsky tak zavedl
tzv. analogickou opravu, ktera odstranila psani "y"
po s, z a c podle vzoru "medvedi a sedim a
vidim". V te dobe se objevuji take puristicke snahy o ocisteni
cestiny od skutecnych ci domnelych germanisnu. K obnove ceske
slovni zasoby vsak prispelo zejmena vydani petidilneho Slovniku
cesko nemeckeho (1830 1835) Josefa Jungmanna.
Diky nadseni ceskych vedcu bylo vytvoreno i odborne ceske nazvoslovi.
Dalsim dulezitym meznikem je rok 1843, kdy Safarik zavadi tzv.
opravu skladnou. Pravopis se postupne zbavoval prezitku
bratrskeho pravopisu ale umelecka literatura v teto dobe ve snaze
po vyssim stylu se dle dobovych standardu casto uchyluje k archaismum
a nerespektuje prilis prirozeny vyvoj mluveneho jazyka.
V soucasne dobe mluvime o CESTINE MODERNI.
Od 40. let 19. stoleti jiz nebyla spisovna cestina zalezitosti
uzke vrstvy inteligence. Rozviji se publicistika a umelecka tvorba,
ktere se snazi priblizit zejmena v syntaxi zivemu jazyku. V roce
1902 vydal Jan Gebauer prvni Pravidla ceskeho pravopisu,
ktera obsahovala prehled morfologie. Behem 20. stoleti vsak do
spisovneho jazyka postupne pronikaly prvky mluveneho jazyka, zejmena
obecne cestiny. Postupne byl pocestovan i pravopis cizich slov
s prihlednutim k foneticke strance, zejmena psani z misto
s a vyznacovani delek vokalu. Spolecenske zmeny po 2.
svetove valce vedly k postupnemu stirani rozdilu mezi narecimi.
Vlivem medii se od 2. poloviny 20. stoleti siri prvky obecne cestiny
i do oblasti, ktere jimi byly do te doby nezasazeny.
Stana Bay