Navrat na hlavni stranu

Kino Veleslavin
Uz davno se v nem nehraje, dnes je cely dum opraveny a slouzi vyhradne k bydleni. Ale jinak tam byval biograf a to biograf meho mladi! Nebylo, snad soboty vecer, abych do neho nesla, at tam davali cokoli. A nekdy to byvaly opravdu strasne veci. Pokud se promitaly stare ceske filmy, byl divak spokojeny, mensi spokojenost projevoval pri sovetskych, ktere oslavovaly hlavne vitezstvi Sovetu ve valce a uplne nejdesnejsi byly filmy budovatelske a tech byvalo nejvice. Tehdy jsme jeste vubec nechapali, co to muselo byt za lidskou hruzu treba pro pana Oldricha Noveho, kdyz musel zamenit svuj prosluly sarm a zaketove obleceni za monterky ve kterych se uz zadna elegance nedala predvest. Takoveto filmy se promitaly hlavne v padesatych letech 20. stoleti a to prave byla doba, kdy jsme bez kina nemohli byt.
Ve skole jsme se vzdy dopredu domlouvali, ze pujdeme a vsichni jsme pak ke kinu chodili nejmene o hodinu driv a posedavali v blizouckem parku, kde jsme semleli prvni posledni. Vsichni jsme totiz chodili do spolecne vokovicke skoly a tak jsme znali vsechno a vsechny, a kdyz k vypraveni kazdy neco pridal, tak z toho byly uplne romany nebo detektivky. Mozna, ze obcas lepsi nez jsme pak sledovali v pritmi kina. To nase tlachani tise pozoroval a mozna i poslouchal Daniel Adam z Veleslavina, protoze prave kolem jeho pomnikove busty jsme se schazeli. Ne vzdy jsme byvali s promitanim konkretniho filmu zcela spokojeni a nespokojenost jsme hlasite davali pak najevo, smichem, revem, busenim, anebo hlasitym dupanim, kryti milosrdnou tmou. I tak si nekoho z nas obcas naslo svetlo biletarske baterky a musel kino opustit anebo byl v lepsim pripade presazen na misto jine, bylo - li jake.
Pokud nektera z holek chtela jit se svym klukem do kina, coz predstavovalo v tehdejsich casech uplny vrchol vzajemne vztahove intimity, pak nesla nikdy do Veleslavina, nebot by zde byla vystavena zvedavemu okukovani svych dalsich spoluzaku a pak take zcela nemoznym recem pozdeji ve skole, coz dobre vedela a tak volila bud kino Borislavku na Kladenske nebo mnohem vzdalenejsi Orechovku. Veleslavin mel ovsem opet sve kouzlo proti tem dvema kinum vyjmenovanym a tim bylo to, ze nas sel kluk vyprovodit a to se vzdy chodilo vyhradne pesky a vecerni pocourani kolem Libockeho rybnika bylo nad jakoukoli romantiku promitanou treba predtim v kinu.
Popsat trochu "biografovou" historii snad take nekomu prijde vhod. Kazdopadne tak jako mivala kdysi davno Praha sveho Viktora Ponrepo, tak jeji dnesni Prahy 6 a 5 mely sveho Josefa Jandacka. (1882 ­ 1952). Prvne vlastnil jen putovni biograf (1904 v Krci) a v roce 1911 uz otevrel dva klasicke nove biografy v Brevnove ­ kino Eden a pozdeji kino Ideal. Tehdy uz hralo i kino Bruska v Dejvicich kde mnoho lidi vyhledavalo odpocinuti od valecnych starosti a strachu. Bylo to velice zvlastni kino, takova uzoucka nudlicka.
A vracime se jeste k dobe vyhlaseni 1. republiky, ktera iniciovala obrovsky rozvoj novych kin v sokolovnach a konecne 20. a 30. leta prinaseji stavby ucelovych budov se zabudovanymi vlastnimi, pomerne moderne vybavenymi biografy, jako byla napriklad uz jmenovana Orechovka (1923), jejiz plany v rondokubistickem stylu provedl architekt Jaroslav Vondrak. Orechovka mela 560 divackych mist a jejim uplne prvnim filmem v roce 1923 byl Chaplinuv Kid. Je to posledni kino z puvodnich, ktere je dosud na Praze 6 v provozu.
No, a konecne! V roce 1924 vznika ucelova budova v prazskem Veleslavine v ulici U sadu 32 a na svete je kino Veleslavin. Kino melo jen asi osmnact rad rozdelenych centralni ulickou, vybavene bylo klasickymi drevenymi biografovymi kresly, podlahu melo ve sklonu. Vytapeni zajistovala nasypna kamna, do kterych pani uvadecka behem promitani pri velkych venkovnich mrazech prikladala a hlasitosti s jakou to delala, davala najevo, jak uz by sla rada domu. Do kina se vstupovalo z postranni svazite ulice a hned za vchodem byla umistena pokladna. Za listek do prvni rady se platila koruna od druhe pak koruny dve. Vstupni prostor a pak i steny kina byly vyzdobene zaramovanymi v hnedem tonu provedenymi fotografiemi slavnych hercu. Kazdopadne zde byl Oldrich Novy, Hana Vitova, Milos Nedbal a dalsi. Hodny pocet roku tady take nabizela biletarka eskymo a to dokonce v dobe, kdy tenhle zmrazeny krasny zvyk uz ani v jinych kinech neprobihal. A pak takova kuriozita. Sobotnim temer pravidelnym navstevnikem byval slavny fotbalovy brankar pan Planicka se svoji zenou, v te dobe bydleli na Petrinach, vzdusnou carou priblizne nad Libockym rybnikem a tedy i nad kinem. Do kina i z kina chodili zasadne pesky.

Kino Veleslavin


U nekterych filmu byvalo vyznaceno, ze jsou pro mladez nepristupne. Tehdy se hodne jeste moralka hlidala a vsechny biletarky i vcetne pani pokladni to hlidaly naprosto odpovedne. Samozrejme, ze to pro tehdejsi mladez nebyl zase tak velky problem dostat se do kina, vymyslenych podvodnych zpusobu mela nepreberne mnozstvi.
Kina se v teto dobe tesila nebyvalemu zajmu, pricemz kvalita promitanych filmu nebyla nic moc, jak uz jsem trochu popsala. V lomu padesatych a sedesatych roku se zacina u kin projevovat technicka zaostalost, zajem lidi opadava. Mala kina zivori.
V roce 1992 je uzavreno kino Veleslavin, o rok pozdeji Borislavka, pricemz Borislavka byla v oblasti Vokovic svym vznikem nejmladsim biografem a to z roku 1940. Stejny osud konce potkal v devadesatych letech Orlik. V uvedenych letech take lide na zaklade restituci vyzadovali navraceni svych byvalych budov s kiny ­ o provozovani malych kin uz ale nebyl zadny ekonomicky zajem.
A jen jeste nekolik slov ke jmenum jednotlivych biografu. Po roce 1948 doslo u nekterych biografu ke zmenam v jejich nazvech. U kina Bajkal zjistili prislusni politicti pracovnici, ze tohle pojmenovani je odvozeno z nazvu mist, ve kterych se pohybovaly utvary nasich legionaru na transsibirske magistrale na Bajkalu, a tak ho prejmenovali na Kyjev. Orlik dostal puvodne sve jmeno podle legionari ukoristeneho obrneneho vlaku na transsibirske magistrale, s kterym prakticky celou magistralu ovladali. Orlik se nezmenil, nebot si vladnouci ideologicka komise pry rekla, ze lide nazev budou spojovat s chystanou vystavbou vodni prehrady. Zmenili vsak brevnovsky Ideal na Radost. Tak to je vsechno, pro vzpominku je pripojena fotografie domu U sadu 32 s byvalym kinem Veleslavin. Socha Daniela Adama z Veleslavina na fotografii videt neni ­ stoji vlevo od kina v malem parku, navic Daniel stejne do kina chodit nemohl.
Jana Fafejtova - Praha

Navrat na hlavni stranu