Zapisky od Pacifiku (7)
Nekdy se vyplati aplikovat stare prislovi Lina huba,
hole nestesti. Kdyz mi prilis casto dojde od Telusu
(telefon a internet) a nebo od Shaw (televize) nejaka dalsi
nabidka vyhodne ceny na tri mesice nebo pul roku, a je to kratce
pote, co dosel opet ponekud vyssi ucet, zvedam sluchatko a telefonuji
tam, kde ke zvyseni poplatku, samozrejme nijak v pomeru ke statem
proklamovane inflaci, doslo.
Vazeny ctenar techto mych Zapisku muze mit nekdy dojem, ze jsem
osoba, ktere se v Cechach rikalo kverulant. Notoricky stezovatel.
Tedy, takove oznaceni povazuji primo za narceni. Nebot si myslim,
ze pokud se veci nedeji jak snad by se mely dit, je nutne na to
poukazat a nemelo by to vest k jeho oznaceni za takoveho skarohlida.
Ale zpet k podstate timto textikem zamyslene. Podarilo se mi vest
vcelku vlidne diskuse s representanty Telusu stejne jako
firmy Shaw. Snad jsem mel stesti a na drate byly osoby
moudre, stejne jako s jistou pravomoci rozhodovani. Kdyz jsem
sdelil, ze za okolnosti, kdy cena benzinu a stejne tak plynu uz
je mnoho mesicu v podstate stejna, ale poplatky rostou neumerne
i v relaci k vladou udavanem procentu inflace, pristi ucet byl
alespon malinko nizsi. Jenze, zda se mi, ze jsem mel jen stesti
a povidal si s rozumnymi zastupiteli techto telekomunikacnich
magnatu. A nebo snad jsem ucet chybne cetl?
***
Je nas, lidstva, stale vic, mame moderni technologii, vedu, medicinu,
vydelavame (to se me tedy netyka) vic. Snad duvod ke spokojenosti.
A prece ... nepamatuji, ze by pred dvaceti, triceti lety v Kanade
dochazelo tak casto a v takove mire ke stahovani automobilu stejne
jako masnych produktu z trhu z bezpecnostnich duvodu. V pripade
aut jde casto o neuveritelne vysoka cisla, u potravin prekvapivou
cetnost takovych odvolani. A nebezpeci se, v tomto pripade, snadno
a rychle siri z provincie do provincie.
***
Nejsem zasveceny filmovy kritik, jen milovnik filmu, ac tu zalibu
radim az za cetbu. Lec stalo se, ze od te doby, co nase televize
pracuje pomoci tzv. digitalniho boxiku, mezi kanaly, ktere jsme
vybrali a elimininaci nekolika jinych ziskali prijatelnejsi poplatek,
krome znameniteho souboru kanalu hudebnich (jen audio, bez obrazu)
muzeme chvalit pozoruhodny a krajne zasluzny cin miliardare pana
Turnera, na jeho programu klasickych filmu (na vancouverskem SHAW
kanal c.46, v Torontu Rogers 48).
Televizni pristroj tez stedre nabizi informace o novych filmech,
ktere se brzy objevi v kinech, pripadne v televizi. A jaky dvoji
druh podivane se posluchaci nabizi! Vetsina filmu onoho programu
TCM (Turner Classical Movies) je z let dvacatych az osmdesatych.
Samozrejme, ze ne vsechny naprosto odpovidaji nalepce klasicke,
pokud jde o vysokou uroven. Ale valna vetsina nabizi divaku moznost
ocenit nejen herecke vykony, ale mnohdy i obsah filmu. Vystrel
zazni jen v onech obcas promitnutych popularnich kovbojkach, kde
ale dobro vitezi nad zlem a tak to ma byt. (Videt ale Gary Cooper
je filmu V prave poledne - High Noon je stale pekny zazitek).
Vetsina veseloher jsou vtipne, nebo alespon usmevne. A protoze
filmy bezi v podstate ve dne v noci, lze si vybrat dila skutecne
klasicka a nezapomenutelna. Ano, v soucasne hollywoodske produkci
take lze shlednout hodnotny film. Presto, nejsem si jist, ze dnesni
produkce zastini produkci onech zminenych let. Nekdy mi pripada,
jako by si tehdy reziseri davali velmi zalezet na sve praci .a
nepotrebovali k tomu nic z dnesnich supertechnickych vymozenosti.
A zde se musim zminit o tom, ze v totalitnim case do ceske distribuce
byly prijimany ty nejkvalitnejsi filmy zapadoevropske a americke
produkce.
***
Davno uz jsem nebyl v centru mesta Vancouveru, jeho hlavnich a
popularnich ulicich Robson a Granville. Tentokrat byl duvodem
film rezisera Jana Hrebejka (skvely jeho film Musime si pomahat)
Svata ctverice, uvadeny na Filmovem festivalu. Horsiho zklamani
od tohoto vyborneho rezisera jsem se sotva mohl dockat. Myslim,
ze film neblaze poznamenal scenar M. Viewegha, spisovatele davy
oblibeneho, coz v mnoha pripadech muze leccos napovedet. Ze vseho
nejvice jsem ocenil dve hlavni herecky a jejich tela, hojne zabirana
bez odevu.
Kino, kde film se promital, je na zminene ulici Granville v srdci
mesta, jez v nedavnem case byla znacne prestavena. Lec tam, kde
budovy nove nahradily ty predchozi, s neuveritelnou tvrdosijnosti
chybi jejich cisla! Ta nejzakladnejsi vec vesnic, mestecek,
natoz velkomesta! Kdo mi neveri, at se tam vyda.
Na tride Robson zmizela dve knihkupectvi, ne prilis davno vznikly
hudebni veleobchod Virgin, pribylo nespocet butik a obchodu
s modnimi habity ci obuvi, na te prijemnejsi strane pozorovani
pak jakesi moderni bistro v cernem provedeni, ale inzerujici solidni
ceny piva a jidel.
A neni jiz ani restaurant O'Douls, kde jsem naslouchal
nejednomu vystoupeni malych jazzovych skupin, stejne tak (ale
to uz pred vice lety) z podniku jen o kousek jizne, z Barclay's
Hotelu renovaci zmizel bily klavir (baby grand) na ktery jsem
si obcas, kdyz jsem se tam pri ceste ulici Robson stavel, tise
preludoval, sklenkou vina pri ruce dodavajici kuraze. A prave
tam jsem za to byl jednou odmenen peti dolary od navstevnika,
ve stedrosti asi povzbuzeneho konzumaci u baru.
V puli cesty na autobus mne upoutala tabule pred indickou restauraci.
Nabizeno slibne vypadajici jidlo za $3.99. Indickou kuchyni mam
rad a nemohl jsem odolat. Jidlo bylo vyborne, sek ohromujici.
Zminil jsem se o tabuli a byl pred ni zaveden. -Well, somebody
wipped off number one!- pravila korpulentni majitelka podniku.
Byla to, bohuzel, pravda.
Byl to den, osudem mi urceny k tomu, abych penezence pustil zilou.
Kino plus poplatek v ramci festivalu, jedno pivo po kine, sprymarem
poznamenana reklamni tabule a prochazka zakoncena v ukrajinskem
obchode s lahudkami, zasluhujici si doporuceni. Ceny nizsi nez
jinde za stejne zbozi, velky vyber a dobra jakost. Jeste pred
casem se clovek po nakupu mohl potesit na chodniku pres ulici
neuveritelne rozkosnym psikem, ale uz na nej zustava jenom vzpominka.
***
Pujcil jsem si v knihovne zajimavou knihu Bernarda-Henry Levyho
... Americka zavrat (American Vertigo). Autor se ubira
po stopach slavneho Alexise Tocquevilleho a jeho klasickeho dila
z roku 1835 American Democracy. Posuzuje, na podklade zmineneho
dila A. T. dnesni Ameriku, tedy Spojene staty. A to ocima Francouze,
francouzskeho intelektuala. Je to cteni velice zajimave, ale pri
cetbe jsem si pripomnel, co uz mne nejednou napadlo. Ucta a obdiv
ke spisovatelum (a tedy i zurnalistum) kteri dovedou psat i o
vecech slozitych jednoduse. Pomyslel jsem pritom na K. Capka a
na G. Orwella. Prvni cislo Svetove literatury rocnik 1992
venuje znacnou pozornost osobe a dilu G. Orwella. Nemohu jinak
nez citovat tam uvedene jeho rady ze state Politika a anglicky
jazyk, 1946:
(1) Nikdy nepouzivejte metaforu, prirovnani nebo nejakou jinou
recnickou figuru, kterou obvykle vidate v tisku
(2) Nikdy nepouzivejte dlouheho slova, kde kratke postaci.
(3) Jestlize muzete nejake slovo vyskrtnout, vzdycky to udelejte.
(4) Nikdy nepouzivejte pasiva, kdyz muzete pouzit aktiva.
(5) Nikdy nepouzivejte cizi vyraz, vedecky termin nebo zargon,
kdyz znate nejaky ekvivalent v kazdodenni anglicke mluve.
(6) Radeji poruste kterekoli z techto pravidel, nez abyste rekli
neco barbarskeho.
V knize B. H. Levyho je zminka o Christopheru Hitchensovi,
jehoz jmeno jsem uz kdesi zachytil. V knihovne jsem si tedy pujcil
jeho knihu eseju ... a jsem zvedav jak hodne nebo malo tento autor
respektuje rady G.Orwella.
***
Jeste kratka zminka o televizni debate kandidatu na urad
vice-prezidenta v Bilem dome. Sdelovana velika cisla promarnenych
penez, stejne jako v budoucnu ziskanych a nebo alespon usetrenych
v pripade vitezstvi te ci one strany. Pokud ale byla rec o danovych
ulevach bohatych stejne jako vrstvy stredni, jedine cislo takoveho
procentualniho dobrodini uvedeno nebylo. Mezi mnoha hodnocenimi
debaty mne prekvapilo, jak malo z onech korespondentu tisku a
profesionalnich komentatoru, nepochybne velmi dobre placenych,
neprehledlo jednu skutecnost, ktera dle meho nazoru nebyla zcela
bez vyznamu. Teprve kdyz jsem na pocitadle nasel zaznam hodnoceni
od vazeneho americkeho novinare Charles Krauthammera, ulevilo
se mi, ze tento muz videl debatu myma ocima. V podstate rekl,
ze kdyby posluchacum byly nabidnuty napsane texty debaty, hodnoceni
by inklinovalo k remize. Bohuzel, kandidati sedeli pred kamerou
a tu divak mohl zasnout nad nevkusnym, pohrdlivym pocinanim sarkasticky
se smejiciho a sklebiciho J. Bidena, o jeho nehoraznem skakani
do reci ani nemluve. Predstavil jsem si tohoto muze v roli prezidenta,
jez by mu za jistych okolnosti pripadla ... a mel jsem z toho
neprijemne mrazeni v zadech...
Vladimir Cicha - Vancouver