Gibraltar
Dostala se mi do rukou utla knizka Pavla Dobese Gibraltar.
Nakoukla jsem a vidim cestopis. A uz jsem neprestala, dokud jsem
ji nedocetla celou. Manzele - znamy folkovy zpevak a krasna novomanzelka
jedou na svatebni cestu z Cech az na konec sveta. Oddani uz jsou,
maji chlapecka - 4 a pul roku, ktery jim cestu zpestruje a oni
vychutnavaji radost z necekane podzimni dovolene, z cestovani,
ze sveho vztahu a z toho maleho ditete, ktere je jednou stredem
pozornosti, pece a vnasi do cesty sva prani a objevy. Je to denik,
ale velmi poeticky a vtipny a psany lehkou rukou basnika. Vzala
jsem si knihu sebou na dovolenou (ze o ni neco napisu) a ma prakticka
zcestovala kamaradka se hned do ni pustila a svitila mi do noci,
aby ji take docetla. Hned ocenila, ze jsou tam trasy a ceny, co
kde zaplatili a moc ji vrtalo hlavou, ze brali to dite sebou -
i kdyz ona s dcerou vzala do Spanelska rocniho vnuka autobusem
a ostatnim ucastnikum zajezdu vysvetlovala, ze to dite ma plenky
a je tudiz na tom lepe nez oni. Zazitky ze Spanelska vcetne koridy
a fotbalu jsou nejlbarvitejsi. V knizce jsou postrehy i o dalsich
navstivenych zemich na te ceste a humorne jazykovedne odbocky.
Na zaver prekvapeni - ucet zajezdu.
Knihu vydalo nakladatelstvi PEAR, ma 130 stran, na obalce vzadu
je zpevak ve svem stastnem obdobi a prejeme mu, aby se tak hezky
jako v knizce citil i dnes. Vidam ho, bydli nedaleko zde v Hradci
Kralove...
Olga Cizinska-Hradec Kralove
***
Valecne deníky
Jeji uspesnou knihu "Valecne deniky", do ktere prilozila
napinavou manzelovu cestu do odboje, vydalo prazske nakladatelstvi
Volvox Globator, ktere ji v kvetnu vystavovalo na mezinarodnim
kniznim veletrhu v Praze. Je jen stestim osudu, ze tato kniha
mohla spatrit svetlo sveta. Mlada Olga zanechala po valce sve
deniky u sestry v Praze, a dostala je az po nekolika desitkach
let. Znovu si je precetla az po smrti sveho manzela v roce 1984.
Protoze se ji vnoucata casto ptala na jeji a dedeckuv zivot za
valky, prepsala do pocitace vsechny sve i Milosovy rukopisy a
prelozila je pro ne do francouzstiny. Jinak, jak rika, by asi
vsechny tyto ceske rukopisy skoncily v kosi.
Posledni chybejici denik nasla doma jeji neter Olga Bezdekova-Rejtharova,
ktera jej vloni privezla do Montrealu a pomohla tete Olze se psanim
na pocitaci v cestine. Pozdeji ukazala tyto zajimave deniky nakladatelstvi
Volvox Globator, ktere deniky uvitalo jako vhodny doplnek
knihy valecnych vzpominek jejiho otce Stanislava Rejthara, letce
RAF, Dobri vojaci padli, kterou jiz vydalo vloni ve tretim
vydani. Olga Bezdekova-Rejtharova tez Valecne deniky pozdeji
editovala, a ma nespornou zasluhu na jejich vydani.
Olga Hornickova-Novakova se narodila pred devadesati lety v rodine
diplomata na nasem vyslanectvi ve Varsave. V roce 1938 ve svych
patnacti letech zacala "Olicka" psat svuj denik. Za
normalnich okolnosti bych nikdy necetl zadny divci denik (nikdy
jsem necetl ani denicek nasi dcery), ale na jeji knizku jsem se
velice tesil a nebyl zklaman. Zhltnul jsem ji kdyz jeste pomalu
vonela cerstvou tiskarskou cerni. Jeji denik ma co rici a je svedectvim
doby. Od rannych let ztravenych v miru dej graduje a dostava spad,
ze by to clovek precetl nejradeji na jeden zatah.
Zpocatku popisuje sva studia se sestrou ve Varsave na francouzskem
lyceu, jakoz i prazdniny v Ceskoslovensku v letech 1937 a 1938.
Po prepadeni Ceskoslovenska Hitlerem v roce 1939 odchazi s rodici
a celym vyslanectvim do exilu do Francie, kde se snazi se sestrou
pokracovat ve studiu. Po prepadeni Francie a velice komplikovane
plavbe v zaminovanem mori unikaji bombardovani a dostavaji se
v roce 1940 do Anglie, kde jeji otec jiz pracuje v kabinetu exilove
vlady Dr. E. Benese. Jeji valecna anabaze s popisem vsech kritickych
udalosti dovede strhnout ctenare do viru dejin, a casto i zvednout
adrenalin.
Obe sestry zacnou studovat v Oxfordu a v cervnu 1942 se tam obe
vdaji pri dvojite svatbe za nase zapadni vojaky. Olga si bere
JUDr. Milose Novaka, ktery slouzil u ceskoslovenske tankove brigady
v zahranici a zucastnil se tez boju v Normandii pri oblehani Dunkerque
(1944 - 1945). Jeji sestra Vlasta si bere letce RAF Stanislava
Rejthara (kteremu vysla jiz vyse zminena kniha Dobri vojaci
padli). Rok nato obe uspesne ukonci v Oxfordu sva studia.
Obe rodiny se rozrostou a jejich stesti kali pouze cekani navratu
otcu z boju a zakerne nalety V1 a V2.
Druhou cast knihy tvori denik Dr. Milose Novaka a jeho napinavy
osud, ktery velice dobre doplnuje vypraveni Olgy cim vsim oba
za valky prosli. Aby se dostal na zapadni frontu do Francie, utika
z Protektoratu pres Slovensko do Madarska, kde je uveznen a deportovan
zpet na Slovensko. Dalsi jeho pokus byl uspesny a dostava se konecne
do Francie. Po napadeni Francie odchazeji cesti vojaci a letci
do Anglie.
Po skonceni valky se rodina presune do Prahy, pozdeji sluzebne
do Belgie a po roce 1948 odchazi do exilu v Montrealu. Zaver knihy
popisuje zivot v Montrealu, soubezne s osudem rodiny jeji sestry,
ktera po roce 1948 zustala v Ceskoslovensku, a za komunistu trpela
jako ostatni zapadni letci a jejich rodiny. Rodina Olgy a Dr.
Milose Novaka prozila v Montrealu velice stastny zivot, az do
smrti dr. M. Novaka v cervnu 1984. Pani Olga byla profesorkou
francouzstiny a dr. Novak diky svemu malirskemu talentu byl vedoucim
grafickeho oddeleni letecke firmy Canadair, a poslednich
14 let pracoval v grafickem oddeleni Royal Bank, nejvetsi
banky v Kanade. Nejvetsi radosti pani Olgy je jeji velka rodina,
citajici 7 deti, 37 vnoucat a 26 pravnoucat. Prestoze uz v zari
oslavi sve 90. narozeniny, je stale velice cila a aktivni. Mimo
to, ze je vedouci naseho montrealskeho Klubu senioru, dosud
ridi auto, a v neposledni rade nezapre ze byla v mladi mimo jinych
sportu tez uspesna vitezka mnoha plaveckych zavodu. Jeste i letos
si jiz nekolikrat zaplavala kraula v kanadskych jezerech a rekach
statu Vermont.
Jsem moc rad, ze jsem si mohl tuto jedinecnou knizku precist,
a rad si ji prectu znovu. Kazdemu ji rad a vrele mohu doporucit.
Kniha Olga Hornickova-Novakova, Milos Novak: Valecne deniky je
k dostani doma ve vsech knihkupectvich.
Ladislav Krivanek-Montreal