Bohemia mia
Statni svatky, ktere ted mame v Cechach k vyroci
ukonceni 2. svetove valky jsem vyuzila mimo jine i k nasledujicimu
psani, ktere souvisi take s valkou, ale s tou prvni a s historickou
skutecnosti nebyvale moralni hodnoty o ktere moc Cechu vubec nic
nevi, coz povazuji za skodu.
Na konci leta roku 1915 se na vesnickych stavenich v udoli italskeho
jezera Ledra, (oblast Trentino), kde tato lokalita tehdy patrila
Rakousku, objevil ze dne na den rakousky prikaz k evakuaci zen,
deti a starych lidi prakticky za nekolik hodin uz museli
tito lide nastoupit do zebrinaku a pak do nakladnich vlaku s padesati
kilovymi zavazadly na rodinu a odjet neznamo kam. Rakousky valecny
rezim touto evakuaci civilniho obyvatelstva resil vyklizeni lokality,
kde se predpokladaly frontove boje. Italsti bezenci byli takto
vysidlovani do hloubi Rakouska Uherska. Vetsina lederskych obyvatel
se po petidenni neuveritelne namahave ceste ocitla v neznamych
Cechach. Rakouska mocnost vydala prikazy o jejich rozmisteni do
jednotlivych vesnic, nejvice kolem Kladna, Pribrami, Rakovnika,
Turnova, Susice, ale i do nekterych lokalit moravskych.
Zacalo se jim nespravne rikat "italsti uprchlici"
ve skutecnosti slo o italske vystehovalce, pricemz vystehovani
jejich vesnic, svym rozsahem, nemelo zadne dalsi historicke srovnani.
Prvni hodiny travili tito zubozeni lide v pohostinstvich, kam
je ubytovali tehdejsi starostove. Vsichni byli hladovi, spinavi,
nedokonale obleceni a obuti a hlavne jim nikdo nerozumel
jazykova bariera byla obrovska. Presto si v pomerne kratkem case
nalezli ubytovani v ceskych rodinach a zapojili se do prace, vetsinou
na polich. V mnoha pripadech zastoupili chybejici ceske muze,
kteri byli odvedeni do valky. Ohromnou pomoc jim poskytovali knezi
a to jak moralni tak hmotnou. Napriklad diky farari Gerolamu Viviani
z Moliny ziskali bonus na obleceni z centralniho vojenskeho skladu
ve Vidni. Pan farar ze Svate Hory u Pribrami jim vymohl pridel
obycejne krmne kukuricne mouky, ktera svou kvalitou nedosahovala
te, na kterou byli zvykli z Italie, ale milovanou polentu z ni
pripravovali. Trpeli nesmirne hladem, nebylo vlastne nic, chybely
brambory, mouka, maso, mleko, chleba. Zivili se ovocem a k udivu
ceskych lidi varili i pampelisky, pojidali sneky, zaby. Cesi je
naucili sbirat houby, coz do te doby neznali. Maso jim nahrazovala
muchomurka ruzova, kterou varili ve vode. Jeji oznaceni neumeli
vyslovit, tak ji zacali rikat masak a uz to tehle hoube zustalo.
Obce na kazdeho z nich dostavaly od rakouskych uradu asi 70 haleru.
Diky neurode se v Cechach v roce 1917 objevil hladomor a v roce
nasledujicim spanelska chripka. Mnoho vystehovalcu zemrelo a jsou
pochovani na ceskych venkovskych hrbitovech. Jen pro lepsi pochopeni
uvadim, ze vystehovalcu zijicich v Cechach a na Morave bylo 3
335, v Rakousku 624, v exilu jich zemrelo 405, ponejvice na stari,
tuberkulozu a bronchitidu o cemz existuji zapisy v matrikach.
Take se zde ale 107 novych bambini narodilo.
A kdyz uz jsem u tech deti, je dobre vedet, ze velmi brzy byly
v obcich otevreny skolni tridy, do kterych italske deti zacaly
chodit. Spolecne s nimi chodily i deti mistni, na vek se nehledelo.
Ve tridach ucili vetsinou knezi a italsti ucitele, uvolneni pro
tuto cinnost z fronty. Ceskym a italskym detem zadna jazykova
bariera nevadila a staly se brzy jakymsi dorozumivacim clankem
mezi dospelou populaci. Italske deti mluvily cesky zcela bezchybne,
psaly foneticky. Dopisovani setrvavalo jeste dlouho po ukonceni
valky a bylo uzasne a plne pratelstvi. V sedesatych letech zacal
komunisticky rezim dopisovani hlidat a dopisy adresatum v Cechach
zadrzoval. Presto se jich urcita mnozstvi zachovala a tak si lze
pri vyjimecnych prilezitostech i neco z nezabavene korespondence
precist. "Myla Mazenko, primni odeme sdrecni pozdrav",
tak takovyto zacatek ma pozdrav, ktery jeste v roce 1968 poslala
Marii Slavikove do Cech Maria Oliari. A jina, zachovala vzpominka
z Pribramska Gizely Gasperi "Po kratkem pobytu v tanecnim
sale jsme se premistili do Sudovic na statek jednoho barona, u
nehoz muj otec nasel praci. Bydleli jsme sami v bytecku az do
konce valky. Vstavali jsme v sest, snidali jsme mleko, nekdy i
kavu, pak jsme sli pracovat na pole nebo se starali o dobytek.
Pan baron nam daval pytle psenice, mleko, brambory a take drevo
na zimu."
Krome korespondence se zachovaly v pomerne hojnem poctu i rodinne
fotografie, protoze zrejme mit foto patrilo k tehdejsim spolecenskym
zpusobum a to i v exilu. Na fotografiich jsou vetsinou dost pocetne
rodiny, lepe receno, matka, babicka, dedecek a nemaly pocet ruzne
starych deti. Pokud se na fotografii vyskytuje i vojak, pak je
to otec rodiny, prijizdejici z fronty do Cech na propustku anebo
vojak s nejakym zranenim.
"Rakovnicky obzor" vychazejici na Rakovnicku prinesl
27.11.1915 nasledujici zpravu: "Prvni hloucky uprchliku ze
smavych, krasnych zemi jiznich, v jejichz oblasti prave radi litice
valecna, prisly na Rakovnicko pred mesicem. Zeny v pestrych a
tesnych suknich a bluzkach moda sirokych satu damskych letosniho
roku jest u nich pro nastalou valku zanedbana Na zimni pocasi
nejsou nijak vystrojeni, patrne tak jak je valka v letnim osaceni
zastihla. Jinak jsou vnimave mysli, prochazeji se kolem vykladnich
skrini. Chovaji se ve smyslu nasich spolecenskych zpusobu, zeny
s nadechem prijemne koketnosti." (Na Rakovnicku bylo kolem
1000 vystehovalcu, hlavne v Pavlikove, Vsetatech, Vseni).
S vyjimkou knezi se nesmeli bez povoleni vzdalovat z mist pobytu.
Smeli na pout na Svatou Horu u Pribrami, coz s ohledem na jejich
poboznost byla udalost, na kterou se nepredstavitelne tesili.
Na pout prichazela velka procesi z celych Cech. Bylo to i misto
k setkani se znamymi a popovidani. Ja jeste tak trochu povazuji
za osudne, ze kostel zde vznikl na zaklade navrhu italskeho architekta
Paulo Lurago.
Italove zili v Cechach az do roku 1919. Spolecne s nasimi lidmi
se tak dockali i 28. rijna 1918 a jednoznacne tuto udalost chapali.
Mezi ceskym obyvatelstvem a jimi vznikla hluboka pratelstvi, ktera
setrvala i po jejich navratu domu do zcela valkou znicenych domovu.
Po celou dobu se snazili Cechum zde oplacet jejich vrely vztah
kazdodenni vytrvalou praci na polich, chmelnicich, vinohradech.
"Cechy" byly exilem "tout court" a po navratu
domu vyraz "byt v Cechach" nebo jeste lepe "prodelat
Cechy" vyjadroval komplexni prozitek vyhnanstvi a to at byl
exil kdekoli i jinde v Rakousku.
Mezi italskymi obcemi a nasimi byla v letech 2008 2009.
podepsana dohoda o pratelstvi a vzajemne ucte a spolupraci. Bylo
tak zpeceteno nevsedni setkani ke kteremu skoro pred sto roky
doslo a ktere nevymizelo. Na ceskych hrbitovech jsou umistene
pametni desky, na Svate Hore je pamatnik jako vzpominka na ty,
kteri v Cechach zemreli. V udoli Ledra jsou v jednotlivych mesteckach
nazvy ulic se jmeny ceskych obci, ktere vystehovalcum poskytly
nahradni domov.
Miluji Italii a trvale hledam vsechny zajimavosti z tehle zeme,
takze jsem o vystehovalcich uz dlouho vedela a dokonce pred nekolika
roky shledla na toto tema televizni dokumentarni film. Za popsane
skutecnosti vdecim tomu, ze jsem si mohla v techto dnech prohlidnout
putovni vystavu Bohemia Mia - mostra fotografica v Praze
v Italskem kulturnim institutu. A dokonce jsem na vystavu pozvala
i svou torontskou kamaradku, ktera v te dobe zde travila dovolenou.
A proc by tyhle veci nemeli znat i dalsi lide? A nejenom moje
kamaradka. Proto jsem to cele napsala. A jeste tri malickosti,
ktere vam na zaver reknu. Tou prvni je, ze si Italky vysily v
obci Chynave v Cechach vlajku s napisem "Colonia Profughi
Chinava 1915 1919" a ta zdobila lokomotivu, ktera
je vezla zpet domu do Italie. Tou druhou, ze v udoli Ledra si
muzete pochutnat na gnocchi boemi a neni to nic jineho, nez ovocne
kynute knedliky podle receptu z Cech. A tou treti je to, ze vzpominky
na Cechy si ledronsti vypraveji z generace na generaci, stale
znaji nektera ceska slova a stale se do ceskych obci vraceji vyhledavat
vzpominky na sve predky.
Ing Jana Fafejtova