Milan Crhak
KOMEDIE OMYLU
Klobouk dolu pred
Shakespearem, Hamvasovou a souborem Noveho divadla - Bravo, Milane
Crhaku!
Nepredstiram, ze pisi objektivni kritiku (jsem prilis zamilovany
do Noveho divadla). Ale take si nemyslim, ze chvala, kterou si
tu prectete, je nezaslouzena.
O co jde? O spiknuti Williama Shakespeara (autora hry Komedie
omylu), Brigity Hamvasove (reziserky hry), devatenact (to je ovsem
vcetne mne, mel bych rict osmnact, ale vem to cert) znamenitych
(a nadsenych) hercu a kolem deseti zakulisniku (pocitac mi rika,
ze toto slovo neexistuje, ale co on vi?) a nekolika set divaku
(myslim, ze si moc nevymyslim, nazvu-li je rovnez nadsenci), kteri
dohromady 20. az 22. dubna v divadle Burnhamthorpske knihovny
v Mississauze vytvorili ctyri predstaveni Komedie omylu,
na ktere jsem (a samozrejme v tom hraje roli i to, ze mi dovolili
"blysknout" se v druhe scene peti vetami) jako cesky
(nebo chcete-li ceskoslovensky) Torontan, bezostysne hrdy.
Zacnu s temi, bez kterych by si ani slavni herci nelizli. Kdyz
vas dobre neoblecou, nenalici, neosviti, tak si na Oscara zuby
nedelejte. My meli na Komedii skvely tym: o reziserce a
jejim asistentovi bude rec pozdeji; kostymy pro nas navrhly a
udelaly Jana Fabianova (skvela herecka i zpevacka a navrharka,
ktera tentokrat mela spolu s Dasou Belacikovou a Radkou
Tamchynovou (nestarnouci brilantni vecnou naivkou Noveho divadla)
- i rezervace a pokladnu, a Vera Ripplova. Ty pro nas vytvorily
kostymy, o jakych se nam ani nesnilo a Vera Ripplova mne a radu
jinych do tech cizokrajnych vyplodu jejich predstavivosti a rukou
ctyrikrat musela vtesnat. Absolutni umelkyne! O scenu a
rekvizity se starali Laci Hamvas (myslim, ze posledni tyden v
divadle zustal pres noc a pribijel a maloval a predstaveni znesmrtelnil
video zaznamem) a otec a syn Jancarkovi se postarali o scenu a
rekvizity; Ivo Mejzr (jako uz tolikrat) o hudbu a zvuk
a k tomu jsem ho videl natacet koncerty nokturn; Karel Tamchyna
(jinak clen snad nejlepsiho kanadskeho peveckeho sboru, Mendelssohn
Choir) nas nasvecoval do krasy; Vera Kohoutova (jinak redaktorka
Noveho domova) si vedle inspice vzala na starost foto zaznam.
A tihle vsichni se o nas starali, jako bychom byli mezinarodni
hvezdy a samozrejme urcite zasluhy o uspech predstaveni nemohu
(a ani bych nechtel) uprit Williamu Shakespearovi, i kdyz tu hru
- a to si pry jeste vypujcoval od nejakeho rimskeho autora
nekdy v roce 1593 jenom napsal. Je to jeho prvni komedie
a kdybych byl nevdecny a nestydate pisemne hubaty, asi bych poznamenal,
ze je to na ni videt. Jedna se tu o rodinu, rodice a dve deti,
dva kluky, ke vsemu jeste dvojcata, ktere mohla rozeznat jenom
jejich matka (matky pry na tohle maji cuch). Jedna se i o dalsi
dvojcata, take kluky ale protoze ti se narodili sice ve
stejne dobe, ale mene zamoznym rodicum z nejake nizsi kasty, tak
se o jejich rodicich prakticky nic nevi. Ty kluky si pro sve syny
koupil tatinek tech prvych dvojcat, pry aby kazdy kluk mel vlastniho
otroka. A osud (nebo Shakespeare nebo rimsky autor, od ktereho
si Shakespeare vypujcoval) vsecko dukladne zamotal i lod
s nimi nekde asi na mori ztroskotala (vsimnete si,
prosim, ze casto pouzivam jmeno Shakespeare; duvod: jsem Satellitem
i CzechFolks placen podle poctu radku, ktere odvedu, a pouziji-li
jmeno Shakespeare petkrat, mam o radek vic). Daleko hmatatelnejsi
zasluhy o uspech predstaveni nez Shakespeare ma reziserka Brigita
Hamvasova. Uz proto, ze komunikace s ni je daleko snadnejsi nez
se Shakespearem; take proto, ze se narodila o vic nez pul tisicileti
po Shakespearovi a vyber hry pro Nove divadlo byl v jejich
rukou. Shakespeare musi byt vdecny, ze si vybrala jeho prvni komedii.
Pak musela dat dohromady devatenact hercu a to byla fuska: uz
najit dva pary dvojcat, ktera si (ta dvojcata) byla podobna jako
vejce k vejci; na jednu malickou roli se musela spokojit se mnou,
starcem nad hrobem, s deravou pameti (za ziveho Boha jsem si nemohl
zapamatovat dve slova: 'sehnat vykupne', dokud jsem neobjevil
mnemotechnickou poucku, slovo, ktere by zacinalo zacatecnimi pismeny
tech dvou nezapamatovatelnych slov, slovo jako 'svet', 'svetlo'
nebo 'svine' (to posledni mineno nikoliv jako nadavka, ale jako
maminka podsvincat).
Pani reziserce se nejakym zpusobem podarilo prilakat sest hercu,
kteri s Novym divadlem nikdy predtim nehrali, nepochybne nejvetsi
zatah od prvnich dnu Noveho divadla. Pak nastalo nacvicovani:
prichody a odchody, text, intonace, gesta, reakce nekdy vsech
devatenacti lidi soucasne. Nevim, jak to bylo s jejim spankem,
nekdo se zminil, ze od ni dostal email ve dve hodiny rano... Nebudu
vas unavovat podrobnostmi deje a zavedu vas na jeviste v okamziku,
kdy hra vrcholi. Vsimneme si, prosim, nejdulezitejsich postav,
mezi nimiz jsou zvlast duleziti: vevoda efezsky (hraje ho
s velkolepou, vpravde lidovou drsnosti Milan Crhak (jeho vnuk,
Aaron, hral zalarnika): kdyz vidi, ze jedna z postav, kurtizana
- ztvarnena neodolatelne, a k tomu s kouzelnym slovenskym prizvukem
jak jinak, je sestrou velkeho hereckeho talentu, nebo spis
jeho nositele, Viktora Matejkovice, Zuzanou Matejkovicovou, neni
na jevisti, zarve do hlediste: "Kde ses, ty couro, mars na
jeviste!", tentyz Milan Crhak, ktery pred rokem nebo dvema
byl prakticky prohlasen, po desetimesicnim pobytu v nemocnici,
za mrtveho-a takovy vykon: bravo, Milane!)
Egeon, kupec ze Syrakus, ktery nezakonne pristal v Efezu a po
zapadu slunce ma byt popraven hraje ho vyborne
Jiri Jancarek a na toho Vam musim prozradit, ze je to dvouobrocnik
(hraje totiz i roli sarlatana, dr. Skripce, a navic na nej prozradim
i to, ze je jednim z tech sesti novych: pise, ze se narodil davno
- to si dovoli napsat mne, trikrat starsimu - jako kluk zpival
s rodici ceske a polske pisnicky maminka byla Polka - v
deviti zacal hrat v ochotnickem divadle v navaznosti na divadlo
J. K. Tyla v Plzni, pak presel na muziku zpival s kytaristou
a zpevakem Jirkou Kornem (svet je cim dal, tim mensi: Korn byl
idolem i pastora Slovenskeho evanjelickeho kostola sv Pavla, Rev.
Ladislava P. Kozaka, v jehoz kostele jsme hru nacvicovali!) dokonce
i v prazske Lucerne, se skupinou Messengers a Teslar, pohostinne
vystoupil v Polsku, kde se ozenil, vratili se do CSR, vychovali
deti - jedno z nich Jiri ml., velky fesak (hral v Komedii dvojnika
Antifoluse, ale to mu nestacilo, tak si pribral roli kupce Baltazara),
utekli, dostali se do Toronta, hned po priletu byli pozvani na
predstaveni Noveho divadla a byli tak dojati, ze se rozplakali
a pak uz videli prakticky vsecky inscenace Noveho divadla;
Antifolus syrakusky a efezsky, prvni varka dvojcat oba hraje
se svou obvyklou prirozenou suverennosti vynikajici herec, milacek
zen, romanticky vypadajici, fysicky vysportovany (cvici i behem
predstaveni, ale jen kdyz nehraje), Martin Bonhard; Adrealisi,
manzelce Antifola efezskeho propujcila svoji podobu zivelnym vykonem,
za ktery by ji Adrealis mela podekovat, Zuzana Novotna. Zuzane
a jejimu manzelovi (v civilu Martinu Bonhardovi) to moc sluselo
a kdyz se divoce nehadali, tak si naramne rozumeli; v roli jeji
sestry, Lucilly, jsme obdivovali Lenku Novotnou, zenu mnoha
talentu (mimo jine krasne zpiva), ktera mi v teto roli zjevem
moc pripominala Melanii ve filmu Jih proti Severu. Druhou nejvyznamnejsi
muzskou roli (a po Egeonovi nejobtiznejsi) reziserka sverila Petru
Kohoutovi. Byla to moudra volba: Petr ma vybornou pamet, osobity
smysl pro humor a masivni hlasovy fond. Vsechny tri dary mu v
teto roli prisly vhod. Jeho dvojnika hrave zosobnil Robert Janousek
(jinak i asistent rezie) a take jeden z tech 'novych'. Jak se
k Novemu divadlu dostal? Prijel do Kanady studovat film. K divadlu
se dostal uplnou nahodou pri nataceni filmu. Lakonicky nam
sdelil: "V zivote bych si nemyslel, ze budu delat divadlo".
Prijal nabidku Slovenske Mlade sceny rezirovat komedii Amant
(videl jsem ji, povedla se mu) a "uz byl zatazen do magicke
atmosfery divadla." Pak o sobe napsal: "Tento vikend
si take poprve "zahraje" cele dve vety!!! Ale
bere to sportovne, protoze si uvedomuje, ze i male role vytvareji
divadlo". Svata pravda, Roberte (moc s Tebou souhlasim, my
predstavitele malych roli musime drzet dohromady, jinak nas hvezdy
prevalcuji).
Chvili se musime zastavit u abatyse. Hrala ji administrativni
duse souboru, Dasa Belacikova. A panecku, byla to nejaka abatyse:
hlas jako zvon, prisny, pevny, proste kazdy si rozmyslel ji odporovat;
kdyz zena Antifoluse syrakuskeho zadala (a dost tvrde), aby ji
vydala manzela, abatyse-uz na odchodu do sveho klastera-hrozive
zavrcela: "Nevydam!" a to jedno slovo bude jeste dlouho
bloudit jevistem i hledistem divadla, v nemz bylo vyrceno; ale
pani abatyse se vyznala i ve vecech, o kterych by toho jeptisky
normalne moc nevedely: napriklad (jak se ma chovat manzelka, kdyz
zjisti, ze manzel ji zahyba?). Clovek mel dojem, ze musela
mit dost rozsahle osobni zkusenosti.
Zlatnika Angela hral jeden z mych oblibenych hercu (taky mne vozil
na zkousky) Jiri Skoda, a nezklamal mne. Stejne jako mne nezklamal
Bohdan Zatovkanuk v roli divokeho Turka s obrovskou kudlou, ktery
se na jevisti pobil (vite, ze jsem zapomnel s kym? Zaber s tou
bitkou by Nove divadlo melo poslat na nekolik filmovych spolecnosti
a Bohdan bude mit o filmovou karieru postarano. Moc nas (vcetne
hercu) pobavila Pucka. Nemohli jste se ji nevsimnout: vypolstarovana
ze vsech stran (jeji kycelni objem musel byt alespon tri a pul
metru) a ty vlasy! Nejdivocejsi porost, jaky jsem kdy na lidske
hlave videl; a ty milostne skreky, ktere vyrazela, kdyz pronasledovala
sveho milacka, Dromia (Petr Kohout), ktery ale nakonec dal prednost
stavu svagrovskemu pred manzelskym. Take 'nova', ale ja ji videl
v jedne hre (uz nevim ktere) Mlade Slovenske sceny a udelala na
mne dojem.
Co jste (vy, kteri jste nase predstaveni videli) rikali drabovi
(Martin Marton)? Chlap jako hora, to by byl gladiator. Na toho
by si ani nejhladovejsi lvi netroufali (zvlast v tom jeho brneni:
spatne se zvyka). Dal nam o sobe zajimave povidani: narodil se
v srdci Sarisa v Presove pred 42 roky (v Presove maji profesionalni
divadlo, uz vedi, jakou Martin v Torontu dela karieru a urcite
se ho budou snazit pretahnout): "V Toronte som dva roky a
prisiel som tu naplnit svoj detsky sen. Chcem napisat knihu o
ludoch a krajinach a predsudkoch. A v Toronte je asi sto (vic,
Martine, kolem stodvaceti, to si smlsnes) narodnosti sveta. K
divadlu som sa dostal uplnou nahodou cez kamarata rezisera, scenaristu
a kameramana. Velmi ma to chytilo a poznal som samych dobrych
ludi, ktori beru divadlo velmi vazne. Chcem se tomu venovat aj
nad'alej aby Thalia mala zo mna radost."
Nejlepsi role meli trhovci a trhovkyne (jak nam napsal jeden z
nich a take jeden z tech 'novych' Juraj Dargaj, triatricetilety
rodak z Vranova nad Tepl'ou na vychodnom Slovensku, ktery vystudoval
jako maliar skla a absolvoval tri roky lekci kresleni v muzeu
Andy Warhola): "V tomto predstavenie hrajem trhovnika co
je pre mna nadherne, ze mozem sledovat predstavenie a ucit sa...
Nikdy by som si nemyslel kolko prace je za tym, nastudovat jedno
predstavenie. Nesmiem zabudnut ani na to ze je tu skvela skupina
hercov a niektory maju za sebou velku karieru." Dalsi trhovkyni
(a novou hereckou)byla Kamila Priehodova, bratislavska rodacka,
ktera ma bakalarsky titul psychologie a Certifikat TESOL na York
University (v High School jednou pomahala jako osvetlovac a v
jine hre si i zahrala) a "po niekol'korocnej administrativnej
praci mimo oboru sa teraz k psychologii vraciam pokracovanim studia
na magistersky titul. Spolupracovat do divadla ma pozvala pani
Jana Fabianova..."
Nejmladsi trhovnik a trhovnice byli Tomasek Frynta a jeho sestricka
Elinka. Ty dve deti (stejne jako ostatni Fryntovy deti) jsou pastvou
pro stare oci. Prisly se svoji maminkou Janou, ktera mne dvakrat
vezla domu a po ceste jsme samozrejme mluvili cesky obe
deti mluvi perfektni cestinou a trochu starsi Elinka dokonce vysoce
kultivovanou cestinou (zakyne exkluzivni ceske skoly).
Vsechna jejich vystoupeni jsem sledoval s pocitem radostneho obnovovani
zivota a za jeden z nejpeknejsich okamziku hry povazuji scenu,
kdy Jana odchazi za detmi z jeviste, pootoci se do hlediste a
rekne jedine slovo: "Prominte" a rekne ho s tak kouzelnou
intonaci na posledni slabice, ze ho slysim jeste ted.
Ja vim, chcete vedet, jak to dopadlo. Skvele: z abatyse
se vyklubala manzelka Syrakuskeho kupce Egeona (Jiriho Jancarka),
ktery mel vecer prijit o hlavu, ale neprisel, protoze vevoda efezsky
popravu nejdrive odlozil a pak zrusil; a ti dva, ktere (a jejich
dva syny) pred dlouhym casem rozdelilo ztroskotani na mori, se
objali a obnovili svoji lasku (abatyse s tim pravdepodobne mela
potahovacky); ti dva poznali sve syny (Martina Bonharda a Jiriho
Jancarka ml.); synove se prihlasili jeden k druhemu a k rodicum;
Martin Bonhard se smiril se svoji manzelkou (Zuzanou Novotnou).
Ale to mu nestacilo, sundal si klobouk (nebo si ho nasadil?),
aby vypadal jako ten druhy Antifolus a zacal se objimat se sestrou
sve zeny, Lenkou Novakovou (a s jakym elanem! Dokonce ji v naruci
zvedl, zatocil se s ni a prohlasil, ze svatba bude na Karlstejne.
Mormon jeden!).
Kdyz bylo po vsem a posledni divak opustil budovu, herci v zakulisi
uklizeli, v celem hledisti jsme byli jen Tomasek Frynta (luxoval
mezi sedadly) a ja. Oba jsme cekali na Tomaskovu maminku a Elinku,
ktere mi slibily, ze me vezmou domu. Najednou ze zakulisi vystoupila
Lenka Novakova, prisla az na okraj jeviste a rekla jako
by to bylo cast jeji role - lehce formalnim a mozna trochu posmutnele
usmirenym hlasem: "A je po divadle," Mela pravdu. Ale
divadlo bylo a my jsme ho zili. Nez se rozplynulo jako sny, ktere
smime-li verit Hamletovi - jsou uhneteny ze stejne latky
jako my...
Josef Cermak