Navrat na hlavni stranu

Milan Crhak

KOMEDIE OMYLU
Klobouk dolu pred Shakespearem, Hamvasovou a souborem Noveho divadla - Bravo, Milane Crhaku! 
Nepredstiram, ze pisi objektivni kritiku (jsem prilis zamilovany do Noveho divadla). Ale take si nemyslim, ze chvala, kterou si tu prectete, je nezaslouzena.
O co jde? O spiknuti Williama Shakespeara (autora hry Komedie omylu), Brigity Hamvasove (reziserky hry), devatenact (to je ovsem vcetne mne, mel bych rict osmnact, ale vem to cert)  znamenitych (a nadsenych) hercu a kolem deseti zakulisniku (pocitac mi rika, ze toto slovo neexistuje, ale co on vi?) a nekolika set divaku (myslim, ze si moc nevymyslim, nazvu-li je rovnez nadsenci), kteri dohromady 20. az 22. dubna v divadle Burnhamthorpske knihovny v Mississauze vytvorili ctyri predstaveni Komedie omylu,  na ktere jsem (a samozrejme v tom hraje roli i to, ze mi dovolili "blysknout" se v druhe scene peti vetami) jako cesky (nebo chcete-li ceskoslovensky) Torontan, bezostysne hrdy. 
Zacnu s temi, bez kterych by si ani slavni herci nelizli. Kdyz vas dobre neoblecou, nenalici, neosviti, tak si na Oscara zuby nedelejte. My meli na Komedii skvely tym: o reziserce a jejim asistentovi bude rec pozdeji; kostymy pro nas navrhly a udelaly Jana Fabianova (skvela herecka i zpevacka a navrharka, ktera tentokrat mela ­ spolu s Dasou Belacikovou a Radkou Tamchynovou (nestarnouci brilantni vecnou naivkou Noveho divadla) - i rezervace a pokladnu, a Vera Ripplova. Ty pro nas vytvorily kostymy, o jakych se nam ani nesnilo a Vera Ripplova mne a radu jinych do tech cizokrajnych vyplodu jejich predstavivosti a rukou ctyrikrat  musela vtesnat. Absolutni umelkyne! O scenu a rekvizity se starali Laci Hamvas (myslim, ze posledni tyden v divadle zustal pres noc a pribijel a maloval a predstaveni znesmrtelnil video zaznamem) a otec a syn Jancarkovi se postarali o scenu a rekvizity;  Ivo Mejzr (jako uz tolikrat) o hudbu a zvuk ­ a k tomu jsem ho videl natacet koncerty nokturn; Karel Tamchyna (jinak clen snad nejlepsiho kanadskeho peveckeho sboru, Mendelssohn Choir) nas nasvecoval do krasy; Vera Kohoutova (jinak redaktorka Noveho domova) si vedle inspice vzala na starost foto zaznam.
A tihle vsichni se o nas starali, jako bychom byli mezinarodni hvezdy a samozrejme urcite zasluhy o uspech predstaveni nemohu (a ani bych nechtel) uprit Williamu Shakespearovi, i kdyz tu hru - a to si pry jeste vypujcoval od nejakeho rimskeho autora ­ nekdy v roce 1593 jenom napsal. Je to jeho prvni komedie ­ a kdybych byl nevdecny a nestydate pisemne hubaty, asi bych poznamenal, ze je to na ni videt. Jedna se tu o rodinu, rodice a dve deti, dva kluky, ke vsemu jeste dvojcata, ktere mohla rozeznat jenom jejich matka (matky pry na tohle maji cuch). Jedna se i o dalsi dvojcata, take kluky ­ ale protoze ti se narodili sice ve stejne dobe, ale mene zamoznym rodicum z nejake nizsi kasty, tak se o jejich rodicich prakticky nic nevi. Ty kluky si pro sve syny koupil tatinek tech prvych dvojcat, pry aby kazdy kluk mel vlastniho otroka. A osud (nebo Shakespeare nebo rimsky autor, od ktereho si Shakespeare vypujcoval) vsecko dukladne zamotal ­ i lod s nimi nekde ­ asi na mori ­ ztroskotala (vsimnete si, prosim, ze casto pouzivam jmeno Shakespeare; duvod: jsem Satellitem i CzechFolks placen podle poctu radku, ktere odvedu, a pouziji-li jmeno Shakespeare petkrat, mam o radek vic). Daleko hmatatelnejsi zasluhy o uspech predstaveni nez Shakespeare ma reziserka Brigita Hamvasova. Uz proto, ze komunikace s ni je daleko snadnejsi nez se Shakespearem; take proto, ze se narodila o vic nez pul tisicileti po Shakespearovi a vyber hry pro Nove divadlo byl v jejich rukou. Shakespeare musi byt vdecny, ze si vybrala jeho prvni komedii. Pak musela dat dohromady devatenact hercu a to byla fuska: uz najit dva pary dvojcat, ktera si (ta dvojcata) byla podobna jako vejce k vejci; na jednu malickou roli se musela spokojit se mnou, starcem nad hrobem, s deravou pameti (za ziveho Boha jsem si nemohl zapamatovat dve slova: 'sehnat vykupne', dokud jsem neobjevil mnemotechnickou poucku, slovo, ktere by zacinalo zacatecnimi pismeny tech dvou nezapamatovatelnych slov, slovo jako 'svet', 'svetlo' nebo 'svine' (to posledni mineno nikoliv jako nadavka, ale jako maminka podsvincat).
Pani reziserce se nejakym zpusobem podarilo prilakat sest hercu, kteri s Novym divadlem nikdy predtim nehrali, nepochybne nejvetsi zatah od prvnich dnu Noveho divadla. Pak nastalo nacvicovani: prichody a odchody, text, intonace, gesta, reakce nekdy vsech devatenacti lidi soucasne. Nevim, jak to bylo s jejim spankem, nekdo se zminil, ze od ni dostal email ve dve hodiny rano... Nebudu vas unavovat podrobnostmi deje a zavedu vas na jeviste v okamziku, kdy hra vrcholi. Vsimneme si, prosim, nejdulezitejsich postav, mezi nimiz jsou zvlast duleziti: vevoda efezsky (hraje ho ­ s velkolepou, vpravde lidovou drsnosti Milan Crhak (jeho vnuk, Aaron, hral zalarnika): kdyz vidi, ze jedna z postav, kurtizana - ztvarnena neodolatelne, a k tomu s kouzelnym slovenskym prizvukem ­ jak jinak, je sestrou velkeho hereckeho talentu, nebo spis jeho nositele, Viktora Matejkovice, Zuzanou Matejkovicovou, neni na jevisti, zarve do hlediste: "Kde ses, ty couro, mars na jeviste!", tentyz Milan Crhak, ktery pred rokem nebo dvema byl prakticky prohlasen, po desetimesicnim pobytu v nemocnici,  za mrtveho-a takovy vykon: bravo, Milane!)
Egeon, kupec ze Syrakus, ktery nezakonne pristal v Efezu a po zapadu slunce ma byt popraven ­ hraje ho ­  vyborne ­ Jiri Jancarek a na toho Vam musim prozradit, ze je to dvouobrocnik (hraje totiz i roli sarlatana, dr. Skripce, a navic na nej prozradim i to, ze je jednim z tech sesti novych: pise, ze se narodil davno - to si dovoli napsat mne, trikrat starsimu - jako kluk zpival s rodici ceske a polske pisnicky ­ maminka byla Polka - v deviti zacal hrat v ochotnickem divadle v navaznosti na divadlo J. K. Tyla v Plzni, pak presel na muziku ­ zpival s kytaristou a zpevakem Jirkou Kornem (svet je cim dal, tim mensi: Korn byl idolem i pastora Slovenskeho evanjelickeho kostola sv Pavla, Rev. Ladislava P. Kozaka, v jehoz kostele jsme hru nacvicovali!) dokonce i v prazske Lucerne, se skupinou Messengers a Teslar, pohostinne vystoupil v Polsku, kde se ozenil, vratili se do CSR, vychovali deti - jedno z nich Jiri ml., velky fesak (hral v Komedii dvojnika Antifoluse, ale to mu nestacilo, tak si pribral roli kupce Baltazara), utekli, dostali se do Toronta, hned po priletu byli pozvani na predstaveni Noveho divadla a byli tak dojati, ze se rozplakali a pak uz videli prakticky vsecky inscenace Noveho divadla; Antifolus syrakusky a efezsky, prvni varka dvojcat ­ oba hraje se svou obvyklou prirozenou suverennosti vynikajici herec, milacek zen, romanticky vypadajici, fysicky vysportovany (cvici i behem predstaveni, ale jen kdyz nehraje), Martin Bonhard; Adrealisi, manzelce Antifola efezskeho propujcila svoji podobu zivelnym vykonem, za ktery by ji Adrealis mela podekovat, Zuzana Novotna. Zuzane a jejimu manzelovi (v civilu Martinu Bonhardovi) to moc sluselo a kdyz se divoce nehadali, tak si naramne rozumeli; v roli jeji sestry, Lucilly,  jsme obdivovali Lenku Novotnou, zenu mnoha talentu (mimo jine krasne zpiva), ktera mi v teto roli zjevem moc pripominala Melanii ve filmu Jih proti Severu. Druhou nejvyznamnejsi muzskou roli (a po Egeonovi nejobtiznejsi) reziserka sverila Petru Kohoutovi. Byla to moudra volba: Petr ma vybornou pamet, osobity smysl pro humor a masivni hlasovy fond. Vsechny tri dary mu v teto roli prisly vhod. Jeho dvojnika hrave zosobnil Robert Janousek (jinak i asistent rezie) a take jeden z tech 'novych'. Jak se k Novemu divadlu dostal? Prijel do Kanady studovat film. K divadlu se dostal uplnou nahodou ­ pri nataceni filmu. Lakonicky nam sdelil: "V zivote bych si nemyslel, ze budu delat divadlo". Prijal nabidku Slovenske Mlade sceny  rezirovat komedii Amant (videl jsem ji, povedla se mu) a "uz byl zatazen do magicke atmosfery divadla." Pak o sobe napsal: "Tento vikend si take poprve "zahraje" ­ cele dve vety!!! Ale bere to sportovne, protoze si uvedomuje, ze i male role vytvareji divadlo". Svata pravda, Roberte (moc s Tebou souhlasim, my predstavitele malych roli musime drzet dohromady, jinak nas hvezdy prevalcuji).
Chvili se musime zastavit u abatyse. Hrala ji administrativni duse souboru, Dasa Belacikova. A panecku, byla to nejaka abatyse: hlas jako zvon, prisny, pevny, proste kazdy si rozmyslel ji odporovat; kdyz zena Antifoluse syrakuskeho zadala (a dost tvrde), aby ji vydala manzela, abatyse-uz na odchodu do sveho klastera-hrozive zavrcela: "Nevydam!" a to jedno slovo bude jeste dlouho bloudit jevistem i hledistem divadla, v nemz bylo vyrceno; ale pani abatyse se vyznala i ve vecech, o kterych by toho jeptisky normalne moc nevedely: napriklad (jak se ma chovat manzelka, kdyz zjisti,  ze manzel ji zahyba?). Clovek mel dojem, ze musela mit dost rozsahle osobni zkusenosti.
Zlatnika Angela hral jeden z mych oblibenych hercu (taky mne vozil na zkousky) Jiri Skoda, a nezklamal mne. Stejne jako mne nezklamal Bohdan Zatovkanuk v roli divokeho Turka s obrovskou kudlou, ktery se na jevisti pobil (vite, ze jsem zapomnel s kym? Zaber s tou bitkou by Nove divadlo melo poslat na nekolik filmovych spolecnosti a Bohdan bude mit o filmovou karieru postarano. Moc nas (vcetne hercu) pobavila Pucka. Nemohli jste se ji nevsimnout: vypolstarovana ze vsech stran (jeji kycelni objem musel byt alespon tri a pul metru) a ty vlasy! Nejdivocejsi porost, jaky jsem kdy na lidske hlave videl; a ty milostne skreky, ktere vyrazela, kdyz pronasledovala sveho milacka, Dromia (Petr Kohout), ktery ale nakonec dal prednost stavu svagrovskemu pred manzelskym. Take 'nova', ale ja ji videl v jedne hre (uz nevim ktere) Mlade Slovenske sceny a udelala na mne dojem.
Co jste (vy, kteri jste nase predstaveni videli) rikali drabovi (Martin Marton)? Chlap jako hora, to by byl gladiator. Na toho by si ani nejhladovejsi lvi netroufali (zvlast v tom jeho brneni: spatne se zvyka). Dal nam o sobe zajimave povidani: narodil se v srdci Sarisa v Presove pred 42 roky (v Presove maji profesionalni divadlo, uz vedi, jakou Martin v Torontu dela karieru a urcite se ho budou snazit pretahnout): "V Toronte som dva roky a prisiel som tu naplnit svoj detsky sen. Chcem napisat knihu o ludoch a krajinach a predsudkoch. A v Toronte je asi sto (vic, Martine, kolem stodvaceti, to si smlsnes) narodnosti sveta. K divadlu som sa dostal uplnou nahodou cez kamarata rezisera, scenaristu a kameramana. Velmi ma to chytilo a poznal som samych dobrych ludi, ktori beru divadlo velmi vazne. Chcem se tomu venovat aj nad'alej aby Thalia mala zo mna radost."
Nejlepsi role meli trhovci a trhovkyne (jak nam napsal jeden z nich a take jeden z tech 'novych' Juraj Dargaj, triatricetilety rodak z Vranova nad Tepl'ou na vychodnom Slovensku, ktery vystudoval jako maliar skla a absolvoval tri roky lekci kresleni v muzeu Andy Warhola): "V tomto predstavenie hrajem trhovnika co je pre mna nadherne, ze mozem sledovat predstavenie a ucit sa... Nikdy by som si nemyslel kolko prace je za tym, nastudovat jedno predstavenie. Nesmiem zabudnut ani na to ze je tu skvela skupina hercov a niektory maju za sebou velku karieru." Dalsi trhovkyni (a novou hereckou)byla Kamila Priehodova, bratislavska rodacka, ktera ma bakalarsky titul psychologie a Certifikat TESOL na York University (v High School jednou pomahala jako osvetlovac a v jine hre si i zahrala)  a "po niekol'korocnej administrativnej praci mimo oboru sa teraz k psychologii vraciam pokracovanim studia na magistersky titul. Spolupracovat do divadla ma pozvala pani Jana Fabianova..."
Nejmladsi trhovnik a trhovnice byli Tomasek Frynta a jeho sestricka Elinka. Ty dve deti (stejne jako ostatni Fryntovy deti) jsou pastvou pro stare oci. Prisly se svoji maminkou Janou, ktera mne dvakrat vezla domu a po ceste jsme samozrejme mluvili cesky ­ obe deti mluvi perfektni cestinou a trochu starsi Elinka dokonce vysoce kultivovanou cestinou (zakyne exkluzivni ceske skoly).
Vsechna jejich vystoupeni jsem sledoval s pocitem radostneho obnovovani zivota a za jeden z nejpeknejsich okamziku hry povazuji scenu, kdy Jana odchazi za detmi z jeviste, pootoci se do hlediste a rekne jedine slovo: "Prominte" a rekne ho s tak kouzelnou intonaci na posledni slabice, ze ho slysim jeste ted. 
Ja vim, chcete vedet, jak to dopadlo. Skvele:  z abatyse se vyklubala manzelka Syrakuskeho kupce Egeona (Jiriho Jancarka), ktery mel vecer prijit o hlavu, ale neprisel, protoze vevoda efezsky popravu nejdrive odlozil a pak zrusil; a ti dva, ktere (a jejich dva syny) pred dlouhym casem rozdelilo ztroskotani na mori, se objali a obnovili svoji lasku (abatyse s tim pravdepodobne mela potahovacky); ti dva poznali sve syny (Martina Bonharda a Jiriho Jancarka ml.); synove se prihlasili jeden k druhemu a k rodicum; Martin Bonhard se smiril se svoji manzelkou (Zuzanou Novotnou). Ale to mu nestacilo, sundal si klobouk (nebo si ho nasadil?),  aby vypadal jako ten druhy Antifolus a zacal se objimat se sestrou sve zeny, Lenkou Novakovou (a s jakym elanem! Dokonce ji v naruci zvedl, zatocil se s ni a prohlasil, ze svatba bude na Karlstejne. Mormon jeden!). 
Kdyz bylo po vsem a posledni divak opustil budovu, herci v zakulisi uklizeli, v celem hledisti jsme byli jen Tomasek Frynta (luxoval mezi sedadly) a ja. Oba jsme cekali na Tomaskovu maminku a Elinku, ktere mi slibily, ze me vezmou domu. Najednou ze zakulisi vystoupila Lenka Novakova, prisla az na okraj jeviste a rekla ­ jako by to bylo cast jeji role - lehce formalnim a mozna trochu posmutnele usmirenym hlasem: "A je po divadle," Mela pravdu. Ale divadlo bylo a my jsme ho zili. Nez se rozplynulo jako sny, ktere ­ smime-li verit Hamletovi - jsou uhneteny ze stejne latky jako my...
Josef Cermak

Navrat na hlavni stranu