Zahada mne trapi, kam se
ten cas ztrati
Gertrude Steinova rekla Hemingwayovi a spol. v Parizi dvacatych
let, ze jsou ztracena generace, protoze prezili valku, a behem
toho prezivani se sami sobe ztratili.
Po shlednuti chytreho filmu Pulnoc v Parizi, mne Mervyn
vtahl do rozhovoru, jak se nekdo muze ztratit a nevzpirat se tomu
jako urazce na cti. Mervyn je provokater od natury a vzpira se
cemukoliv, co clovek nema; napriklad tomu, ze nema CAS. Byl jsem
nekolikrat svedkem toho, ze si nekdo pred Mervynem povzdechl,
ze nema cas, a Mervyn se optal: Kdes ten cas ztratil? A nikdy
jsem neslysel odpoved, tedy vysvetleni. Mervyn dotiral dal: "Mel
jsi cas nez jsi ten cas ztratil? A proto ted cas nemas?"
Nejlepsi co jsem slysel, kdyz Mervyn takto dotiral, bylo toto:
"S tebou se neda o casu normalne mluvit." A Mervyn se
nedal odradit: "Jak se da ztratit cas?"
Po sedesatce lide ztraceji mnoho veci i vlastnosti, to pozoruji.
Sedesatnici ztraceji zuby, vlasy, nekteri zdravi, taky optimismus
a chut do zivota, coz drive meli, jak tvrdi. Ale jak se ztraci
co nikdy nemeli? Selsky rozum, napriklad, anebo uspory, anebo
cas.
Onehdy prisla sousedka Betty, ktera ma u nas schovane rezervni
klice, kdyby klice ztratila. Eva dala Betty jeji nahradni klice
a s uzasem si vsimla, ze Betty se nechtela dostat do baraku, ale
z baraku odejit a nechat si udelat nove klice. Eva logicky rekla,
ze Betty ztratila ty klice v baraku, kdyz se dostala do baraku,
a ulozila si ukol, ze pomuze Betty klice v baraku najit. Betty
rekla, ze uz vsecko prohledala, a palicata Eva kontrovala, ze
by ty klice nasla, kdyby vsecko prohledala, a sly hledat spolu.
Za hodinu se Eva mrzute vratila a zavrcela: Nenasly! a Betty odjela
udelat nove klice.
O par dnu pozdeji Betty prinesla nahradni klice k nam do uschovy
a rekla, ze ty ztracene klice nasla, kdyz spustila pracku: v pracce
cinkalo, a ona zjistila, ze klice vhodila do pracky v kapse spinave
kosile. Eva priznala, ze v pracce klice nehledaly a byl konec
story.
Ja ztracim veci soustavne a vim to, protoze jsem hledany predmet
pred chvilkou mel; trebas bryle na cteni; cim upenliveji hledam,
tim mene se mi dari najit. Nejlepe je na hledani zapomenout stejnym
zpusobem, jak jsem zapomnel ty bryle, a pak se ejhle bryle objevi
jako potrestane tim, ze je uz nehledam; proto mam cteci bryle
troje. Nekdy ztratim dvoje, ale treti ma Eva pod dohledem, pujci
mi treti a najdu dvoje a ty treti ji dam do uschovy. Lec hledani
veci, ktere clovek mel, ztratil a chce zpatky je drobnost oproti
hledani toho, co clovek nikdy nemel, napriklad sebe, viz Hemingway;
anebo ten cas.
Krestane verici v Boha a zivot vecny po smrti v nebi to maji lehci,
myslim si: jednak vsechny ztracene veci se skladuji na nejake
nebeske hromade, odkud si vyzvednou vsechny ztracene slunecni
bryle, penezenky i klice a budou mit vecnost, aby se tyto veci,
ktere se behem pozemskeho zivota ztratily pak v nebi vyuzily do
sytosti. A cas, to nedostatkove fluidum pritomnosti, se promeni
na vecnost a bude casu do aleluja.
Jeden muj znamy, horlivy luteran, ktery taky soustavne nema cas,
tvrdi, ze po smrti a na nebesich bude mit cas na vsecko, co v
tomto slzavem udoli nestihl.
O Velikonocich jsme kamarada luterana potkali; tedy on potkal
nas, kdyz jsme sedeli pred kavarnou Books&Beans a popijeli
kafe a vychutnavali jarni slunicko, a zeptal se: "Jak to
ze vy, Firlovi, mate vzdycky cas?"
Eva mu rekla zertem, ze asi mame nebe na zemi. Coz se luteranovi
vubec nelibilo, ani se nepokusil dotazat, jak to Eva mysli a dela,
a odchvatal nevim kam. Eva rekla, kdyz se vzdaloval, tak tohle
je ztraceny clovek, kdyz chvata a nevi kam a nema cas a nevi proc.
Kyvnul jsem hlavou, a byl jsem rad, ze mam Evu a mam cas byt s
Evou.
Ross Firla - Sudbury
***---
Omlouvam se redakci za tu svoji
legraci
Dostal jsem rozliceny email z redakce Satellitu: Ales pise doslovne:
Trochu jsi mi to posledne zavaril, kdyz jsi napsal, ze Harper
vzkazal neco ze SEVEROKOREJSKEHO SOULU. Daval jsem si pozor, jak
se pise spravne Soul a tuhle botu jsem pustil. Inu chybicka se
vloudi, obzvlaste, kdyz korektorka neni doma.A ja se neomlouvam
- ale priznavam, ze jsem to tam vsunul umyslne a mam perfidni
radost, ze bylo povsimnuto.
Tusim, ze kazdy psavec ci autor driv neb pozdeji zavaha, je-li
cten anebo si pise jen pro sebe. Proto jsem vsunul do clanku vyzyvavy
zblebt coby kontrolku ctennosti. To jsem nevymyslil ja, ale muj
davny kolega a srandista Frantisek Falesnik v casech ponure normalizace
sedmdesatych let.
Tehdy se kazde ctvrtleti zpracovavaly ekonomicke rozbory hospodareni,
coz bylo pouhe porovnavani planu s vysledky, pricemz vysledky
byly cerpani planovanych nakladu versus planovane trzby. Kazdy
vedouci hospodarskeho strediska musel ke statistice cisel pripsat
odstavec ci nazor - byla to uplna hovadina.
Frantisek do sveho ctvrletniho hodnoceni HS vsunul veticku: Kdo
to docte az sem, dostane ode mne flasku. Tento lehkovazny
pocinek se provalil v roce 1977, kdyz ekonomicky namestek a garant
ctvrletniho spisu zvaneho Rozbor odesel do penze a na jeho
misto nastoupil ostry mladik jmenem Janecek jako novy ekonomicky
namestek podniku.
Janecek dotycnou vetu odhalil a povolal Frantiska na koberecek:
Frantisek dle sveho zvyku vstoupil do kancelare namestka se slovy:
"Soudruhu namestku, chtel jste se mnohou HOVNORIT?'
Pozdeji mezi kamarady u piva Frantisek licil, ze namestkuv vyraz
se zmenil ve vyraz sopky pred vybuchem, lec ovladl se a tichym
hlasem rekl: "Kde je, soudruhu Falesniku, flaska, kterou
jste v rozborech slibil?"
Frantisek sokovan timto dotazem namestka opustil. Chvatal koupit
prvotridni lahev vodky, kterou na konci pracovni doby s namestkem
vyzunkli, potykali si a Frantisek priznal, ze tu stejnou vetu
Kdo to docte az sem, ma u mne flasku zasouval do komentare
k hospodareni HS tri roky a nikdo se o flasku neprihlasil.
Kamaradstvi s namestkem nemelo vsak dlouheho trvani, protoze Frantiskova
proslulost ve vtipnych zpotvoreninach cestiny urazila namestkovu
manzelku.
Stalo se to tak, ze mel Frantisek s namestkem jet sluzebne z Ostravy
do Prahy; jak bylo zvykem, Frantisek uzival pro sluzebni jizdy
sve auto a mel vyzvednout namestka po poledni z jeho cinzaku v
Ostrave-Porube; lec Frantisek si rad vypil, a tehdy se kdesi opil
a zavolal pani Janeckove, ze namisto po poledni vyzvedne namestka
"az zitra casne za KURVOPENI."
"Coze", zvolala pani Janeckova do telefonu, a Frantisek
ve sve podrousenosti pokracoval, ze "to jebani (a neopravil
se, ze jednani) v Praze snadno stihnou."
Pani Janeckova to nevzala zlehka, udelala namestkovi Janeckovi
scenu, ze namisto jednani jedou do Prahy delat kdovico a kamaradstvi
zaniklo, Frantisek podal vypoved a odesel do jineho podniku delat
co umel - hlavne srandu.
Jak vidno, Frantiskovi se jeho srandovani nevyplatilo, a ja slibuji,
ze uz takove zerty jako byl severokorejsky Soul delat Alesovi
nebudu.
Rosta Firla - Sudbury