Navrat na hlavni stranu

H. G. Skilling - Portret M. Gabankove

Nadsenci, na ktere by se nemelo zapominat
V detstvi, kdykoliv jsme odjizdeli vlakem do severovychodnich Cech z nadrazi Praha-Tesnov, rikali rodice, ze jedeme z Denisova nadrazi. Nejprve zmizel nazev nadrazi, pozdeji i krasna secesni budova.
Doma mi vysvetlili, ze ceske dejiny do roku 1526 sepsal Frantisek Palacky, od roku 1526 to byl Francouz Ernest Denis. Jestlize o Palackem padla obcas zminka, na Ernesta Denise se pomalu zapomnelo. Nepravem. Patril ve sve dobe k prorokum ceskoslovenske samostatnosti, pochazel ze stare francouzske protestantske rodiny. Imponovala mu postava Mr. Jana Husa. Narodil se 3. ledna 1849 v Nimes a zemrel den po svych 72. narozeninach v lednu 1921. V roce 1920 navstivil Ceskoslovensko, kde se mu dostalo triumfalniho uvitani. Diky jemu vznikla na Sorbone katedra slavistiky a historie slovanskych narodu, ktera nesla jmeno Katedra Ernsta Denise. Profesor Denis byl spolupracovnikem T. G. Masaryka a Edvarda Benese.
Podobny vztah jako mezi Ernestem Denisem a Tomasem Garriguem Masarykem pred vznikem Ceskoslovenska byl i mezi kanadskym profesorem H. Gordonem Skillingem a Vaclavem Havlem pred padem komunismu, a prave Skillingovo 100. vyroci narozeni si pripomneli ucastnici minisymposia v Munkove centru na Torontske univerzite.

Josef Skvorecky - Portret M. Gabankove


Skoda, ze se ucastnici minisymposia venovali dvema postavam, dvema profesorum na torontske univerzite: H. Gordonu Skillingovi a Josefu Skvoreckemu, protoze kazdy z nich by si zaslouzil zvlastniho panelu a oceneni. Zatimco behem patecniho poledniho setkani v Munkove centru dominovala postava Josefa Skvoreckeho, o den pozdeji v knihovne kostela sv. Vaclava predstavil historik Vilem Precan podrobneji prave profesora Skillinga.

S. Solecki


Josefu Skvoreckemu se venovali v Munkove centru hlavne jeho pritel Sam Solecki, prekladatel Paul Wilson a Paul R. Magosci. Zatimco prvni vyzvedl Skvoreckeho jako trpeliveho pedagoga a skveleho vypravece, Paul Wilson pripomnel malo znamou skutecnost, ze Skvorecky psal svoje rukopisy do sesitu, a vzdy to bylo odzadu a vzhuru nohama. Tento zvyk vznikl vlastne nahodou, kdyz zacinal psat Zbabelce. Jelikoz sesit byl zepredu popsany, zacal odzadu. Paul R. Magosci se zabyval malo znamym vztahem Josefa Skvoreckeho k Podkarpatske Rusi.
Josef Cermak v uvodu minisymposia zduraznil Skvoreckeho pokoru i jeho zivotni otazku, jak se vyrovnat se skutecnosti, ze mnoho jeho pratel skoncilo v kriminalu a on ne.

Paul Wilson


V casti minisymposia venovane profesoru Skillingovi se pripomnela i malo znama skutecnost, ze Skilling se setkal s Andrejem Sacharovem a predal mu text dokumentu Charty 77. Historik Vilem Precan vzpomnel i na zasluhy kanadskych diplomatu v Ceskoslovensku, na profesorku Marketu Götz Stankiewicz z Vancouveru ci aktivistku Jirinu Siklovou.
Syn H. Gordona Skillinga David v zaveru ukazal nekolik fotografii ze zivota sveho otce a Josefa Skvoreckeho.
O den pozdeji v knihovne kostela sv. Vaclava historika Vilema Precana predstavil Josef Cermak: "Nas host, predni (a snad nejprednejsi) soucasny cesky historik Vilem Precan, promoval na filozoficke fakulte Univerzity Karlovy v roce 1955. Patril, jak v clanku k jeho 70. narozeninam ve World Press Review uvedl Andrew Yurkovsky, k idealistickym muzum levice. Kratce na Komenskeho univerzite v Bratislave prednasel marxismus-leninismus a seznamil se tam se svoji budouci zenou, mimochodem sestrou nenahraditelne varhanice kostela sv. Vaclava, pani Marie Mihaylove. V roce 1957 presel do Historickeho ustavu CSAV, kde pusobil az do roku 1970, kdy byl propusten pro spoluautorstvi knihy o sovetske invazi Sedm prazskych dnu: 21.-27. 8. 1968. Rezim ocekaval ospravedlneni invaze, ale misto toho si precetl i reakce obcanu. Sovetum se z nejakeho duvodu kniha nelibila, dr. Precan byl nejen propusten, ale i trestne stihan. Nekolik roku pracoval jako pomocny delnik. V dusledku kampane solidarity zahranicnich historiku, vyvolane zverejnenim Precanova otevreneho dopisu svetovemu kongresu historiku v San Franciscu v lete 1975, dostal povoleni vystehovat se z Ceskoslovenska; od roku 1976 do ledna 1990 zil a pracoval jako historik ve Spolkove republice Nemecko. V te dobe podnikl rozsahla archivni studia v britskych a americkych archivech, zucastnil se aktivit cs. exilu na podporu hnuti za lidska prava v Ceskoslovensku, vybudoval sbirky ceskeho a slovenskeho samizdatu, pripravil zalozeni Ceskoslovenskeho dokumentacniho strediska nezavisle literatury a stal se jeho vedoucim. V letech exilu pripravil patnact dokumentarnich publikaci o Charte 77, o porusovani lidskych prav a obcanskych aktivitach v Ceskoslovensku 70. a 80. let.
V lednu 1990 zalozil Ustav pro soudobe dejiny Akademie ved a po dve funkcni obdobi byl jeho reditelem. Soucasne vedl Ceskoslovenske dokumentacni stredisko v Scheinfeldu, radu let byl clenem akreditacni komise pro oblast vysokych skol pri vlade Ceske republiky, zastupoval ceskou historickou vedu v mezinarodnich institucich a spolecnostech, byl predsedou Ceskoslovenskeho (od roku 1993) Ceskeho narodniho komitetu historiku a je nebo byl predsedou ceske casti cesko-slovenske, cesko-ruske a cesko-nemecke komise historiku. V 90. letech organizoval tri velke mezinarodni konference a v roce 2005 mezinarodni konferenci Helsinsky proces a zhrouceni komunismu.
Mezi jeho nejdulezitejsi publikace patri: Slovenske narodne povstanie; Sedm prazskych dnu, 21.-27.8.1968; Nacisticka politika a Tisuv rezim v predvecer Povstani; Prague-Washington-Prague a posledni, Vaclav Havel-Vilem Precan: Korespondence 1983-1989. Je nositelem rady vyznamenani, mezi nimi Ceny CSAV za popularizaci vedy, pametni medaile Frantiska Palackeho za zasluhy o rozvoj historicke vedy, Radu TGM, Ceny Ministerstva skolstvi, mladeze a sportu CR, mezinarodni ceny Slovenske akademie ved a Medaile Karla Kramare.
Na zaver clanku z roku 2003 od Andrew Yurkovskeho Vilem Precan rika: ,Jsem stastnym clovekem, ponevadz jsem nasel spravnou cestu driv nez bylo pozde. A dozil jsem se zazraku navratu svobody do me rodne zeme a mohl se vratit a pracovat jako svobodny clovek.'"
Vilem Precan pripomnel nekolik zajimavych dat ze zivota profesora Skillinga. Narodil se 28. unora 1912 a zamiloval si prvni Ceskoslovenskou republiku jako ostrov demokracie. Dokonce se v Praze v roce 1937 ozenil a zazil zde i Mnichov a pocatek okupace. Teprve v cervenci roku 1939 Prahu pres Viden opustil. Po valce pusobil ve Wisconsinu a v dobe mccarthismus mu byla odebrana zelena karta pro neamerickou cinnost. V Torontu pusobil od roku 1959, kde zalozil katedru Vychodoevropskych studii. Pravidelne jezdil do Ceskoslovenska. V roce 1981 napsal knizku o Charte 77. Ceskoslovensko navstivil i v letech 1984 a 1987. Opet prijel do Prahy 20. brezna 1990, kdy promluvil na Karlove univerzite. Pri oslave svych osmdesatych narozenin obdrzel Rad Bileho lva. Pravem se bude letos konat od 27. do 29. kvetna konference s vystavou venovanou prave nedozitym stym narozeninam H. Gordona Skillinga.

Barbara Falk - jedna z organizatorek Minisymposia


Historik Precan o sobe rika, ze pochazi z katolickeho prostredi a krome kratkeho obdobi, kdy koketoval s marxismem zustal katolictvi verny. Nepatri k fundamentalistickemu jadru, ale deti opet vedl k nabozenstvi. Viru v Boha poklada za velmi dulezitou a dulezite je zit v souladu se svym svedomim: Nehlasat neco jineho a nedelat neco jineho. K obleve v roce 1968 doslo diky souladu vsech okolnosti, diky rozporu v uceni strany, ktera neco jineho hlasala a praxi: doslo k likvidaci remesel a nasilne kolektivizaci. Komuniste take tezili z druhe svetove valky a z hrozby nemeckym revansismem. Lide vsak prichazeli na to, ze jsou to plane hrozby.
Navic prichazela Divadla malych forem jako Semafor, pisnicky, ktere hovorily k lidem, objevovaly se preklady zapadni literatury. Komuniste sami zacali bourat sve modly, zbourali sochu Stalina. Lide si uvedomovali, ze komunismus neni vecny a stala se z nej karikatura. Filozofove zacali predchazet historiky.
U historiku byl velice dulezity rok 1963. Od te doby prichazeli do konfliktu s cenzurou. V kazdem prostredi byli lide, kteri byli stoupenci stareho systemu, ktery jim vyhovoval. Skutecnost je vzdy mnohem komplexnejsi a historik ma za ukol zrekonstruovat ji v cele siri, ale nikdy ji nemuze reprodukovat v plnosti. Proto existuje mimo historie i literatura a divadlo. Kazda generace klade nove otazky a diva se na minule obdobi z jineho pohledu.
Z politickeho hlediska se muze zdat neco naprosto prohrane jako v roce 1975 pri podpisu zaverecneho aktu v Helsinkach. Tehdy se zdalo, ze je to podraz, ale v zapeti vznikla Charta 77 a tehdy to vyjadril jeden francouzsky karikaturista, ktery namaloval vitezneho Brezneva, jak nese napis Helsinky a mezi pismeny je maly muzicek, ktery nese stejny napis.
Stejne beznadejne se mohlo zdat ve sve dobe pocinani lidi jako Ernest Denis, ci pozdeji Andrej Sacharaov, Alexander Solzenicyn, Vaclav Havel ci H. Gordon Skilling.
Dodejme jen, ze nekoho historie oceni, jiny upadne v zapomenuti. V pripade Kanadana, ktery mel Ceskoslovensko jako druhy domov by se to nemelo stat a jeho odkaz by mel byt ocenen alespon pojmenovanim nektere ulice, tak aby nazev pretrval dele nez Denisovo nadrazi.
Ales Brezina
***

Minisymposium

Navrat na hlavni stranu