H. G. Skilling - Portret M. Gabankove
Nadsenci, na ktere by se
nemelo zapominat
V detstvi, kdykoliv jsme odjizdeli vlakem do severovychodnich
Cech z nadrazi Praha-Tesnov, rikali rodice, ze jedeme z
Denisova nadrazi. Nejprve zmizel nazev nadrazi, pozdeji
i krasna secesni budova.
Doma mi vysvetlili, ze ceske dejiny do roku 1526 sepsal Frantisek
Palacky, od roku 1526 to byl Francouz Ernest Denis. Jestlize o
Palackem padla obcas zminka, na Ernesta Denise se pomalu zapomnelo.
Nepravem. Patril ve sve dobe k prorokum ceskoslovenske samostatnosti,
pochazel ze stare francouzske protestantske rodiny. Imponovala
mu postava Mr. Jana Husa. Narodil se 3. ledna 1849 v Nimes a zemrel
den po svych 72. narozeninach v lednu 1921. V roce 1920 navstivil
Ceskoslovensko, kde se mu dostalo triumfalniho uvitani. Diky jemu
vznikla na Sorbone katedra slavistiky a historie slovanskych
narodu, ktera nesla jmeno Katedra Ernsta Denise. Profesor
Denis byl spolupracovnikem T. G. Masaryka a Edvarda Benese.
Podobny vztah jako mezi Ernestem Denisem a Tomasem Garriguem Masarykem
pred vznikem Ceskoslovenska byl i mezi kanadskym profesorem H.
Gordonem Skillingem a Vaclavem Havlem pred padem komunismu, a
prave Skillingovo 100. vyroci narozeni si pripomneli ucastnici
minisymposia v Munkove centru na Torontske univerzite.
Josef Skvorecky - Portret M. Gabankove
Skoda, ze se ucastnici minisymposia venovali dvema postavam, dvema
profesorum na torontske univerzite: H. Gordonu Skillingovi a Josefu
Skvoreckemu, protoze kazdy z nich by si zaslouzil zvlastniho panelu
a oceneni. Zatimco behem patecniho poledniho setkani v Munkove
centru dominovala postava Josefa Skvoreckeho, o den pozdeji v
knihovne kostela sv. Vaclava predstavil historik Vilem Precan
podrobneji prave profesora Skillinga.
S. Solecki
Josefu Skvoreckemu se venovali v Munkove centru hlavne jeho pritel
Sam Solecki, prekladatel Paul Wilson a Paul R. Magosci. Zatimco
prvni vyzvedl Skvoreckeho jako trpeliveho pedagoga a skveleho
vypravece, Paul Wilson pripomnel malo znamou skutecnost, ze Skvorecky
psal svoje rukopisy do sesitu, a vzdy to bylo odzadu a vzhuru
nohama. Tento zvyk vznikl vlastne nahodou, kdyz zacinal psat Zbabelce.
Jelikoz sesit byl zepredu popsany, zacal odzadu. Paul R. Magosci
se zabyval malo znamym vztahem Josefa Skvoreckeho k Podkarpatske
Rusi.
Josef Cermak v uvodu minisymposia zduraznil Skvoreckeho pokoru
i jeho zivotni otazku, jak se vyrovnat se skutecnosti, ze mnoho
jeho pratel skoncilo v kriminalu a on ne.
Paul Wilson
V casti minisymposia venovane profesoru Skillingovi se pripomnela
i malo znama skutecnost, ze Skilling se setkal s Andrejem Sacharovem
a predal mu text dokumentu Charty 77. Historik Vilem Precan vzpomnel
i na zasluhy kanadskych diplomatu v Ceskoslovensku, na profesorku
Marketu Götz Stankiewicz z Vancouveru ci aktivistku Jirinu
Siklovou.
Syn H. Gordona Skillinga David v zaveru ukazal nekolik fotografii
ze zivota sveho otce a Josefa Skvoreckeho.
O den pozdeji v knihovne kostela sv. Vaclava historika Vilema
Precana predstavil Josef Cermak: "Nas host, predni (a snad
nejprednejsi) soucasny cesky historik Vilem Precan, promoval na
filozoficke fakulte Univerzity Karlovy v roce 1955. Patril, jak
v clanku k jeho 70. narozeninam ve World Press Review uvedl
Andrew Yurkovsky, k idealistickym muzum levice. Kratce na Komenskeho
univerzite v Bratislave prednasel marxismus-leninismus a seznamil
se tam se svoji budouci zenou, mimochodem sestrou nenahraditelne
varhanice kostela sv. Vaclava, pani Marie Mihaylove. V roce 1957
presel do Historickeho ustavu CSAV, kde pusobil az do roku 1970,
kdy byl propusten pro spoluautorstvi knihy o sovetske invazi Sedm
prazskych dnu: 21.-27. 8. 1968. Rezim ocekaval ospravedlneni
invaze, ale misto toho si precetl i reakce obcanu. Sovetum se
z nejakeho duvodu kniha nelibila, dr. Precan byl nejen propusten,
ale i trestne stihan. Nekolik roku pracoval jako pomocny delnik.
V dusledku kampane solidarity zahranicnich historiku, vyvolane
zverejnenim Precanova otevreneho dopisu svetovemu kongresu historiku
v San Franciscu v lete 1975, dostal povoleni vystehovat se z Ceskoslovenska;
od roku 1976 do ledna 1990 zil a pracoval jako historik ve Spolkove
republice Nemecko. V te dobe podnikl rozsahla archivni studia
v britskych a americkych archivech, zucastnil se aktivit cs. exilu
na podporu hnuti za lidska prava v Ceskoslovensku, vybudoval sbirky
ceskeho a slovenskeho samizdatu, pripravil zalozeni Ceskoslovenskeho
dokumentacniho strediska nezavisle literatury a stal se jeho vedoucim.
V letech exilu pripravil patnact dokumentarnich publikaci o Charte
77, o porusovani lidskych prav a obcanskych aktivitach v Ceskoslovensku
70. a 80. let.
V lednu 1990 zalozil Ustav pro soudobe dejiny Akademie ved a po
dve funkcni obdobi byl jeho reditelem. Soucasne vedl Ceskoslovenske
dokumentacni stredisko v Scheinfeldu, radu let byl clenem akreditacni
komise pro oblast vysokych skol pri vlade Ceske republiky, zastupoval
ceskou historickou vedu v mezinarodnich institucich a spolecnostech,
byl predsedou Ceskoslovenskeho (od roku 1993) Ceskeho narodniho
komitetu historiku a je nebo byl predsedou ceske casti cesko-slovenske,
cesko-ruske a cesko-nemecke komise historiku. V 90. letech organizoval
tri velke mezinarodni konference a v roce 2005 mezinarodni konferenci
Helsinsky proces a zhrouceni komunismu.
Mezi jeho nejdulezitejsi publikace patri: Slovenske narodne
povstanie; Sedm prazskych dnu, 21.-27.8.1968; Nacisticka politika
a Tisuv rezim v predvecer Povstani; Prague-Washington-Prague a
posledni, Vaclav Havel-Vilem Precan: Korespondence 1983-1989.
Je nositelem rady vyznamenani, mezi nimi Ceny CSAV za popularizaci
vedy, pametni medaile Frantiska Palackeho za zasluhy o rozvoj
historicke vedy, Radu TGM, Ceny Ministerstva skolstvi, mladeze
a sportu CR, mezinarodni ceny Slovenske akademie ved a Medaile
Karla Kramare.
Na zaver clanku z roku 2003 od Andrew Yurkovskeho Vilem Precan
rika: ,Jsem stastnym clovekem, ponevadz jsem nasel spravnou cestu
driv nez bylo pozde. A dozil jsem se zazraku navratu svobody do
me rodne zeme a mohl se vratit a pracovat jako svobodny clovek.'"
Vilem Precan pripomnel nekolik zajimavych dat ze zivota profesora
Skillinga. Narodil se 28. unora 1912 a zamiloval si prvni Ceskoslovenskou
republiku jako ostrov demokracie. Dokonce se v Praze v roce 1937
ozenil a zazil zde i Mnichov a pocatek okupace. Teprve v cervenci
roku 1939 Prahu pres Viden opustil. Po valce pusobil ve Wisconsinu
a v dobe mccarthismus mu byla odebrana zelena karta pro
neamerickou cinnost. V Torontu pusobil od roku 1959, kde
zalozil katedru Vychodoevropskych studii. Pravidelne jezdil do
Ceskoslovenska. V roce 1981 napsal knizku o Charte 77. Ceskoslovensko
navstivil i v letech 1984 a 1987. Opet prijel do Prahy 20. brezna
1990, kdy promluvil na Karlove univerzite. Pri oslave svych osmdesatych
narozenin obdrzel Rad Bileho lva. Pravem se bude letos
konat od 27. do 29. kvetna konference s vystavou venovanou prave
nedozitym stym narozeninam H. Gordona Skillinga.
Barbara Falk - jedna z organizatorek Minisymposia
Historik Precan o sobe rika, ze pochazi z katolickeho prostredi
a krome kratkeho obdobi, kdy koketoval s marxismem zustal katolictvi
verny. Nepatri k fundamentalistickemu jadru, ale deti opet vedl
k nabozenstvi. Viru v Boha poklada za velmi dulezitou a dulezite
je zit v souladu se svym svedomim: Nehlasat neco jineho a nedelat
neco jineho. K obleve v roce 1968 doslo diky souladu vsech okolnosti,
diky rozporu v uceni strany, ktera neco jineho hlasala a praxi:
doslo k likvidaci remesel a nasilne kolektivizaci. Komuniste take
tezili z druhe svetove valky a z hrozby nemeckym revansismem.
Lide vsak prichazeli na to, ze jsou to plane hrozby.
Navic prichazela Divadla malych forem jako Semafor, pisnicky,
ktere hovorily k lidem, objevovaly se preklady zapadni literatury.
Komuniste sami zacali bourat sve modly, zbourali sochu Stalina.
Lide si uvedomovali, ze komunismus neni vecny a stala se z nej
karikatura. Filozofove zacali predchazet historiky.
U historiku byl velice dulezity rok 1963. Od te doby prichazeli
do konfliktu s cenzurou. V kazdem prostredi byli lide, kteri byli
stoupenci stareho systemu, ktery jim vyhovoval. Skutecnost je
vzdy mnohem komplexnejsi a historik ma za ukol zrekonstruovat
ji v cele siri, ale nikdy ji nemuze reprodukovat v plnosti. Proto
existuje mimo historie i literatura a divadlo. Kazda generace
klade nove otazky a diva se na minule obdobi z jineho pohledu.
Z politickeho hlediska se muze zdat neco naprosto prohrane jako
v roce 1975 pri podpisu zaverecneho aktu v Helsinkach. Tehdy se
zdalo, ze je to podraz, ale v zapeti vznikla Charta 77 a tehdy
to vyjadril jeden francouzsky karikaturista, ktery namaloval vitezneho
Brezneva, jak nese napis Helsinky a mezi pismeny je maly muzicek,
ktery nese stejny napis.
Stejne beznadejne se mohlo zdat ve sve dobe pocinani lidi jako
Ernest Denis, ci pozdeji Andrej Sacharaov, Alexander Solzenicyn,
Vaclav Havel ci H. Gordon Skilling.
Dodejme jen, ze nekoho historie oceni, jiny upadne v zapomenuti.
V pripade Kanadana, ktery mel Ceskoslovensko jako druhy domov
by se to nemelo stat a jeho odkaz by mel byt ocenen alespon pojmenovanim
nektere ulice, tak aby nazev pretrval dele nez Denisovo nadrazi.
Ales Brezina
***
Minisymposium