Vladimir M. Rydlo - cesky
inzenyr v Atomic Energy of Canada Limited - 80
Musel byt za mlada velky fesak. Jeste dnes - i kdyz ho cas trochu
naklonil a probral se mu v bujne kstici - vypada dobre. Podivate-li
se mu hloubeji do oci, uvidite v nich stiny, znameni, ze zivot
se k nemu (jako skoro k nikomu z nas) nechoval vzdycky ohleduplne.
Vladimir se narodil 11. listopadu 1931 v plzenske porodnici (rodice
bydlili v Kralovicich). V Kralovicich zacal chodit do obecne skoly.
Behem valky - v roce 1941 - byl jeho tatinek, profesor na hospodarske
skole, prelozen do Noveho Bydzova, kde se o dva roky pozdeji stal
namestkem reditele. V roce 1943 se rodina presunula do Volyne
v jiznich Cechach - to uz Vladimir dojizdel vlakem do gymnazia
ve Strakonicich. Po skonceni valky se rodina znovu stehovala -
do Stodu, kde tatinek byl jmenovan reditelem rolnicke a rodinne
skoly a Vladimir dojizdel do gymnazia v Plzni, kde jeden rok studoval
i anglictinu. V cervenci 1947 postihlo rodinu nestesti: Tatinek
si jel na kole do spravkarny pro auto, aby se mohl s rodinou 6.
cervence v Domazlicich zucastnit narodni slavnosti. Byl zezadu
srazen automobilem a v nemocnici zemrel. Po pohrbu se jeho zena
s Vladimirem a mladsi dcerou odstehovali k jeji sestre do Rakovnika.
V Rakovniku, kde v roce 1950 maturoval, mel Vladimir moznost studovat
francoustinu a zucastnit se plachtarskych kurzu letani s kluzakem
a vetronem. Take chodil na zemedelske a pozdeji uhelne brigady.
Maminka nasla zamestnani (nez rezim vyuku nabozenstvi zrusil)
jako ucitelka nabozenstvi na venkovskych skolach v okoli Rakovnika.
V roce 1950 byl Vladimir prijat na Vysoke uceni technicke v Praze
- podminkou prijeti byla ucast na jednomesicni brigade v Ostrave.
Behem studia - specializoval se na automobily a traktory - praktikoval
ve Skodovce v Mlade Boleslavi a v automobilce Praga v Libni. Po
dokonceni studia v r. 1954 nastoupil u firmy Autopal v Kralupech,
kde pracoval na vyvojovych konstrukcich chladicu a cisticu vzduchu.
V roce 1956 presel do Rakony v Rakovniku, podniku, ktery do "znarodneni"
patril Ottove rodine (Vladimirova druha zena, Dasa, profesorka
hudby, komentatorka v torontske ceske televizi, je dcerou zakladatele
podniku), kde jako navrhar balicich stroju ziskal tri patenty.
V roce 1958 se ozenil - v roce 1960 se jim narodil syn Vladimir
- a prestehoval se s rodinou do Trebusic a nasel si misto u CKD
v blizkem Slanem v oblasti vyvojoveho inzenyrstvi jako vedouci
odeleni technologickeho rozvoje (mobilni jeraby a bagry). V polovici
sedesatych let se rozvedl a v r. 1967 odesel do Prahy, kde nastoupil
v podniku Stavoservis jako vedouci konstrukce. V Stavoservis organizoval
- pod hlavickou Vedecko-technicke spolecnosti - akci na podporu
Vaculikovych 2,000 slov.
V tom roce se take setkal s Dasou, s kterou se znal uz z doby
studentskych tanecnich. Vzali se v breznu 1968 a naplanovali na
cervenec svatebni cestu do Jugoslavie. Vraceli se pres Viden,
odkud meli do Prahy odejet 21. srpna 1968. Jenomze do Prahy v
noci prijely pratelske tanky a hranice byly zavreny.
Sli si na rakouske urady pozadat o azyl. Dasa byla tak nervozni,
ze mela potize s nemcinou, kterou jinak dobre ovladala. Straznik
u vchodu ji chvili poslouchal, pak rekl (cesky): "Muzete
mluvit cesky," Nakonec - Dasina sestra, Majka Hanus a jeji
manzel Jiri Hanus a i Dasin bratr Frantisek v te dobe uz byli
v Kanade. 15. zari odleteli prvnim letadlem v akci kanadske vlady
na pomoc cs. uprchlikum - na letisti ve Vidni vlaly ceskoslovenske
vlajky, byly hrany hymny a byli pritomni zastupci Rakouska, Kanady
i ceskoslovenskeho velvyslanectvi, proste dojemna scena - do Toronta.
A zase slavne vitani, ktere vsak trochu sesedlo, kdyz byli na
prespani prevezeni do ne prave luxusem povestneho hotelu Ford.
Rano autobusem do Montrealu, kde se Dasa po dvaadvaceti letech
setkala se svou sestrou Majkou...
Vladimir si nasel misto u Electrovert Mfg. Co., v Laprairie
v Quebeku jako konstrukter zodpovedny za zdokonalovani a testovani
stroju na automaticke spajeni soucastek na tistene obvody, pouzivane
v elektronickych zarizenich (NASA, IBM, kompjutrova elektronika).
V roce 1973 se stal vedoucim oddeleni kontroly kvality a zlepsovani
vyrobku. U spolecnosti zustal az do r. 1975, kdy presel do montrealske
pobocky Atomic Energy of Canada Limited do oddeleni Quality
Assurance Engineering. Zde mu byl sveren inzenyrsky dozor
nad podniky vyrabejicimi zarizeni pro reaktory jadernych elektraren.
Hral vyznamnou roli ve vyberu dodavatelu zarizeni do jadernych
elektraren a dozoru nad kvalitou a testovanim jejich vyrobku.
V jeho pracovni naplni bylo take zarazeno overovani programu pro
rizeni kvality celkoveho vyrobniho procesu dodavatelskych podniku
(auditing). V teto pozici zustal az do odchodu do penze v roce
1996. Mezitim - v roce 1984 - s rodinou, do ktere v roce 1970
pribyl syn Martin, presidlil do Oakvillu a pracovne do ustredi
AECL v Mississauze.
Martin se stal zdrojem radosti rodicu z rady duvodu. Byl uspesny
v zamestnani: ironicky, v roce 1994 - po skonceni univerzity si
nasel zamestnani u firmy Procter&Gamble Inc. v Torontu,
tedy u firmy, ktera po padu komunizmu se stala vlastnikem nelegalne
znarodneneho rakovnickeho podniku, zalozeneho jeho pradedeckem
a dedeckem. Martin v sobe objevil i sportovni talent - a nejen
tak nejaky vsedni talent: Vybral si triatlon a v roce 1991 vyhral
jeho evropskou fazi, z Bavorska pres Sumavu do Cech. Na tricku
mel jmeno Canada, ale pri predavani ceny v Cechach take jmeno
Bata, firmy, ktera ho sponsorovala.
Vladimir byl clenem mnoha profesionalnich organizaci. V dobe,
kdy v CSR pracoval pro Stavoservis, byl clenem Vedecko-technicke
spolecnosti. V Kanade by clenem Association of Professional
Engineers of Ontario, Order of Engineers of Quebec,
a American Society for Quality Control. Patri take k dvema
krajanskym organizacim: Sokol a Ceske a slovenske sdruzeni
v Kanade. Se svoji zenou Dasou cvicili v Sokole a vystoupili
s kanadskou skupinou na Vsesokolskem sletu v Praze v roce
2000 a 2006. Prejeme mu dlouhou radu peknych let, s Dasou, Martinem
a vnuckou Hanou.
Josef Cermak