Dr. Milos Krajny - 70
Ke konci rijna jsme v kostele sv. Vaclava v Torontu oslavili narozeniny
jednoho z nejzajimavejsich a nejuspesnejsich Cechu v Kanade. Prisel
na sve oslavy oblecen jako Neptune. V astronomii neptune je -
vzdalenosti - 8. planeta od slunce (jenom nejakych 4.5 miliard
km). Nezdalo se mi, ze narozeninovy ubor Dr. Milose Krajneho
pripominal planetu. Spis vypadal jako Neptune, rimsky buh vody
(a jako takovemu mu prisoudili funkci boha plodnosti). V moderni
dobe je casto ztotoznovan s reckym bohem Poseidonem, ktery ma
na starosti more (nevim, jest-li jen na zemekouli nebo v celem
vesmiru). Ponevadz jsem boha Neptuna nikdy nevidel, nemohu posoudit,
jak moc se mu dr. Krajny ve svem narozeninovem uboru podobal.
V kazdem pripade delal mocny dojem.
Podle mych informaci - ktere jsou obcas trochu nepresne (co muzete
cekat od sedmaosmdesatileteho starika) - ma dva bratry a vsichni
tri jsou velmi uspesni. Jejich maminka, ktera zemrela v devadesati
letech, byla na sve chlapce hrda. O tom tretim Krajnem vim malo,
jmenuje se Ales, je uspesnym slevarenskym inzenyrem, po invazi
odesel do Rakouska, kde pracoval u Metrla (tovarnik z Kromerize),
ale kvuli silnym odborum musel odejit a tak se usadil v Nemecku,
pobliz Hannoveru, kde udelal dost velkou karieru ve slevarenskem
oboru. Byl take profesorem doskolovaciho uceni technickeho v Hannoveru
a krome toho mel soukromou firmu, ktera pomahala doskolovat slevace
z vychodniho bloku, vcetne Ceska, aby se dostali na evropskou
uroven. O tech druhych dvou vim vic, i v cem tak znamenite uspeli.
Kratce se zminim o Borisovi. Je pianistou svetoveho jmena. V
poslednich letech kazdy rok prijizdi na turne do Kanady (a nejen
do Kanady) a v Torontu, v kostele sv. Vaclava, nam bozsky hraje
na kridlo, ktere - myslim, ze spolecne se svym torontskym bratrem
lekarem Milosem - kostelu pred casem venoval.
O Milosovi toho vim kapanek vic. Jednak jsem si ho nasel na Googlu
a tam toho o nem najdete hromadu. Profesionalne ma velkou reputaci
(ve Vancouvru maji dr. Skalu, my v Torontu mame dr. Krajneho).
Je specialistou v alergologii - jeho hlavni zajem je v lecbe potravinovych
alergii, anafylaktickeho soku a astmatu. Byl presidentem Ontario
Allergy Society pet let a dnes slouzi jako jeji jednatel a
pokladnik. Take pracoval asi osm let v Ontarijske lekarske spolecnosti
a kdyz mu bylo 65, dostal od ni dozivotni clenstvi, ktere spolecnost
dava za vynikajici praci v medicine vubec (spolecnost je s touto
poctou velmi lakoma - dava ho rocne dvema clenum). Je clenem
celokanadske Royal College of Physicians and Surgeons, Ontarijske
lekarske spolecnosti, American Academy of Allergy and Immunology,
American College of Allergy and Immunology, New York Academy of
Science a European Academy of Allergy, Asthma and Immunology.
A take psal (a publikoval). Publikoval - v ruznych vedeckych casopisech
- na 30 vedeckych praci (prvni - pravdepodobne - v Cs. zdravotnictvi
v roce 1963). Milos ma dve deti, obe hraly skvele tenis. Dcera
Marcela byla dokonce v kanadskem zebricku nekolik let (od trinacti
do sestnacti) na prvnim miste. Nyni pracuje po absolvovani Univerzity
ve Waterloo jako senior advisor v Magne International.
Daniel byl v kategorii 12-14 let v tenisovem zebricku mezi druhou
a treti prickou, nyni pracuje v hotelu Hilton jako manazer.
Take bych, myslim, mel napsat par radek, jak on se k te dnesni
slave dostal.. Maturoval s nejlepsim prospechem ve tride (uspech,
ktery sam o sobe vam nadosmrti posramoti charakter - vaznemu posramoceni
bylo zabraneno pouze tim, ze jako dite z nestranicke burzoazni
rodiny (jeho tatinek byl mimo jine lekarem - takze Milos za svuj
lekarsky uspech vlastne dluzi tatinkovi) a mel problem s prijetim
na medicinu. Ale prijat byl. A mohu-li vam radit, studujte medicinu
- drive nebo pozdeji lekare (a hrobnika - pokud si v posledni
vuli nenaridite, aby vas popel rozhazeli na mori) kazdy potrebuje.
Milos se dovedel o svem prijeti ctyri dny pred zapisem na fakultu,
kdy prislo rektorske rozhodnuti, ze byl prijat. Kdyz v roce 1964
Milos promoval - jeden ze tri s nejlepsim prospechem. Pak Milose
poslali do Prerova a o neco pozdeji se dostal na Internu se zamerenim
na alergologii v Olomouci, napsal pojednani o astmatu a po invazi
v roce 1968 odcestoval na studijni pobyt v Montrealu u prosluleho
prof. Hanse Selyeho, s nimz v pristich dvou letech publikoval
kolem dvaceti odbornych praci, vetsinou o prevenci srdecnich infarktu
a o katatoxickych steroidech.
Behem druheho roku si udelal nostrifikaci a ze ctyr nabidek z
Ontaria si vybral Womens College Hospital, jak sam rika,
nebot ten nazev byl pro nej vzdy pritazlivy (ted nevim, ktera
cast nazvu ho pritahovala - Womens nebo College Hospital?).
V roce 1976 obhajil specializaci v Internim lekarstvi. Zpocatku
pracoval u Dr. Epsteina. V roce 1977 zakoupil alergologickou praxi
na rozhrani Willowdale a Scarborough, kterou pozdeji prestehoval
do North Yorku. Google tvrdi, ze ma take praxi v Orilii
(a ani Google nevi vsecko). Take byl par roku lektorem
na University of Toronto a dodnes je soucasti personalu
ve Scarborough Centennary Hospital.
A nakonec neco o Milosovi a hudbe (a to mne zajima vic, ponevadz
na alergie neverim, ale hudbu - hlavne tu, kterou fedruje Milos
- mam rad). Lasku k hudbe Milos zdedil po mamince - tatinek (lekar
a internista jako Milos, ktery si u komunistu moc nesplhnul, kdyz
v roce 1948 ve sve cekarne verejne odmitl prihlasku do komunisticke
strany) "byl naprosto nehudebni (neumel ani tancovat)",
zatimco maminka byla hudebne vzdelana (a take na Sorbone studovala
jazyky a filosofii). (To se to studuje, kdyz mate takove rodice
a zdedite jejich geny!) Vsichni tri synove hrali na klavir a Milos
i na housle. A Boris ke vsemu ostatnimu ma absolutni sluch (ackoliv
to jeho profesori nepoznali...) Milos na housle uz dlouho nehraje.
Ted slouzi hudbe jinak. Rekl bych (i napsal), ze po druhem (prvnim
je Prince Rupert) nejslavnejsim teritorialnim Cechu, Nicholasu
Goldschmidtovi, je nejlepsim vyslancem klasicke - a rozhodne ceske
- hudby v Kanade. Po leta pracoval v kanadskych hudebnich institucich,
posledni leta se - vedle prezidentstvi v Toronto Philharmonia
Orchestra - venuje Nokturnum, skvelym koncertum vetsinou v
kostele sv. Vaclava (ale i na Masaryktownu), na ktere se mu dari
do Toronta prilakat hudebni esa, jako je jeho bratr Boris a houslista
Ivan Zenaty...
Dr. Milos Krajny je v znamenite forme - jinak by si netroufnul
vystoupit na oslave svych narozenin jako Neptun. Vyslo mu, pokud
vim, skoro vsecko.. Hodne zivotu dal. Mozna i - jako vsichni
z nas - a tady si vypujcim vers Karla Tomana: ublizoval, jak
vsecko, co tu zije...
At jakkoliv, vsichni jsme mu zavazani vdecnosti za to, co
komunite dava a za co mu, vic, nez pravem byla byvalym generalnim
konzulem, Richardem Krpacem, udelena cena Jana Masaryka.
Josef Cermak