Oblast, ve ktere byla pred 100 lety zalozena prvni sokolska jednota v Kanade, je domovem kouzelnych jmen: Hory Skaliste, Prusmyk vraniho hnizda, Zelvi hora, Losi reka, Dikobrazovy vrchy, Osidna hora, Uhlovy potok Oblast, kde na podzim do horskych strani se zarezavaji temne zelene smrky a do zlata oblecene listnate stromy, pravdepodobne brizy. Kde v noci mesic pohadkove prosvita zavoji par dotykajicich se vrcholku hor a pres den, kdy mraky prikryvaji slunce, Kde na vas hrozive a pohrdave shlizeji hory, ktere vas v noci okouzlily. Oblast, ktera zazila hruzy pohrom, pozaru, povodni, i sesuti 75 milionu tun skal v blizkosti mestecka Frank, kdyz Zelvi hora, pod niz se tezilo uhli, se 28. dubna 1903 rozlomila a odlomena cast (650 metru vysoka, 150 metru tlusta a 900 metru siroka) se v obrovskych balvanech sesula na okraj mestecka Frank a pohrbila 76 muzu, zen a deti. Ponevadz k pohromne doslo k ranu, bylo v sachte jen 17 horniku, 8 z nich byli Slovane (Slovaci, Polaci a Cesi). Podle J. Briana Dawsona ("Crowsnest", Altitude Publishing Canada Ltd.) vsech 17 se zachranilo. Podle jinych pramenu, jeden z nich, Slovak John Sirota z Oravy, zahynul. Byl to jeho posledni pracovni den. Pristi den se mel vratit domu...
Prusmyk vraniho hnizda je mnohymi povazovan za nejdulezitejsi historickou oblast kanadskych Skalistych hor, ktere se zacaly formovat pred nejakymi stamiliony let. Pred milionem roku tato oblast byla mistem ledovcu, z nichz ledovcove pole tahnouci se od Prusmyku vraniho hnizda k dnesnimu Lethbridgi bylo misty pres 300 metru hluboke. 22000 roku stare kosti koni, bizonu, svistu, holubu i jinych zivocichu byly nalezeny v jeskynich nad jezerem v oblasti prusmyku, s krasnym jmenem Jezero vraniho hnizda. Stopy lidske pritomnosti jsou trochu pozdejsiho data, kolem roku 9000 pred Kristem - 1000 roku po konci posledni doby ledove (zacala pred 72000 roky a skoncila o 62000 roku pozdeji). Prvni zminku o uhli, ktere psalo a dosud pise historii teto oblasti, najdeme v dopise jezuitskeho kneze, Fr. Pierre Jean de Smeta, pravdepodobne prvniho bileho navstevnika teto oblasti, z polovice 19. stoleti, v nemz tento nebojacny misionar popisuje jednu ze svych misionarskych cest do oblasti Prusmyku vraniho hnizda a v dopise se zminuje o velkych kusech uhli kolem (Des Chutes - Losi) reky O neco pozdeji - v roce 1870 - britska vlada odkoupila od Hudson Bay Company obrovske uzemi v severnim Ontariu a Quebecu a mezi Ontariem a Skalistymi horami, ktere teto spolecnosti, jejimz guvernerem az do sve smrti v roce 1782 byl Prince of Bohemia, Princ Rupert, daroval Rupertuv stryc, anglicky kral, Charles II, a tesne pred koncem 19.stoleti Canadian Pacific Railway propojila oblast zeleznici. Tezba uhli zacala v Michel v roce 1898 a byla neobycejne vynosna. Spolecnost Crow's Nest Pass Coal Company, ktera dul vlastnila, postavila v blizkosti sidliste, domky, hotel a obchod. V roce 1901 sidliste melo 476 obyvatel. Na podzim v roce 1907 byla jen asi kilometr od Michel zapocata stavba dalsiho sidliste jmenem New Michel, pozdeji prekrtene na Natal.
Kolem roku 1911 se do Michel a Natal na rozhrani Britske Kolumbie a Alberty pristehovala skupina ceskych havirskych rodin. V nedeli 22. rijna 1911 si v obci Michel zalozily prvni sokolskou jednotu v Kanade a nazvaly ji "Sokol Krusnohorsky". Jednota mela pri svem zalozeni 43 clenu, haviru, kteri prisli z ceskeho Krusnohori. Cinovniky jednoty byli zvoleni: Frantisek Trojanek, starosta; Josef Beranek, mistostarosta; Vaclav Vogradsky, nacelnik; Vaclav Brixa, jednatel; Antonin Pondelnicek, pokladnik; Josef Rybnicek, ucetni; Frantisek Pavel, hospodar; a Josef Haner, knihovnik. Jednota se stala - spolu s kratce na to zalozenou jednotou v sidlisti Frank v Alberte - clenem Sokolske zupy Fügner-Tyrs se sidlem v Chicagu. Jednota podporovala cinnost Ceskeho narodniho sdruzeni v Americe na podporu zahranicniho odboje v prvni svetove valce a nekolik jejich clenu se spolecne s cleny Sokola Frank prihlasilo do ceske roty v kanadske armade ("Bohemian Detachment" of the 223rd Battalion, Canadian Expeditionary Force). 66 clenu batalionu, ktery se zucastnil boju na zapadni fronte, udalo Bohemii jako svoji rodnou zem. Pokles tezby uhli po valce zpusobil, ze znacny pocet clenu jednoty se odstehoval, cinnost jednoty upadala, az zacatkem tricatych let jednota zanikla. Ale sokolsky telocvik v zapadni Kanade nezanikl docela: jeste v roce 1947 - zasluhou Antonina Kalivody - pocetna skupina mladeze predvedla skladbu sokolskych prostnych na festivalu slovanskych narodnosti v obci Blairmore.
9. rijna 2011 byla v Rekreacnim stredisku mesta Sparwood (kousek na sever od zaniklych sidlist Michel a Natal) odhalena deska na pamet steho vyroci zalozeni Michelske jednoty. Sokolska zupa kanadska desku venuje Michel-Natal Heritage Society, v jejiz prostorach bude umistnena. O odhaleni desky - pod sokolskym znakem je vyryt strucny text (anglicky, francouzsky a cesky) o Sokolu a michelske jednote - se mimoradne zaslouzil clen ottawsky jednoty, br. Paul Vidlak. Iniciativu k projektu dal nedavno zesnuly Jan Waldauf, ktery Sparwood navstivil v roce 2004 a ziskal cenne informace od - mimo jinych - Jerry Ruzicky a Milady Vrske. Vydatne pomoci se mu take dostalo od Jim Bertoiy ze Sparwood District Library. Waldauf ziskany material zpracoval a predlozil na valne hromade Kanadskeho Sokola s navrhem na dustojnou oslavu stoleteho vyroci zalozeni Michelske jednoty.
Pavel Vidlak jeho prani splnil. Projektu - vcetne textu v nekolika jazycich na pametni desce, volby umelce, ktery by desku vytvoril, brozurky o Sokolu a jednote Michel, navstev ve Sparwoodu, styku s potomky puvodnich clenu jednoty, pripravy programu oslav, administrativni prace s pozvankami atd. venoval desitky a desitky hodin. Mel radu pomocniku: manzele (Ladu a Monicu) Berankovy, Sandru Barrett (tvurkyni desky), Rosalii Fornasier z Michel-Natal Heritage Society; Jarmilu Becka-Lee, jednatelku Kanadskeho Sokola; Ladu Kubata, predsedu ottawske odbocky Ceskeho a Slovenskeho sdruzeni v Kanade (CSSK), ktery se postaral o vytisk brozurky o Sokolu, jez bude k zakoupeni v Michel-Natal Heritage Society. A dilo se podarilo. Oslavy v Rekreacnim stredisku mesta Sparwoodu - k niz zaslal pozdrav velvyslanec Ceske Republiky v Kanade, Karel Zebrakovsky - se zucastnili: David Wilks, MP, clen parlamentu za Kootenay-Columbia; Sharon Fraser, prozatimni starostka mesta Sparwood; knihovnik Jim Bertoia, Rosalie Fornasier, Sandra Barrett; starosta Americke Obce Sokolske, Tom Pajer; zastupci jednot: z Toronta (Josef Cermak a z pobocky "Kitchener-Guelph-Waterloo", byvaly starosta Kanadskeho Sokola a vyznacny sokolsky pracovnik, Jiri Koristka s rodinou v celkovem poctu sesti osob), z Ottawy (Paul Vidlak) a z Montrealu (Petr Stikaovsky); zastupci edmontonske odbocky CSSK, jeji predseda, Edward Brabec, dr. Petr Schubert, a Zdenek Fisera, dlouholety byvaly predseda odbocky, ktery udelal veliky kus prace pro deti i seniory; a Vladimir Masata, sekretar a redaktor Calgarskych Listu.
Oslavu ridil Paul Vidlak. Predstavil cestne hosty, kteri pronesli kratke zdravice, federalniho poslance Davida Wilkse, MP a prozatimni starostku mesta Sparwoodu, Sharon Fraser. Jmenem vykonneho vyboru Ceskeho a Slovenskeho sdruzeni v Kanade a jeho edmontonske odbocky, jejimz je predsedou, pozdravil shromazdene Edward Brabec. Zminil se o nestesti v obci Frank v roce 1903, jez vedlo k naboru horniku hlavne v severozapadnich Cechach, severni a jizni Morave a na Slovensku, k utvoreni sokolske jednoty v Michel a vzniku dalsich jednot v nekolika provinciich. Popsal rozvoj Ceskoslovenskeho sdruzeni v Kanade behem druhe svetove valky, kdy sdruzeni (hlavne diky Karlu Buzkovi) melo 91 pobocek, v samotne Alberte osmnact. "Dnes mame v Alberte tri cesko-slovenske organizace: CSSK pobocka Edmonton a pobocka Calgary. V Edmontonu pusobi rovnez SVU Alberta, tato organizace byla zalozena po roce 1968. Tyto tri organizace celkem sdruzuji vice nez 250 Cechu a Slovaku z celkoveho poctu 6,000 Cechu a Slovaku zijicich V Alberte (jak uvadi statistika)".
Predseda Brabec potom predal pro Kanadsky Sokol jejimu starostovi starostovi, Josefu Cermakovi, pametni odznak z 10. Vsesokolskeho sletu v roce 1938 se stuzkou TORONTO - Canada, Foreign District, kterou nosil jeho stryc Josef Blahusek. Krasna pamatka..
Dalsim recnikem byl starosta Americke obce sokolske Tom Pajer, ktery citlive hovoril o vyborne spolupraci mezi americkymi s kanadskymi sokoly.
Josef Cermak zasadil datum vzniku michelske jednoty do ramce emigrace z Ceskych zemi a ze Slovenska do Kanady a nastinil nemaly prinos techto emigrantu Kanade (jeden z pritomnych bratri mu - jako mne - vytkl, ze nemluvil k veci a vubec byl moc dlouhy, zatimco prozatimni starostka Sparwoodu, Sharon Fraser, jeho projev odmenila polibkem.
Predsedajici Paul Vidlak nacrtl strucnou historii michelske jednoty a zduraznil roli, kterou v oslave tohoto vyznamneho vyroci hral Jan Waldauf, ktery se ji bohuzel nedozil. Pote predal poslanci Davidu Wilkovi, starostce Sharon Fraser a Sandre Barrett Cermakovu knihu It All Began With Prince Rupert a vyzval Cermaka, aby pametni desku - v roli starosty Kanadskeho Sokola - odhalil. Recepci, na ktere si vsichni pochutnavali na pecivu, ktere napekla Monica Beranek (se svym manzelem Ladou byla nejvykonnejsi Vidlakovou pomocnici pri organizovani oslavy, do ktere take zainteresovala Rosalii Fornasier z Michel-Natal Herirage Society), byla znamenite organizovana oslava zakoncena.
O oslave mel pekny clanek Elk Valley Herald, ve kterem reporterka Brielle Will vzpomnela zalozeni Sokola v roce 1862 v Praze i zalozeni michelske jednoty 22. rijna 1911, citovala Monicu Beranek, ktera se provdala za Ladu Beranka, potomka sparwoodskych (mela asi na mysli 'michelskych') sokolskych clenu, Josepha Beranka, jeho dedecka a Jeremiah Beranka, jeho tatinka. Zminuje se o rodinach, ktere se do oblasti tehdy pristehovali a jejichz potomci v oblasti dosud ziji: "the Beraneks, Troyaneks, Matevics, Podraskkys, Androlicks, Bahers, Brandis, Koteks, Putichs, and Holubs"- my bychom mohli pridat Violet Kryczka, sestrenici Ladi Beranka, dosud mluvici trochu cesky - i o jednotach, ktere v Kanade vznikly po michelske.
Nakonec osobni poznamka: Touto oslavou jsem vlastne ukoncil svoji sokolskou cinnost, ponevadz o tyden pozdeji koncilo na valne hromade v Kingstonu moje druhe - a posledni - starostenske obdobi. (Ve skutecnosti jsem doufal, ze k oslave dojde az po valne hromade, a do Sparwoodu pojede novy starosta). Nestalo se a tak jsem jel - z Toronta jediny. Dival jsem se na to jako na sve posledni hura. A jsem moc rad, ze jsem jel, zvlast kdyz jsem to prezil. Dovolim si cestu trochu popsat - v nadeji, ze vas to pobavi - po slavnostnim zasedani, epizoda brutalne prozaicka:
Vyletel jsem z Toronta v sobotu vecer a v pondeli k veceru se vratil. V tech 48 hodinach jsem urazil - letadlem, autobusem a taxikem - asi 10000 km, do Sparwoodu jsem dorazil ve 3:30 v nedeli rano, v jedenact hodin vyklidil pokoj, odpoledne absolvoval oslavu, pronesl "nesouvislou a dlouhou rec", protrpel hodiny cekani a ted jsem u zlateho neformalniho zazitku cesty: oslavu jsme skoncili pred patou hodinou a s br. (sokolskym) Petrem Stikaovskym jsme se octli pred zapeklitym problemem: jak a kde prezit od pate v nedeli vecer do 1:30 v pondeli rano, kdy prijede autobus a odveze nas do Calgary. Rozhodli jsme se pronajmout si pokoj v hotelu ve Fernie, kde autobus stavel. V hotelovem pokoji jsem se natahl na postel, zatimco br. Stikaovsky se sel vykoupat. Mne se moc nechtelo, ale za hodnou chvili (to br. Stikaovsky uz spokojene chrupal) jsem se sel vykoupat taky. Voda byla prijemne tepla, ja se v ni blazene vyvaloval, az prisel okamzik vanu opustit. Doma se chytnu kohoutku ve vane a vedlejsiho umyvadla a doslova se z vany vymrstim. Jenomze ve Fernie, kdyz hotel staveli, s moji navstevou zrejme nepocitali a umyvadlo bylo mimo dosah. At jsem sve starobyle telo zkroutil jakkoli, z vany ne a ne se dostat, hlavne proto, ze kdyz jsem se oprel o levou nohu, dostal jsem do ni krec a byl jsem vyrizeny. A tak jsem se ve vane placal jako ryba na suchu hezkou chvili, az zvuky, ktere jsem tim placanim vyluzoval, probudily meho spolubydliciho, a ten se zeptal, co se deje. Pozval jsem ho, aby vstoupil do koupelny. Vstoupil, nabidl mi svou mocnou sokolskou pazi, ja se ji chopil a vymrstil se z vany. Ne prave slavnostni zaver docela slavnostni udalosti. Vzpomnel jsem si na tento okamzik o par dni pozdeji, kdy jsem na televizi zahledl, jak z odpadove roury tahaji kolegu Kaddafiho...
