Navrat na hlavni stranu

Penzisti se mladym smeji, ze uz makat nemuseji
Bylo to osklive, zaseptal jsem Eve do ouska; Eva to pozdeji rekapitulovala jako trapny moment; Mervyn to zhodnotil jako okamzik pravdy a nakazal mi, at to zapisu do analu naseho klubu Cicero - coz cinim, a nerad.
To, co zpusobilo troji rozdilnou reakci, byla chvilicka behem oslavy na pocest vstupu do duchodu Alana Dougala, ktereho v klubu Cicero volame Al.
Alan odpracoval v dulni firme INCO 30 let na ruznych vlivnych pozicich, a ted sedesatnik, koncil praci touto slavnosti s kamarady v kavarne Books&Beans. Pozvanych byly dva tucty kamaradu s manzelkami, vsichni se zname, jedlo se a pilo.
Alan se do penze tesil par let; mluvil o casu penze jako o vstupu do manzelstvi s velikou oslavou, nasledujicimi libankami se svobodou bez prace. A ted to zacinalo, ty libanky, Alan zaril. Byl rozkrojen dort. Alan dostaval male darky a velke rady; bylo to hezounke, jako svatba, jen nevesta a druzicky chybely.
Do te lenive sytosti a pohody vhodil zapalnou bombu Jim tim, ze potrasl Alanovi rukou a rekl: "Od tohoto dne, kamarade, muzes byt blbejsi nez jsi byl kdykoliv predtim." "Co to rikas, Jime?" zablekotal Alan do zkoprneleho ticha.
"Rikam, ze neznam duchodce, ktery by byl chytrejsi nez byl jako zamestnanec," rekl Jim a pustil Alanovou pravici a ukrocil z fronty gratulantu, ale euforie pohasla, mnozi z klubu jsou tez duchodci.
Vykrocil jsem ke stolku, kde sedl Jim, a optal jsem se, co to bylo? "Jsi duchodce?" optal se Jim na neco co vi, ze nejsem, a dodal: "Jak muzes velebit kamaradovi cas penze, kdyz sam se do penze nehrnes, i kdyz mas 65 let?" Lide jsou ruzni a maji rozmanite predstavy, rekl jsem vahave, a Jim nedal pokoj a optal se, at jmenuji nekoho, kdo v penzi zije lip nez zil drive, kdyz pracoval?" Mlcel jsem a Jim to pojal co odpoved a rekl: "Neznas nikoho, komu by penze prospela." Odesel jsem od Jima do houfku kolem Alana a poseptal jsem Alovi do ucha, ze Jim prebral piti, a ze to tak nemyslel, co rekl.
Alan se usmal, a rekl nahlas, ze Jim bude prodavat pojisteni az do smrti smrtouci, a ze mu tu stedrou penzi z INCA beztak zavidi...
Na cestu domu Eva vzala Jima do auta, ze ho zaveze domu, protoze ma vratke nohy, a v aute Jim dal plisnil duchodce jaci jsou lazari. Jim si totiz mysli, ze v pristi dekade pujdou penzijni fondy do bankrotu na celem svete, prvni v Evrope, a ze duchodci budou kvicet jak pichnute podsvince, az se jim zacnou penze kratit; anebo znehodnocovat inflaci, jak se ted stane v Recku, pak v Italii, Spanelsku a Irsku, protoze na penze nejsou penize. "A nebudou!" vykrikl na zadnim sedadle auta, "je nas na to, lidi v duchodovem veku, moc." Kdyz jsem Jimovi pomahal z auta a doprovodil ho ke dverim do domu, obratil se na mne a rekl: "Duchodcu je moc, a penez neni dost na duchody..." zamumlal a zavrel za sebou dvere.
Eva se na Jima zlobila, a rekla, ze takove poznamky nemusel rikat a kazit Alanovi jeho detinskou radost z penze.
"Detinskou radost?" opakoval jsem jeji slova, a Eva rekla, ze ovsem detinskou, a dodala, ze z jejich vrstevnic taky nezna zenske, ktere by v penzi vypadaly o vlasek stastnejsi a veselejsi nez byvavaly.
K tomu jsem nemohl nic rict a Eva pokracovala: "Mne pripada cas penze pro zenskou ovsem lepsi nez pro muzskeho, jestlize ma vnoucata. Jinak je ztracena jako kdejaky muzsky, co sedi a kouka na televizi v sedm rano." Rekl jsem: "Chlapi to vnimaji stejne, ale kupodivu az v penzi a nikoliv predtim, protoze by se zamestnani drzeli zuby nehty." "Penze je stary humbuk, rekla Eva, protoze slibuje nemozne... slibuje, ze si clovek uzije, ale co? Hodne leku? Nejnovejsi transplantace kloubu?" Vsimla sis, rekl jsem vesele, ze v Nemecku prodlouzili duchodovy vek ze 65 na 67 let?" "Vsimla," rekla, "prekladam dost dopisu z nemecke duchodove spravy. V Kanade se mluvi o prodlouzeni do 69 let! Duchodci v Recku pobiraji duchod od 58 let ve vysi 93% sveho platu a brani se prodlouzeni duchodoveho veku na 63 let a delaji rotyku v ulicich Athen; a chteji penezni pujcky od EU na sve duchody. Ovsem, nezajistili si prispevky na sve duchody aspon minimalnim plozenim - deti jsou takova otrava! A stoji hodne penez... ostatne, to si mysli vetsina Evropanu. I ti Nemci, co maji prispet na recke duchody." "Tak vidis, penze a penzisti jsou ekonomicky neudrzitelny humbuk a mladych neni dost, aby ten humbuk financovali, tak se drz ve forme a nemysli na penzi." K tomu neni co dodat, zavrcel jsem, leda, ze chces vsadit, ze Recko pujde bankrot pred Dusickami - Recko ztrati euro a vrati se ke sve inflacni drachme, prave kvuli neudrzitelnym penzim. I kdyby vypalili Akropolis jako znameni sveho protestu. A to bude 'okamzik pravdy' pro Recko a celou Evropu, ba i cely svet.
Rosta Firla - Sudbury
***
Mily Rosto,
Jim ma naprosto pravdu. Vedecky je zjisteno, ze blbneme zhruba od svych patnacti let. Nejakou dobu (asi do dvaceti) je IQ stabilni a pak zacne klesat, a tak lidi v penzi ho maji nizsi nez pred penzi. To je jeden z duvodu, proc do te penze odchazeji. Prestarli penzisti v praci nebo-li cesky prdusi (zkratka z dvou slov pracujici duchodci) byli postrachem v kazdem zamestnani. Byli neobycejne aktivni, zalovali na podniku nadrizenym a jinak zneprijemnovali praci nam mladsim, kteri jsme vetsinou za ne museli sichticku odmakat.
V Nemecku se chodi do starobniho duchodu jako v Kanade v 65 letech, ale lide zde mohou jit do duchodu drive a za kazdy mesic se odpocitava 0,3 % (podobne jako v Kanade u CPP, nikoliv OAS). Ted, jak je to s tim zvysovanim penze. Zvysovani penze v Nemecku zacne az v roce 2012 a bude trvat 24 let, cili do roku 2036. Kazdy rok se prida k duchodovemu veku mesic. Vek 67 let bude tedy platit pro lidi, kteri se narodili v roce 1964. Duchodci si nesmeji k starobnimu duchodu privydelat vice nez 400 eur mesicne. Vse lze nalezt v brozure Duchody v Ceske republice a ve Spolkove republice Nemecko.
Vychazi se z predpokladu, ze clovek bude zit dele a jeho vek se bude donekonecna nebo aspon do roku 2036 prodluzovat. Skutecnosti je, ze tomu tak nemusi byt. Deti maji dnes mene pohybu, horsi stravu, nici si nervovou soustavu ruznymi zarizenimi, nadmernym hlukem atd. Neni tedy duvod, ze by zily dele a ke vsemu, ze nebudou ve ctyricitce vypadat jako Bondyho Invalidni sourozenci.
Duchodci jsou tedy pouzivani jako levna pracovni sila, zatimco mladi lide jsou v depresi, protoze nemohou sehnat zamestnani.
Alan se asi jako zamestnanec dulni spolecnosti vic namakal nez Jim jako pojistovak, proto ten rozdilny pristup. (Zde jsem byl upozornen Rostou Firlou, ze Alan se toho mnoho jako odborovy predak nenafaral.) Take se pamatuji na mnohe duchodce, kteri skoncili v zamestnani a zacali dobrovolne pracovat v nejake dobrocinne organizaci. Vetsinou to byla katastrofa.
Lide totiz chodi do penze, protoze uz maji mene sil a maji do ni jit pokud mozno co nejdrive, aby se mohli venovat dulezitejsim vecem nez shaneni kusu zvance. Treba starostem o vnoucata, jak rika moudre tva zena, nebo umeni, literature, cestovani a take maji po sobe uklidit. To jest vytvorit si urcite vztahy, venovat se lidem, zamyslet se nad vecnosti, vyrovnat se s tim, ze jsme smrtelni, vyjasnit si svuj vztah s Bohem.
Pokud jdeme do penze pozde, pak je to to behani po nemocnicich, ci cekani na transplantaci. Do penze se ma jit, pokud clovek neni jeste zcela senilni, aby tu svobodu, kterou mu penze dava mohl vnimat.
Ales Brezina

Navrat na hlavni stranu