Ne zas tak davno tomu
Cihost
Hadanka na pocatku: Kdyz se rekne "cihost",
co si pod tim predstavite?
Asi predevsim lidove synonymum pro radeni vichru, krupobiti, extremni
bourku. Cloveku orientujiciho se v nedavne historii a pametniku
onech casu pripomenou se nejspise takzvane cihostske udalosti
v padesatych letech, besneni zvlcile komunisticke moci. Katolik
si jiste neodpusti upresneni a doda cosi o cihostskem zazraku.
A konecne osoba znala nasich zemepisnych kuriozit, si prisadi
s geografickym stredem Ceske republiky, kteryzto se nachazi v
katastru obce Cihost. Nuze, vsechno z toho je pravda pravdouci.
I kdyz nepocitame ten prvni pripad, je toho na jednu malou vesnici
v idylicky zvlnene posazavske krajine, osm kilometru severne od
Ledce nad Sazavou docela dost, ze.
Zustanme u zminenych cihostskych udalosti. Pise se rok 1950 a
obec je vskutku stredem republiky, tehdy Ceskoslovenske. Je i
stredem zajmu Statni bezpecnosti: pristup do ni je omezen, mistni
lide vystaveni hrubemu natlaku v podobe policejniho vysetrovani,
osobniho zastrasovani a nasilne propagandy. Tiziva atmosfera z
ktere neni uniku. Proc zrovna tato vesnicka citajici dnes 169
obyvatel?
Nejprve si pripomenme, co tomu vsemu predchazelo. Klicove datum
je 11. prosinec 1949. Nedele adventni. Pater Josef Toufar kaze
pri msi na tema Uprostred vas stoji, ktereho neznate. Nevidi,
ze ctyricetiosmicentimetrovy kriz s kulatym podstavcem stojici
na oltari se zacal jaksi samovolne pohybovat kyvat do stran
a naklanet do predu. Nevysvetlitelny jev se opakoval i pri dalsich
msich a svedku pribyva. Do Cihoste se hrnou poutnici z daleka
a tajemnou zalezitost setri jak cirkevni hodnostari, tak i SNB.
Koncem ledna 1950 je farar Toufar zatcen, tyran a mucen ve Valdicich,
a na nasledky toho zahy ve veku 47 let umira. StB tak prisla o
dulezitou postavu obzalovaneho pro pripravovany soudni proces
s katolickymi duchovnimu, ktery mel lidu ukazat, ze nabozenska
vira je jen babska povera a opium a katolicka cirkev podvodny
spolek ve sluzbach zradneho Vatikanu. V jeji rezii vznikl k pripadu
propagandisticky film s nazvem Beda tomu skrze nehoz pohorseni
prichazi.
Existuji tri hlavni verze pripadu. Za prve verze StB, zjevne vykonstruovana,
prisuzujici knezi Toufarovi roli loutkoherce, ktery pomoci provazku
ovlada kriz, a tim i sve ovecky. Dalsi verze, na kterou je dnesni
duchovni spravce tohoto gotickeho kostela zasveceneho Panne Marii
Nanebevzate, sam pametnik, viditelne alergicky, prisuzuje tuto
podvodnou roli loutkohercu samotne StB, ktera tim mela cely pripad
zinscenovat. Zbyva posledni verze, tedy nevysvetlitelny jev. Pro
radu vericich, kteri toto misto navstevuji a sve dojmy sveruji
i do objemne kroniky, jde o jev prirozene nevysvetlitelny a nabozensky,
jinymi slovy zazrak.
K obnoveni vysetrovani Cihostskeho pripadu doslo jiz behem Prazskeho
jara, a pak po revoluci 1989. Z jeho vysledku vyplyva, ze pater
Toufar nejenze zadnym podloudnym zarizenim pro manipulaci s krizem
nedisponoval, ale on se ani k nicemu takovemu nepriznal. Priznani,
kterym se ohanela StB, byl podvrh. Vyslo take najevo, na coz poukazuje
prave i soucasny mistni knez, ze ani StB se nepodarilo dodatecne
sestrojit funkcni zarizeni pro ovladani krizku. Takze zustava
asi jen ona zahada.
Z dalsich zajimavosti okolo Cihostskeho pripadu stoji za zminku,
ze jeho tehdejsiho vysetrovani ve zdejsi skole se ucastnila i
byvala komunisticka prokuratorka Polednova-Brozova, odsouzena
az ve stareckem veku za spoluucast na vrazde dr. Milady Horakove.
Odsouzen za zavineni smrti Josefa Toufara byl prislusnik StB Ladislav
Macha. Dostal pet let nepodminene. Trest byl pozdeji zkracen na
dva roky. A hrdinny pater? K procesu jeho blahoreceni zatim nedoslo.
Hrob ma hned vedle kostela. Je vsak prazdny. Ostatky prvniho duchovniho
zavrazdeneho u nas komunisty spocivaji ve spolecnem hrobe v Praze-Dablicich.
Zazracny krizek se ztratil. StB dokazala zametat stopy.
Vesnice i farnost zije soucasnosti, Josef Toufar se stal neoficialnim
mucednikem, ale k jeho pomniku, rovnez u kostela, vas neprivedou
zadne ukazatele, zadna orientacni tabule. Bohuzel nejde o vyjimku.
Deje se tak i u rady jinych "pamatniku" komunistickych
zlocinu a zvule. Tuhle nesmelost a zakriknutost nelze v Cechach
prehlednout.
Takze vse je uz jen zarustajici historie? I kdepak. V pripade
cihostskych udalosti tomu tak rozhodne neni. Svete div se, ale
maji sve pokracovani. Jeste v roce 1950 doslo v kostele pri dvou
slavnostnich prilezitostech k opakovani samopohybu, tentokrate
ale uz noveho oltarniho krize. Svedkove ze strachu mlceli. A v
dobe docela nedavne, pri 49. vyroci krizkoveho zazraku, se na
namrzlem okne fary objevil jasne viditelny kriz. Udalost zachytil
objektiv fotoaparatu, pritomen byli i nynejsi arcibiskup Dominik
Duka.
Inu, treba se jeste neceho velkeho v Cihosti dockame. Vzdyt Bozi
cesty jsou nevyzpytatelne. Otazka vsak zni, zda existuje takovy
zazrak, ktery by dokazal pohnout s nami presycenymi a otupelymi,
a vubec s dnesni konzumni spolecnosti.
miroslav petr -©- 2011
***
Vzpominka ke Dni Pohranicni straze
Pohranicni straz (PS) zridila jak znamo komunisticka vlada
k ochrane statnich hranic s imperialistickou a nepratelskou cizinou.
Jednalo se o vojensky organizovanou slozku spadajici ale pod ministerstvo
vnitra. Pametnici si jiste vzpomenou na rezimni propagandu, ktera
vzletnymi a nabubrelymi slovy tento preferovany elitni vojensky
utvar oslavovala. Vsak take jeho prislusnici byli peclive politicky
provereni. Vyzdvihovala se jejich tezka sluzba socialisticke vlasti
casto s nasazeni zivota a hrdinna role v prvni linii nepropustne
obranne hraze celeho socialistickeho tabora.
PS nebyla rozhodne zadna lidumilna ani neskodna organizace. Jako
soucast potlacovatelskeho aparatu totalitni moci prispivala svoji
cinnosti k poslapavani zakladnich prav vlastnich obcanu, porusovala
mezinarodni konvence, zaslouzila se o mnoho lidskych tragedii,
na rukou jejich prislusniku ulpela krev desitek lidskych obeti.
Uzemi, ktere ovladala, se stalo bojovou zonou, kam meli pristup
jen vyvoleni a provereni. Zonou, kde normalni civilni zivot prestal
existovat a kde, na druhou stranu, dostala zelenou devastace opustenych
lidskych sidel a takrka vseho, co zde byvali obyvatele dokazali
po staleti vytvorit.
Avsak rozpustenim teto vojenske slozky po sametove revoluci historie
PS, jak by se mohlo zdat, uplne nekonci. Existuji pravidelne snahy
PS "ozivovat". Rec je o byvalych peesacich. Ti se totiz
v novych spolecenskopolitickych pomerech nevyparili. Nezmizeli.
Ziji stale mezi nami. Radovi prislusnici, dustojnici z povolani,
politruci i velitele. A rada z nich pocituje i nadale uzkou sounalezitost
se svoji hranicarskou minulosti, s kamarady z jednotky, s PS jako
takovou. Neda se vyloucit i pretrvavajici sounalezitost ideova.
Vzdyt slo preji jen o elitu komunistickeho vojska. Kazdopadne
pozorovatelny a nezastirany je vztah k mistu cinu. K uzemi kde
slouzili a kde se stali pany nad zivotem i smrti. Dokladem muze
byt prave skutecnost, ze nekteri z nich tu i natrvalo zakotvili.
Uz davno nenosi soucasti uniformy, a tak po dvaceti letech byste
je sotva poznali. I kdyz
Svaty Kamen v Novohradskych horach pri hranicich s Rakouskem je
snad mene nez osada. Kdysi podhorska ves s klasterem a radou staveni,
predevsim vsak s siroko daleko znamym poutnim kostelem a kaplickou
se zazracnou vodou, cita dnes tri trvale obydlene usedlosti. Z
jedne z nich vam prijde otevrit kapli a kostel byvaly major PS.
Krom toho vam nabidne ve stanku u kostela nejruznejsi svate obrazky,
privesky, ruzence Tehdejsi mistni rotu, zazemi pro sedmdesat peesaku,
prevzal Cerveny kriz. Jeji exvelitel vam naproti ni, coby rozeny
hostinsky, nacepuje jiskrnou desitku Budvar a pratelsky
poklabosi treba o pocasi. Na stite jeho hospody nechybi, krome
ceskeho oznaceni, ani nemecke Gasthaus. Vsak take mezi hosty byva
mnoho Rakusanu prave z prihranici. Dost mozna, ze samotnych vyhnancu
nebo jejich potomku. Trochu to pripomina sepjatost osudu lidi
a mist z byvalych sovetskych Gulagu, kde po jejich zaniku zustavali
veznitele i vezneni, aby tu spolecne zili navzdory jejich nekdejsim
protipolnym postavenim, navzdory minulosti.
Poklidnou, prijemnou atmosferu na restauracni zahradce zminene
hospody, nebo chcete-li Gasthausu, s hlucnymi rakouskymi stamgasty,
vystridaji jini hoste. Mluvi sice nasi materstinou, ale v jejich
slovniku prevazuji podivne vyrazy typu pokryti, presah, rekonstrukce
uteku, clona, zasahovka a rada dalsich. Naramne se bavi historkami
o zadrzeni jakychsi enderaku, a take jak jim kdosi padnul primo
do naruce, a o tom, ze ten a ten rok meli 134 zadrzeni a o tom,
ze prelet se uz musel hlasit jakesi Varsavske smlouve. Jsou plni
i cerstvych zazitku z Trocnova, ze srazu spolubojovniku budejovicke
brigady. Letos, byt si pripominali sedesate vyroci prijeti onoho
neblaheho zakona o ochrane statnich hranic, se jich seslo pouze
okolo stovky. Bylo to celkove slabsi. I hudba znela jenom z reproduktoru.
Ale tricka a suvenyry kazdy si mohl nakoupit dle libosti.
Skupinka byvalych peesaku pak vstoupi do naseho poutniho kostela.
Nesmeka, nekrizuje se, ale obdiv, az planouci zrak, nezapre. Vyvraci
hlavu a hledi na ciste vymalovany strop, kde za jejich casu pluly
mracky a krakali havrani. Vez kostela pak pouzivali jako strazni
stanoviste. V kostelni lodi, kde prave prochazeji, byval sklad
a ustajeni ovci. Tohle oni moc dobre vedi. O tom, ze tento mohutny
svatostanek povstal z ruin diky obetavosti financnim darum
- byvalych obyvatel, prislusne rakouske dieceze a ceskeho statu
se docitaji na pametni desce. Avsak k tomu, aby se clovek dovedel
o tom vsem, co se tu za minula desetileti komunisticke diktatury
a kratce pred ni odehralo, by musela byt pametni deska mnohem
mnohem vetsi. Mozna, ze by ji ani takto velky kostel nepojal.
Zvlaste pokud by nam chtela sdelit i vselike to utrpeni s tim
spojene. Zdalipak to citi rovnez tak i nasi peesaci? Nepatri to
take k jejich chlapacke historii?
miroslav petr -©- 2011
foto: autor