Navrat na hlavni stranu

Hold Josefu Skvoreckemu --- a take Richardu Krpacovi
V nedeli 29. kvetna 2011 bylo divadlo Mysteriously Yours (kde kdysi slavilo triumfy torontske Nove divadlo s Adou Tomanem, s Ferdou Culikem a radou dalsich vybornych hercu) svedkem mimoradne krasneho (ja vim, ze  to slovo je zle osoupane) a citliveho zastaveni, ktere znamenite, mile i profesionalne zaroven,  uvadel George Grossman. Bylo vzdanim holdu cloveku, ktery vecer organizoval; podekovanim nekomu, kdo ma (smim-li pouzit trochu starobyleho slova) nehynouci zasluhy o ceskou literaturu jako spisovatel - a se svou zenou Zdenou Salivarovou - Skvoreckou - i jako vydavatel; i citliveho gesta skupinky vysoce talentovanych mladych lidi z Prahy, kteri prijeli do Toronta podekovat velkemu spisovateli za inspiraci...
Vzdavali jsme hold generalnimu konzulovi  Ceske republiky v Torontu, Richardu Krpacovi, ktery koncem cervna konci svoje ctyrlete torontske pusobeni; dekovali jsme Josefu Skvoreckemu (a doufali, ze se alespon na chvili dostavi se svoji zenou  Zdenou, autorkou nekolika vysoce cenenych knih a predevsim inspiratorkou a hlavni nositelkou driny Sixty-eight Publishers, abychom mu (a vlastne obema) mohli podekovat; a tleskali jsme predstavitelum hlavnich roli ve filmu Rytmus v patach, kteri po promitnuti filmu s dzezovym pianistou Emilem Viklickym a jeho skupinou pripravili skvely koncert.
Vecer zacal promitanim filmu  Rytmus v patach podle pribehu Josefa Skvoreckeho Mala prazska Matahara, ktery vydala v dubnu 2003 Literarni akademie (Soukroma skola Josefa Skvoreckeho) jako prvni svazek Edice Josefa Skvoreckeho (pribeh autor ukoncil v roce 1996 a nazval tragikomedii z davnych casu). Je to pribeh skupiny mladych lidi po komunistickem puci v unoru 1948, vetsinou prazskych vysokoskolskych studentu, kteri milovali dzez, meli svoji kapelu, a kteri predstirali, ze se tak moc nestalo; kterym  "socializmus nevadil, dokud nam nezacal slapat na paty". Kapelu vedl Richard Kambala, jehoz kapitalisticky otec byl odsouzen na 25 let pro podvraceni. Vetsina postav v knizce (i ve filmu)  ma podobny tridni puvod jako Kambala. Tenor saxofonista, Danny Smiricky, mel  burzoazni rodice, byl vyloucen ze studia pro viru v Boha a vystredni oblekani (kriklave ponozky). Marcela Rozumovska (zpivala s kapelou a byla milou Richarda Kambaly) byla puvodem komtesa (otec byvaly hrabe, matka byvala knezna - oba se zdrzovali v "nepratelske cizine"), bratr Marcel odsouzen na 25 let pro spionaz. Dannyho  velka laska, Geraldine Brandejsova, puvodem vysoka burzoazie (jak by take ne: tatinek zubarem T. G. Masaryka a Ed. Benese, matka anglickeho puvodu). Farar Sejnost pomahal obetem komunizmu a obcas dostaval penize ze zapadu. Tatinek Rene Licatka byl znarodnen v r. 1950, Rene byl vyloucen z Vysoke skoly obchodni, nasel zamestnani u americke tiskove agentury News Limited v Praze. Zajimavou vyjimku tvoril Josef Vorech, studujici Vysoke skoly strojniho inzenyrstvi, jehoz otec byl zemedelskym delnikem, ktereho popravili naciste... 
Vedle jasne zlocinneho tridniho puvodu vetsiny postav knizky se stalo nekolik zajimavosti, ktere ostreji pripoutaly pozornost uz tak bdelych organu komunistickeho rezimu na tuto skupinu, ktera si proste chtela zit, jako kdyby nikdy nebyl unor 1948. Tak na priklad Kambala byl zodpovedny za obrovsky teplomer na prumyslovce, na nemz byl umisten umelecky napis: TEPLOMER LASKY K JOSEFU VISARIONOVICI. Visarionovicova pozlacena busta stala vedle. Za ni byl teplomet, ktery Kambala mel kazdy vecer zapnout. Jednou se u teplomeru zastavil Kambala s Vorechem. Vorech se na teplomer podival a docela pratelsky poznamenal: "Dva nad nulou. To vam, cece, nedava moc pekny vysvedceni." Kambala teplomet zapnul, pak nekam odbehl a Vorech teplomet vypnul. Kambala se vratil a oba odesli. Teplomer sletel na dva nad nulou. Pak se u teplomeru zastavil reditel prumyslovky. Teplomet zapnul a Kambalu vyhodil ze skoly. A ponevadz teplomet nemel kdo vypnout, teplomer explodoval. Mezitim se agent STB zakousl do Marcely Rozumovske. Chtel na ni, aby donasela na cleny kapely. Mel drsny argument: "Vas bratr pracuje v uranovych dolech - mame tam dost pripadu nemoci z ozareni - lecit se to neda. Vetsinou se na to rychle umira." Marcela se nakonec otravi. Dannymu je nabidnuto misto v tiskove agenture News Limited, a STB se to rychle dozvi. Konci to tak, jak podobne pripady v onech blahych dobach koncily: vsichni (s vyjimkou Dannyho, ktery nebyl zatcen, ponevadz si ho jeden z dulezitych clenu STB zrejme setril  pro vydirani) byli zatceni. Film konci soudci vyhlasujicimi casto desetilete tresty a uplne nakonec zazni vznesena veta zestarleho Dannyho Smirickeho: "Nikdy jsem si neodpustil, ze jsem to prezil." 
Po prestavce s umne kalibrovanym  obcerstvenim prazsti hoste, Emil Viklicky (klavir a vedouci hudebniku najatych v Torontu), Berenika Kohoutova (zpev solo - ve filmu hrala Marcelu), Jan Meduna (zpev a trumpeta), Vojtech Dyk, potomek slavneho basnika, ktery nam ve dnech velke slavy 28. rijna 1918 predpovedel, ze "boj teprve nam nastava" (zpev solo - hral Dannyho), Marika Soposka (zpev doprovod - ve filmu hrala Geraldinu), Margareta Hruza (zpev doprovod) a Andrea Sedlackova - Sirjacq (reziserka filmu a zpev doprovod) rozezvuceli sal melodiemi, z nichz nektere jsme davno zapomneli a jine nikdy neznali. Ale jine znali a nektere zpivala nase Lenka Novakova, mezi nimi,  Zivot je jen nahoda. Rovnez nam zazpivala i v Torontu hostujici dzezova zpevacka Eva Emingerova. A bylo nam dobre jako zridka kdy, zvlast kdyz skoro na konci generalni konzul Richard Krpac (ten, co to dal vsecko dohromady), oznamil, ze posledni pulhodinu s nami byl Josef Skvorecky s choti Zdenou Skvoreckou-Salivarovou, kteri program sledovali z balkonu. A to nebylo jen tak: Zdena, jejiz charakter mnozi lide obdivuji stejne jako jeji knizky a praci v 68Publishers, mela obavy, aby vylet do divadla jejimu manzelovi, ktery se neciti zvlast dobre, neuskodil a tak z pocatku nebyla napadem gen. konzula zvlast nadsena. Nakonec neodolala touze sveho manzela octnout se na chvili ve svete, ktery mel tak rad, svete iluzi, svete krasnych, stihlych mladych zen, svete dzezu. A nadseni Zdeny se nezvysilo, kdyz auto, ktere pro ne prijelo melo pro jejiho manzela velmi vysoky schod, ktery nemohl zdolat. Na stesti s nimi byla jejich pretorianska garda: prof. Michal Schomberg a lekar a herec Vladimir Pucholt. Ti meli auto s nizsim schodem, dovezli Zdenu a Josefa do divadla a nam vsem (a nejvic mozna hostum z Prahy, se dostalo toho velkeho poteseni, ze mohli tvurci knihy, z ktere se vyklubal scenar pro film, v kterem zazarili, zazpivat v zanru, ktery miloval. Kdyz gen. konzul Krpac oznamil pritomnost Skvoreckych, ozval se potlesk, mohutny a uprimny, jaky se casto neslysi. Ten jen zesilil, kdyz Josef Skvorecky smekl klobouk, ktery jeste pred nedavnem kryl bohatou kstici. Bylo v tom gestu neco pokorne lidskeho - Josef je pokorny a co mozna mnoho lidi nevi, hluboce verici katolik. A jeho odchod - strkal pred sebou tlacitko - velkolepy svym prijetim sveho lidskeho udelu, mnohe z nas rozbrecel. A co je nejdulezitejsi: dr. Skvorecky - a nakonec i Zdena - okrali laskou, ktera jim byla tak nezistne podana... 
Ale tim to neskoncilo. Jeste nas cekal hold cloveku, ktery to vsecko spiskal, Richardu Krpacovi. A spiskal toho za sva ctyri leta v Torontu neuveritelne mnoho, pocinaje prizvanim  do okruhu kanadskeho cesstvi rady vysoce uspesnych krajanu, kteri stali mimo krajanskou obec. Jak nevzpomenout na program "Praha glamorozni" v Hart Housu, akci, v niz  spojil kanadske indianske deti a ceske modelky; nebo  jeho buldoci a neobycejne uspesne prosazovani ceskeho piva nejen v Torontu, ale i mimo. . Tech akci byly desitky. A konce (zatim) timto vecerem, timto vpravde pametihodnym vecerem, ktery dovrsil Krpacovy zasluhy. Casto necekanym zpusobem. Stalo se, ze byl Emilem Viklickym pozvan k mikrofonu, aby nam zazpival. Richard? Richard Krpac? A on zazpival. Zazpival dve pisnicky, pri jedne se doprovazel na kytare. A my kulili oci. Ta prvni byla sladce romanticka a - jak romanticke pisne byvaji -  trochu smutna: Where The Wild Roses Grow. Ta druha (pri ktere se doprovazel na kytaru), stara irska,  I'm A Man You Don't Meet Everyday. Myslim, ze by se v Torontu a hlavne ten vecer v divadle, naslo jen malo lidi, kteri by s textem te druhe pisne nesouhlasili. Richard Krpac je druhem muze, jake opravdu nepotkate kazdy den. A k tomu - prekvapive  - dovede zpivat. A kdyz dozpival, meli jsme v ocich vlahu skoro vsichni, vcetne Richarda. Nejen za ty pisnicky a za ten vecer. Ale za ta ctyri leta, behem nichz nas zivot tak stedre obohatil...

PS: Vecera se zucastnilo 10 diplmoatu, vcetne americkeho, slovenskeho hon. konsula a dalisch


Josef Cermak

Navrat na hlavni stranu