Navrat na hlavni stranu

Jiri George Kargr - 75
Opozdena zdravice

Nekdy pred mesicem se nas sesla pekna radka. Po pravde receno, sin restaurace v St. Jacobs byla obsazena do posledniho mistecka a vsichni jsme se znamenite a nijak tise bavili: bylo nas tolik a byli jsme tak (samozrejme kultivovane) hlucni, ze jsem si vzpomnel na Macharuv vers: Vre arena jak vaza preplnena. My jsme ovsem neprisli na souboj gladiatoru s hladovymi lvy, ale vzdat hold znamenitemu a skromnemu cloveku, ktery se ve vyborne kondici dozil 75 let. A zatim co jsme pratelsky klabosili (ja jsem se do St. Jacobs - ponevadz vzhledem k veku a vseobecne chudobe se z mista na misto dopravuji tramvaji a z Toronta do St. Jacobs tramvaje nejezdi - dostal. Tak to reknu rovnou: byl jsem odkazan na milost starostky torontske sokolske jednoty, Hany Juraskove, aby mne sebou na oslavu vzala. Nahodou byla milostiva (nekdy taky neni) a vzala do sve limuziny nejen mne, ale i sestru (sokolskou) Kvetu Trianovou, ktera sice nema vymluvu ani veku, ani chudoby, ale se sestrou starostkou dosly k zaveru, ze neni mozne tri lidi fyzicky rozdelit mezi dve auta a svoji limuzinu zaparkovala na parkovisti zamku (ano zamku) sestry starostkyne a pak prijeli pro mne na stanici podzemky.
A jak jsme tak klabosili (oslavenec jeste neprisel), zacali jsme se zabyvat otazkou: vi oslavenec o oslave svych narozenin nebo ne? Ja jsem zastaval nazor (a ja se samozrejme nikdy nespletu), ze muze, ktereho manzelka okolo jeho narozenin pozve na veceri do restaurace, musi napadnout, ze v restauraci na neho bude cekat alespon pet pratel (jejich pocet ubyva kazdym mesicem), zvedavych, jak se se svym dalsim rokem vyrovnal. Obe devcata, kterym jsem delal spolecnika, tvrdila, ze manzelka oslavence, Jana (vzdycky mi hrozne imponovalo, jak si porad zdokonaluje svoji cestinu), je ujistila, ze Jiri nema sebemensi podezreni. Tak jsem byl zvedav, jak se vybarvi, az vkroci do mistnosti plne pratel, kteri vsichni zacnou divoce tleskat a zaostril jsem svuj orli zrak na vstupni dvere. A vidite (a to priznavam dost neochotne) ja se splet. On opravdu nic takoveho necekal! Mozna si jeste vzpomenete, ze na zacatku tohoto traktatu jsem Jiriho George Kargra popsal jako skromneho cloveka. Ted vite proc.
Ackoliv Jiri nas videl vsecky rad, bylo jasne, ze nejvic ho potesilo, ze na jeho oslavu z Toronta prijeli i Vlasta a Jan Waldaufovi. A to tim spis, ze do posledniho okamziku nikdo nevedel, jest-li Jan Waldauf, ktery se uz delsi cas pere s rakovinou, bude schopny prijit. Prisel i se svoji zenou Vlastou a oba tim Jirimu udelali radost. A tim se dostavam k oslavencove zivotopisu.
Jiri Kargr - jak jsem se dozvedel od jeho sestry, Very Holubcove, se narodil v male vesnicce Strelice, blizko Litovle, 5. brezna 1936. Zda se, ze Strelice byly jeste mensi nez Skury, kde jsem se narodil ja a domy snad ani nemely cisla. Jiri se v Strelicich dlouho nezdrzel - dva roky po narozeni, v roce 1938 - vyrazil s rodici a sourozenci do Kanady. V roce 1940 zakotvili na sest let v Torontu. V Torontu nejakou dobu zili vedle rodiny Tichopadovy na ulici Euclid. (Vera si vzpomina, ze ji Vlasta Tichopadova - dnes Waldaufova - houpala v kocarku), a pak se prestehovali do St. Jacobs, kde ziji podnes. Vlastne dnes uz jen Jiri a Vera se svymi rodinami.. Rodice a dva jejich bratri zemreli.
Jiri navstevoval Ryerson College (dnes je to univerzita), kde studoval strojnictvi a navrharstvi. V letech 1961 az 1963 pracoval v Nemecku (v BMW), pak v dilne sveho otce v St. Jacobs. V roce 1968 se ozenil a postavil novou dilnu. Pozdeji pracoval v podniku Euclid v Guelphu (zhotovovali tam velke stroje pro hornicky prumysl, vetsinou na vyvoz). V poslednich letech se venoval vlastnim projektum a nyni se moudre venuje Jane a sobe. A krajanskemu zivotu, Sokolu a Ceskemu a Slovenskemu sdruzeni. A skoro vzdycky ho vidite na Sibrinkach a jinych sokolskych podnicich v Toronte. A malokdy vynechal predstaveni torontskeho Noveho divadla - kitchenersti a st. jacobsti si obycejne najali autobus... Dosud je junacky stihly, dosud je skromny a obetavy, dosud jeho nejcennejsi minci je jeho slovo. Proste clovek, ktereho byste chteli za kamarada v dobach dobrych i zlych.
Josef Cermak

Navrat na hlavni stranu