Jiri George Kargr - 75
Opozdena zdravice
Nekdy pred mesicem se nas sesla pekna radka. Po pravde receno,
sin restaurace v St. Jacobs byla obsazena do posledniho mistecka
a vsichni jsme se znamenite a nijak tise bavili: bylo nas tolik
a byli jsme tak (samozrejme kultivovane) hlucni, ze jsem si vzpomnel
na Macharuv vers: Vre arena jak vaza preplnena. My jsme
ovsem neprisli na souboj gladiatoru s hladovymi lvy, ale vzdat
hold znamenitemu a skromnemu cloveku, ktery se ve vyborne kondici
dozil 75 let. A zatim co jsme pratelsky klabosili (ja jsem se
do St. Jacobs - ponevadz vzhledem k veku a vseobecne chudobe se
z mista na misto dopravuji tramvaji a z Toronta do St. Jacobs
tramvaje nejezdi - dostal. Tak to reknu rovnou: byl jsem odkazan
na milost starostky torontske sokolske jednoty, Hany Juraskove,
aby mne sebou na oslavu vzala. Nahodou byla milostiva (nekdy taky
neni) a vzala do sve limuziny nejen mne, ale i sestru (sokolskou)
Kvetu Trianovou, ktera sice nema vymluvu ani veku, ani chudoby,
ale se sestrou starostkou dosly k zaveru, ze neni mozne tri lidi
fyzicky rozdelit mezi dve auta a svoji limuzinu zaparkovala na
parkovisti zamku (ano zamku) sestry starostkyne a pak prijeli
pro mne na stanici podzemky.
A jak jsme tak klabosili (oslavenec jeste neprisel), zacali jsme
se zabyvat otazkou: vi oslavenec o oslave svych narozenin nebo
ne? Ja jsem zastaval nazor (a ja se samozrejme nikdy nespletu),
ze muze, ktereho manzelka okolo jeho narozenin pozve na veceri
do restaurace, musi napadnout, ze v restauraci na neho bude cekat
alespon pet pratel (jejich pocet ubyva kazdym mesicem), zvedavych,
jak se se svym dalsim rokem vyrovnal. Obe devcata, kterym jsem
delal spolecnika, tvrdila, ze manzelka oslavence, Jana (vzdycky
mi hrozne imponovalo, jak si porad zdokonaluje svoji cestinu),
je ujistila, ze Jiri nema sebemensi podezreni. Tak jsem byl zvedav,
jak se vybarvi, az vkroci do mistnosti plne pratel, kteri vsichni
zacnou divoce tleskat a zaostril jsem svuj orli zrak na vstupni
dvere. A vidite (a to priznavam dost neochotne) ja se splet. On
opravdu nic takoveho necekal! Mozna si jeste vzpomenete, ze na
zacatku tohoto traktatu jsem Jiriho George Kargra popsal jako
skromneho cloveka. Ted vite proc.
Ackoliv Jiri nas videl vsecky rad, bylo jasne, ze nejvic ho potesilo,
ze na jeho oslavu z Toronta prijeli i Vlasta a Jan Waldaufovi.
A to tim spis, ze do posledniho okamziku nikdo nevedel, jest-li
Jan Waldauf, ktery se uz delsi cas pere s rakovinou, bude schopny
prijit. Prisel i se svoji zenou Vlastou a oba tim Jirimu udelali
radost. A tim se dostavam k oslavencove zivotopisu.
Jiri Kargr - jak jsem se dozvedel od jeho sestry, Very Holubcove,
se narodil v male vesnicce Strelice, blizko Litovle, 5. brezna
1936. Zda se, ze Strelice byly jeste mensi nez Skury, kde jsem
se narodil ja a domy snad ani nemely cisla. Jiri se v Strelicich
dlouho nezdrzel - dva roky po narozeni, v roce 1938 - vyrazil
s rodici a sourozenci do Kanady. V roce 1940 zakotvili na sest
let v Torontu. V Torontu nejakou dobu zili vedle rodiny Tichopadovy
na ulici Euclid. (Vera si vzpomina, ze ji Vlasta Tichopadova -
dnes Waldaufova - houpala v kocarku), a pak se prestehovali do
St. Jacobs, kde ziji podnes. Vlastne dnes uz jen Jiri a Vera se
svymi rodinami.. Rodice a dva jejich bratri zemreli.
Jiri navstevoval Ryerson College (dnes je to univerzita), kde
studoval strojnictvi a navrharstvi. V letech 1961 az 1963 pracoval
v Nemecku (v BMW), pak v dilne sveho otce v St. Jacobs. V roce
1968 se ozenil a postavil novou dilnu. Pozdeji pracoval v podniku
Euclid v Guelphu (zhotovovali tam velke stroje pro hornicky prumysl,
vetsinou na vyvoz). V poslednich letech se venoval vlastnim projektum
a nyni se moudre venuje Jane a sobe. A krajanskemu zivotu, Sokolu
a Ceskemu a Slovenskemu sdruzeni. A skoro vzdycky ho vidite na
Sibrinkach a jinych sokolskych podnicich v Toronte. A malokdy
vynechal predstaveni torontskeho Noveho divadla - kitchenersti
a st. jacobsti si obycejne najali autobus... Dosud je junacky
stihly, dosud je skromny a obetavy, dosud jeho nejcennejsi minci
je jeho slovo. Proste clovek, ktereho byste chteli za kamarada
v dobach dobrych i zlych.
Josef Cermak