Reziser Andrej Tarkovskij
...a ja prosim nechte zvony
znit!
Letos v prosinci uplyne petadvacet let od smrti jednoho z nejvetsich
filmovych a divadelnich reziseru Andreje Tarkovskeho (4. 4. 1932
- 28. 12. 1986). Zaroven vsak take uplyne 45 let od natoceni jednoho
z nejvetsich filmu Andrej Rublev. I zde vsak muze byt otaznik.
Co pocitame za datum vzniku a kterou verzi mame k dispozici. Film
vznikl v roce 1966, v roce 1968 dostal cenu FIPRESCI a Cenu asociace
francouzskych kritiku v Cannes; teprve potom byl schvalen
v roce 1969, ze muze byt promitan. Na premieru distribucni verze
cekal do 19. rijna 1971, premiera autorskeho sestrihu byla v SSSR
az v roce 1988. Take delka filmu ma nekolik udaju: 197, 178, 165
a 145 minut. Do toho nepocitame verze pro americkou televizi,
ktere se jiste vesly pod dve hodiny.
Pribeh stredovekeho malire ikon se prolina s dalsimi pribehy.
Posledni z nich je o tom, jak knize hleda nekoho, kdo dokaze odlit
zvon v obnovenem klastere ve Vladimiru, ktery predtim vyplenili
Tatari. Nikdo z predchozich mistru zvonaru jiz neni na zivu. Pouze
maly chlapec Boriska tvrdi, ze mu otec, posledni zvonar, predal
tajemstvi, jak zvon zhotovit. Spolu se zodpovednosti dostane i
moc, ktera znamena i nepratelstvi. Jeho zaujeti z povzdali pozoruje
malir ikon Andrej Rublev. Chlapci se podari zvon zhotovit a v
okamziku, kdy vydal jakysi ton a vsichni se raduji, chlapec se
rozplace a prizna, ze mu otec zadne tajemstvi nepredal. Chlapcovy
slzy maji takovy vliv na Andreje Rubleva, ze zacne opet malovat
ikony. (Presnejsi vyraz je: psat ikony.) V dobe tatarskych najezdu
byl zvon symbolem miru.
Jsou zeme, jako Svycarsko, ktere jsou povestne svou neutralitou,
kde zvony jeste dnes zneji pravidelne. V dobe valek byly zvony
tercem armadnich papalasu a existuje nejeden pribeh o tom, jak
nekdo schoval zvony pred znicenim ve stodole.
Ze sveho detstvi se pamatuji, jak v Krkonosich, v Herlikovicich,
vzdy zvon svolaval verici v nedeli rano do evangelickeho kostela
v horach. Byl to snad jediny hlasity vzdor komunistickemu arogantnimu
ateismu. V te dobe byl ucel zvonu snad jen jako libezna casomira,
kterou obdivovali turisti v Lorete na Hradcanech.
Nove nabozenstvi prineslo i nove modly a nove pomniky. Obzvlaste
po roce 1968 se v kazde vesnici objevil bud pomnik Lenina nebo
tank na podstavci, obcas to byl i pomnik rudoarmejce. Ackoliv
k tomu nebyl duvod, vtloukal se lidem do hlavy militarismus. Vojaci
z povolani, bachari a policiste meli ruzne vyhody. Pocinaje nizkym
vekem pro odchod do penze, prednostni byty, dobre platy,
Karel Kryl v divadle Slunicko uvedl pisen Morituri te salutant
slovy: "a byli i taci, kteri to podepsali!" V te
dobe zpivala Marta Kubisova pisnicku: "a ja prosim nechte
zvony znit!"
Doba se meni. Minuly tyden prinesl denik Toronto Star, ze
nasi torontsti setrilkove chteji jeden z poslednich zvonu v Torontu
na stare radnici nahradit levnejsimi reproduktory.
Skoro by tomu clovek uveril. Zijeme v dobe, kdy se z kostelu delaji
bytove jednotky. V dobe, kdy veci, ktere pripominaji duchovni
hodnoty jsou nadbytecne. Proc neodstranit i zvony z radnice a
proc usetrene penize nevlozit do nejake represivni slozky. Kanadska
vlada chce venovat dve miliardy dolaru na nova vezeni. Vloni v
lete jsme meli demonstraci policejni sily pri summitu G 20 v Torontu.
Pri hokejovych zapasech NHL je venovana chvilka kanadske armade
a Dupont Parkette se ma prejmenovat na Sergant Ryan
Russel Parkette (Svuj nazor muzete napsat na e-mail adresu
parksnaming@toronto.ca).
Kdykoliv nekdo zahyne tragicky je to smutne. At jiz se jedna o
vojaka, policajta, ci kuryra, ktery zahynul na Bloor St. pri kolizi
s ontarijskym statnim zastupcem nebo o dva dobrovolne hasice,
kteri zemreli v techto dnech pri zdolavani pozaru obchodu s levnym
zbozim v jiznim Ontariu. Ale co mne prekvapuje je, jak se s temito
skutecnostmi manipuluje. Jednou je vhodne prinaset v tisku zpravy
o padlych vojacich v Iraku ci v Afganistanu, jindy je to nevhodne,
dokonce zakazane. Podle potreby mocnych.
Zda se, ze v nejblizsi dobe budou zvony na torontske radnici nahrazeny
zvukem z reproduktoru a ja jen prosim stejne jako Marta Kubisova
v roce 1968: "Nechte zvony znit!"
Ales Brezina