Robert Reguly - pan reporter
O tomto - po soudu mnohych nejlepsim - kanadskem reporteru se
da mimo jine rict, ze se potatil. Jeho tatinek - Slovak - i kdyz
jsem jeho krestni jmeno videl hlaskovat cesky Josef Reguly,
mel, jako jeho syn Robert, povest, ze se neboji ani certa. Pracoval
v uhelnych dolech v Pennsylvanii, a kdyz jeho unie vyhlasila stavku
a potrebovala chlapika, ktery by mel odvahu vyhodit dalkovy uhloplynovod,
volba padla na Josefa (Jozefa?) Regulyho. A Jozef nezklamal. A
kdyz ho zacala hledat Pinkertonova detektivni agentura, presunul
se do Kanady, kde pracoval tydne 72 hodin na dopravniku na obili.
Robert svuj neklidny zivot zacal 19. ledna 1931 jako nejmladsi
z sesti deti a vyrustal ve Fort William (nyni vtelenem do Thunder
Bay) v Ontariu. Kdyz mu bylo pet let, sip z luku ho pripravil
o zrak v levem oku. Robert se stahl do sebe, hodne cetl a zacal
snit o velkem svete. Jako student na University of Western Ontario
se stal clenem parasutistickeho klubu, seskakoval na fotbalova
hriste a pri leteckych dnech. Pri jednom seskoku se padak neotevrel.
Robert dopadl velmi tvrde. Lezel nekolik dni v nemocnici, ale
nic si nezlomil. V lete 1953 seskakoval se skupinou, ktera si
rikala Saskatchewan Smoke Jumpers, v severnim Saskatchewanu, aby
pomahal hasit lesni pozary, s nakladem 40 liber na zadech. Skakat
do plamenu, ktere preskakovaly z kere na ker rychleji, nez aby
s nimi kterykoliv bezec mohl zavodit, bylo neco, na co vzpominal
cely zivot. Nebezpeci a dobrodruzstvi pro neho mely neodolatelnou
pritazlivost. Skupina svoji cinnost skoncila v r.1967, ale sesla
se k padesatemu vyroci sveho vzniku. Reguly pri te prilezitosti
komentoval jeji zanik: "Co bylo zanikem ztraceno, byla hrdost
prinalezitosti ke skupine, nesrovnatelne v nadseni, s jakym napadala
lesni pozary."
Tuto filozofii si sebou Reguly nesl i do sve novinarske prace,
kterou zacal v Timmins Daily Press. Prace, ktere dal vsechno
a ktera ho proslavila vsude, kde lide cetli noviny. Z Timmins
Daily Press presel do Vancouver Province, z Vancouvru
do Sudbury Star a ze Sudbury Star do Toronto
Star. Toronto Star ho poslal do Washingtonu. A z Washingtonu
do Vietnamu. Jeho rodina si overovala, ze je ziv, kdyz videli
jeho clanek ve Staru. O jeho ceste do Vietnamu se dozvedela,
kdyz ji jednoho dne zavolal z vietnamske americke vojenske zakladny.
Ve Vietnamu byl k nerozeznani od americkych vojaku: nejen oblekem,
ale i vyzbroji, vcetne granatu a M-16, ktere nejen nosil, ale
i pouzival. Ale co videl a zazil, zmenilo jeho nazor na valku.
Stejne jako pozdeji na Strednim vychode (1969-72), kde zacal s
pro-izraelskymi sympatiemi a skoncil na strane Palestincu (a to
zrejme i presto, ze byl cleny PLO jako vyzvedac malem popraven
v uprchlickem tabore v Libanonu - zrejme v nem bylo neco z Janosika
a filmovych hrdinu: s pistoli namirenou na svoji hlavu si delal
legraci.... Po navratu z Vietnamu do Washingtonu psal o rasovych
demonstracich, Apollu 11, volebni kampani v roce 1968. Stal prakticky
vedle Bobby Kennedyho, kdyz byl v Los Angeles zastrelen. V letech
1969-72 ze zakladny v Rime psal o konfliktu mezi Palestinci a
Izraelem.
Nejvic ho ale proslavily dva pripady, kdy uspel tam, kde - v prvnim
pripade (Hal Banks) - FBI a RCMP neuspelo. Bankse nasel na lehatku
vedle jachty v Brooklynu. Kdyz mu Banks (kanadsky uniovy vudce
s prabidnou reputaci - uprchlik pred kanadskym kriminalem) velmi
nezdvorile odmitl dat interview, Reguly si skocil do obchodu s
kamerami, koupil si za deset dolaru Brownie Instamatic a roli
filmu, vratil se k jachte a vyfotil si Bankse, jak se pokousi
pred kamerou utect. Reguly byl uspesnejsi, i kdyz se jednomu ze
ctyr Banksovych rvacu, kteri se za Regulym rozbehli, podarilo
uderit ho obuskem - cekalo na nej unikove auto. Za tohoto solokapra
dostal (celkem dostal tri) National Newspaper Award.
V druhem pripade (Gerda Munsinger) nechal za sebou v prachu CBC
a The Toronto Telegram. Munsinger byla vychodonemecka prostitutka,
podezrivana z vyzvedacstvi pro Sovety. Munsinger se jmenovala
po svem prvnim manzelu, americkem vojaku. Do Kanady emigrovala
v roce 1955 a usadila se v Montrealu. Delala vselicos, servirku,
hostesku. A take se kamaradila s vysokymi vladnimi hodnostari.
Dva z nich, oba fesaci, Sevigny jeste k tomu valecny hrdina (pamatuji-li
se spravne, prisel o nohu) - George Hees a Pierre Sevigny byli
ministry Diefenbakerova kabinetu. V dobe, kdy se kamaradili,
o tom nikdo (samozrejme krome nich) nevedel. V roce 1981 byla
Gerda - sikovne - deportovana. O dva roky pozdeji Sevigny rezignoval
(jedna z historickych epizod, kterych bych se byval rad neviditelne
zucastnil, byla schuzka Diefenbakera a Sevignyho, kdyz upekli
Sevignyho rezignaci - a mozna jeste vic, kdyz planovali Gerdinu
deportaci). V roce 1966 se o veci v parlamente v debate o bezpecnosti
Kanady zminil ministr spravedlnosti, Lucien Cardin. Vlada oznamila,
ze Gerda pred nekolika roky zemrela na leukemii. Coz by pripad
elegantne ukoncilo. Jenze vlada nepocitala s Robertem Regulym,
ktery Gerdu nasel zivou v Mnichove. Kdyz zaklepal na jeji dvere,
moc se vylekala: myslela, ze ji jde umlcet najaty vrah. Reguly
ji za exkluzivni interview dal $1,000.00. Za clanek ve Staru dostal
National Newspaper Award.
V roce 1973 opustil Star. Nejaky cas pracoval pro CTV W5, prevazne
na dokumentarnich filmech (jeden z nich byl vyznamenan na festivalu
v New Yorku zlatou medaili) a skoncil v Toronto Sun, sve
posledni a ne zvlast stastne staci. Spolehaje (snad poprve ve
sve novinarske kariere) na vyzkum jineho reportera, napsal s
nim clanek, v kterem se tvrdilo, ze ministr kanadske federalni
vlady, John Munro, vydelal znacnou castku kseftovanim v akciich
Petro-Canada, federalni spolecnosti, o niz jako ministr mel pristup
k verejne nepristupnym informacim. Pred soudem informace, na niz
byl clanek zalozen neobstala a Reguly spor prohral. A prisel o
zamestnani. Ten pripad ho zlomil a i kdyz pokracoval v psani,
hlavne clanku o zivotnim prostredi (zastaval urad reditele komunikace
ve dvou ontarijskych ministerstvech), jeho sebeduvera i zdravi
byly naruseny a Reguly se z techto otresu nikdy nevzpamatoval.
A nikdy nezpracoval radu pribehu, ktere objevil svym neuveritelnym
novinarskym instinktem. Jako pribeh advokata NHL (National Hockey
League) Alana Eaglesona, jehoz pribeh sice sepsal, ale Star to
odmitl otisknout (Eagleson byl nakonec souzen a odsouzen pro
okradani hracu NHL klubu). Nedlouho pred svou smrti planoval napsat
clanek, v nemz mel obvinit Ontario Hydro, ze od roku 1952 do roku
1972 pouzivalo v severnim Ontariu Agent Orange. Nebo pripad profesora
Hugh Hambletona, sovetskeho vyzvedace, ktery behem studene valky
Sovetum dodaval citlive NATO informace, ale Jean Chretien, ministr
spravedlnosti v Trudeauove vlade podle Regulyho nedovolil, aby
Hambleton byl stihan (nakonec byl zatcen a odsouzen v Anglii).
Zemrel 24. unora 2011. Hold mu vzdali nejvyznamnejsi z jeho kolegu,
mezi nimi Peter Newman, ktery Regulyho nazval nejlepsim novinarem
sve generace. Richard Gwyn zvlast vysoko ocenil Regulyho vykon
v objeveni Gerdy Munsingerove, po jeho soudu vykon zatim neprekonany.
Regulyho syn Eric, financni korespondent Globe and Mail, ve
svem rozlouceni videl sveho otce jako soucasneho Hemingwaye, jakysi
pochodujici zazrak, ponevadz jako reporter a valecny korespondent
tolikrat unikl smrti. Jeho svet byl zabydlen vyzvedaci, kseftari
se zbranemi, krali a kralovnami (dopisoval si s jordanskym kralem
Husseinem), diktatory, hrdiny, gangstery, hromadnymi vrahy a tu
a tam se svetcem... Podle Erica jeho otec nebyl nejlepsim
otcem a manzelem... Stale stehovani, casta nepritomnost, pitky
a koureni, mamince zivot neulehcily... Ale zanechal i neocenitelne
dedictvi - ze stedrost a soucit vuci vydedenym je dar; ze schopnost
zasmat se s prateli je hodno pece; ze skocit do zivota rovnyma
nohama a dostat z nej vsechno je daleko zabavnejsi nez strach
z rizika; a ze chudy, poloslepy prcek, zapasici s anglictinou,
dokazal pouzit svoji predstavivost, vtip a elan a rozdat si to
se svetem.
Roberta prezila jeho zena Ada, dcery Susana a Rebecca, syn Eric
a tri vnucky. Vyslovujeme jim uprimnou soustrast.
Josef Cermak
***-